ivetka859
komentáře u knih
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
Dvojka není ničím lepší, než jednička; plyne úplně stejně. Naopak člověk už ví, co od knihy čekat, a tak se žádné wow nekoná. I tak ale stojí za přečtení, už jenom kvůli těm okamžikům uklidnění, nadhledu a smíchu.
V jedničce mi stacionář a autisti přišli víc anonymní. Netlačil autor moc na pilu, aby uspokojil čtenáře? Nebo je chtěl naopak uzemnit, aby si zase nepředstavovali, že je jeho práce kdovíjaká zábavná show?
Pro ty terapeutický momenty při čtení mi za to tahle knížka stála.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Prý jsem si to měla přečíst, protože jsem taky zrzka. Jsem ráda, že jsem to přečetla až v dospělosti, teprve teď totiž víc docením kontext knížky k době jejího vzniku. A také mám v rukou režimem nezkrouhnuté vydání.
Je to pohádka pro děti i pro dospělé. Věci mívají dobrý konec, má to mravní ponaučení, kapitoly jsou napříč spektrem, co by mohlo dospívající dítě zajímat. Krásný příběh snění a fantazie a popisy přírody mohou zase dospělého vytrhnout a přivést k zamyšlení.
Bílá nemoc
Karel Čapek
(SPOILER) na 120 stránkách dramatu mi autor dokázal vsadit nespočet brouků do hlavy, položit několik filosofických otázek o životě, válce a perspektivě názorů a schovat hádanky o historickém kontextu.
Třeba že dvorní rada poprvé referoval o nemoci již v roce 1923 - to v Německu proběhl Pivní puč, první pokus o státní převrat. Nebo srovnání pohledu lékaře a maršála na lidi ve válce - který z nich vidí ty vítěze a který hlavně ty raněné a mrtvé. A potřebuje skutečně lid válku a vítězství v ní, aby získal národní identitu a cítění?
Závěr mi přišel trochu náhlý, měla jsem pocit, že maršál se nechal přesvědčit na novou víru moc snadno. Drama je to nadčasové, myšlenky hluboké a rafinovaně poskládané. Čapek vyzdvihl spoustu paradoxů, otázek a uvědomění.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
5*, ačkoli nejsem cílovka pro tuhle knížku. Je krásná, uklidňující, jen tak sem tam otevřít a pokochat se, anebo si pomalu pročítat příběh. Pro lidi, kteří rádi listují knížkami - ideál, má úžasné zpracování. Pohlazení po duši. Pro lidi, co potřebují větší terno, asi nemá takový význam.
O lidskou identitu
Václav Havel
Na knížce se mi líbilo, jak V. H. dokázal opsat a vystihnout podstatu, udeřit hřebíček na hlavičku. Jak zdánlivě minoritní záležitosti překypí ve velkou myšlenku. Kdybych byla v jiné životní fázi, ráda bych jí věnovala ten čas a pozornost, člověk na tohle potřebuje mít mentální kapacitu.
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Myšlenka krásná a hluboká, zpracování tragické - tak bych shrnula knížku do jedné věty.
Všechny zásady jsou pravdivé, přínosné, i když opravdu si myslím, že jejich 100% naplnění a tedy dosažení osvíceného života je v dnešní době utopie, spíš by mě to vyčerpávalo. Nicméně třeba technika srdce růže mě zaujala, líbí se mi zaměření na vděčnost za všednosti a občas jsem mohla metodu porovnat s reiki.
Nicméně forma dialogu nemá návaznost, je až americky kýčovitá a často mi přišlo, že mi ty moudra za to utrpení nestojí.
Reiki pro začátečníky - Průvodce terapií pomocí jemné energie
Victor Archuleta
Knížka je hodně chabá na informace. Pokud bylo úkolem autorů roztáhnout obsah jedné A4 na 110 stran, pak se jim to povedlo.
Nechápu také, komu je publikace určená, když přímo na začátku stojí upozornění, že je stejně potřeba projít kurzem u mistra s iniciačním rituálem. Pokud jste takovým kurzem prošli, tahle knížka vám nic nedá
Kulička a jiné povídky
Guy de Maupassant
Krátké příběhy nejen o prostitutkách, ale velmi často a společenském postavení žen a jejich psychologii. Příběhy z přelomu 18. a 19.století a z dob francouzsko-pruských válek.
Roli hrají vlastenectví, dobrá pověst a rodinné vztahy. Autor má neskutečnou sílu ve vyvolávání emocí, o to je to pozoruhodnější, že na tak málo stránkách. Vyhovovala mi krátkost povídek i čitelnost těch sdělení.
Autor měl velmi hýřivý a krátký život - zemřel ve 43letech na syfilis. Dosud jsem znala jenom Kuličku, ale tenhle soubor mi vytvořil komplexnější pohled na jeho tvorbu i dobu, ve které žil.
Jez a běhej
Scott Jurek
(SPOILER) V návaznosti na Born to run jsem vzala do ruky tuhle knížku - autorovu biografickou. Jak začal s během, jaké ultramaratony zdolal a co mu při nich šlo hlavou, jaké lidi v životě potkával... a snad nejsilnějším poselstvím je veganství.
Styl je hodně podobný Born to run - velký příběh protkaný daty a jmény a linka emotivnosti vedoucí k hlavní myšlence. Jenom Jez a běhej je mnohem stravitelnější a čtivá.
Scott je rozhodně zajímavý, občas namyšlený, má svojí pravdu, ale jeho příběh je ohromně motivační a inspirující. Bylo to pro mě seznámení s ultra.
