Israha komentáře u knih

O něco slabší než první díl. Pozitivem je, že opět v podstatě absentují výrazně špatné či nekvalitní momenty, na druhou stranu je zde oproti "jedničce" o dost méně těch opravdu dobrých a vyčnívajících. Většina povídek je spíše na jedno přečtení, zpětně bych měl chuť vrátit se snad k výborným Rozkvětu, Prázdné Tváři a Vyvolenému; jakýmsi způsobem uvízly v hlavě i Konkurz, Mrtvá Média, Jiřiny a Když se smrtí probudím. Zbytek sbírky má ovšem poměrně nízkou "re-read value".

1 24.08.2017

Sestavit více než dvacetipoložkovou antologii lovecraftovských povídek tak, aby postrádala slabé místo, je v podstatě neřešitelný úkol, ale tahle sbírka si překvapivě drží přinejmenším ucházející úroveň po celé své délce. Některé povídky jsou sice veskrze průměrné a nezapamatovatelné, jiné i přes solidní formu Lovecrafta jen tupě vykrádají, ale vlastně ani jednu z nich nakonec nebylo nutné z nudy či otrávení přeskočit a nedočíst. Navíc většina příběhů nabídne poctivou dávku mrazení i čtenářům, kteří jsou Lovecraftem nepolíbení...byť znalci jeho díla si čtení nepokrytě užijí více. Za nejlepší kusy bych označil Hotel Broadsword, Přízrak nad Providence, Nižší démoni (byť tohle je spíš barkerovsky, než lovecraftovsky pojatý příběh), Tunely, Záměna a také nadsazeně pojatou Jak dostat chapadláka.

2 24.08.2017

Spíš "Derlethova fanfikce, inspirovaná Lovecraftem", než regulérní kolaborace obou autorů. To však ani náhodou není nijak pejorativní popis, protože Derleth Lovecraftovo kouzlo velice dobře pochopil, vkusně na něj navazuje a velmi efektivně dovede navodit hrůzu z neznámého a nepochopitelného. Snad se čte i jednoduššeji, než Lovecraft samotný, není tak popisný a nepoužívá tak košaté vyjadřovací prostředky. Jedinou zásadní chybou téhle jinak velmi povedené sbírky je značná (ke konci někdy až úmorná) repetitivnost témat a dějových rekvizit (opuštěné domy po mrtvých podivínech, neustálé motání se v lokacích původních Lovecraftových povídek, opakované odkazy na lovecraftovská božstva), tomu se Lovecraft sám dokázal vždy velmi úspěšně vyhýbat.

Nejlepší povídky: Ten kdo číhá na prahu, Pozůstalý, Peabodyho dědictví, Předek, Zabedněný pokoj, Temné bratrstvo.

1 17.08.2017

Přesně to, čím měl být film. Takhle nějak si představuju drsný příběh o bandě magorů, úchylů a bezpáteřních hajzlů, kteří jsou vládou nuceni "za trest" páchat dobré skutky. Dějově sice nic extra epického, ale o tom to ani v prvé řadě být nemělo, tady jde o brutalitu, syrovost, bezskrupulóznost a jasné zobrazení toho, že záporák nepřestane ze dne na den být záporákem jenom proto, že ho donutí udělat pár správňáckých džobů. Vlastně jediné, co mi na tomhle komiksu úplně nesedlo do noty, je kresba, za tu hvězdičku dolů.

06.07.2017

Stejně jako první dva díly je i tento závěr trilogie žánrová lahůdka. Akce nikdy nekončí, děj se posouvá kupředu rychlostí warpového pohonu, a má přesně tu vhodnou dávku "gigerovské" divnosti a znepokojivosti. NICMÉNĚ - těch dějových linií a postav je tolik, že je všechny Lebbon ve snaze to celé ukočírovat nedokázal plnohodnotně rozvinout. Chtěl bych si přečíst víc o bojích na Weaverii, o jednáních Třináctky, o Zázrakovi, o společnosti rasy Yautja, atd. Trilogie tak končí sice velmi přehledně a budí dojem ucelenosti, ovšem ten prostor na ještě větší rozmáchlost a velkolepost tam byl. Proto dávám jen 4 z 5, i když prvním dvěma dílům jsem dal plný počet.

