První kniha krve

11. srpna

Neuvěřitelná fantazie, ale nijak zvlášť mě to neoslovilo.

30. června

Clive Barker pro mě byl vždycky něco jako alternativa, nebo žánrový souputník mistra hororu Stevena Kinga. Kinga považuji za naprostého mistra svého řemesla a některé jeho knihy mi přijdou vyloženě geniální a úžasné a některé zase jako příšerné braky. Tak jsem čekal, jaký si udělám názor na Barkera, s kterým jsem se do této chvíle setkal pouze prostřednictvím počítačové hry "Clive Barker´s undying", což není zrovna reprezentativní kousek pro získání pohledu na jeho spisovatelskou tvorbu. Každopádně na základě jeho pověsti a popularity jsem čekal skutečně vysoce nastavenou laťku kvality, napětí, sugesce a opravdu silných příběhů, tak jak to mistrovsky dovede King.

Mým prvním setkáním s Barkerovou tvorbou se tedy stala První kniha krve, která je takovým souborem několika povídek, které všechny spojuje jedna vlastnost a tou je naprosto příšerně nudný a ubíjející začátek. U naprosto každé povídky z tohoto celku jsem měl neskutečně silný problém s udržením pozornosti, protože tak unyle a ospale vyprávět dokáže vážně jen málokdo.

Některé povídky ve svém finále, nebo v lepším případě od poloviny, ukázaly alespoň zajímavý nápad, nebo dokonce schopnost neunudit mě k smrti. Momenty, jako třeba cesta metrem, kdy ve vagonech řádí zabijácký řezník a soupravu metra veze do podzemní stanice, kde na svoji dodávku masa čekají nesmrtelné bytosti, které v utajení vládnou celá staletí městu, nebo v další povídce souboj nervů s obyvateli domu proti démonovi, či psychopatický kult vzývající prasnici, kterou krmí lidským masem, jsou skutečně dobrými a zapamatovatelnými momenty. Nesmím ještě zapomenout na chodící obry z lidských těl v poslední povídce.

Jenže to je tak asi všechno, co můžu do kolonky "pozitiva" u hodnocení této knihy napsat. Jak jsem již výše jednou zmínil, všechny povídky spojuje (mimo výše zmíněné dobré základní nápady) příšerná nuda nejen jejich začátků, ale i zbytek každé povídky neoplývá ani děsem, strachem, hrůzou, tajemnem, nebo úplně prachsprostým napětím. Autor si zřejmě neuvědomuje, že příšery, mrtvoly, a psychopatické kulty mu samy o sobě z příběhu neudělají horor. Takže nám tu zbývají jen skutečně suše a nudně odvyprávěné syrové a nezáživné storky bez kvalitních postav, zápletek, děje, bez napětí, strachu, tajemna a čehokoliv, co dělá nejenom horor dobrým hororem, ale i příběh dobrým příběhem.

Skutečně netuším, čím si Clive Barker zasloužil svůj kultovní status, nebo zda jsem jen prostě sáhl po špatné knize, což se může bez problémů stát i při čtení Stevena Kinga, ale prostě a jednoduše - První kniha hřbitovní je pro mě hořkým zklamáním po všech stránkách.

27. května

Zajímavé nápady, ale nic, u čeho bych se bála.

1 13. května

Dobré povídky. Některé jsou brutálnější, některé skoro humorné ... Bavilo mě to právě pro tu rozmanitost. Autor má mimořádnou fantazii. Občas jsem zřejmě četla s otevřenou pusou, jak mě ty nápady překvapily :-)

17. března

Komentáře pode mnou jsou, myslím velmi výstižné a přesné. Kniha jako celek dobrá, jednotlivé povídky jsou nevyvážené. Pomalu mám pocit, jako by autor zveřejnil dílka i někoho jiného.... :o)

28. ledna

Barker mi mnohem více sedí na kratším povídkovém rozsahu, než v podobě dlouhých, rozmáchlých románů. Jeho Knihy krve jsou vynikajícím počtením pro milovníky strachu, hnusu a fantasmagorie, ale v podstatě všech šest dílů trpí jistou nevyvážeností.

