Inka063
komentáře u knih
O kolečko míň (můj život s autismem)
Josef Schovanec
Několik dní po přečtení a stále nevím, jak téma uchopit a co si o něm myslet. Na jednu stranu mě děsí přístup lékařů, psychologů a psychiatrů, rozhodování o tom, co je a není normální a jak se lidi mají projevovat, myslet i čím se třeba zabývat, aby "byli normální". Když tomu tak není, nastupuje (nastoupila, protože věřím, že se už tak neděje) drastická chemie bez hlubšího zájmu o člověka. Na druhou stranu posuzování "normálna" tak ale je v každé společnosti. I v přírodě. Vše, co se v dané skupině odlišuje od nepsané normy, od toho, co vyznává a uznává většina, je podivné a zvláštní a většinou izolováno. Autor je bezpochyby velice sečtělý člověk. Jeho projev je komplikovaný a plný cizích a odborných termínů, nečetlo se mi to snadno. Ale až jsem ho občas podezírala, že by to mohl vyjádřit srozumitelněji, ale nechce. Jakoby schválně dával najevo, co všechno ví, co vše vystudoval, kolik jazyků umí. Jakoby se cítil hodně zneuznán a podceňován a přitom ostatní ve znalostech převyšuje o metry. Což je asi pravda. Jenže to je právě ten problém. Nezáleží na encyklopedických znalostech a znalostech x různých afrických dialektů. Záleží na tom, jak to ten "normální" dokáže zužitkovat, jak s tím umí naložit. A to zřejmě obecně podobná skupina autistů z celého rozsáhlého spektra nedokáže, a proto to není "normální" přístup k životu a "normální" používání mozku a není divu, že je tak na něho pohlíženo, ač se mu to silně nelíbí.
Pro mě tedy velmi rozporuplné a nemohu říci, že by mě autor přesvědčil, že jeho autismus je hodný obdivu. Tuhle snahu jsem totiž z celého jeho projevu cítila.
V každém případě klobouk dolů za to, co dokázal a jak se s tím vším snaží vyrovnávat.
Přes matný sklo
Petra Hůlová
Jak se do takové útlé knížečky může vejít tolik smutku? Střet několika typově naprosto rozdílných postav. Ani jedna z nich není schopna empatie, otevření se, komunikace, dialogu, pochopení a každá z nich nějakým způsobem trpí. Kontakty jsou zamlžené, cizí, vzdálené, neprůhledné, za bariérou buď jakéhosi ostychu nebo rovnou sobectví. Grandiózně napsané s naprostou absencí přímé řeči, což ještě zesiluje tu odtažitost a cizost, krásné metafory, psychologický vhled.
100 hoaxů a omylů, které napálily vědce
neznámý - neuveden
Není nad to pořád se chtít vzdělávat. A když se vám k tomu ještě dostane do ruky kniha, kterou můžete podložit některá svá tvrzení, že něco není tak, jak "se říká" (Konzumace mléka způsobuje zahlenění, Holení podporuje růst chlupů a vousů, Za nachlazení může zima aj.), jde o dvojnásobnou radost. Navíc kniha je na kvalitním papíru, v tvrdé vazbě a se spoustou úžasných fotek a obrázků.
Historická detektivka 2
kolektiv autorů
Velice čtivé, velice poučné, pro mě leccos i velice objevné.
Typologie osobností u dětí
Šárka Miková
Výborné, výborné, výborné! Asi nejlepší nebeletrie, kterou jsem kdy četla. Ano, také se přikláním k názoru, že by měla být povinnou literaturou pro všechny pedagogy a pracující s dětmi. A to i v pedagogicko psychologických poradnách! Jsem přesvědčena, že při zájmu, pochopení a snaze o proniknutí do problematiky by ubylo zbytečných diagnóz typu ADD, ADHD, Aspergerů apd. Veliký dík autorkám.
Na hraně
Petr Ritter
Obhájce Verner Pajda je v knize postaven před několik, ve své podstatě podobných kauz. Vždy zde hraje roli výchova rodičů, která se - automaticky a pochopitelně - překlápí ve výchovu jejich dětí. Viníci jsou tedy vlastně oběťmi. Pajda se však ve svých myšlenkách dostává mnohem dál, až k samé podstatě systému a fungování státu, úloze ženy jako matky, rovnoprávnosti pohlaví apd. Jeho filozofické náhledy mě přiměly přemýšlet a musím říci, že v mnohém s ním souhlasím. Kniha je psaná kultivovaným jazykem, nečetla se mi úplně dobře snad jen kvůli technikáliím jako je hodně husté a malé písmo a tenké listy. Jinak knize samé nemám co vytknout.
