Písečná žena

od:

Písečná žena

Kóbó Abe již v krátkém úvodu Písečné ženy de facto prozradí vše, co činí knihu napínavou a zdánlivě tak svému čtenáři vezme všechny důvody, proč by měl Písečnou ženu číst až do konce: jednoho dne hlavní hrdina zmizí beze stopy při své entomologické výpravě za příslušníky čeledi Cicindelidae, které jakožto neuspokojený středoškolský učitel a neukojený manžel zasvětil svůj život, protože, jak doufal, se mu podaří nalézt nový druh, který by mu pojmenováním po svém objeviteli přinesl nesmrtelnost. Avšak všechna pátrání skončí bezvýsledně a náš hrdina je po sedmi letech úředně vyhlášen za nezvěstného. Nicméně v této navenek bezvýchodné situaci, kdy je čtenář již na počátku zpraven o základní zápletce, ve které je hlavní hrdina chycen do pasti, respektive do písečné jámy, z níž není úniku, aby zde společně s „písečnou ženou“ kopal písek, Kóbó Abe rozvíjí velmi realistický popis neutuchající snahy hlavního hrdiny dostat se z této proň velmi absurdní a neuvěřitelné situace, kdy se střetává s doposud zcela neznámou mentalitou lidí, kterým písečná past nejen nevadí, ale naopak jim vyhovuje jistota, že splní-li svůj každodenní plán, vždy dostanou svůj každodenní příděl jídla, vody, cigaret, alkoholu, denního tisku, ale i sexu, o jehož kvalitách se například našemu hrdinovi mohlo v jeho zklamaném manželství jen zdát tak, že když je mu po několika měsících zajetí dovoleno odejít, nemá už vlastně žádný důvod. O věhlas před světovým čtenářstvem se pak zasloužil i stejnojmenná filmová adaptace režiséra Hirošiho Tešigahara z roku 1964, která způsobila velký rozruch na festivalu v Cannes, byť si přes svou nominaci neodnesla ocenění Zlatou palmou....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/65_/6558/pisecna-zena-6558.jpg 4.1220
Originální název:

Suna no onna (1962)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (28)

Přidat komentář
micha-ella
15. srpna

Japonský Kafka, absurdní, tajemný, beznadějný příběh. Moje kafe. Jen škoda, že už v úvodu je naznačen konec.

Schamila
13. srpna

Tak něco tak podivného jsem ještě nečetla, je vůbec možný život v písku? A upřímně řečeno, po přečtení této zajímavé knížky, mám písek všude. Zvláštní pohled na hodnoty lidského života - doporučuji

InstanTia
01. ledna

Rozhodně zajímavé a netradiční dílo. Líbilo se mi, že autor nedělal z muže, jehož jméno se dozvíme asi až na 60. stránce žádného hlupáka a opravdu se snažil jednat za pomocí zdravého rozumu a dělal všechno proto, aby se z jámy dostal. Nemám ráda, když autoři tvoří až přiblblé hlavní postavy s IQ houpacího koně, jenom aby jim náhodou čistý zdravý rozum předčasně neukončil příběh.

Dílo je hodně zaměřené na vnitřní svět hrdiny, ale nechybí mu ani děj, u kterého vás upřímně bude zajímat, jak to všechno nakonec skončí. V tomto směru nemám co vytknout.

Věc, za kterou však přeci jen odebírám hvězdu, je konec. Přišel mi napsán jaksi nemotorně, skoro mi až přišlo, že autor chtěl knihu co nejdříve dopsat a trochu to odfláknul... ale kdybych měla Písečnou ženu zhodnotit jako celek, určitě bych ji doporučila, protože vím, že mi ještě dlouho zůstane v paměti.