Z tohoto prvního svazku jsou hodné vyzdvižení dvě povídky. Jednak dokonale temný a děsivě vypointovaný Půlnoční vlak smrti, a pak Města v horách, ve kterých Barker přišel dost možná s nejšílenějším a nejvíce mind-blowing námětem, který je v Knihách krve k nalezení. Naopak Azrael a Jack mi zde svým černohumorným stylem tak nějak nezapadá. Zbylé tři povídky jsou v pohodě, přinášejí autorův typický koktejl podivnosti a úchylnosti, situovaný kdesi do okrajových mikrosvětů, které jakoby existovaly někde v jiné dimenzi, než svět skutečný...ale svým námětem a pojetím nijak zvlášť nevyčnívají.

Celkově je ovšem První kniha krve v rámci celé hexalogie jeden z těch vydařenějších svazků.

14.01.2016

Pěkný začátek série. Horory v dnešní době už nejsou tak strašidelné, ale o půlnoci si pořád dávám pozor co mi stojí za zády

20.10.2015

První Kniha Krve u mě na hraně mezi 3 a 4 hvězdami. Půlnoční Vlak Smrti, Azrael a Jack, Blues Prasečí Krve jsou výborné, druhá polovina slabší - jako celek 70 %

2 09.06.2015

Blues prasečí krve mě rozsekal natolik, že jsem uvažovala, že tu knihu prostě někde zahodím a nezvládnu dočíst. Neskutečná chujovina.
Nějak mi to celé nesedlo (snad až na povídku Azrael a Jack, u které jsem se spíš pobavila než zhrozila děsem) a začínám si myslet, že celý tento žánr zkrátka není nic pro mě.

2 16.04.2015

To, co napsal Stephen King o Barkerovi se ukazuje, jako naprostá pravda.
Hodnocení povídek:
Mrtví mají své dálnice *****
Půlnoční vlak smrti *****
Azrael a Jack ***
Blues prasečí krve ****
Sex, smrt a hvězdy zář **
Města v horách ****

Celkové hodnocení knihy: Kdybych mohl, rád dám 100%, protože tohle je opravdu umělecké dílo. Ale jedna povídka, a sice; Sex, smrt a hvězdy zář mi tam vůbec nesedla. Zbytečně dlouhé popisy nedůležitých věcí/osob. Ale, naproti tomu ostatní povídky; každý nápad, každá metafora, vše s tak mrazivou atmosférou plnou temnoty, krve, hrůzy a sexu... opravdu klobouk dolů. Barkerův styl psaní mne chytil a zaujal a proto, ač na vážkách, dávám 80%.(4 hvězdy) Rozhodně doporučuji přečíst.

1 20.02.2015

Kvalitativně hodně kolísavé. Sestávat se tahle sbírka jen z příjemně mrazivě rozuzleného Nočního vlaku a Města v horách, kterážto povídka zas nese moc pěkné ztvárnění společnosti, uvažuju i o slabších pěti hvězdách (jenomže to by zas asi bylo vážně dost málo textu). Takhle ani náhodou. Solidní 3*** Další knihy krve se už asi konat nebudou.

1 30.01.2015

Tak pro mě je to zatím ta nejnechutnější a nejhorrorovější kniha kterou jsem dosud četl, člověk se u ní opravdu nenudí, a je jí znechucen, což je dobře, protože taková by Kniha krve měla být, plná nechutností a hlavně plná potoků krve....

06.12.2014

Nedočetla jsem :D jsem na ty horory asi moc srab.

2 09.02.2014

Na Barkera jsem byla hodně zvědavá, ale absolutně jsem mu nepřišla na chuť. Jeho styl mi bohužel vůbec nesedl, nadále pro mě v tomhle žánru vede King a King mladší aka Joe Hill.