Podej mi ruku
Tove Alsterdal
Nad očekávání dobré. Nepřehnané, dobře promyšlené a propojené, dobře napsané. Má to myšlenku a děj překračující běžný thriller, kde se to mnohdy hemží hororovými scénkami, malou uvěřitelností a vysokým počtem mrtvol. Základ opřený o skutečnosti v Argentině roku 1976-1982, kdy se projevovaly snahy o svržení diktátorského režimu, které tvrdě potírala vojenská junta.
Nech mě lhát
Clare Mackintosh
Jednou přečíst stačilo. Autorka sice dobře mate, ale na druhou stranu několik nepřesností, možná daných i překladem (např. fenka nohu nezvedá) a někdy málo uvěřitelné reakce a chování. Vadil mi i detektiv v důchodu se svatozáří nad hlavou a několikeré detailní popisy kojení i další zbytečnosti mimo děj. Proč, proboha? Aby to mělo víc stran? Takový jeden z mnoha a mnoha thillerů, jehož děj zanedlouho zcela zapomenu.
Papírová labuť
Leylah Attar
Bože, to je ubohost! Od autorky bestsellerů The New York Times. Tak to si už budu dávat bacha. A ty hlášky na zadní straně obálky: "Právě jsem dočetla jednu z nejkrásnějších knih..." "...ohromující umělecké dílo.." Tak teď si nejsem jista, zda jsme četli totéž?
Trapná romantika, kdy nejdřív ona jo, on ne, pak oba jo, pak on jo a ona ne... A nakonec, světe div se, oba jo! Hurá, setřeme slzu dojetí a šťastni knihu odkládáme, abychom se k ní ve chvíli nejtěžší znovu vrátili.
Katastrofa. Autorka bestsellerů své nepodařené dílko pro jistotu naprala spoustou pornografických scének a detailních popisků, asi v domnění, že se zvýší prodejnost? Nevím. Žádný puritán nejsem, ale musí to mít nějakou platnost. Nesmí jít o prvoplánovité podávání informací, jak to má Sky s Damianem ráda.
Ještě že jsem pořídila ve značné slevě za 29,- Kč. Už to mě mělo odradit. Nerada to dělám, je mi líto lesů a práce všech, kdo se podílejí na vydání, ale toto je velký adept na pouť do kontejneru.
Šíleně smutné povídky
Tereza Boučková
Smutné, realistické i poučné. Nevykřikujme, že nám se tohle nikdy…, že my bychom tohle nikdy…, že si to mají vychovat, že je to jejich vina… Nikdy neříkej nikdy. Žádný strom neroste do nebe a jediná jistota je nejistota, co vše nás může v životě potkat.
Temná komora
Susan Faludi
Autorka sama píše, že „z obviňující se stala svědkem“. Detailně rozplétá minulost svého otce, pokouší se pochopit, zda na něho mělo větší vliv neuspořádané manželství jeho rodičů, chlad jeho matky, upozadění a slabost jeho otce, výchova v přepychu a pak postupný pád, nebo tehdejší politická situace 50.let v Maďarsku (rodina autorky je původem maďarská), vliv 2.světové války, nutnost přežít za každých okolností, toho, že její otec byl Žid, nebo snad vrozené povahové vlastnosti otce či snad jeho rozmar a celoživotní hledání identity jak židovské, tak maďarské.
V každém případě zajímavý psychologický vhled a pokus o vysvětlení, o to, dobrat se jádra. Shromáždit všechny možné podněty a příčiny, které v konečném efektu ukazují nešťastného člověka, celoživotně tápajícího a snažícího se někam patřit. Člověka, který se celý život kryl maskou neohroženosti a uvnitř neuvěřitelně ze všech možných příčin strádal.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Je to výborné, dobře se to čte, je zde spousta lehce filozofických otázek a zamyšlení. Celá kniha k zamyšlení donutí a v konečném efektu působí takovým osvobozujícím pocitem, že život, po jakém se nám stýská, co si vyčítáme, že jsme neudělali, nemusí být pro nás vůbec ideální. A že vlastně to, co je, je ta nejlepší možnost, je to náš život, v němž se necítíme jako cizinci, je to naše cesta, kterou jsme se vydali a jen na nás je, jakým úhlem pohledu se na svůj život díváme.
„Otázka není, na co se díváš, ale co vidíš“.
„Nora si uvědomila, že se nepokusila skoncovat se životem proto, že se cítila zoufale, ale protože se jí povedlo samu sebe přesvědčit, že z toho zoufalství není cesty ven“.
Svou myšlenkou trochu podobnost s knihou „Staň se, kým chceš být“ od Erica Greitense, která je mimochodem také výborná.
Sama v černém lese
Cass Green (p)
Jo, jde to. Sice jsem docela brzy prokoukla, kdože to má ve všem má prsty, pak je trochu křečovitá ta určitá změna, ale jinak docela napínavý a dobře se to čte.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
12x „Co bys měl vědět o ….“ Otec v duchu rozmlouvá se svým synem od jeho zrození až asi do 2 let. Z jeho samomluvy je cítit veliká láska nejen k synovi (snad mu vydrží), ale i k manželce (kterou bych za její rádoby vtipy a komentáře před jejich známými kopla do zadku, Backman ji však obdivuje. Snad mu to vydrží).
