invocation11 komentáře u knih

Čekala jsem další průměrný psychothriller, ale tohle mě příjemně překvapilo! Děj je svižný, akční, rychle ubíhá, některé scény z kliniky jsou vskutku děsivé... Ač sice od poloviny tušíte, jakým směrem se bude příběh ubírat, vychutnáváte si každou stránku. Konec podle mého gusta. Věřím, že kdejaký ten náš skrytý spouštěč takto funguje i v reálu a jen vyčkává na svou příležitost...

2 18.07.2017

Ok, uznávám, že tento díl je podstatně lepší, než ten první. Redondo je dobrá vypravěčka, znalkyně místních reálií i pověr (člověk má až chuť vyrazit na cesty a poznávat baskický kraj), dovede skvěle navodit atmosféru i vykreslit jednotlivé charaktery, ale konce jí prostě nejdou... Po tak dlouhém napínání najednou bum, tečka, konec, na dvou stránkách vyřešeno a vše se tiše vypaří jak tajemný přízrak Basajauna. Škoda, škoda, škoda. Navíc mi občas přijde, jako by autorka trochu litovala, že Amaia není muž, a tak jí alespoň dala pár těch mužských vlastností (viz rvačka s kolegou). Každopádně jsem zvědavá na závěr celé série.

2 29.04.2017

Ze začátku se mi do ní vůbec nechtělo a chodila jsem kolem ní po špičkách (nechápu proč?!) Příběh se místy táhne, krom malé Celie tu moc sympatických postav není, a s každou další stránkou navíc dostáváte vztek - na Evu, Kevina, Franklina, zkrátka na všechny... za to, jací jsou nebo naopak nejsou, což je snad i záměr, protože příběh se tak pomalu, tichounce a bez překážek, blíží k finální tragédii. Skvělá sonda do komplikovaného vztahu matka a syn, doporučuji.

2 09.10.2016

Osekáno na dřeň je to vlastně strašlivě smutné - budoucnost lidstva v podobě neo(nad)lidí bez emocí nebo pudových zvířat... Co je vlastně lepší? A neodrážíme se v tom tak trochu už teď? První setkání s Houellebecqem a rozhodně ne poslední.

2 09.10.2016

Tak na tuhle knihu jsem se svého času opravdu hodně těšila a neustále stepovala po knihovně, abych se jí mohla konečně zmocnit a dát se do čtení. Začátek celkem slibný, ale všechno to pak... mišmaš, který se snaží být jen co nejvíc "podivný". Fotografie jsou sice zajímavé, ale také to jediné, na čem kniha stojí a tohle na mě prostě neplatí. Snad z toho Burton vytvořil své typicky ujeté vizuální dílko a film bude lepší, já každopádně po zbylých dvou dílech nesáhnu...

2 09.10.2016

Na začátku mě to bavilo - hlavní zápletka se zdá být k popukání směšná, ale když prvotní smích odezní, jak z toho ven? King opravdu umí navodit skvělou atmosféru a z rádoby prkotiny vykouzlit drama. Každopádně konec na mě byl už trochu moc překombinovaný, škoda.

2 20.09.2016

"Už od šesti let mi bylo jasné, že ze mně bude poslední z proroků." :D Naprosto super! Vizuální skvost líčící tragické události očima sice malé, ale o to svéráznější holčičky. Malou Marji jsem si prostě zamilovala. Plný počet, bez debat.

2 24.08.2016

Tak tohle bylo kolikrát děsivější než kdejaký horor. Dodnes si vzpomínám, jak se má kamarádka kdysi obávala samovznícení ;)

2 24.08.2016

Zvláštní kniha. Souhlasím s Geenie, sice jsem přečetla, ale něco mi prostě nedá a pořád se v myšlenkách ke knize vracím. Třeba se mi to "něco" při druhém čtení někde mezi pískem vyjeví...

2 20.08.2016

Za mě chaotické po všech směrech, s Orwellem, Huxleym nebo Zamjatinem bych rozhodně nesrovnávala... Oceňuji překlad, byť název knihy je Člověk nula, zatímco na stránkách knihy je všude Zero, nechápu ani vztah Kleo/Zero (bylo přeci psané, že je mu 13?!), konec zrychlený, páté přes deváté, jako by sama autorka chtěla knihu prostě už jen dokončit... Nezaujalo, nebavilo, bohužel.

