První kniha krve

2 22.05.2020

Myslím, že najít dnes nějaký horor „horor“, tedy něco, co nás opravdu vyděsí, je neuvěřitelně složité, v našich životech je – obávám se – až moc světla, až moc vědění, až moc kruté reality, na to, abychom se byli schopni bát tak jak toho byli schopni lidé dřív. Proto na nás Dracula už tolik nepůsobí a proto je Frankenstein vysloveně nudný (jako horor). Ti, které nazýváme mistry hororu, přidali do své tvorby něco víc. Poe? Poetiku a trochu toho osobního šílenství. Lovecraft? Jak to nazval pan Jens Malte Fischer – produktivní hnus. Nepředstavitelné odporno, které je schopné nás vyděsit. King? To snad nejděsivější - lidskou psychiku a to jak snadné je, aby se rozbila.

Barker se snaží přidat také to svoje něco. No… tedy on se snaží spíše přidat to Jejich něco. Když to vezmu od začátku, máme zde Knihu krve. Princip zajímavý, celé knize to dává pěkné intro, ale příběh? O ničem. Atmosféra? Nijaká.

Dále zde máme třeba Blues prasečí krve. Tam se mu povedla takové „Kingovská“ atmosféra, povídka se mi líbila, měla dobrý průběh, ale konec? No řekl bych „Kingovsky“ špatný, ale na rozdíl od Kingových knih neměl ten konec žádnou hloubku.

Sex, smrt a hvězdy zář? No upřímně už nevím, o čem to je. A v Městech v horách se pokoušel o takový „Lovecraftvoský“ surrealismus, ale vůbec se mu to nepovedlo.

Zbývají mi dvě povídky. Povídka Azrael a Jack se mi dosti líbila. Pominu to, jak moc znásilnil jméno anděla smrti Azraela. Povídka byla prostě vtipná a měla svou zvláštní atmosféru. Skoro bych řekl, že by se za to nestyděl Pratchett jako za pokračování Dobrých znamení. Povídka Půlnoční vlak smrti se mi také líbila, měla svou hutnou atmosféru, „Lovecraftovský“ konec a byla – sic jenom na začátku – celkem děsivá.

Když to shrnu, mám tu dvě, které se mi opravdu líbily, jednu celkem fajn, dvě které byly celkem o ničem a jednu podle mě vysloveně špatnou. S tím, že autorův literární styl se mi vysloveně nelíbí – přijde mi takový „buranský“ (a ne, že by to samé občas nedělal i King) -, dávám dvě hvězdy.

4 05.12.2019

Na rozdíl od (kdysi dávno) prvního čtení to už pro mě nejsou jen nechuťárny. Barker má smysl pro atmosféru a zajímavý literární styl, ne nepodobný Poeovi. Jen v odlehčené Asrael a Jack tam není ten správný jedovatý humor.

6 05.09.2019

Poslouchal jsem jako audioknihu. Nevěděl jsem, že to je povídková kniha a došlo mi to až u třetí povídky - myslel jsem, že autor rozehrává několik dějových linek. Náměty nejsou špatné, ale forma hodně kulhá za obsahem. Dostat to do rukou King, tak asi seru strachy maggi v kostkách, ale takhle jsou to jen lehce strašidelné povídky, která zaujmou jen svou (ne moc dobře popsanou) brutalitou. Současně mám rozečteno Coldheart Canyon a tam se autorovi daří mnohem víc.
Průměrně to vychází na lepší 3*, ale reálně je to spíš míň. Více u jednotlivých povídek.

5 06.08.2019

No nevím...jak ohodnotit sbírku povídek dohromady? Na horory moc nejsem, tak jsem sáhnul nejříve po povídkách a bohužel za mě spíše slabší, ale neznamená to, že autor nějak zásadně pochybil. Byli tam povídky, které se mi opravdu zaryly (Azrael a Jack a Město v horách). Dost jsem přemýšlel proč to vlastně nefunguje a přišel jsem na to, že hodně autorů rozvleče nápad, který by byl funkční spíše jako povídka (např. Řbitov zvířátek apod.) a Barker udělal pravý opak. Měl tam hezké nápady, ale chyběla propracovanost a dotaženost.

