ivetdos komentáře u knih

Mé první setkání s Annie Ernauxovou a já nechápu, že jsem se k její tvorbě nedostala už dřív. Neskutečně talentovaná žena, která má obrovský cit pro jazyk. To jak dokáže lehce, jednoduše ale přesně vystihnout danou situaci mě nepřestává fascinovat.
Vztah padesátileté ženy s velmi mladým mužem i zkušenost s potratem v 60. letech minulého století ve Francii, jsou autobiografické příběhy, které s námi autorka sdílí s elegantní upřímností. Cením odvahu, se kterou se autorka vydala poodkrýt svoji citlivou minulost. Přestože pro mě do teď byla neznámou osobou, její výpověď (zejména v Události) se mě dotkla a myslela jsem na knihu ještě nějaký čas po dočtení.

Při čtení se vynořilo tolik témat, nad kterými čtenář může přemýšlet, které autorka jen lehce naťukne, ale nepodsunuje. Tu lehkost obdivuji. Mladík i Událost jsou silné příběhy, které se snadno čtou, ale těžce prožívají a mě ponoukly k tomu si přečíst i další tvorbu, která u nás v překladu autorce vyšla.

2 26.01.2024

Colleen opět nezklamala. To nejlepší v nás je skvělá knížka, mnohem lepší než předchozí kniha Na obtíž.
Abych řekla pravdu, malinko jsem se toho bála. Skvělá autorka a téma, které mě nezajímá, je dost riskantní výběr, ale jsem příjemně překvapená. Asi nemusím říkat, že knížka mě totálně pohltila, jako tomu je u většiny knih Hooverové. Hltala jsem každou stránku a emočně to se mnou mávalo s každou další kapitolou. Dvě časové roviny tehdy a teď je sice super nápad pro udržení čtivosti, ale špatný nápad, když jste moc vžití do děje :-) Každá kapitola má úplně jiný emoční náboj a jste po celý čas čtení na takové emocinální horské dráze. Autorka výborně vystihla pohledy postav, jejich vnímání totožné situace. Myslím, že by ženám v podobné situaci mohla hodně pomoct. Kromě toho jde o romantický příběh, takže se nemusíte bát, že by se řešilo jen mateřství.

Jediná věc, která mě – hlavně ze začátku – bylo sobecké chování hlavní hrdinky k manželovi. Nevěřím tomu, že se člověku úplně vypne mozek. A taky ta komunikace?... Knihu doporučuji všema deseti!

3 26.01.2024

Knihy Martina Moravce jsou sázka na jistotu. Neznám nikoho, komu by se nelíbily, a naopak znám hodně těch, kteří jsou nadšenými čtenáři. Pokud mám doporučit jen jednu knihu komukoliv, bude to tato (a nebo Mluví k vám kapitán s Davidem Heclem).

Bylo o ní řečeno už tolik, že nevím co víc bych dodala, takže se asi budu opakovat. Je neskutečně čtivá, nabitá informacemi, podmanivá, emotivní, vtipná, nechce se vám od čtení odcházet. Má vše, co by kniha měla mít. Martin má neuvěřitelně lidský přístup, ptá se na otázky, které bych se zeptala i já a nic mi v knize nechybí, s čímž se jindy často setkávám, ještě něco bych se zeptala. Jen jednu chybu ale má, o Markovi se dozvíte všechno a ostatní rozhovory s ním už vám nic moc nového nepředají :-) S tím se ale dá žít. Dobré pro knihu, horší pro Marka. Minimálně se ale zasmějete. Nejlepší ovšem je, když jsou v rozhovorech oba, mají skvělou chemii mezi sebou a to jejich špičkování mě baví.

Měla jsem ji v nejlepších knihách za loňský rok a je mi jasné, že pokud Martinovi vyjde něco i letos, opět bude jedna z těch nejlepších. Obrovské doporučení!