000nugatovej
17.11.2017

Kafkovské čtení. Hrdina se z té písečné pasti snaží uniknout. Když mu to nejde, nalézá uspokojení podobné tomu, které znal i Solženicynův Ivan Děnisovič: „Patrně v práci nalézá člověk jakési útočiště, které mu přece jen pomáhá snášet úprk času, dokonce i tehdy, když nevidí před sebou žádný cíl.“ (str. 115) Jeho pokusy o útěk končí ještě větší beznadějí a ztrátou důstojnosti, a i když nesouhlasí s pasivním „Záleží na tom snad? Co je nám do nějakých cizích lidí!“ (str. 161) jeho zvláštní, poddajné a přitom nakonec živočišně přitažlivé písečné ženy, nakonec sám podléhá. Bezútěšné…

Knišíl
06.09.2017

Po Tváři toho druhého druhá kniha od Kobeho, s kterou jsem měl tu čest se seznámit. Písečná žena mi přece jen přišla poutavější, ale doporučit mohu obě dvě. Kniha je, jak jsem si u Kobeho už zvykl, částečně prošpikována eseji (tentokráte o písku), které mají své opodstatnění (písek jako symbol pohybu, lidského toužení po dobrodružství, dobrodružství které končí usedlostí, rutinou a touhou jistoty každodenního rituálu). Kde je potřeba vystupňovat napětí a dodat pomalému vyprávění dynamičnost Kobe nezklame. I přes stáří knihy je její příběh stálý svou aktuálností, popisem lidské přirozenosti, nadto forma textu je ukázkou literárního umění.

Mánička178
16.05.2017

Jestli byl autorův záměr zdrásat čtenáře, pak dosáhl svého a smekám před ním.
Nikdy bych neřekla, že se mi tak neskutečně zprotiví slova písek, pot a kůže, až mám pocit, že kdykoli je od nynějška uslyším, tak si vzpomenu na tuhle knihu - pořád dokola, až jsem myslela, že z toho věčného zdůrazňování začnu lézt po zdi a preventivně jsem si protírala oči, jestli v nich nemám písek. Hlavní hrdina neskutečně nesnesitelný a žena jakbysmet.
Ač kniha není obsáhlá, asi milionkrát jsem ji musela odložit, protože byla úplná muka dočíst ji do konce... Neskutečně geniální svou otravností. Podobně mě vytáčel snad jen Kerouac se svým Na cestě :D

Každopádně hloubku to má, to se zapřít nedá... Takže jdu mrknout, do které díry chodím odhrabávat písek já :D

PetraMishka
30.01.2017

Vynikající kniha, popisující vlastně útěk z vězení. Nejlepší je, jak muž plánuje, neustále přemýšlí, v duchu zkouší a zase znovu a pořád dokola, zatímco žena trpně hrabe písek. Konec je výborný.

f.enjoy69
23.11.2016

Pro mě je Písečná žena velké zklamání. Námět je zajímavý, kladně hodnotím i to, kam se těch skoro 200 stránek ubíralo. Nějak mi to ale nesedlo, dialogy na mě neměly takový efekt, jaký by měly mít (třeba postava Nikiho na mě vůbec nepůsobila opravdově), celkově mi to bylo hodně cizí. Pravdou je, že ke konci už to bylo jen lepší a lepší, ale o nějaké čtivosti nemůže být ani řeč, některé formulace mi vyloženě neseděly, nelíbily se... Kdyby člověk četl jen kvůli myšlenkám a některým výjevům (pár z nich budu mít v hlavě ještě značnou dobu), tak bych možná byl i nadšený, ale jako celek není tohle můj šálek kávy...

Taklamakan
16.11.2016

Vynikající. Krásně bezvýchodná atmosféra, která takovým příběhům sluší. Škoda jen, že jde o ikstou variaci na Kafku a všechny řeší podobná, ne-li přímo stejná témata, vztahy, myšlenky. Podobných textů jsem už četl hodně, můžu doporučit třeba Music of Chance od Paula Austera. Vyšlo to i česky, jen si nevzpomínám na název. Vyústění je ale v podstatě stejné.

invocation11
20.08.2016

Zvláštní kniha. Souhlasím s Geenie, sice jsem přečetla, ale něco mi prostě nedá a pořád se v myšlenkách ke knize vracím. Třeba se mi to "něco" při druhém čtení někde mezi pískem vyjeví...

marukm
09.05.2016

Za mě nemastné, neslané. Neurazilo, ale ani nenadchlo.