29.06.2017

Asi byla chyba od tohoto souboru očekávat něco více, než jednoduchou pulpovou zábavu. Inspirace Lovecraftem je zjevná (někdy až moc), ale Howard to táhne spíš v duchu napětí až lehkého mrazení než horroru v pravém slova smyslu, navíc dějově se povídky pro svou krátkost povětšinou nestihnou rozvinout a tudíž nějaké ponoření a nasátí atmosféry se většinou nekoná. Navíc to, co kdysi asi skvěle fungovalo jako samostatné příběhy na stránkách "weird tales" magazínů, se takhle pohromadě poměrně brzy stává dosti repetitivním a (byť slušně dynamickým) v jeden homogenní celek se slévajícím čtením. Pravdou ovšem je, že Howard zde vypráví tak přímočaře a umně, že nuda při čtení nehrozí :)

Nejlepší povídky: Obyvatelé podhrobí, Černý kámen, Démon prstenu, Nestvůrný kopytnatec

4 25.04.2017

Mimořádně naturalistické a sugestivní vykreslení příšerného utrpení v nelidských podmínkách okořeněného hrůzou z neznáma a nadpřirozena, které je ovšem odvyprávěno s nebývalým umem a podpořeno autorovými znalostmi přírody, geografie, historie a dobových reálií, ale i lidské psychiky do takové míry, že se zcela vymyká škatulce laciného krváku, do které by na první pohled mohlo spadat. Neuvěřitelné, jak může být kniha, jejíž děj plyne velmi pomalu a v podstatě se příliš nehýbe z místa, strhující a čtivá, těch více než 600 stran uteče jako voda.

Jo, závěr má v kontextu předchozího dění až křiklavě pozitivní vyznění a působí jakoby z jiné knihy, ale to je detail, který na (obrazné i doslovné) mrazivosti příběhu ubírá jen pramálo...

8 16.04.2017

Minimálně stejně mrazivé a bezcitné vůči čtenářovi, jako filmová adaptace vůči divákům. Nejděsivější snad ani nejsou veškeré ty tělními tekutinami nasáklé detaily, násilí vůči malému dítěti a všudypřítomné rouhání, ale ta dokonale popsaná bezradnost a bezmoc všech těch racionálně uvažujících dospělých v konfrontaci s nadpřirozeným zlem z dávné mytologie. Pro fanoušky literárního horroru naprostá povinnost.

3 06.02.2017

Mírně slabší než první díl. Hned první povídka, Strach, je sice vynikající (a ukazuje mimo jiné, že explorace odvrácených zákoutí lidské povahy je leckdy daleko větší horror než kdejaké nadpřirozené kejkle), ale zbytek už je slabší. No, možná ještě Poslední vůle J. Essové, kde se Clive věnuje svému oblíbenému tématu erotického horroru, dokáže svou nekompromisní explicitností pořádně zamrazit (ostatně jako vždycky, když dojde na kombinaci Barker/horror/sex). Volné pokračování Poeovy Rue Morgue však zavání kalkulem, a zbylé dvě povídky jsou takové ujeté ptákoviny na jedno přečtení, které zvráceně pobaví, ale nenadchnou. Tak 3,5 hvězdiček, ale jakožto barkerofil zaokrouhlím nahoru.

04.02.2017

Barker mi mnohem více sedí na kratším povídkovém rozsahu, než v podobě dlouhých, rozmáchlých románů. Jeho Knihy krve jsou vynikajícím počtením pro milovníky strachu, hnusu a fantasmagorie, ale v podstatě všech šest dílů trpí jistou nevyvážeností.

Z tohoto prvního svazku jsou hodné vyzdvižení dvě povídky. Jednak dokonale temný a děsivě vypointovaný Půlnoční vlak smrti, a pak Města v horách, ve kterých Barker přišel dost možná s nejšílenějším a nejvíce mind-blowing námětem, který je v Knihách krve k nalezení. Naopak Azrael a Jack mi zde svým černohumorným stylem tak nějak nezapadá. Zbylé tři povídky jsou v pohodě, přinášejí autorův typický koktejl podivnosti a úchylnosti, situovaný kdesi do okrajových mikrosvětů, které jakoby existovaly někde v jiné dimenzi, než svět skutečný...ale svým námětem a pojetím nijak zvlášť nevyčnívají.

Celkově je ovšem První kniha krve v rámci celé hexalogie jeden z těch vydařenějších svazků.