4 26.01.2024

Od manželů, kteří psali pod pseudonymem Lars Kepler, jsem dosud četla pouze jednu knihu – Písečný muž – a nepokračovala jsem s dalšími proto, že jsou na mě tyto severské krimi až příliš drsné. Výborně napsané, ale na mě prostě příliš. Když jsem se dozvěděla, že má autorům vyjít pod novým pseudonymem detektivka, která už by měla být o něco komornější, věděla jsem, že ji chci zkusit. A opravdu je to jiné čtení :-)

Hodně ve stylu Aghaty Christie, nebo jak někteří zmiňovali seriál "To je vražda napsala". Musím říct, že se mi kniha výborně četla, stránky letěly a najednou jsem byla na konci. To u knih cením, navíc vraha jsem neodhadla, což mi udělalo velkou radost :-) Ocenila jsem i rodokmen na začátku knihy, který mi při čtení pomáhal se rychle zorientovala v ději. Vše plynulo naprosto přirozeně a konec mě překvapil. Jako čtenář, který zřídka kdy vezme do rukou detektivku, vám ji můžu doporučit, úplně na zadek jsem si z ní upřímně ale nesedla. Na víkendové odpoledne ke kávě ideální (vyzkoušeno :-D).

5 22.01.2024

Tak tohle bylo něco, věděla jsem do čeho jdu, že to bude lehce zvrácené čtení, ale tohle jsem nečekala. Opět je to autorka, kterou tak dobře znám. Její knihy miluju, protože to, jak mě dokáže dostat do děje, který mě naprosto pohltí, a emoce, které ve mně dokáže vyvolat, nikdo jiný pro mě neumí. Od knih se nedokážu odtrhnout a čtu v kuse klidně 6 hodin (což nikdy nedělám). Kniha pro mě byla nepředvídatelná a čtenáře celou dobu držela v napětí. Jde o velmi vzrušující, chytlavé a nedoložitelné čtení. ALE

Tentokrát to bylo toxické více než obvykle. Neuchopitelné, rozpolcené, ztraumatizované postavy, které bych občas profackovala a pak objala, dějové twisty, které moc nedávaly smysl v kontextu toho, co postavy prožívaly, občas dost přehnané a na sílu vytvořené. A ten konec? Děláme, že jsme normální? Haha.

Mám z knihy rozporuplné pocity jak už dlouho ne. Nemohla jsem přestat číst, emoce mnou cloumaly, ale zároveň to bylo tak ujeté a neuvěřitelné. No rozhodně nejde o knihu, která by se líbila všem a nemůžu říct, že vám ji doporučuji. Špatně se mi hodnotí, protože ohledně čtivosti byla výborná, děj a uvěřitelnost postav však byla celkem tristní. Nemám ráda, když něco nedává logiku – což u těchto typ knih často úplně nedává, tady to ale bylo až moc do očí bijící, a to mi vadilo. Smekám, že autorka měla odvahu do tohoto tématu jít, já jsem ale pro menší divočinu :)

4 20.01.2024

Co si budeme povídat, Bryndza je sázka na jistotu, ovšem tento díl byl za mě o něco slabší než předchozí. Děj knihy mě nevtáhl tolik jako obvykle a přišlo mi to malinko přitažené za vlasy. První polovina knihy měla skvěle našlápnuto, ale pak se něco stalo a no. Konečné rozuzlení bylo docela zrychlené a na sílu. Na film by to asi bylo dobré, ale mě to přišlo moc neuvěřitelné, a to mi trochu kazilo zážitek ze čtení. Opět je to ovšem výborně napsané, Robert má talent, a i člověku jako jsem já, který moc často detektivky nečte, ubíhají stránky pod rukama a udrží moji pozornost až do konce, proto se k jeho knihám ráda vracím. Autor to za mě umí líp, ale i tak kniha stojí za pozornost :)

3 16.01.2024

Tak tohle byl za mě nejlepší díl ze série Rebelek z Oxfordu! Moc se mi líbí nápad romantických příběhů z 19. století o silných ženských hrdinkách, které se často perou o svoje práva a uznání ve společnosti, a tak nějak mimochodem se i zamilují. Takže jsem si ani tento díl nemohla nechat ujít!

Inteligentní, romantický příběh, který pohladí duší. Stejně jako u předchozích knih nás autorka věrně přenese do tehdejší doby, mezi (převážně :-)) gentlemany, krásné šaty žen, ale i tamější problémy. Tentokrát autorka situovala příběh do trochu jiné společenské vrstvy, ale i tady najdeme jiskření, úsměvné situace, a právě vztah Hattie s Lucianem a jejich “hate to love linka mi sedla nejvíce ze všech knih.

Obecně nemusím pomalé tempo vyprávění, ale k této knize mi sedí natolik, že mi to ani nevadilo, dodává to na autentičnosti :) Stejně jako ostatní čtenáři mám trochu problém s koncem, který bych lehce pozměnila, ale čtení jsem si moc užila a vám můžu i tento díl s klidem doporučit!

