IYv komentáře u knih

neuvěřitelně divné, věty nedávaly smysl, skončila jsem na stránce 60.

12.03.2019

Drsné. Ale potvrzuji prožitky Terezy Boučkové. Mám adoptovanou sestřenici a dopadlo to stejně. Přišla z kojeňáku v 10 měsících. Dnes, po mnoha letech, o ní nevíme nic.
Ke knížce - znám osobně pana Kohouta, dnes už je to takový milý stařík, ale paní Boučková si s ním musela zažít neuvěřitelné věci. Přiznám se, že se mi o té knížce zdálo a shodou okolností mi Pavel Kohout teď věnoval svoji knihu To byl můj život?? Jsem zvědavá na jeho zážitky a pohled na. Tuším, že to bude trošku jiné :-).
Tereze Boučkové držím palce dál.

5 21.02.2019

Před časem jsem viděla Padlé ženy (film), téma naprosto rozhořčilo mého muže a dost dlouho jsme to doma probírali.
Když jsem na tuto knihu narazila v knihovně, volba byla jasná.
Obsah je z větší části věnován osudům Philomenina synka za oceánem a tak je výtka směrem k názvu celkem oprávněná. Očekávala bych, že se nejméně polovina knihy bude zabývat tím, jaké kroky Philomena podnikala, jak se vyrovnávala se ztrátou dítěte a jaké byly její další osudy. To bylo velmi kusé. Přikládám to marketingovému tahu k filmu s Judi Dench. Přesto mě to velmi bavilo a zas tak velký problém s tím nemám - spíš to nastavuje očekávání, že to bude ženské téma a ono ne. Pro mě to byl vhled do gay komunity, osmdesátých let, politiky a společnosti v USA. A bavil mě.
Přečteno za víkend a opravdu velmi pozorně.

07.01.2019

Nečtu detektivky, paní Agathu uznávám, ale celkem jsem o ní nic moc nevěděla až na to proslulé zmizení.
Příběh z jejího života se mi líbil. Navzdory tomu, že je to fikce, je velmi uvěřitelný, na reálných základech, dobře vystavěný. Mám ráda, když mohu knize věřit a zároveň mě donutí dohledat si další informace (o Agathe, o Woollseyových, o Maxovi). Tohle se podařilo.

2 07.01.2019

Dost silný příběh, rodiče, ztracení v šedesátkách, takové květinové děti...na jednu stranu milující, na druhou stranu sobečtí. Obdivuhodné, jak se z toho všichni sourozenci dokázali vymanit.
Bylo mi líto těch dětí, když začaly přicházet o iluze a zjišťovat, že ten super táta, co dokáže přeprat úplně všechny na světě, je vlastně obyčejný lůzr, co jim rozpáře prasátko s úsporami.
Opět jedna knížka, kterou jsem musela číst do rána, dokud jsem nedočetla. Při čtení jsem to viděla před sebou, jako film. A samozřejmě - Woody Harelsson v tom hraje hl. roli, takže to jdu shánět :-)

6 03.01.2019

půjčila jsem si naprosto cíleně, neboť jsem ve věku, kdy rodiče začínají scházet a oba s manželem musíme řešit, jak se k tomu postavit. Oba máme sourozence, ale oba jsme ti, kteří starají víc než ten sourozenec. Zároveň ale máme vnouče a vlastní život, na který nechceme rezignovat.
Knihu jsem nečetla lehce. Jak napsáno níže - je ukecaná, občas jsem se ztrácela v textu a myšlenkách, ale pak přišla pasáž, která byla tak silná, že jsem si říkala "jo, jo, jo, úplně přesné!". Poslední stránky mě chytly za srdce. Hodně.
Potvrdila jsem si, že rozhodnutí, nejtěžší věc na světě, za vás nikdo neudělá. Nikdy. U volby partnera, u volby života nebo smrti. Také je prostě nutné neskuhrat, malé radosti jsou taky radosti a je jich kolem nás! Jen si je víc uvědomovat a prožívat, zbytečně se netrápit věcmi, které nemůžu změnit a tak dále atak dále...to jsem si z téhle knihy odnesla já.

7 31.12.2018

tak tohle jsem si nesmírně užila. Konkláve za zavřenými dveřmi je tajemné samo o sobě. Harris dobře dávkuje (alespoň pro mě) odborné věci. Já mám tohle ráda, neboť mě to nutí vyhledat další a další informace. Miluji historii a teď jsem zase o něco bohatší, třeba vím, proč má klerika 33 knoflíků.
Rozuzlení mě během čtení několikrát napadlo, ale v závěru jsem četla bez dechu a najednou začala Lomelimu fandit. Na úplném konci jsem se však opravdu zasmála. Autor asi netuší, jak zábavnou a ironickou podobnost pro Čechy vytvořil. Pan Svěrák musí být potěšen!