4 26.04.2019

"Mrtví. Nemají o nic menší potřebu zábavy než živí; a přitom představují žalostně zanedbaný trh." Nevím, jestli jsem mrtvá, ale bavila jsem se královsky. Barker je výborný vypravěč - a jeho smysl pro bizarnost a snoubení děsivého a ještě častěji nechutného a odporného s humorem je neodolatelné. Hvězda dolů za mizerné korektury.

4 16.02.2019

Mrtví mají své dálnice **
Ůvodní povídka pro mě byla až skoro ke konci hrozné utrpení. Nemyslím si však, že by to bylo přímo povídkou samotnou, ale příšerně monotónním přednesem Jiřího Zavřela v audio verzi. Nevím, jak je to možné, protože ty následující byly namluvené velice dobře, ovšem toto znělo jako uspávač hadů. A to je škoda, protože jinak to mělo slušnou hororovou atmosféru. Ale nakonec z toho všeho vychází nejhůř. Takže si tam možná hvězdičku pro sebe přidejte.

Půlnoční vlak smrti ****
Ano, ano - tohle bylo hezké. Zajímavé a krvavé.

Azrael a Jack ****
Přestože tato povídka je spíš groteskní než kdovíjak strašidelná, pokud nebudu trvat na slibovaném žánru, tak se mi moc líbil nápad a slušné jsem se pobavila. Takže za mě palec nahoru.

Blues prasečí krve ***
Jako snad všechny povídky v téhle knize byl i tady slušný námět, bylo to dobré, ale horor to nebyl. A celá ta věc s prasetem mi prostě nesedla.

Sex, smrt a hvězdy zář **
Zajímavý nápad tady zabila jedna věc, vlastně dvě. Vyprávění (shodné s předcházející povídkou), které spíš než horor připomíná dědečkovo vyprávění u krbu a neuvěřitelná rozvleklost. Téma super, ale forma to zazdila.

Města v horách ***
Přestože oceňují autorovu fantasii, musím se přiznat, že někde ve tři čtvrtinách povídky jsem skoro přestala vnímat a znovu autopilota vypnula až na konci. Škoda. Ale špatné to nebylo a nápad opět originální.

Je to první knížka od autora, kterou jsem přečetla, takže nejspíš nemám právo hodnotit jeho talent ale kdybych měla, řeknu, že autor umí psát dobře a barvitě, ale místo hororu by se měl vrhnout na klasický román, protože se mu nedaří děsivé emoce vetšinou přes neskutečnou fantazii přenést na čtenáře. Ale právě kvůli té fantazii nejspíš neodolám a sáhnu časem i po pokračování... :-)

3 03.01.2019

První Kniha krve je svým způsobem takový dort, co pekli pejsek a kočička. S tím rozdílem, že to ve výsledku chutná výborně. Každá povídka je tak trochu každý pes jiná ves, což jsem vlastně uvítala.
Úvodní povídka Kniha krve je důstojným zahájením knihy, správně temným, nikoliv však nejpřepychovějším z celé knihy. Neurazí, nadchne jen mírně.
Za absolutní špičku považuji povídky Půlnoční vlak, Blues prasečí krve a Města v horách. Půlnoční vlak a Blues nezradily, obě mě dokonale vtáhly do své pochmurné, brutální a nechutné atmosféry a plně mě rozložily přímo v procesu čtení. Dokonalost. Města v horách si mě získala svým odporně zvráceným námětem, ze kterého mi padala brada ještě na druhý den. Tyto tři bych vyzdvihla pomalu jako svatou trojici knihy.
Azazel a Jack bylo docela groteskní a komediální zpestření celé knihy, které mi daly od té náloži odpornost trochu odpočinout a docela jsem se u téhle povídky zasmála, nicméně na Barkera takový průměr.
Naprosto otřesnou záležitostí pro mě ale byla povídka Sex, smrt a hvězdy zář, která mě až na pár erotických pasáží nudila k smrti (a jak na potvoru byla snad nejdelší). Krásně květnatý a bohatý jazyk (zde bych snad samou radostí zatleskala i překladateli), ale obsah mě prostě nudil k smrti.