1 13.09.2020

Mám pro tohle téma slabost, takže jsem byla nadšená, protože v CZ mnoho knih nevyšlo (kromě Nikdy o tom nemluv). Jenže Dívky od svaté Magdalény jsou až moc „zromantizované“. Porovnám-li se skutečností a tím, co se tam OPRAVDU dělo, je kniha slabý odvar a prakticky toho moc nenabízí. Úplně stejný příběh si dovedu představit i o nějaké to století dříve v nějakém ženském klášteře, vyzněl by asi stejně ploše… Postavy až na Teagan nic moc a ta nečekaná zápletka u konce mi naopak přišla přitažená za vlasy. Pokud někdo chce skutečně nahlédnout za brány Magdaleniných prádelen, ať si raději pustí film Padlé ženy nebo Hříšnice, tam je emocí rozhodně daleko daleko více.

1 25.06.2020

Tak na tohle jsem se těšila – zas trochu jiný, originální a vcelku aktuální námět, ale až při čtení jsem zjistila, že jde o young adult literaturu, no nic. Přišlo mi, že na svůj věk se tu děcka chovají až moc „dospěle“, téměř všechno vědí, znají a téměř se vším si poradí (ač chápu, že nějak prostě museli odstřihnout ty dospěláky, aby děcka stála v popředí, páč o tom přeci YA je, o mladých, dospívajících atp.) Konec tedy až moc „happyendovský“ na to, jaký měl děj průběh, čekala jsem možná nějaký větší zvrat/dopad/následky, ale nakonec se přeci jen můžeme všichni šťastně obejmout.
 
Klidně bych zachovala název Bezvodí, vcelku se mi líbil a dobře zní. Tak jako ok, čekala jsem něco trochu jiného, ale pro mladé je to vcelku dobré... budu hodná – 3.

1 19.03.2020

Velké překvapení! Původně jsem od knihy neměla žádná očekávání, a o to více mě však dostala. Skvělý nápad, dobře a poutavě napsané, opravdu jsem knihu nechtěla odložit. Na literaturu pro děti a mládež jsou některé scény překvapivě skutečně drsné, věřím, že by s nimi měli kolikrát problém i dospělí... Nicméně já si to užila až do posledního odstavce (pecka!).

V rámci post-apo, které jsem měla možnost tento rok číst, rozhodně to nejlepší – Krvavá zima (blbost), Apokalypsa (zpočátku ok, dál už trochu nudí, takový průměr), Napětí (skvělý nápad, ale nevyužitý a zbytečně moc jednostranně feministicky laděný). S čistým svědomím dávám 4 a jsem zvědavá na další díly.

1 28.10.2019

Zpočátku jsem byla nadšená, ale čím déle jsem četla, tím mé nadšení bohužel upadalo. Nějak mi chyběl kontext – měl to být postmoderní román/ženská literatura/pokus o magický realismus? Nevím. V tom konci jsem se trochu ztrácela.

Jazykově samozřejmě výborné – bavily mě slovní hříčky, atypická témata, nejrůznější asociace (vrátný „Bezruč“, podivnosti z čarodějnictvím ovlivněného Šumperska apod.) Jako celek to mnou ale nijak extra „nezatřáslo“ (Ve skříni od Semotamové mi asi sedlo víc), takže za mě průměr.

1 12.05.2019

Kniha nejen o ženách, ale i o lidském „škatulkování“ a kategorizování (kasta, práce, zdraví). Ženy jsou tu silné, aktivní, nebojí se vzít svůj život do vlastních rukou. Nejzajímavější je beze sporu příběh z Indie, sicilská linka naopak nejslabší, ale v příběhu má holt své opodstatnění. Kapitoly krátké, střídání jednotlivých příběhů dynamické až do společného finále (copu). Konec, pravda, trochu patetický, ale jako celek dobré.