3 04.01.2024

Opět takový hype v zahraničí, ale u nás takovému nadšení bohužel nedostála. A já si vždycky říkám čím to? Ztratí se kouzlo v překladu, nebo jen neumíme vnímat daná témata stejně jako v zahraničí?

Kniha je bezesporu hodně smutná. Čtete, čtete, vnímáte co se děje, ale ani to s váma nehne. Je vám jedno proč Sam umřel, jediné co, tak chcete vedět jak je možné, že se mu po smrti hlavní hrdinka dovolala a opakovaně s ním mluví. Jsou desítky zajímavých možností jak to mohlo dopadnout, ale tento konec? Jsem zklamaná. Kniha mi prakticky nic nepředala, konec byl nijaký a jediné plus vnímám to jak svižně se četla. Bohužel, tohle mi opravdu nesedlo

2 31.12.2023

Jsem spokojená. Mělo to všechno, dokonce mi nijak zvlášť nevadilo, že je to tak krátké (i když klasickou knihu bych uvítala, ne že ne). Bylo zvláštní číst o místech a věcech, které znám v kombinaci s autorčiným klasickým rukopisem. Snad se dočkáme i plnohodnotné knihy.

21.12.2023

Hledáte něco co vás dostane ze čtecí krize? Tak tohle je přesně ta kniha. Nechala jsem se zlákat, i přestože jsem ji neplánovala číst a dobře jsem udělala.

Vlastně nevím co na ni bylo tak skvělého, kromě té čtivosti :) Napjatá jsem nebyla, lehce iritující hlavní hrdinka, bylo to velmi předvídatelné, plné klišé, ale stejně mě bavila :) Někdy je prostě dobré jít do něčeho, co znáte, co už jste četli ve více knihách, co pro vás bude spíš odpočinkové než plné napětí, a i tak si čtení užijete. Tahle kniha mi opravdu sedla do nálady, i když není kdovíjak originální a překvapivá. Za mě doporučení!

6 21.12.2023

Knihu Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih jsem dočetla necelý měsíc předtím, než Matthew zemřel. O to více se mě jeho odchod dotkl, protože jsem vše měla v čerstvé paměti - to jak chtěl Matty konečně začít žít. Je mi z toho smutno ještě dnes, že neměl více času, ale bohužel je to prostě tak.

Abych byla upřímná, nikdy jsem Chandlera, kterého ztvárnil v Přátelích, moc neprožívala, ačkoliv seriál miluju. Ano, měla jsem ho ráda, ale nijak zvlášť jako ostatní milovníci Přátel. To se změnilo až po dočtení této knihy. Nahlédla jsem do jeho života, který rozhodně nebyl lehký, do jeho bojů se závislostmi, méněcenností a vztahy se ženami. Matthew je zde velmi upřímný, až mě mockrát napadlo, jestli to lidem z jeho okolí, o kterých mluvil, nebylo nepříjemné. Taky mě zarazilo, proč ho jeho okolí více “nezachraňovalo, možná to ale jen tak vyznělo a jinak to asi nešlo.

Je to smutné čtení, Matty se tu hodně lituje, občas jsem měla pocit, že stále háže vinu na ostatní a za chvíli se zase obviňuje naprosto ze všeho. Naprosto chápu jeho pocity a neukotvenost v boji sám se sebou. Neměl to lehké, ale věci nejsou černobílé.

Kniha je neskutečně čtivá, prokládala jsem ji audioknihou, kterou dokonale namluvil Aleš Procházka. Četla/poslouchala jsem ji prakticky v jednom kuse a to se mi už dlouho nestalo. Do teď ji vnímám jako jednu z nejlepších knih tohoto roku. V průběhu jsem si znovu pouštěla jednotlivé díly, které v knize zmiňoval a stejně jako ostatní - už Přátele nikdy nebudu vnímat jako dřív.

4 21.12.2023

Lenochod Jimmy je již druhá kniha, kterou jsem od autora přečetla a opět super zážitek. Meta se mi líbila o trochu víc, ale i tak jsem si čtení opravdu užila.

Klasický Pavel Bareš s jeho chytlavým stylem vyprávění, nepředvídatelností děje a specifickým humorem. Mimo jiné mě překvapilo, jak moc se mě některé situace dotkly a to v mnoha rovinách. Asi za to může autorův talent vykreslovat děj tak autenticky. Při čtení jsem si zavzpomínala na období dospívaní a i když jsem nikdy v žádné kapele nebyla, vplula jsem do toho jako by mi to bylo vlastní. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a i když má kniha něco přes 400 stran, přečetla jsem ji za 3 dny (na mě velký výkon).