24.01.2014

"Everybody is a book of blood; wherever we're opened, we're red." Cistokrevny Barker! 8/10

1 18.10.2013

Kvalitné hororové poviedky, ktoré sa dobre čítajú a poriadne z nich mrazí. Už sa teším na jeho ďalšiu knihu.

Tuto knihu jsem četl jako první z Barkera a doslova mě unesla a já musel číst další jeho knihy. První povídku Strach jsem četl mnohokrát a teměř na vlastní kůži zakoušel hrůzu strachu.

1 11.03.2013

Když jsem, po mnoha letech od prvního čtení knihy, narazil na stejnojmenný film, řekl jsem si, jak mohli natočit film podle těch pár stránek, jež Barkerovu šestisvazkovou povídkovou sbírku uvádí. Taky jsem pak po shlédnutí ten film znechuceně zahodil. Ale teď, když jsem si jeho První knihu krve oprášil, jsem ke svému překvapení zjistil, že ten úvod je neskutečný. Jen na několika stránkách, pomocí několika odstavců, hromádky a vět a pytlů slov vytvořit jeden z nejlepších povídkových úvodů, který je povídkou sám o sobě. Skvělé.
Půlnoční vlak smrti klame názvem, protože vlastně vůbec není o vlaku ani metru. Je o městě. Výborná makabrózní povídka, jen potvrzující kvalitativní status Barkerovy sbírky (minimálně prvního dílu). Docela mě překvapilo, když jsem zjistil, že ji hodlají zfilmovat, protože právě pro svoji niternost, oduševnělost a bizarní obsažnost, mi připadla nezfilmovatelná. Nakonec se mi filmová verze líbila jen o něco méně, než tato povídka.
Když jsem knihu četl poprvé, povídka Azrael a Jack mě vůbec nebavila a říkal jsem si, proč takovou blbost Barker do knihy vůbec dával. Možná jsem ale tehdy byl jen začínající horrorový fanda natěšený jen na litry krve, bolest a utrpení a nedokázal ocenit jiné (lepší a hodnotnější) polohy horroru. Po těch patnácti letech jsem však dozrál já, nebo povídka, protože mě teď naprosto rozsekala. Břitká, svěží, humorná, bizarní (chudáci kočky), tak trochu jiná, originální.
Z Blues prasečí krve doslova smrdí ten puch prasečích hoven a každý šramot okolo vás se mění v prasečí kvičení. Tohle je Barker. Beznadějnost, pokřivená linie reality, neskutečné odrazy v rozbitém zrcadle. Člověk bažící po nesmrtelnosti. Skryté stránky lidské existence.
Barker začínal u divadla a pojímal ho po svém. Až bych se divil, kdyby nenapsal něco jako Sex, smrt a hvězdy zář. A kdyby to pojednávalo o něčem jiném, než povídka pojednává. Protože spojím-li si jeho jméno s divadlem, vyjde mi vždycky toto. Opět skvělá povídka (až si říkám, proč u nich Barker nezůstal, když mu šly tak dobře).
Města v horách jsou opravdu bizar. Ani ne tak tím, že snad poprvé ve své tvorbě Barker zabrousil do nijak očesávaných vod homosexuální orientace hlavních hrdinů, ale tím, s čím se homosexuální pár jeho hlavních hrdinů nakonec setká. Je to taky první případ, kdy podle mě Barker svou bujnou fantazii zavedl za hranici, kdy jí popustil moc a nechal ji vystoupat do zbytečně vysokých výšin. A taky má dost divný závěr. Ale pořád je to v rámci kvalit celé knihy.
Takže? Clive, byl jsi výborný povídkář a skvělý horrorový autor. Škoda, že už nejsi ani jedno. Nechtěl by jsi mi udělat radost? A napsat třeba Sedmou knihu krve? Horrorovou?