4 28.12.2018

Mám slabost pro Tichomoří a tohle naprosto splnilo všechna moje očekávání. Jen mi u toho bylo dost smutno, protože to krásně ukazuje, běloši dokáží zničit. Odráželo to moje pocity z návštěv v tropech. Akorát bych měla výhrady k překladu některých výrazů - pandanusová taška nebo fragipaniér. To mi vyskakovaly oči z hlavy, sotva jsem to zahlédla.

1 27.12.2018

Líbilo moc

26.12.2018

Minulo me. Nějak jsem při půjčení neodhadla, že nejsem cílová skupina, protože anotace napovídala něco jiného.
Pro mě velmi neuvěřitelné. Opět knížka pro teenagerky.

1 26.12.2018

Netradiční milostný příběh. Pobavilo mě to, trošku mám výhrady k překladu, ale jinak celkem vtipná kniha.

1 12.12.2018

fakt hrůza...pro naivní sedmnáctky, které ještě věří, že si vás někdo slavný ihned vezme.
Lituji, že jsem to vzala do ruky.

no...pohádka pro dospělejší holky, která těží z tvořilkovského boomu dělat dnes všechno domácí. V tomto případě chleba. Předem předvídatelný příběh o smutné princezně s roztomilým zvířátkem a vysvobození princem na konci.
Ačkoli ten nápad s papuchalkem považuji za hrozný, proskenovala jsem za dvě deštivá dopoledne s teplým čajem v posteli.

26.11.2018

přečteno za cestu Banská Bystrica - Praha. Čte se to dobře, lehce a zábavné to rozhodně je. Ale jak píše někdo v předchozích komentářích - takový MC Donald. Naprostý souhlas s tímhle hodnocením. Přijde mi to jako snůška historek, které autor nacpal do dvou rodin. Marta lítá od desíti k pěti - na začátku takřka nymfomanka, pak obsedantní uklízečka a nakonec milovnice cvičení a zdravého životního stylu. Trochu moc. Petra - vrcholová sportovkyně, která pro zábavu tančí u tyče dlouho do noci a pak se z toho týden léčí?? a tak dále a tak dále...
konzumní, jak Viewegh.

3 15.11.2018

...a tak jsem se těšila!
Bohužel dialogy jsou tak blbé, že jsem po počátečním nadšení knihu odložila nedočtenou.

13.11.2018

Začátek byl takový Svěrákovský, ale s příchodem Martičky začalo přituhovat a autor našel krásný vlastní styl. Moc se mi to líbilo a musím říct, že jsem smutná, že se nedozvím, jak Zdeněk proplouval učením, vojnou atd. To by mě nesmírně zajímalo.
- je to doba celkem nedávno minulá (stejný ročník, jako moji rodiče) a přece se mi svíralo srdce, s jakým hladem a nouzí se musela Zdeňkova rodina potýkat. Přitom všude kolem visela určitě komunistická hesla o zářivém státu, červenolících zdravých dětech a blahobytu pod vedením KSČ. Taky jsme bydleli v rozděleném bytě, topili v kamnech a měli společný záchod na chodbě. Akorát v Košířích. Jak brzy jsme na to zapomněli!
- velké poděkováním dědicům pana Drozdy, že s tím šli ven.

11 10.10.2018

Opravdu se to dost těžko čte. A tak by mě to zajímalo, neboť Irsko je můj srdeční kraj. Chtěla bych vědět víc o historii a zvycích, ale jaksi se ztrácím v té kakofonii výkřiků ostatních mrtvol. Nemohu uchopit žádnou dějovou linku a s největší pravděpodobností to nepřečtu celé, jen vyzobu některé stránky. A velmi pečlivě čtu vysvětlivky, které mě dost baví.
Naopak si to dovedu představit jako divadelní hru.

hodně se srovnává s Hájíčkem, ale tomu nesahá po kolena.
Poslední šumavská pastvina mi zůstala trochu vzdálená. Souhlasím s tím, že první část se četla dobře. Druhá už mě víc a víc mátla.
Ale muži v naší rodině si to dost užili (půjčila jsem to tematicky ke 100. výročí vzniku republiky).

2 08.10.2018

kniha mě neuchvátila, a to jsem si ji brala jako četbu na pláž. Je to takové příjemné slohové cvičení - vyprávění, ale moc hloubky to nemá. Další díly oželím.

03.10.2018

Mě se kniha velmi líbila, pěkné jemné a ženské čtení. Nic víc, nic míň.
Hudba je věc, která spojuje mnoho lidí, ať jsou jakékoli povahy, barvy pleti nebo vyznání. A že tady mnoho postav díky zpěvu našlo řešení, nebo rovnováhu, odvahu (nevím, jak to přesně formulovat), to je pro mě velmi uvěřitelné.
Nemohu souhlasit s některými názory pode mnou, že deníky nebo dopisy nešly rozeznat.

5 07.09.2018