28.01.2017

Pro fanouška šestákových dobrodružných příběhů o střetu člověka s dinosaury má tenhle český příspěvek žánru rozhodně co nabídnout. Jsou tu sympatické postavy, bojující o život v drsných a nepřátelských podmínkách, je tu ambiciózní (a dotažený, promyšlený!) sci-fi element, místy přichází i atmosféra konspiračního thrilleru v duchu Akta X, to všechno je super, a tím spíš si to zaslouží pochvalu, když si člověk uvědomí, že autor knihy v žádném případě není specialista na beletrii.

JENŽE...té vědecké hantýrky je tam prostě moc. Fajn je, že je to celé založené na aktuálním stavu vědeckého poznání o době vyhynutí dinosaurů, ale opakované edukační vsuvky, pronášené jednotlivými postavami, děj trochu tříští a příběhu ubírají na spádu a napětí. Může to být pozitivní aspekt pro čtenáře, který o paleontologii příliš přehled nemá, já jsem se ovšem až na pár drobností nic nového nedozvěděl a ty erudované proslovy postav mě spíš nudily. Za to hvězdička dolů.

3 14.01.2017

Troufám si říct, že nejlepší kniha od doby, co knižní univerzum Warcraftu vychází pod hlavičkou WoW. Je to sice opět jen vyprávění o boji dobra proti zlu, ale má velmi netradiční, pochmurný až horrorový nádech, a tím z řady ostatních Warcraft knih výrazně vybočuje. Knaakův klasický styl psaní, založený na rychlém spádu a velké akčnosti, opět nechybí, a díky němu je kniha hodně čtivá. Fanoušky warcraftovského světa (ať už pouze knižního, mezi něž se řadím; nebo i herního), potěší velké množství známých charakterů a odkazů. Snad jen bez obligátní megalomanské závěrečné bitvy by se příběh obešel, rozmach a osudovost by tím nikterak neztratil.

26.12.2016

Přímé pokračování Dne draka, ktere trpí podobnými neduhy jako většina soudobých filmových druhých dílů. Všechno je větší, rozmáchlejší, propletenější, přecpanější vedlejšími postavami...a ve finále daleko povrchnější, kniha se s blížícím koncem stále a více zvrhává jen do jednoduše propojeného slepence bojových scén. Zábava to pořád je, a velmi slušná (základní znalosti warcraftovského lore nutné!), protože Knaakův strhující styl pořád funguje; ale nějaká ta "re-read value" je minimální. Prostě akční jednohubka z oblíbeného univerza, která neurazí, ale kdyby nevznikla, nikdo by nebyl o nic převratného ochuzen.

31.10.2016

Nejlepší Sebrané spisy a ideální začátek pro čtenáře, neznalého Lovecraftovy tvorby (fakt nedoporučuju číst tuhle pentalogii chronologicky, tento svazek je na seznámení s Lovecraftem zdaleka nejvhodnější). Jsou zde dvě krátké a snadno zaměnitelné povídky, a dále pak šest nádherně děsivých literárních skvostů z dob ke konci Mistrova života, kdy byl v nejlepší spisovatelské formě. Notoricky známá a profláklá novela V horách šílenství mě možná jako jediná lehce zklamala (není dokonalá, jen ohromně dobrá, byl na mě trochu moc asi dvacetistránkový rozvláčný popis jisté lokality). Vedle toho se zde pak nachází také dle mého názoru úplně nejzdařilejší Lovecraftovo dílo vůbec, geniální Stín nad Innsmouthem.

Top 3 povídky: Stín nad Innsmouthem, Přízrak temnoty, Sny v čarodějnickém domě

Další povídky, stojící za zmínku: zbytek, vyjma Knihy a Ďábelského kněze

1 17.09.2016

Druhý nejlepší svazek Sebraných spisů. Nedá se sice říct, že všechny v něm obsažené povídky jsou dokonalé, z celkových osmi hned čtyři nezanechají výraznější dojem - ale to jen díky své krátkosti a menším ambicím. Zbylé čtyři patří k esenci, k tomu nejlepšímu z Lovecrafta i z literárního horroru obecně. To, že vynikající Hrůza v Dunwichi se ani nevešla do mého top 3 z tohoto svazku, hovoří za vše.