25.01.2013

Buď hororový žáner nie je pre mňa, alebo neviem... nedokážem prísť na chuť ani "moderným" hororovým filmom, ani tejto knihe. Štýl písania trochu chaotický, vyžaduje dôslednejšie vnímanie, ale to by nevadilo, ak by ten dej bol zaujímavý. Oslovili ma dve poviedky. Azrael a Jack - viac čierny humor, než horor, a potom Sex, smrt a hvězdy zář.

16.01.2013

Povídka pulnoční vlak je vynikající a ostatní povídky pruměr,pro mě o dost horší než druhý díl krve.

26.10.2012

Zkusila jsem tohoto autora poté, co ho někdo vyzdvihl nad Stephena Kinga. A nejsem zklamaná, ačkoliv vyloženě unešená taky ne. Barkerovo psaní je o něčem trochu jiném, lehčí, ale mají i pár společných bodů, například skutečně bizarní gradaci zpočátku obyčejných věcí, jestli se to tak dá říct. Není to jen krvák na efekt, autor si vcelku dobře pohrál i s psychologií. Mého krále hororu nenahradil, ale nezdráhám se po dalších jeho knihách sáhnout. Ohodnotním každou povídku zvlášť, protože ono to jinak ani nepůjde.
Mrtví mají své dálnice *****
Za mě velmi dobrá povídka, od první věty, prvního odstavce, jsem věděla, že mě bude bavit. A nepletla jsem se. Tísnivá, depresivní duchařina.
Půlnoční vlak smrti ****
Po správně temném rozjezdu "dálnice" se tato jeví poněkud slabší. Je zase pojatá jinak, syrověji. Ve výsledku slušné mrazení v patách lidského řezníka.
Azrael a Jack **
Povídka o pekelném škůdci mě vůbec neoslovila, přišlo mi, že k pojetí sbírky ani příliš neladí.
Blues prasečí krve ****
Velmi obskurní nápad, ale o to lépe zapůsobí. Atmosféra nápravných zařízení většinou udělá v dobře vedeném příběhu své, a tady se to povedlo dvojnásobně.
Sex, smrt a hvězdy zář ***
Dosti natahovaný příběh z divadelního prostředí, ale za závěr, který mi spravil náladu (v hororovém slova smyslu), hodnocení trochu zvedám.
Města v horách **
Nápad jako obvykle bizarní, až mrazí, ale ve výsledku dle mě strašná blbost. Obr svázaný z (víceméně) živých lidských těl? Na mě prostě příliš mnoho nelogičností.

04.07.2012

Pan Barker je úžasný povídkář, jeden z mých nejoblíbenějších vůbec. Vyprávět umí skvostně a jeho nápady jsou neotřelé. Jestli hledáte kvalitní sbírku povídek, u kterých se zaručeně nebudete nudit, právě jste jí našli.

01.06.2012

Knihu jsem četl cca před půl rokem a dodnes mám její povídky v hlavě. Z poslední povídky o propletenci těl vesničanů se mi nedělalo dobře. Ale ! Povídka o ďáblíkovi který dělá naschvály otci a jeho dcerám....mistrovské !!!! Rovněž příběh a dozorci v pasťáku a mluvícím praseti je super. Je to zatím jedinná má Barkerova přečtená kniha. Vím že Barker je poslední dobou spíš fantasy spisovatel a také vím, že umí čtenáře pořádně rozladit. Liší se se od běžných hororových spisovatelů, až mám strach z toho co přijde. Nicméně už teď dopředu vím, že další jeho kniha mne nemine.

03.01.2012

Kvůli Půlnočnímu vlaku smrti jsem si knížku půjčila, film sice nebyl dějově bůhví co ale vizuálně pěknej a atmosféra by se dala krájet. Povídky mě naopak moc nechytly, asi protože děje ani myšlenky tam pořád moc není a chybí tomu ta vizuální zábavná složka. :)