Inutihar
komentáře u knih
Ukrajinské povídky
Jaroslav Moravec
Škoda, že jsem si ten doslov nepřečetl dříve... Taky rok vydání mě mohl varovat. Čekal jsem výbor klasiků a dostal jsem... no, něco jiného. Přestože kniha obsahuje některá velká jména ukrajinské literatury (Oles Hončar, Ostap Vyšňa), jedná se o výbor povídek a literárních reportáží vzniklých především v období Stalinovy vlády v SSSR a tedy i na sovětské Ukrajině. Povídky reflektují předválečný útlak Ukrajinců ze strany Poláků, druhou světovou válku a okupaci Němci a poválečné ukrajinské budovatelské nadšení. I přesto, že se jedná převážně o socialistický realismus (a někdy - jako např. u Jaroslava Halana - čistou propagandu), talent mnohým autorům upřít nelze a některé povídky o válce jsou skutečně výborné. Knihu samotnou tak považuji spíš dokument doby než literární požitek, nicméně jsem rád, že jsem to přečetl.
S odstupem let je zajímavé sledovat životní dráhy některých v knize představených spisovatelů, kteří se z budovatelů stali protisovětskými disidenty.
Pro česko/slovenské čtenáře může být nejzajímavější Marie jde bosa od Olexandra Ilčenka, která formou literární reportáže líčí situaci na Zakarpatské Ukrajině a radostné dojmy tamních obyvatel těsně poté, co došlo k jejímu připojení k Sovětskému svazu a kde není vůbec žádná zmínka o tom, že to před tím bylo Československo.
Montevidejci
Mario Benedetti
Škoda, že je uruguayská literatura tak trochu ve stínu ostatních latinskoamerických velikánů, Benedetti je výborný autor a Montevidejci ukazují, jak široký stylový záběr měl.
Pohádky z pralesa
Horacio Quiroga
Nevím, jestli bych to nazval zrovna pohádky, protože některé příběhy jsou docela drsné. Ale děti to nejspíš budou vnímat úplně jinak než dospělý.
Požár na rovině
Sü Kuang-jao
Čínská propaganda o hrdinných komunistických partyzánech za druhé světové války. Chvílemi tak absurdní, že jsem se smál nahlas. Kniha byla zamýšlena nejen ideologicky výchovně, ale i jako jakási učebnice vojenské taktiky. Ale je to zároveň velmi těžce čitelné a nezáživné a trvalo mi dlouho, než jsem se tím prokousal. Jak v komentářích uvádí překladatelka, přestože spolupracovala s vojenským poradcem, je tam hodně "ztraceno v překladu". Protože historický i kulturně-jazykový kontext čínského odboje proti Japoncům je na hony vzdálen středoevropské realitě, takže tu nečitelnost bych asi připsal na vrub i tomuto.
Mimochodem, autor knihy byl v roce 1958 v rámci Maova boje proti intelektuálům odsouzen za pravicovou úchylku a poslán do pracovního tábora.
Město
Valerjan Pidmohylnyj
Mé první setkání s ukrajinskou literaturou jinou než poezií či povídkou. Trochu sociopatický hlavní hrdina mi sice k srdci nepřirostl, ale po literární stránce jsem nadmíru spokojen.
Poslední tečka za Rukopisy
Miloš Urban
Toto jsem si fakt užil. Nakonec jsem ještě přečetl i Babičku
Příběh inženýra lidských duší
Josef Škvorecký
Nečekal jsem, že mě to až tak vezme. Jedna z nejlepších českých knih, co jsem kdy četl.
Ale doporučuji před tím přečíst minimálně Prima sezonu anebo Zbabělce, jinak se v těch jménech ztratíte.