1 24.03.2019

Já se prostě nepoučím... Po Praze noir jsem si říkala, že si podobný typ knihy už nikdy nepřečtu a hle! Narazím na tuhle v knihovně a pomyslím si, proč ne? Zkusím to. Hodně mě zklamala moje oblíbená Soukupová, jako by to ani nepsala ona, na její obvyklou drásavou sondu do niterných lidských pocitů a silných závěrů tedy hodně slabý podprůměr. Naopak překvapil Vieweg, kterého moc nemusím, jeho povídka skutečně alespoň měla (žensky škodolibou) pointu. Šla i Geislerová, ač její text nedodržuje vůbec žádné literární konstrukty, je prostě zkrátka takový typicky „aňovský“. Epsteinův Konec světa pocitový skutečně pouze na konci, jinak mě putování do Santiaga nebavilo. Asi nejlepší povídka (titulní název celé sbírky) od Hejdové, kde oceňuji nejen práci s jazykem a teen-slangem, ale i to, že se na téma „rozvod“ podívala z tak trochu jiného úhlu pohledu. Zbylé povídky pro mě tematicky obyčejné, nevýrazné, až tuctové, bohužel. Asi tento typ knížek vážně není pro mě...

1 26.11.2018

A mě to sedlo! Dle komentářů jsem čekala nudu nebo rádoby uměleckou slátaninu, ale Luján překvapil. Ano, nejde o horor v pravém slova smyslu (tato nálepka knize bohužel škodí), ale spíše psychologické drama/thriller.

Na rozdíl od většiny mě forma bavila – trochu připomínala Murakamiho Afterdark (možná to tak je a možná to tak není...), čtenář znal hlavní linii a měl prostor sám si představovat, dotvářet, upravovat i přidávat... Mě osobně dlouho žádná kniha takto nezaujala – atmosférově mi připomínala mix Písně kamene a Betonové zahrady, cosi podprahového, podivně zneklidňujícího, temného, až pudového, co se dere na povrch s každou stránkou a uvnitř každé z hlavních postav... Atmosféra houstne, stupňuje se, posilněna navíc Mabelinými vzpomínkami, vizemi a instinkty (že by dokonce pokus o magický realismus?) Dokonce i název je bravurně zvolený, neumím si představit lepší. Opět víceznačnost, pudovost a odkaz k našim nejtemnějším skrytým „já“. Já si to zkrátka užila a měla knihu v hlavě ještě dlouho poté, co jsem dočetla.

1 03.11.2018

Bohužel mi to nějak nesedlo. Dovedla bych si to představit spíše ve filmové podobě, to by byla pecka - samá akce, ale takto to na mě bylo až moc chaotické (přeskakování do různých dimenzí, časů, prostorů...) Některé hlášky super - jako film Ježíš versus Vetřelec bych fakt chtěla vidět :D, ale jinak mě to nějak nechytlo. Na druhou stranu, byl to přeci jen můj první Kulhánek...

1 29.07.2018

Marto, Marto, dala jsi mi zabrat... Původně jsem totiž chtěla označit knihu za nejslabší od Soukupové (snad proto, že tu jiné postavy nedostaly prostor), ale Marta je zkrátka jiná, už jen tou deníkovou formou.

Ze začátku jsem s ní snad soucítila, postupem času jsem měla tak akorát chuť jí nakopat, přesně, jak řekl její bratr: „Marto, ty si myslíš, že jsi jediná, kdo má nějakej problém? Ty si myslíš, že jinejm se život nesere? Ale víš co, prostě nějak musíš jít dál." Jestliže byl autorčin záměr zaútočit na čtenářovy emoce a nervy (ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu), povedlo se jí to. A o tom je. Mezi tematicky podobně laděnými knihami (V tichu, To prší moře) rozhodně ta nejlepší.

1 04.11.2017

Jak tak koukám, šplhá u mně Redondo výš každým dílem. Jsem ráda, že se mé podezření ze dvojky potvrdilo a příběh vcelku plynule navázal tam, kde předtím skončil. Škoda jen, že Rosario nedostala více prostoru, její postava je vskutku děsivá a zasloužila by si mít své vlastní antré. Hodnotím tak 3,5 (i konec byl tentokrát tak akorát vyvážený), nicméně za propašování mytických prvků do detektivky, magické baskické prostředí i atmosféru a v podstatě i závěrečné prolnutí všech tří dílů hodnotím výš a doufám, že nás Redondo ještě překvapí. PS: Plus za to, že autorka konečně udělala z Amaiy ženu, sice omylnou, ale ženu.

1 09.09.2017