Geenie
13.01.2016

Písečná žena je rozhodně dílem, které stojí za přečtení ne jednou, ale minimálně dvakrát. Dějová zápletka je v tomto případě vyzrazena čtenáři ještě dříve, než se do knihy pustí. Ovšem v průběhu děje čtenář zjistí, že jde o mnohem víc, než jen o ztraceného etymologa, který hledá cestu zpět domů. Niki hledá skutečně cestu zpět, ale sám si časem uvědomí, že ta jáma, ve které každý den vykonává téměř sisyfovskou práci je odrazem jeho života mimo ní. I ve své snaze dostat se z jámy pryč, jeho podvědomí a on sám přicházejí na to, že úděl, který nyní vykonává není tak hrozný. Možná se adaptoval, možná si zvykl. Co, když ale celý život žil v podobné jámě, ze které nebylo úniku? Co když práce učitele a jeho manželství nebyli tím, co si ve skutečnosti přál? Neustálý boj a snahy dostat se z jámy pryč Nikiho tak vyčerpávají, že sám nakonec zvolní a zvolí jinou taktiku úniku. Jenže tato taktika, kdy se přizpůsobí a bude dělat, co se po něm chce, mu ukáže, že život v jámě a kopání písku se vlastně jeví celkem pohodlným. Niki zapadl do tamního života velice rychle a nakonec sám přišel na to, že přizpůsobení je cestou ke štěstí. Někdy vám k tomu štěstí stačí rádio, zeleň a nebo někdo, kdo s vámi sdílí intimitu.
Kniha je bravurně zpracovaná a na kvalitě jí neubírá ani nesympatická hlavní postava, ani předem vyzrazený děj a ani fakt, že konec je vlastně otevřený. Písečná žena je skutečně malým klenotem, stejně jako nový druh Cicindelidae pro Nikiho.

Pawlisman
22.09.2015

Úzký svazek s originálním dějem sic ne příliš záživným, Zvláštní, že ještě na konci s ev posledních stranách rozvíjí další roviny a novinky a nevypadá tak, že by kniha měla skončit. Ano, trošku iritující podivín ze Spolčení hlupců, trošku Kafka, trošku Fuks. Ponuře magická kniha s jednou hvězdou navíc za čerstvý vánek.

Barbara02
25.05.2015

Určitě zajímavá kniha, která nutí zase člověka trochu přemýšlet. Na jedné straně je samozřejmě totální bezmoc, ale i přizpůsobení, převážení hodnot života, příběh. Na straně druhé představuje i to a poukazuje, že většina lidí je takové propasti žije také a rozhodně z ní není lehké utéct.

bob0985
24.11.2014

Autorova inspirace F. Kafkou se nezapře. Kniha o bezmocnosti měla přímý vliv na způsob mého čtení. Přečetl jsem ji asi za dobu 2,5 roku, kdy jsem ji neustále odkládal a vždy se vrátil jen abych přečetl pár stran - kniha není nijak objemná. Každopádně si myslím, že za přečtení stála a patří k jakémusi přehledu japonské literatury.

Terry11
15.06.2014

"To tedy znamená, že se ještě nikomu nepodařilo utéct?"
"To už je moc dávno...Jednou v noci jeden utekl i s celou rodinou...Jejich dům zůstal nějaký čas prázdný, a to je to nejhorší, co se může stát. Když se někde jen jeden dům sesype, jde to potom, jako když se protrhne hráz..."

Nesympatický hlavní hrdina, čtenář by mu snad ty tuny písku i přál, každodenní sisyfovská práce, nemožnost pochopit, snaha o útěk, útěk, nucený návrat, tupá netečnost, smíření.
Tak dlouho už jsem začnou knihu nečetla. Ne, že by mě to úplně nebavilo, ale byla jsem si vědoma toho, že čtu jen proto, abych si odškrtla další "světové jméno". Bez radosti, bez nedočkavosti.

mora.nocna
11.06.2014

uzasna kniha, uplne som ju zhltla a ked som ju nemohla citat, tak som stale na nu myslela. vizia pustnej prazdnej krajiny plnej piesku, horucavy, sucha v ustach a beznadeje ma uplne dostali. ale zaver bol v mojom ponimani v podstate happy end..

alexpo
29.05.2014

Ještě že to bylo tak krátké. Tahle témata, kde vítězí bezmocnost a beznaděj, kde člověk nechápe, proč se to děje, čím si to zasloužil, není můj šálek kafe.

