Inutihar komentáře u knih
Možná jsem od toho čekal něco jiného, než jsem měl, ale jinak docela dobré.
Knížku jsem měl hodně rád jako dítě, hlavně se mi líbila obrázková příloha a řezy ponorkami a sám jsem si neustále kreslil podobné výtvory. Ale jak jsem se tématem zabýval dál, tak jsem zjistil, že celé pasáže jsou doslova opsány z jiných knih o historii potápění a podmořského výzkumu, což z ní dělá do jisté míry plagiát. Některé kapitoly jsou pak ideologicky zabarvené ve prospěch socialistických států více, než by bylo vhodné.
Krajinomalba mu jde, ale ty postavy a jejich chování...
Není to vtipné na první dobrou. Formálně vzato je to spíše román pikareskní než humoristický. Postavy jsou většinou nesympatické a ten humor či satira se objevuje až mezi řádky a podle toho, jak znáte americká 60. léta, hnutí za lidská práva, rasové bouře a tak dále. I ten překlad, se mi zdá, docela zastaral, minimálně v pohledu na některé reálie.
Petrohradský magický realismus? Ale i tak je tam vidět ten nekonečný ruský marast.
Lyrizované popisy krajinek Klostermannovi jdou dobře, ta atmosféra je z toho opravdu cítit, jako bych se tam procházel sám, ale ty postavy a děj... To se mi zdálo celé jaksi rozplizlé. První půlka byla docela zajímavá, ještě ta scénka na hrázi a u soudu vypadaly, že se to pěkně rozjede a... A nic. Jako by najednou autor nevěděl jak dál, jak to ukončit a zároveň se tam snažil narvat "happy end". Napsal bych víc k hlavním postavám a co mi na nich vadilo, ale nechci to zkazit případným zájemcům spoilerováním.
Edit: už jsem četl další knihy od Klostermanna a zdá se, že všechny trpí tím samým - popisy krajiny jsou super, ale ty postavy a jejich chování jsou jaksi strašlivě umělé
Jak to hodnotit? Jako zábavný a naivní brakový sci fi román? Je to radikální antiutopickou vizi? Jako varování před totalitou? I samo objevení v podstatě zapomenutého autora, který má dle některých zdrojů dokonce vazby na prvorepublikové Československo, může být pro čtenáře přínosem. I když poučené čtenáře žánru nemá kniha čím překvapit, je pravda, že většina obecně známých antiutopických děl vzniká až po Ďábelském roku, což tomuto spisku dává přece jen punc originality. A nakonec mě to bavilo.
Jedna velká jízda. První dojem - neuvěřitelně zábavná záležitost. Ale zároveň čtenář stále vnímá tu typickou všeobjímající ruskou chandru a celkovou mizérii, která celému vyprávění dává výrazně tragičtější podtón. Výborné.
Jednoduše skvělé. Alkoholická cesta Moskvou z výšin vysokoškolské koleje do morálního bahna moskevských ulic i pekelného podzemí. Pokud vás neodradí Andruchovyčův styl psaní, který je nezastavitelnou šílenou jízdou variující "proud vědomí", a sedne vám jeho styl humoru míchající vysoké a nízké, určitě si knihu užijete.
Jen ten konec s šílenými vizemi o zdání nezávislosti, falešných referendech, loutkových vládách a obnovení Impéria je za současných okolností poněkud mrazivější než autor nejspíše zamýšlel, když to před třiceti lety psal.
Aktualizace květen 2023: divadelní hra na motivy Moskoviády od studia X10 je výborná a určitě doporučuji ke shlédnutí
Cestopis, reportáž, kniha o historii, avšak hovořící i k současnosti. Úžasné postřehy o Rusku a jeho okolí, sovětské politice a rodícím se postsovětském světě, totalitní moci a dějinách s až nepříjemně vizionářským závěrem ohledně (ne)schopnosti Ruska projít transformací. Pořád se nejsme schopni poučit.
Ty závěrečné pasáže jsou slabší, ale to snad lze omluvit dobou vzniku. Pro rychlé seznámení s dějinami Československa a Česka pro běžného čtenáře ale dostačující.
Kniha výborná. Ani by mi nevadilo, kdyby měla ještě více stránek, četl jsem to jedním dechem.
Nejslabší Urban. Ale aspoň mě kniha navnadila znovu si projít Albertov a okolí.
Ve své době to muselo být super, ale v éře google a wikipedie se dá velmi rychle zjistit, že některé opravy omylů jen nahrazují jeden omyl jiným.
Výborná, i když do značné míry tragická kniha o střetu modernity a tradice a komplikovaném hledání kořenů a vlastního místa v životě. Jedno z klíčových děl jak moderní arabské literatury, tak literatury označované jako postkoloniální.
Kniha, na kterou jsem kdysi dávno narazil ve výprodeji mé místní knihovny za 5 Kč, aby mě po letech opakovaného čtení dovedla až k výletu na Curacao a Bonaire. Co víc třeba dodat?
Jinak je to velmi zajímavý cestopis zachycující první zkušenosti s potápěním a následnou cestu tří rakouských studentů (z tehdy již anektovaného Rakouska) za potápěním do nizozemského Karibiku v předvečer druhé světové války. Když po několika měsících jejich pobytu válka začala, jako příslušníci nepřátelského státu se ocitli v dosti nezáviděníhodné situaci, kdy byli považováni za špiony. Zpět do Evropy se dostali po komplikované cestě přes USA, Čínu a SSSR (což je ale v knize velmi zestručněno, protože v době vydání knihy to již nebyly státy spřátelené či neutrální).
Hans Hass byl průkopníkem podmořského výzkumu, fotografie a filmování jako J. Y. Cousteau a panovala mezi nimi i jistá míra rivality. Od konce 60. let však Hass z obecného povědomí mizí a širší veřejnosti je nyní prakticky neznámý.
Postapokalyptické sci-fi s mírně katolickou příchutí, kterou můžete, ale nemusíte vnímat. Jedno z klíčových děl žánru.
Kultovní záležitost naší gymnaziální třídy. Po mém někdejším referátu si to jako snad jediné dílo ze seznamu doporučené četby přečetl téměř každý z mých spolužáků a spolužaček.
Název je poněkud zavádějící, čtenář dostává spíše Jesenina lyrika než angažovaného revolucionáře, což mě, musím přiznat, kapku zklamalo. Překlady od Hory a Mathesia jsou jiné než Zábranovy, ale myslím, že mají co nabídnout i po téměř sto letech od vydání.