Písečná žena
kniha od: Kóbó Abe
KoupitKoupit eknihu
Kóbó Abe již v krátkém úvodu Písečné ženy de facto prozradí vše, co činí knihu napínavou a zdánlivě tak svému čtenáři vezme všechny důvody, proč by měl Písečnou ženu číst až do konce: jednoho dne hlavní hrdina zmizí beze stopy při své entomologické výpravě za příslušníky čeledi Cicindelidae, které jakožto neuspokojený středoškolský učitel a neukojený manžel zasvětil svůj život, protože, jak doufal, se mu podaří nalézt nový druh, který by mu pojmenováním po svém objeviteli přinesl nesmrtelnost. Avšak všechna pátrání skončí bezvýsledně a náš hrdina je po sedmi letech úředně vyhlášen za nezvěstného. Nicméně v této navenek bezvýchodné situaci, kdy je čtenář již na počátku zpraven o základní zápletce, ve které je hlavní hrdina chycen do pasti, respektive do písečné jámy, z níž není úniku, aby zde společně s „písečnou ženou“ kopal písek, Kóbó Abe rozvíjí velmi realistický popis neutuchající snahy hlavního hrdiny dostat se z této proň velmi absurdní a neuvěřitelné situace, kdy se střetává s doposud zcela neznámou mentalitou lidí, kterým písečná past nejen nevadí, ale naopak jim vyhovuje jistota, že splní-li svůj každodenní plán, vždy dostanou svůj každodenní příděl jídla, vody, cigaret, alkoholu, denního tisku, ale i sexu, o jehož kvalitách se například našemu hrdinovi mohlo v jeho zklamaném manželství jen zdát tak, že když je mu po několika měsících zajetí dovoleno odejít, nemá už vlastně žádný důvod. O věhlas před světovým čtenářstvem se pak zasloužil i stejnojmenná filmová adaptace režiséra Hirošiho Tešigahara z roku 1964, která způsobila velký rozruch na festivalu v Cannes, byť si přes svou nominaci neodnesla ocenění Zlatou palmou....celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/6558/pisecna-zena-Iqb-6558.jpg 4.1266Žánr | Literatura světová, Romány |
Vydáno | 2005, NLN - Nakladatelství Lidové noviny |
Orig. název | Suna no onna / 砂の女, 1962 |
více informací... |
Komentáře (43)
Kniha Písečná žena


Začátek hodně navnadil, ale pak už se dostavovala jen nuda. Nebýt to stylisticky hodně dobře napsané, šel bych i níž.

O čem to může být, říkala jsem si, než jsem se rozhodla, že si knížku přečtu. Díky recenzím jsem tušila, ale skutečnost byla mnohem silnější. Velmi jsem soucítila s mužem, přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já. Přece nemůžu takhle bídně zmizet ze světa, jen proto, že je nutné zůstat. Proč, nechápu ještě dnes.


(+ SPOILER) Tak a už jsem tam taky.
Písek je tady pán.Bývat otrokem.A jak se stalo v těchto časech modní,nejsme přeci ovcí !
Duny.Písečné duny.Stahují nás.Po celém těle.V tváři.V očích.V kůži i chřípí.Oh.Jak toužíme po doušku.Po spršce.Dokonalém dešti.Ochladit se.Očistit.
Metafora.Metafora jako díra,jáma či jiná propastná strž.
Co potřebovat k dokonalému souznění.Nenáročné podstatě otroctva.
Hle,celá existence se v jámě smrskne na pouhopouhé,aneb v jednoduchosti je krása.
Stačí jen žrát,sr...(dělat potom bobky) vykecat se a kopulovat (hezky dělat) a pak opět žvanit,papat...občas něco dělat,abychom dokonale nezmagořili.Chce to taky občas se mezi tím vším kapánek vyspat.
Je to tak běžné.Co když přijdeme i o tuhle klasiku.Jáma je hluboká.Vejde se do ní dost.
Budu ještě ? Jak dlouho ? Vždyt nemusím nikam padat,abych to zjistil.Už nikdy mlád a zdráv.Bude chybět víc.Spoustu těch zdánlívých banalit.Bude chybět sluneční svit.Kapky na tváři.Skučení větru ve větvích.Lehké doteky.Mlhavé sny.Teplo žár těla.Spalující pohledy.Maličkosti.Marnosti.Blbosti.Už nikdy nebude jako dřív.
Tak kde je kujva ta pokora.Už se ukaž.Čekáme.Pak už konečně smíření.Jen jáma a věčný,někdy horký,někdy chladný písek.Zasipán.
Kdo chce,vydá se na cestu.Po všednodenní radosti není na škodu občas někam zmizet.
Najít si svého Niwahanmjo.Hýčkat.Rozmazlovat.Není co ztratit ? Lecos se může najít.
Křeč...
Křeč lidstva,která navršila a překonala nesčíslné geologické vrstvy zkamenělin...Ani tesáky dinosaura,ani stěny ledovců nemohly zahradit cestu tomu řvoucímu,extaticky postupujícímu šroubu plození...Potom rozprsklý ohnostroj mlíčí vytlačovaného ze svíjejícího se těla...Shluk meteorů řítící se napříč nekonečnou temnotou...Dozrála oranžová hvězda...Louhovitý chor.
I jeho jiskření náhle pohaslo a zmizelo.Poplácávající ruka po hyždích nebyla nic platná.
Nervy,za ženiným klínem vadly.A prst v mušlovém mase povolil.I žena,která ještě několikrát jakoby lítostivě pohnula boky,nakonec vyčerpaně klesla do bezdechého zapomnění...
A to je celé.To je to opium.Dost keců.Je po všem.Spadla klec.Je vymalováno.
Kafka se usmívá.Kobo Abe je mrtvej.Písečná žena čeká.
Zrníčka.Kamínky.Písek.A zapadlá doura poblíž jedné duny.To by mělo stačit.


Tak tohle je opravdový skvost. Kafkovský existencionalismus v japonských reáliích. Musel jsem číst pomalu a přemýšlet, protože ten poklad kniha vydá až úplně vespodu v té písečné hloubce, hluboko uvnitř člověka...


Čo všetko stačí človeku k spokojnému životu bez otázok? Málo.
Koľko opisov piesku človeku stačí k pocitu, že ho má nastrkaný až kdesi v žalúdku? Tiež málo.


Četl jsem kvůli filmu, ale stálo to za to, i když film je více mnohovrstevný. Proč vlastně žijeme? Banální otázka, dokud se člověk neocitne v jámě.


Od autora jsem nejprve četla Tvář toho druhého, takže jsem nebyla šokována surovostí příběhu. Japonští autoři se nebojí jakýchkoliv témat, zřejmě rádi chtějí v čtenářích vyvolat úzkost, beznaděj a apatičnost, až objevuje vlastní běsy. Rozhodně kniha zanechá stopu a dočasný neklid.
Díky kvalitnímu překladu je kniha čtivá, lze přečíst na jeden zátah. Pro japonské čtenáře povinnost přečíst, pro ostatní spíše začít s Rašomonem od Akutagawy a poté až Abe.:)
Štítky
Japonsko japonská literatura zfilmováno
Autor a jeho další knihy
- Přátelé 1990
- Písečná žena 2005
- Tvář toho druhého 1981
- Červený kokon 1971
Kniha Písečná žena je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 363x |
Čtenářské výzvě | 34x |
Doporučených | 32x |
Knihotéce | 177x |
Chystám se číst | 187x |
Chci si koupit | 22x |
dalších seznamech | 6x |