První kniha krve

Přečteno na hřišti při hlídání synovce ;-)) cestou na vlak jsem ji sebou vzala v knihobudce.
Ne nahlas…to bych dětem neudělala. Ikdyž slovník zaznívajíce ze skateparku napovídal, že by asi v šoku nebyly… ty “ děti”…
Ale o tom nechci psát.

Mně se ty staré nechutné horory vcelku líbí. Slyšela jsem povídku Půlnoční vlak a byla fakt hnusná. Slyšela jsem Candymena,- a byl fakt hnusný. Filmy bych nezvládla vůbec.
Tak když jsem viděla známé jméno na obálce, knihu jsem popadla a hned se do ni pustila. Jen fantazii jsem nechala nepopuštěnou… něco je vtipné, něco chytré a něco vážně znepokojující až odporné.
Ale klasika je klasika, a odpadem bych knihu nenazývala.
Rozhodně je to kult, který inspiroval a inspiruje hororový žánr dodnes.

Jsem barbar. Já do dnešní doby znal pojmy jako je Hellraiser a pinhead,ale nikdy jsem si to nespojoval s žádnou knihou, prostě jsem myslel že jsou to jen filmy. První kniha krve ovšem není pro mě tak úplně horor i když si ale dokážu představit že ve své době musela kniha umět vyvolávat kontroverze. Jenže přeci jsen jsme už v trošku jiné době kdy jsou na nás chsrtány kontroverzní věci ze všech stran, že na mě kniha prostě působí jako soubor pohádek pro dospělé.
Vezměte v potaz South Park(co se týče kontroverzních témat), spousta gore filmů a pak samozřejmě takové bizáry jako je Srpski film. A co se týká brutality stačí si zahrát moderního Dooma nebo Last of us 2 a surovosti,krve a střev dostanete jako na talířku. Z lidsta se stává divnej konzument nechutností a tak mě mluvící prase co žere lidi,nebo mrtvola co vám udělá orál moc netankuje,ale i tak musím uznat že mě tako kniha vcelku bavila. Příště ale spíš asi zkusím celistvý příběh, například právě toho Hellraisera.

Řekl bych celkem netradiční záležitost, svěží, neotřelé nápady. Azrael a Jack vynikajicí, Kniha krve jako úvod k celé knize funguje fajn, samostatně by ale podle mě nefungovala. Města v horách taková surrealisticky, chvílema lovecraftovsky zpracovaná věc, což mě osobně moc nebaví, ale zajímavej nápad. Půlnoční vlak smrti super, byť já osobně bych asi potřeboval nějak lépe vysvětlit motivaci, proč se stát řezníkem. Sex, smrt a hvězdy zář sice zajímavý námět, ale za mě totálně ujeté, nějak mě to prostě nechytlo. Blues prasečí krve fajn, ale nějak jsem nepochopil, proč by za tou prasnicí všichni chodili a nechali tam probíhat to, co probíhalo. Nejlepší pro mě určitě byli Azrael a Jack a Půlnoční vlak smrti.

Velmi povedená sbírka povídek, sice né děsivé, ani humorné, ale netradiční nápady se cenní. Dávám 4/6.

První knihu krve som chcel mať najmä kvôli poviedke Půlnoční vlak smrti, ktorú som spoznal najskôr prostredníctvom (skvelého) filmu s Bradleym Cooperom a Vinniem Jonesom z r. 2008 a okamžite som zatúžil prečítať si predlohu. Vzhľadom na starý rok vydania však První kniha krve bola všade nekompromisne vypredaná. Podarilo sa mi k nej dostať až vďaka pražskému antikvariátu za pár eur. A hoci ostatné poviedky ma až tak nezaujali, som rád, že som si konečne prečítal práve vlak, na ktorý som sa tak tešil a ostatné ma až tak netrápi, čiže som teoreticky spokojný. Je to vrchol zbierky a ak aj vy zbožňujete urban legend, prídete si na svoje. Historka o podzemnom metre, v ktorom sem-tam miznú cestujúci, je fakt fest čertovská. Urban legend zjavne miluje aj Clive Barker, takže je to skutočne atmosférická jazda, aj keď paradoxne na konci zistíme, že viac, ako príbeh o metre, to celý čas bol príbeh mesta. Ako vravím, zvyšné texty ma už až tak nestrhli, ale keďže je to Barker, aj ony sú napísané kvalitne. Na tomto drsnom anglickom autorovi oceňujem, že sa zbytočne netopí v blbostiach, metaforách a filozofovaní, je realistický, nikdy zo zreteľa nestráca pevnú pôdu pod nohami, zdravé sebavedomie, istú a pevnú ruku a postavy a vďaka tomu drží čitateľovu pozornosť i v explicitných scénach, ktoré iní hororoví autori nezvyknú zvládať a vinou toho v nich strácajú čitateľa, čo je samozrejme zle. O Barkerovom talente dostatočne vypovedá asi to, že tak šialený nápad, aký predstavujú Města v horách, dokázal napísať uveriteľne, za čo dole klobúk. Zarazilo ma, že kniha neobsahuje obsah, ale zas na každej strane je názov poviedky, ktorú práve čítate, takže je to len čisto symbolický mínus.