Top 3 povídky: Barva z kosmu, Šepot v temnotách, Případ Charlese Dextera Warda - část druhá

1 17.09.2016

O něco méně vyvážený svazek než předchozí Měsíční močál. Obsahuje na jednu stranu několik naprostých klasik, špiček Lovecraftovy bibliografie; na stranu druhou i pár slabších kousků. Je to nicméně pořád Lovecraft se vším, co k jeho tvorbě patří. Fanoušky žánru opět nadchne, náhodné čtenáře může při delším souvislém čtení i částečně odradit (hlavně tři po sobě jdoucí povídky ze "Snového cyklu", kdy především ta poslední - Snové putování k neznámému Kadathu-, byť nabitá obrazotvorností a nápaditostí, může svým pomalým rozjezdem snadno začít nudit).

Top 3 povídky: Případ Charlese Dextera Warda, Volání Cthulhu, Chladný vzduch

Další povídky, stojící za zmínku: Pickmanův model, Kadath (druhá půlka)

17.09.2016

Temnější, děsivější, atmosféričtější, propracovanější...jednoduše "lovecraftovější" než první Sebrané spisy, tady už Mistr plně rozvinul to, za co ho nyní uznáváme jako dost možná největšího horrorového spisovatele všech dob. Některé žánrově nezapadající povídky (Iranonovo hledání, Sladká Ermengarda, Co přináší luna) fanouškovi horrorů nebude na škodu přeskočit, takovýchto je však tentokrát výrazná menšina. Z Měsíčního močálu už bude každý příznivec nadpřirozeného děsu a ponuré atmosféry nadšen.

Top 3 povídky: Prokletý dům, Herbert West - Reanimátor, Bezejmenné město

Další povídky, stojící za zmínku: V kryptě, Děs redhookské čtvrti, Krysy ve zdech, Číhající děs, Hudba Ericha Zanna, Vyvrženec

1 17.09.2016

Lovecraft ve svých začátcích, kdy jeho povídky ještě byly kratší, méně rozmáchlé a ne tak do detailů propracované. Typické znaky jeho tvorby (barvitý jazyk, podrobné a imaginativní popisy různých lokalit, cílená nejasnost a navozování strachu z neznámého, atmosféra beznaděje vedoucí nevyhnutelně ke špatnému konci, atd.) jsou samozřejmě v hojné míře přítomny a díky kratší délce povídek se kniha čte velmi rychle, ovšem jen málo povídek je skutečně zapamatovatelných, většina jen tak prohučí pozorností. Subjektivním negativem je pro mě také hojné zastoupení povídek ze "Snového cyklu", tato část Lovecraftovy tvorby mě až tak nebaví.

Top 3 povídky: Chrám,Výpověď Randolpha Cartera, Z neznámého světa

Další povídky, stojící za zmínku: Fakta ohledně zesnulého A. Jermyna a jeho rodiny, Jak bylo zahlazeno město Sarnath, Proměna Juana Romera, Dagon, Hrobka

1 17.09.2016

Je znát, že Rosenberg knihu (na rozdíl od předchozího dílu Příliv temnoty) nepsal sám, a změna je to rozhodně k lepšímu. Tempo vyprávění je sice opět (někdy až moc) rychlé a dynamické, ale charaktery postav a vztahy mezi nimi jsou (zjevně díky spoluautorství Christie Golden) načrtnuty výrazně podrobněji, popisy bitev jsou barvitější a celé to má větší emoční vyznění, čtenář příběh více prožívá.

Stále ale musím konstatovat, že komorněji pojaté warcraftovské knihy jako Den draka nebo Vládce klanů jsem si vychutnal a prožil více; co do epičnosti a velkoleposti zase vítězí trilogie Válka prastarých.

17.09.2016

K přečtení Ztraceného světa mě ze všeho nejvíce motivovala geekovská povinnost přečíst si předlohu pro filmová zpracování, která jsem viděl kompletně všechna. Kniha je podle očekávání lepší než kterékoliv z nich, Doyle vytvořil nádherný dobrodružný příběh, který je napínavý, strhující (a na čtivosti mu neubírá ani to, že je psán formou článků a zápisků jedné z postav), a především plný fantazie a nadšení z objevování neznámých světů. Nijak nudná není ani úvodní pasáž v Londýně, v ní se pěkně načrtnou charaktery hlavních postav, které jsou dobře vypointované a sympatické (a také zábavné, humor, spočívající v neustálém špičkování se profesorů Challengera a Summerleeho, je jedním z největších kladů knihy). Jenom mě trochu mrzí, že jsem se ke knize nedostal ještě v dětských letech, kdy jsem takovéto dobrodružné příběhy zbožňoval nade vše a prožíval je spolu s postavami v knihách...

02.08.2016