Osca
04.05.2014

By mne zajímalo, jak se tato útlá, nedějová kniha může filmově zpracovat. Sisyfos a Josef K. v jednom. Ubíjející svou bezmocností. Hlavní postava etymologa programově nesympatická, až mu ten jeho úděl čtenář přeje.

eLeR
17.02.2014

Ku knihe som sa dostala cez čsfd, viac ľudí ju tam pochválilo. Tak som si ju požičala z knižnice a prečítala. Veľmi dobre čitateľná, aj keď náplň je ťažšie stráviteľná. Film som ešte nevidela.

tsal
26.08.2013

Hlavní postava mi přišla naprosto nesnesitelná, místy až odporná. Byl to podle mého hlupák, sobec a slaboch. Byl to člověk, jakého potkáte dnes a denně. A právě v tom bylo kouzlo Písečné ženy. I přes nereálnost písečné vesnice a věznení hlavní postavy, jsem zde viděla více skutečného, než v leckterém příběhu ze života. Musela jsem se zamyslet nad jámami v písku a uvědomit si, že každý z nás v nějaké takové vězí. Každý z nás každý den hrabe písek a ubíjí se monotóností, protože prostě musí, protože se to očekává a jinou možnost nevidíme. Snad budu mít více síly se ze své jámy dostat...

vhojta
04.07.2013

Má to, co právě děláte, nějaký valný smysl? Nebo se jen každý den snažíte odhazovat kupu písku, i když víte, že zítra tam bude zase? Žijeme abychom pracovali, nebo pracujeme abychom žili?

Renava
12.02.2013

Esencia depky, beznádeje, bezvýchodiskovosti, ľudskej zadubenosti - a to v tej najčírejšej podobe.
Písečná žena sprostredkováva príbeh japonského entomológa, ktorý sa na ceste za svojimi výskumnými výpravami stáva obeťou ľudí z dún, tuho lpiacich na svojich koreňoch, na živote v podmienkach, kde piesok je ich jediný zmysel života.
Nedovolila by som si znižovať kvality knihy ani autora, to by nebolo namieste, no mne to jednoducho nesadlo. Tej „kvalitnej depresie“ tu na mňa bolo až príliš, až by sa žiadal nejaký svetlý moment, avšak na týchto stránkach sa neobjavil. Keď sa to skombinovalo s mojou maximálnou antipatiou voči hlavnej postave (dotyčnému vedcovi), prejavujúcej sa od prvých stránok nesympatickým, nepríjemným až iritujúcim chovaním, tak viac ako 3 hviezdičky nedokážem dať. Avšak priznávam, že moje hodnotenie je v tomto prípade založené výlučne na emóciách.

kika 13
14.11.2012

Pěkná knížka dobře se čte.

JitkaJak
25.10.2012

Opět úžasné, zrovna tak dobré jako "Tvář toho druhého". Tyhle dvě knihy považuji za naprosté skvosty.

kocour_mikeš
20.06.2012

Písečná žena byla pro mne překvapením, zpočátku pomalý rozjezd a postupně gradovaný děj se zajímavým závěrem.

zuzulique
19.09.2011

Fascinujúca knižočka! Mám veľmi rada knihy od japonských autorov, táto je vskutku originálna s nečakaným záverom :-)

eraserhead
19.06.2011

Písečná žena je pro mne literární podobou japonského umění vytvořit z v podstatě běžného příběhu syrový horror (filmovou obdobou je Onibaba). Prostě čtete příběh a najednou zjistíte, že vás z něj mrazí, protože to, co se v něm děje, není zrovna dvakrát normální. Výborný příběh. Netypický. Originální.


Štítky

Japonsko japonská literatura

Autor a jeho další knihy

Kóbó Abe

Kóbó Abe
japonská, 1924 - 1993

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených3x
v Přečtených284x
v Čtenářské výzvě14x
v Doporučených26x
v Knihotéce137x
v Chystám se číst130x
v Chci si koupit9x
v dalších seznamech5x