Domnívám se, že tuto sbírku zachraňuje jen datum původního vydání. V roce 1984 jsem poslouchal heavy metal a cokoli s démonem na přebalu LP desky bylo děsivé. Taky stačilo navíc pár cákanců krve a bylo to ještě děsivější. Barker se od této stylistiky nijak moc neodchyluje, bohužel se píše rok 2023 a test času jeho příběhy nevydržely. Dnešní optikou je vyprávění neobratné, gradace negradující, a děs vyvolává snad jen délka povídek. Na druhou stranu je fajn, že se je autor nerozhodl rozpracovat do samostatných knih, to by jeho knihy krve měly potenciál zabíjet. Ta jedna hvězdička je za rok 1984.

Kultova zalezitost, manifest literarneho splatter punku. Citatel s dostatocnou predstavivostou bude odmeneny nezabudnutelnymi obrazmi, ktore sa tazko budu mazat z hlavy. Barker vekom pridaval stale hrubsie a hrubsie knihy ktorym vsak uz chybala tato rebelska vybusnost a obsesia v krvi, mase a vykrikoch bolesti.

Když si knihu nepřečtete tak neprohloupíte. O ničem.

Kniha, která obsahuje 6 hororových povídek... některé mě bavily více a jiné méně... které se mi líbily: Kniha krve, Půlnoční vlak smrti, Azrael a Jack ...

Tušení, že je Clive Barker autor šitý přímo mně na míru, se mi zde potvrdilo jen tak napůl, ale tím spíš se nemůžu dočkat, až se ponořím ještě hlouběji do jeho světa plného krve a nápadité hororové fantasy. Stephen King mi nikdy úplně nesedl, jeho knihy mají tendenci být nafouklé zbytečnými pasážemi, ale v jednom s ním souhlasím. Clive Barker by byl hororová budoucnost, ublížila mu jen éra plná anti-hororových fanatiků a lidí, co se moc starají. Když byl Barker pro něčí žaludek příliš, neměli to vyčítat jemu, ale svým zvědavým očím.

Povídky bych seřadil následovně od nejlepší k nejhorší.
1. Azrael a Jack
2. Města v horách
3. Půlnoční vlak smrti
4. Sex, smrt a hvězdy zář
5. Mrtví mají své dálnice
6. Blues prasečí krve

První soubor povídek Knih krve, které jsou originálně zpracované. Barker má šílené nápady, ve kterých se nebojí prolít v hektolitry krve. Povídky byly děsivé a hodně mrazivé. Nejvíce se mi líbily Blues prasečí krve a Půlnoční vlak smrti. Jak je na obalu knihy napsáno prohlášení Stephena Kinga .... Viděl jsem budoucnost hororu, jmenuje se Clive Barker. S tímto názorem se ztotožňuji

Keby som ignoroval Barkerov dar slova a hodnotil čisto len príbehy, Prvá kniha obsahuje tri slabšie poviedky (dialnice, prasa, divadlo), dve výborné (Azrael, vlak) a jednu geniálnu (obor).