Mělo to spád, hloubku i humor a mě výborně sedla do nálady. Proč se o ní ale nemluví víc? Doporučuju!

1 21.12.2023

Obyčejné příběhy obyčejných lidí - tak bych shrnula tuto novinku od Biancy Bellové, která mi ale sedla o moc víc než její předchozí počin.

Trošku mi svým stylem (nikoliv dějem) připomněla knihu Čekání na spoušť. Stejně dobře se četla, jen mi toho upřímně (na rozdíl od Čekání na spoušť) moc nepředala. Jako by mi kamarádka vyprávěla co se stalo známému, bez nějaké zajímavé pointy. Nedokážu ani říct, který příběh mě oslovil nejvíc. Tyto “obyčejné příběhy však za mě umí jiné české autorky zpracovat lépe, s přesahem. Nebo jsem možná jen já ten přesah tentokrát nenašla, nevím

1 21.12.2023

V první řadě chci říct, že tento závěrečný díl je mnohem lepší než předchozí a stojí za to si ho přečíst. Asi všichni tušíme jak tato love story dopadne, ale zvraty, které si pro nás autorka tentokrát připravila, vás asi nenapadnou. Nebo mě tedy určitě ne.

Opět tu máme plno hádek, křivd a nedorozumění, opět máme chuť oba hlavní hrdiny proplesknout, ale to jiskření mezi nimi za to stojí. Našla jsem tu několik situací, které mi přišly už zbytečné a nesmyslně vyhrocené (a natahované), ale já oba hrdiny miluju, takže jsem se přes to přenesla a i tak si čtení užila. Nečekala jsem, že autorka zakomponuje do děje jednu “věc, možná bych se bez toho obešla, ale měla tam svoje místo.

Trilogie Viníci jsou moje guilty pleasure a pokud milujete enemies to lovers linky zakázané lásky a trochu holdujete španělským telenovelám jako já, rozhodně budete spokojení :-)

5 04.12.2023

Když jsem v eshopu zahlédla tuhle promakanou encyklopedii, musela jsem ji mít. A upozorňuji, že je to opravdu encyklopedie, nečekejte od toho víc. Najdeme tu nejen několik obrazových i informativních zajímavostí, ale i detailní popisy hrdinů, světa, všech bytostí, zbraní a míst. Nečekala jsem, že to bude až tak podrobné :-) Na mě možná někdy až moc technické, mužská polovička si ale určitě přijde na své. Nudit se nebudete. Naprosto nádherně, kvalitně, graficky zpracované. Miluju a doporučuju!

2 30.11.2023

Ačkoliv nejsem typický čtenář detektivek, rozhodla jsem se do této vychvalované série pustit a udělala jsem dobře. Ačkoliv jsem nečetla předchozí díly série, vůbec to nevadilo, poměrně brzy jsem se do příběhu dostala, protože nás autorka pozvolně uvede do děje. Trochu jsem se bála pomalého začátku, který by mě mohl odradit, ale autorka píše tak čtivě, že mě děj rychle vtáhl.

Proplétá se tu několik dějových linek, které se na konci knihy spojí, mě osobně nejvíce bavila ta Nateova. Vyprávění je celkem svižné a pro čtenáře, který nečetl předchozí díly, přehledné. Žádné zbytečné postavy, nebo vycpávkový děj, ale najdeme tu krátké kapitoly, které mám v knihách ráda a díky kterým příběh letí.

Nejvíc se mi líbilo, jak si s náma autorka hrála, ale takovou tou chytrou formou. Když máte pocit, že víte, tak najednou přijde twist a jste úplně mimo.

Bylo to napínavé čtení, velmi originální a chytré, což mám u knih ráda a rozhodně vám ji můžu doporučit!

8 25.11.2023

Znáte ten pocit, kdy vás kniha prakticky vůbec nezajímá, ale prostě vás zmanipuluje dav? :-) Tak to se mi přesně stalo s touhle knihou. Herečku neznám a ani mě autobiografie moc neberou, pokud nejde o mé oblíbence (třeba Matthewa Perryho). Ale ten název? No musela jsem ji číst

A naprosto rozumím tomu zahraničnímu hypu. Kniha je napsaná tak neskutečně čtivým způsobem, výborně zbeletrizovaný autorský příběh, že se od čtení nemůžete odtrhnout. Je to velmi podmanivé, autentické a smutné čtení. V průběhu máte chuť autorku (hlavní hrdinku knihy) obejmout a všechno jí vysvětlit.

