Sedmikostelí

2 hvězdičky za popisy kostelů a míst Prahy 2. Jinak za mě bez hvězdy, nechápu, nerozumím.

Knize jsem začala naslouchat v její audiopodobě na Čro. Záhy jsem ale měla pocit, že mi takto některé věci unikají a vypůjčila si knihu v knihovně. A dobře jsem udělala. Moji pozornost právě upoutaly popisy gotických památek, měla jsem potřebu mít při čtení mapu a vyhledávat si podobu zmiňovaných objektů. Sama mám ráda historii, preferuji gotiku a také brblám /ale nevraždím/, když někde vidím, jak především barokní styl překryl původní gotické stavby a jejich interiéry. Také byl přijatelný nostalgický pohled a zájem hlavního hrdiny o středověk. Jeho vize minulosti byly zajímavé. A vlastně i motiv celých neblahých událostí, jakkoliv šílený, dával smysl. Záporně bych asi hodnotila velkou brutalitu vražd, jejichž vyšetřování policií zůstávalo poněkud v pozadí. A co mi přišlo naprosto zbytečné? Popis probíhajícího zánětu uší Olejáře. Ale to už jsem malicherná. Myslím, že čtenář mající vztah k historii, nadpřirozenu, a nevadí mu opravdu hutnější popisnost, může být spokojený. Ale asi bych prvotně ke knize nepřistupovala jako k detektivce či hororu.

Tématem mi to sedělo na Stančíka, což je možná chyba, protože jsem pak čekala na něco, co se nedostavilo. Ani wauv efekt, ani pobavení, zájem, ani žádná jiná kalá emoce. Zkusím dát knize někdy v budoucnu ještě šanci, že jsem třeba něco důležitého nepostřehla ...

Hrozně nerada píšu negativní komentář. Kniha poslouchána na ČRo. Došla jsem do půlky a končím. Zatím jsme se okrajově dozvěděli, že nejspíš někdo zemřel a ta smrt je trochu podivná. To zabralo asi tak 1% knihy, zbytek jsou zdlouhavé a nudné detailní popisy objektů a myšlenek hlavního hrdiny. Už to dále nedám i když, jak tu někdo psal, ten bizarní závěr by mě zajímal. Ale asi ne tolik, abych tomu věnovala další 2,5 hodiny času.

Posloucháno na ČRo, podle všeho výběr z knihy. Ale i tak to bylo nudné, zdlouhavé, místy příšerně popisné. Nebavilo mě to, sice jsem to zvládla doposlouchat, ale jen díky tomu, že jsem přitom pracovala.

Konečně jsem se zbavil toho traumatu. Tuto knihu jsem před lety začal číst, a to hned dvakrát. Asi na 35 nebo 50 straně jsem jí odhodil jako největší škvár, který mě nebaví a a svou pseudomoudrostí a chytračením uráží. A že nepochopím, jak to někdo může dokonce oceňovat. A tím jsem Urbana jaksi vytěsnil. Nyní jsem se odhodlal si poslechnout tuto knihu (nebo asi výběr) na ČRo, na pocit škváru jsem si okamžitě vzpomněl a rozhodl jsem se to vydržet až do konce. Po dvaceti letech jsem se překonal.
A uklidnil jsem se, že můj prvotní dojem se i po těch letech potvrdil. Je to kniha - póza. Je to HRA na gotický román, s tohoto čistého žánru si bere jen vnější znaky, a s nimi žongluje. Všechno je jen JAKO, a RÁDOBY, tváří se to chytře a kdovíjak objevně, ale nepřináší to vpodstatě nic nového. Vše se TVÁŘÍ, že je obestřeno nějakou rouškou tajemství, které se člověk bojí, že až se na konci rozplyne, že to bude banalita. A je to banalita. Detektivní kritika betonářských a developerských lobby, ovšem v hávu jednání zcela ne-uvěřitelných postav. Tedy kýčovitá smyšlenka, která obcuje s vděčnou atmosférou Prahy a v důsledku ji zneužívá.
Jsem k tomu velmi kritický, ale je to proto, že na tento text uplatňuji měřítka literatury, neboť kritika zařadila autora do kánonu soudobé české literatury. Pokud je to parafráze na prvorepublikové lidové čtivo (jako třeba byly v jiném žánru Večery pod lampou), pak se omlouvám a je to v pořádku. Pak konstatuji, že to není šálek mé kávy a kritiku si to nezaslouží.
Vytáhl jsem si z knihovny Gotickou duši od Jiřího Karáska ze Lvovic a jdu se ponořit do gotické tesknoty a smutku, který je opravdový a reflektivní. A ne kalkul.

Je to i detektivka, ale to není její hlavní deviza. Také mám ráda středověk a tak se mi líbily popisy jednotlivých pražských kostelů na Novém Městě. Vyhledala jsem si je na mapách i s fotografiemi, to bylo obohacení knihy. První polovina příběhu se rozbíhala pomalu, pořád jsem čekala, co se bude dít s hlavním hrdinou a jak se k různým situacím postaví. V poslední třetině to nabralo tempo jako u klasické detektivky i s rozuzlením. Jen ten epilog byl pro mě šílený bizár. Nebudu prozrazovat. Ale kdo má rád středověk a detektivky jako já, mohl by si to užít.

Audio ČRo: Je to poněkolikáté, co mám tu čest s Urbanem. Nevím, jestli je to stářím, ale tohle působí nesourodě, náhodně a odfláklé. Taková hloupá směsice nelogičností na úrovni slohové práce.

Docela jsem se s tou knihou protrápil. Autor se neustále vrací k dlouhým a rozvláčným popisům prostředí a situací, které se táhnou na několik stran. Došel jsem zhruba na stranu 30, ale když jsem pořád dokola četl o tom, jak někde spadl lístek, jinde se válí mlha a podobné detaily, začalo mě to spíš unavovat než vtahovat do děje. Nakonec jsem to nevydržel a knihu zavřel.