Snad první stejnojmenná povídka Kniha Krve byla zajímavá jinak je to brak zvlášť za poslední Města v horách o teplouších je odpad

Hm, Barker ma nepochybne talent a choru hlavu, ale bude chvilku asi trvat kym najdem tu jeho topku pre mna.. Da sa povedat ze moje nizke hodnotenie vyplyva aj zo zanru poviedky ako takej. Kratky uchylny pribeh s viac ci menej zaujimavym napadom mi jednoducho nestaci.. Skusim daky roman

Jak jsem sám sobě slíbil po přečtení "Čtvrté", netrvalo to ani rok a vrátil jsem se k začátku Barkerovy série Knih Krve a přečtu si je znovu. V hlavě mi z nějakého důvodu zůstal pocit, že První byla nejlepší a tak jsem při druhém čtení přistupoval k titulu s větším očekáváním, což bohužel možná přineslo i lehké zklamání. Jednou jako bych hned od začátku tušil kam celá povídka směřuje, u dvou jiných dojem, že by se daly vyškrtnout celé stránky a nic by se nestalo. Snad jen subjektivní názor daný mým nevhodným přístupem, protože jinak se mi Barkerův styl psaní vlastně líbí. Na důkaz přízně hned skáču na Dvojku :)

Povídky, které nejsou podle mě vyvážené. Některé mají velkou hloubku, jiné mají jen šokovat a přivodit pocit úzkosti či strachu. Celkově to doporučuji ke čtení a pokud máte rádi povídky např. Poa budete ve svém živlu.

Myslím, že najít dnes nějaký horor „horor“, tedy něco, co nás opravdu vyděsí, je neuvěřitelně složité, v našich životech je – obávám se – až moc světla, až moc vědění, až moc kruté reality, na to, abychom se byli schopni bát tak jak toho byli schopni lidé dřív. Proto na nás Dracula už tolik nepůsobí a proto je Frankenstein vysloveně nudný (jako horor). Ti, které nazýváme mistry hororu, přidali do své tvorby něco víc. Poe? Poetiku a trochu toho osobního šílenství. Lovecraft? Jak to nazval pan Jens Malte Fischer – produktivní hnus. Nepředstavitelné odporno, které je schopné nás vyděsit. King? To snad nejděsivější - lidskou psychiku a to jak snadné je, aby se rozbila.

Barker se snaží přidat také to svoje něco. No… tedy on se snaží spíše přidat to Jejich něco. Když to vezmu od začátku, máme zde Knihu krve. Princip zajímavý, celé knize to dává pěkné intro, ale příběh? O ničem. Atmosféra? Nijaká.

Dále zde máme třeba Blues prasečí krve. Tam se mu povedla takové „Kingovská“ atmosféra, povídka se mi líbila, měla dobrý průběh, ale konec? No řekl bych „Kingovsky“ špatný, ale na rozdíl od Kingových knih neměl ten konec žádnou hloubku.

Sex, smrt a hvězdy zář? No upřímně už nevím, o čem to je. A v Městech v horách se pokoušel o takový „Lovecraftvoský“ surrealismus, ale vůbec se mu to nepovedlo.

Zbývají mi dvě povídky. Povídka Azrael a Jack se mi dosti líbila. Pominu to, jak moc znásilnil jméno anděla smrti Azraela. Povídka byla prostě vtipná a měla svou zvláštní atmosféru. Skoro bych řekl, že by se za to nestyděl Pratchett jako za pokračování Dobrých znamení. Povídka Půlnoční vlak smrti se mi také líbila, měla svou hutnou atmosféru, „Lovecraftovský“ konec a byla – sic jenom na začátku – celkem děsivá.

Když to shrnu, mám tu dvě, které se mi opravdu líbily, jednu celkem fajn, dvě které byly celkem o ničem a jednu podle mě vysloveně špatnou. S tím, že autorův literární styl se mi vysloveně nelíbí – přijde mi takový „buranský“ (a ne, že by to samé občas nedělal i King) -, dávám dvě hvězdy.

Na rozdíl od (kdysi dávno) prvního čtení to už pro mě nejsou jen nechuťárny. Barker má smysl pro atmosféru a zajímavý literární styl, ne nepodobný Poeovi. Jen v odlehčené Asrael a Jack tam není ten správný jedovatý humor.

Poslouchal jsem jako audioknihu. Nevěděl jsem, že to je povídková kniha a došlo mi to až u třetí povídky - myslel jsem, že autor rozehrává několik dějových linek. Náměty nejsou špatné, ale forma hodně kulhá za obsahem. Dostat to do rukou King, tak asi seru strachy maggi v kostkách, ale takhle jsou to jen lehce strašidelné povídky, která zaujmou jen svou (ne moc dobře popsanou) brutalitou. Současně mám rozečteno Coldheart Canyon a tam se autorovi daří mnohem víc.
Průměrně to vychází na lepší 3*, ale reálně je to spíš míň. Více u jednotlivých povídek.