Poslední šumavská pastvina

1 08. října

hodně se srovnává s Hájíčkem, ale tomu nesahá po kolena.
Poslední šumavská pastvina mi zůstala trochu vzdálená. Souhlasím s tím, že první část se četla dobře. Druhá už mě víc a víc mátla.
Ale muži v naší rodině si to dost užili (půjčila jsem to tematicky ke 100. výročí vzniku republiky).

2 14. září

Znám i lepší Sichingerova díla. Především nechápu, proč autor nevěnoval každému z popisovaných dvou období samostatnou knihu. Ten pokus o vzájemné provázání je beztak velmi chatrný. Ta úvodní prvorepubliková část mne na začátku bavila velmi - ten humorný nadhled, líčení vyhlášení republiky nedopatřením v Písku o pár dní dříve, úplně jsem v tom viděl ty zástupy nás českých Švejků. Pak ale náhle utnuto a skok do roku 1949. Děj běžel občas trhaně a na konci to také bylo narychlo zavřeno, jakoby autorovi docházela náplň v propisce. Kdo si chce vychutnat Sichingera v plné síle, doporučuji raději Meyrovo sklo nebo Kocovinu šumavského léta.

8 27. srpna

Četla jsem na dovolené a neměla jsem čas si to pořádně vychutnat, ale přece jen to nebylo dokonalé. Za mě tak 4,5 *. I když mě autor docela překvapil, zkusím jeho další knihu v klidu domova :-)
Číst na Šumavě o Šumavě bylo fajn.

2 10. července

Příliš kombinované propojení děje.

1 14. dubna

Začátek byl velmi slibný. Autor s určitou dávkou humoru začal popisovat konec první světové války a první dny v nové republice Československo na Šumavě. Čekal jsem, že celá kniha bude napsána v tomto duchu. Nálady, vztahy, příběhy, atd v říjnových dnech roku 1918, této knize dávala velký prostor. Bylo by to báječné vyprávění o něčem co čtenářům z 21.století je naprosto neznámé. Bohužel, autor v druhé polovině skočil ihned do doby po komunistickým převratu a začal zbytečně politikařit. Humor se už dávno vytratil a ze slibného románu se stal nudný příběh. A ještě jedna věc, kterou autor absolutně nedomyslel. Nepochopil jsem proč poručík c.k. armády, zůstane poručíkem ještě po třiceti letech. Autor zřejmě o armádě toho moc neví.
Celkově tedy pro mně tento literární počin jen velké zklamání a ztráta času.

03.10.2017

Pro mě zatím nejlepší kniha autorova. Opravdu se mi to líbilo a četlo se velmi pěkně. Pěkně znázorněno nejdříve první putování v roce 1918 a pak i následně v roce 1949. Zápletka se mi také líbila. Prostředí staré Šumavy mám rád a tak jsem na rozdíl od minulých knih velmi spokojen.

05.06.2017

Docela dobré, děj měl spád. Vysvětlení "dobročinnosti" velmocí při vzniku ČSR nebývá běžně prezentováno, takže za mě autorovi připočítávám plusové body. Jen mi přišlo divné, že Reiner, byť "Rakušák", zůstal až do roku 1949 pouhým poručíkem - určitě nějaký služební postup v armádě musel zaznamenat. A ještě připomínka k obalu: příslušníci píseckého c. a k. pěšího pluku č. 11 nosili na límcích uniforem popelavě šedé vyložení, ne červené. Celkově hodnotím za 3,3 hvězdy.

1 03.01.2017

Autor opustil na chvíli Vimperk a vydal se do Písku! Jeho líčení vyhlášení Československé republiky v Písku, jsem použila tematicky právě na loňský Den republiky a provedla svou minivýpravu všemi místy, která s tím měla co dělat. Slavnostní zakončení v hotelu Dvořáček/Otava a úspěch byl velkolepý! I děti se ve škole blýskly originálními znalostmi. Martin Sichinger- velký učitel! Žádná jeho kniha mi nezůstane utajena…A ten konec, jak se poručík a sedláci z Čížové opevnili na Kašperschachten a ještě nevěděli, co přijde, zatímco my ano…to mi jich bylo až líto, pane učiteli….

2 16.11.2016

Příjemné překvapení. Moje první setkání s panem Sichingerem a hned povedené. Určitě neunikne srovnávání s jiným bytostně jihočeským autorem - Jiřím Hájíčkem. Podobně jako jemu mu jde drobná kresba situací, míst, nálad a postřehů. Sichinger ale tolik nepsychologizuje, staví před nás spíše jakousi středoevropskou variaci na post-habsburský western. Kniha opravdu příjemně plyne, nutí k zamyšlení a přitom zbytečně nezdržuje. Některé momenty mi ale přeci jen přišly schématické a možná trochu násilné. Každopádně si od Sichingera s chutí přečtu i další knihy.