Sice mě kniha nezasáhla tolik jako ostatní a nebudu ji řadit mezi nejlepší knihy tohoto roku tak jako ostatní, musím ale přiznat, že je velmi dobře napsaná a vyvolala ve mně nemalé emoce.

A Jennette přeji jen to nejlepší!

4 24.11.2023

Musím se přiznat, že jsem měla docela problém s hlavní hrdinkou. Mně jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí lidé celkem nesympatičtí - z mnoha důvodů :-) a bohužel se to projevilo i u této knihy. Pak taky defenzivnější hlavní hrdina, než mám v romantikách obvykle ráda. Chemii mezi hrdiny jsem si ale i tak užila.

Máme tu opět nespočet klišé, ale člověk s tím tak nějak u tohoto žánru počítá, výborně jsem si u ní odpočinula. Oceňuji také humor autorky, několikrát jsem se u čtení usmívala, což se mi často nestává.

Čtenáři knihu připodobňují k Lásce po Španělsku, s čímž docela souhlasím, jsou tu určité společné rysy, za mě je ale tato novinka lepší. Méně okecávání, svižnější vyprávění a hlavně vtipnější. Boží byla i chemie mezi hrdiny. Měla jsem ji přečtenou za dvě odpoledne a skvěle jsem si u ní odpočinula. Pokud hledáte něco nenáročného, vtipného s kapkou jiskření, kniha by se vám mohla líbit :)

4 23.11.2023

Předchozí autorčina kniha se mi líbila o fous víc, ale ani Pláňata mě nezklamala.

Opět se tu potkáváme s typickým stylem autorky, i když tentokrát, dle mého názoru, děj nabírá na obrátkách velmi pomalu, což mi malinko vadilo. Možná proto, že se odehrává v průběhu více let, což v knihách úplně nevyhledávám. Toxické vztahy a období komunismu autorka velmi věrně čtenáři přibližuje prostřednictvím výborně vykreslené atmosféry obyčejného života jedné rodiny. A i přesto, že tu nedochází k velkým zvratům v průběhu knihy, čtení mě i tak bavilo. Konec mě, podobně jako ostatní, trochu zaskočil, ale vlastně se nese v autorčiném obvyklém duchu. Čtení to není úplně veselé, ale tak nějak jsem to čekala.

Petra Dvořáková stále patří mezi mé nejoblíbenější české autorky a vždy žasnu, jak dokáže zpracovat těžká témata. Stále u mě vedou Sítě a Zahrada, ale i tato rozhodně stojí za přečtení, i když jsem se s podobnými tématy v několika jiných knihách už setkala.

3 23.11.2023

O Aristotelovi, Platónovi nebo Sókratovi jste asi už někdy slyšeli, ale co jména jako Mary Wollstonecraft nebo Harriet Taylor Mill? Vsadím se že nikoliv a přitom to byly tak talentované ženy, těm dvaceti nejznámějším se právě tato kniha věnuje. Autorky se snaží u veřejnosti vstřebatelnou formou zvýšit povědomí o vnímání žen filozofek - a je to opravdu zajímavé čtení!

Já si ji užila, přestože jde o čtení nabité informacemi, nenudila jsem se a četla se lehce. Žádný hutný, nezáživný text, čehož jsem se trochu obávala. Některé příběhy žen mě bavily více než jiné, ale celkově jsem si čtení užila. Knihu jsem si dávkovala, proto jsem ji četla měsíc a půl, ale stálo to za to. Jak autorky uvádí, prací vyzdvihující práci filozofek je málo, a pokud nějaké jsou, často je napsaly ženy samy. Ženy jsou dějinami filozofie opomíjeny, stejně jako je stále nedostatečné zastoupení žen na akademické půdě (filozofii) a to by se mělo změnit.

V minulosti neměly ženy možnost se vzdělávat jako nyní a často se skrývaly pod mužskými pseudonymy, když se snažily světu něco předat, nešlo to jinak. Je to tristní, ale taková bohužel byla doba, proto je důležité je zmiňovat alespoň dnes. Na konci knihy najdeme dokonce seznam dalších významných žen filozofek.

Jsem na nás ženy opravdu pyšná, za co jsme se dříve rvaly a vybojovaly si svoji pozici. Velké doporučení :)

12.11.2023