Co bych z knihy vyškrtla jsou recepty - napsat pod odstavec o úmrtí matky recept na chia....?
Vejce a já
Betty MacDonald
Zpočátku mě šokoval proud vyprávění. Autorka sype svůj příběh nezadržitelným tempem, až to působí jako chaotická změť vzpomínek. Pak buď tempo povolí, anebo si možná člověk zvykne.
Příběh vypráví o velké dřině, nepochopitelných společenských pravidlech i o beznadějně zvláštních sousedech s tím resumé, že vždycky nějak bylo a bude a je potřeba se z toho nepo***t.
Jako malá jsem od autorky četla pohádky o Paní Láryfáry - měly hodně podobný nádech.
Krysař
Viktor Dyk
Knížka kapesní, přečtená za dva dny běžného provozu, a přitom tak bohatá. Melodická, krásná mluva a slovosledy, plynulá řeč, hravé slovní obraty a fráze.
Krysař je inspirovaný staroměstskou pověstí, je to pohádka plná emocí, charakterových postav a metafor. Autor krásně vykresluje krajinu i scenérie.
Zajímavou postavou je rybář Sepp Jörgen, který člověka vede k zamyšlení, jak by naše chování vypadalo, kdybychom se nenechali unášet emocemi a nejednali bez rozmyslu.
Tracyho tygr / Tracy's Tiger
William Saroyan
Na těch 118 stránkách je všechno. Jednoduchý příběh, minimum omáčky, ale je tam o davu, marketingovém šílenství, lásce, blázinci, novinářích, iluzi, vzpomínkách, hravosti...
Celé jsem to zhltla za 2 hodiny.
Pohorská vesnice
Božena Němcová
Příběh se odehrává mezi lidmi jedné šumavské vesnice. Mezilidské vztahy, selské tradice skrze celý rok, místní hraběcí rodina, bába, pytláci, pověry, léčitelství a lásky...
Knížku jsem našla u babi ve staré knihovně - vydání z r.1951, a byť už je to verze s "modernější" řečí, nářečí je zachované a trvalo mi, než jsem začala textu a ději dobře rozumět.
Všechny obrazy jsou takové milé, hladí po duši. Lidé měli dříve život prostý, jasný účel a řád, a přesto žili tak barvitě, vnímali více, co pro ně bylo důležité.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Pamatuju si, že když kniha vyšla, vídala jsem v autobuse spoustu lidí, kteří se smáli s knížkou v ruce. Když jsem jí četla, smála jsem se nahlas taky. Je to prostě najednou úplně něco jiného - psaní se spoustou ironie a nadhledu.
Autor se kromě svobodného a "bezstarostného" putování Tureckem a Jeruzalémem velmi zlehka dotýká náboženské a národnostní diverzity s resumé: všichni jsme jen lidi.
A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor
Viktor Emil Frankl
Celá kniha je psaná velmi mírumilovně a klidně, což je k neuvěření vzhledem k datu jejího prvního vydání. Žádné ukřivdění ani senzace; věci se děly a pojďme se z nich poučit. Napříč celým obsahem se V. E. Frankl vyhýbá kolektivní vině. Resumé knihy tkví právě a nejen v tom, že jediný způsob, jak členit lidstvo, je na dobré a špatné.
Krásná kniha.
Ach jo
Robert Fulghum
Někdy pochybuju o tom, že se autorovi všechny ty příběhy a kuriozity opravdu staly a představuju si, jaký musí mít život a smysl pro detail, aby to všechno bohatství posbíral.
Ach jo je něco jako stav mysli, umění se z věcí neposrat a jít dál. Zároveň ale najít balanc a umět se radovat z maličkostí a cíleně vyhledávat dobrodružství. To je možná důvod, proč si myslím, že si jí nepřečtu znovu. Sedla mi, protože jsem v nějaké životní fázi, kdy jsem ty kapitoly potřebovala číst, ale když se posunu vpřed, možná mi to už bude připadat plytké...?
Cesta do středu Země
Jules Verne
Na jednu stranu jsem měla pocit, že čtu pohádku, na straně druhé používá autor velmi bohatý slovník, a tak jsem se nedokázala cítit ani trochu dětsky. Četla jsem výtisk z r.1965 a ty zažloutlé, ale pevné stránky tomu dodávaly taky svoje zvláštní kouzlo.
Edith Piaf
Simone Berteaut
E.P. svůj život skládala a stavěla cihlu po cihle, učila se, posouvala, dřela... A přitom byla tolik bláhová ve vztazích s lidmi.
Byť je to bichle, je neuvěřitelně čtivá. Nešlo mi jí odložit ani, abych si dohledávala všechna jména a písničky, o kterých vypráví. A pár týdnů jsem měla v hlavě písničku Milord.
Ďábel a slečna Chantal
Paulo Coelho
Dějová linka je vlastně předvídatelná, ale jde o její postupné střípky - úvahy, alternativy, náboženské příběhy, chování jedince uvnitř nebo proti davu a kam až umí obě strany zajít. Knížka mi přišla velmi čtivá a dobře stravitelná.
Zapomenutá vražda
Agatha Christie
Moje první slečna Marplová (jak knižní, tak filmová) a jsem trochu zklamaná. Možná to byl náhodný tip, šťastná trefa, ale vraha jsem uhodla od začátku, takže i všechny další kličky pro mě byly průhledné. A od slečny Marplové jsem čekala, že se bude více zapojovat, tady mi přišlo, že spíš tak "přicmrdávala".