Možná ještě víc než otcovy rady do života mě překvapil švédský rodičovský systém. Zdá se normální, že je otec s malinkým dítětem na mateřské. Že se iks dní nevyspí, přesto žádá synka, aby byl tiše a hlavně nevzbudil unavenou maminku, která spánek miluje. Poněkud rozdílné od českého zažitého modelu.
Popravdě – pro mě nic moc. V pár postřezích jsem s autorem souhlasila, ale spíš to na mě působilo křečovitě a za každou cenu rádoby vtipně.
Životní terno
Fredrik Backman
Prohlédneme, až když se setkáme s krutou realitou. Do té doby si myslíme, že nad nás není, že nám se nemůže nic stát a že děláme vše dobře. Lžeme sami sobě.
Smutné, silné. Na Backmana neodpovídající. Bez náznaku humoru, vtipu, bez jeho kopice různorodých a originálních přirovnání. Útlounká knížečka přečtená za hodinu nacpaná filozofickými otázkami a přemítáním, které vedou ke konečnému rozhodnutí.
Týmová spolupráce mezi člověkem a psem
José Arce
Konečně dobrá a v praxi použitelná příručka o výchově psa. Opravdu funguje. Je potřeba však nejdříve přehodnotit leccos ve vlastní hlavě. U mě to byl odpor k vodítkům a prosazování až nekontrolovaného běhání na volno v domnění, že jinak se pes řádně nevydovádí. Jenže pak pokulhávalo přivolávání. Zkusila jsem podle Arceho - a ejhle! Nejenže se přivolání zlepšilo během skutečně PÁR DNÍ, ještě se mi zdá, že jsou psi po příchodu domů více unaveni než předtím! A to zřejmě proto, že si začali více zaměstnávat hlavu.
Autor vše jen navrhuje. Nevnucuje, nementoruje, nenařizuje. A je vidět, že přesně ví, jaké problémy pejskaři nejvíce řeší.
Odložená spravedlnost
Petr Čepek
Opět další do detailu vypracované a precizně poskládané dílo pana Čepka. Potěšila mě hned první část s názvem Soudný den. Rozhodování o vině či nevině z pohledu několika v procesu zúčastněných osob. Profesní nezpůsobilost, osobní antipatie, znudění, stud ... To vše hraje roli při rozhodování v podstatě o životě člověka. Lehce naznačené předsudky. Kdo jiný by mohl být viníkem než "feťák" a zkrachovalý malíř, že?
Úspěšné pátrání na vlastní pěst nevyznívá nijak lacině, naopak se zdá velice reálné. Autor předhazuje návnady a svádí špatným směrem tak, jak by to ve správné detektivce mělo být. Chytré, čtivé, napínavé.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ove asi nebyl žádný sympaťák a kámoš na pivo. Skrblík a cholerik, nerudný nemluva a bručoun. Ale byl to Chlap. Chlap, za něhož mluví činy, osobnost, která nepotřebuje podporu a oporu okolí, člověk spolehlivý a zvyklý spolehnout se vždy jen sám na sebe, po životních zkušenostech nedůvěřující lidem, neočekávající aplaus, pochvaly a lichotky. Jeho krusta byla jen obranou jeho neuvěřitelně měkkého jádra a obrovského srdce. Oh, kéž by bylo víc takových Ovů…
Krásné, něžné pohlazení bylo číst tuhle knížku…
Sametové iluze
Petr Čepek
Precizně vystavěná a propletená síť, kde nic nechybí a každý detail tady má svou váhu. Dříve tak nerozlučná parta spolužáků vezme za své jednak díky jiné startovací čáře po roce 1989, jednak kvůli podezírání, touze po pomstě, špatných dedukcích, intrikování, nenávisti, závisti, žárlivosti a nekomunikaci. Nic není takové, jak to vypadá, nikdo (či téměř nikdo) není bez viny, každý má svého kostlivce ve skříni. Autor ale nikoho neodsuzuje, pohnutky aktérů podává tak, že se dají i pochopit. Nikdo není jen černý nebo jen bílý. Velmi čtivá knížka se spádem, od které jsem se nerada v pozdní noci odtrhávala. Pohybování se v hluboké minulosti, nedávné minulosti a současnosti je tady naprosto samozřejmé, patří sem. Na opravdovosti a reálnosti přidávají skutečné historické události, ať sportovní či politické, které tehdy hýbaly naší republikou. Už mám nachystanou a moc se těším na Odloženou spravedlnost :-).
Neznámý
Simon Toyne
Překombinované, komplikované, trochu zamotané. Ale napínavé, díky krátkým kapitolám to má spád, je to plné akce a "duchařina" dodává tajemno. Takže proč ne, ale jednou to stačilo.