Přitom to byl už můj druhý pokus se do ní začíst, takže jsem jí opravdu chtěl dát šanci. Bohužel ani tentokrát mě nepřesvědčila. Možná mi víc sedne filmové zpracování od pana Stracha – tomu ještě šanci dám. Uvidíme

“Pod sluncem není nic nového a nikdy nebude.”

Velmi zvláštní “gotický” příběh, jak je autorem vysvětleno v průběhu vyprávění. Na prvním místě vyzdvihuji krásnou práci s češtinou, ostatně jako v každé Urbanově knize. Zde zajímavé pasáže ale střídají méně záživné, např popis pražských novoměstských kostelů a zákoutí. Zpočátku mě podrobný popis bavil a nevadil, autor se vyzná a jeho záměrem byla snaha o vykreslení atmosféry, ale s přibývajícími stránkami už to lehce unavovalo.
Závěrečná myšlenka je dosti znepokojující.

Nudné vykecávání se o kostelích a flanďákách, takže to působí jak turistický průvodce pro věřící. Nevim koho zajímá počet metrů nějaké zdi, mě teda ne. Navíc v popisovaných místech žiju, takže mě moc nedojímá, že jde někdo po ulici Na Rybníčku apod.
Začátek nemá žádný děj, pořád se tam mluví o ničem, takže se člověk ztratí co se tam vlastně říká. Na začátku se tam mluví jen tak mimochodem o někom za nohu přivázaném ke zvonu a člověk neví, zda je to nějaká báchorka nebo zda už je to ten děj:) Když došlo na scénu, kdy byla objevena lidská noha někde napíchlá na kostele, tak sem to vypnul. Jako gotický román mi to nepřišlo ani náhodou, je to spíš takový prvorepublikový jazyk. Otravná znělka v každé kapitole audioknihy tomu taky nepomáhá. Namluvené je to kvalitně až na to, že herec mluví děsně dramaticky v momentech, kdy se nic dramatického neděje.

Do podzimních dnů příjemná náladovka s prvky magického realismu. Asi mi u toho trochu chyběla znalost pražského místopisu, ale zas tolik to nevadilo. Četlo se to hezky, knížka je pěkně udělaná, jen bych ocenil větší písmo. Pointa mi nepřišla nijak překvapivá, ale za mě dobré.

Nudná kniha nebyla určitě. Plná zajímavých informací o historii i architektuře, čtenář se mohl s hlavními postavami posouvat a přemisťovat. Scény, zvláště ty drsnější, byly velmi realisticky zpracovány. Pro mě jediná škoda, že příběh byl místy až moc skákavý a díky tomu zmatečný.

První kapitola výtečná, pak 100 stran o ničem. Něco mezi Kafkou a Poem. Tedy pokus. Neříkám, že pasáže adorující starou a zmizelou Prahu jsou marné, ale je jich moc a záživnosti ubývá, ztrácí dech. Autor tam toho chce na můj vkus mít příliš, aby to udrželo tvar. Stále platí, že u mne od Urbana jako celek obstál jen Stín katedrály, a to o míle.

Před lety bylo Sedmikostelí románem, který pro mě objevil Miloše Urbana a byl počátkem mého obdivu k autorovi. Od té doby uplynulo ve Vltavě hodně vody, tak jsem byl zvědav, jak moc se moje vnímání Sedmikostelí za ty roky a množství přečtených Urbanových děl změnilo. A ono moc ne. Je pravda, že pár epizod se mi z hlavy vykouřilo, něco jsem jako už poučenější čtenář pochopil lépe. A myslím, že se Urbanovi ten gotický román, jehož koncept v ději osvětluje, podařil na výbornou.
Ale jak říkám. Já v případě Miloše Urbana neumím být objektivní.

Groteskní vraždy ve stylu gotického románu, milostný dopis pražským gotickým kostelům, naivní romantismus ve stylu "dřív bylo líp" a dost ufňukaný a marný protagonista. Dvě hvězdy za atmosféru. Pokud máte rádi architekturu a cokoliv novějšího než gotiku považujete za zločin, přidejte hvězdičku. Pokud chcete žít ve středověku, přidejte další dvě (a pak se připravte na smrt na mor).

Já mám radši teplou vodu, práci osm hodin denně a zdravotní péči, děkuji pěkně.

Mě to sedlo, je to dobře napsaná kniha, příjemná směs žánrů a zároveň příběh ani odklony neztrácel na dynamičnosti. Posloucháno na Českém rozhlasu, musím vyzdvihnout výborné zpracování, které tomu přidalo na grádech.

Centrem Prahy nás provádí vcelku sympatický hrdina s pozitivními i negativními vlastnostmi. Autorem je vcelku dobře charakterizován. Kniha je ovšem takový neslaný nemastný mišmaš všech myslitelných žánrů, což mě přivádělo k častému odkládání knihy. Detektivní dějová linka se postupně vytrácí, mysteriózní linie s rádoby hororem místo tajemství přinesla rozčarování, průvodce gotickou Prahou únavu. A korunu tomu nasadily autorovy filosofické komentáře.

Kniha se chvíli tváří jako detektivní román, pak se objeví hororové prvky, poté zas trochu tajemna, plus k tomu nemalá dávka jakési ztřeštěnosti .... těžko ji zařadit do konkrétního žánru, je to takový mišmaš od všeho, přičemž nic není dotažené a dopilované. Samotná podstata příběhu byla ve finále celkem zajímavá, ale tento styl psaní mi nesedí. Hvězdičky dávám za autorovu znalost (a snad i lásku) k Praze, architektuře a historii.