Inka063 komentáře u knih

Poměrně vtipné, zábavné, čtivé. Místy i k zamyšlení. Autor ví, jak na to a co bude lidi bavit. Ale jo, jako oddechovka dobré. Hartl má i mnohem slabší "kusy" (Okamžiky štěstí).

3 08.01.2018

S podivem se mi víc líbil film. Lisbeth je naprosto dokonalá. Budu jen opakovat zdejší komentáře, když napíšu, že kniha zpočátku dost drhne. Kdybych první neviděla film a nechtěla ho za každou cenu porovnat s knihou, asi bych ji odložila...

3 08.01.2018

Je to dobrá kniha s výborným psychologickým vhledem. Co dokáže způsobit nekomunikace, neupřímnost, pocit "co by si o mně druzí mysleli".
Na jedné straně snahy matky o to, aby svými problémy své dcery nezatěžovala, na druhé straně z této falešné snahy o jejich ochranu vyrůstají problémy daleko větší. Nevřelost, nesrdečnost, pocity odcizení. Ani jeden člen rodiny si s těmi ostatními nemá co říci. Je to oslava z povinnosti, aby nikoho neurazili a jako taková nemůže dopadnout dobře. Vzájemně se vlastně neznají a ani po tom netouží.
Hluboká psychologická sonda. Nejde tady o žádné násilí, o nic velkého. Přesto je to schíza. Nečetlo se mi to dobře. Padala na mě tíseň, protože jsem se v lecčems našla…

3 03.01.2018

Kniha není psána s žádným patosem a už vůbec si neklade za cíl někomu něco vnucovat, o něčem přesvědčovat, cokoliv odsuzovat. Je průzračně upřímná. Dýchá z ní svoboda – a to jak života, tak projevu každého z jedinců. Autorka nementoruje, neučí, na nic si nehraje. „Jen“ vypráví. Upřímně podává na stříbrném tácu své pocity, otevírá své nitro. A tiše, mile a bezelstně nechává na čtenáři, co si sám vezme, či co si je schopen vzít.

3 03.01.2018

Pro mě výborná, vlastně nejlepší knížka, kterou jsem od Pekárkové četla. Zase je tady cítit ta pekárkovská lidskost, neodsuzování, chápání. To naprosto přesné a plastické vykreslení totalitního Československa. Navíc silný příběh kamarádství, obětování se pro druhého přes znechucení sama sebou.
Sám výborně zvolený název si zaslouží 5 hvězd.

3 03.01.2018

Gerron byl vynikající režisér, v 1.světové válce bojoval na straně Němců (kde utrpěl zranění s doživotními následky), jako Němec se cítil. Ale byl to Žid. Jeho rodina tak dlouho odkládala útěk z rodného Německa, tak dlouho podceňovala nebezpečí nacizmu, až byla jako spousta dalších odsunuta do Terezína. I zde Gerron stále "režíroval". Nejen skutečná vystoupení a kabaretky, ale hlavně ve své hlavě. Představoval si okem režiséra scény a průběhy různých událostí, které pak skončily zcela jinak, nutno říci, že hůře. Několikrát se v knize objeví věta: "stop, ale tak to nebylo". Tak by to mohlo, možná mělo být.
A pak je Gerron postaven před Sophiinu volbu... Nebudu prozrazovat, oč šlo, přečtěte si. Kniha je hodně emočně náročná. Ještě po dvou letech mám spousty otázek a musím o ní přemýšlet.

3 03.01.2018

Trochu méně spádu a akce (zvlášť v první půlce knížky) než na jaký jsem byla u autorky zvyklá, na druhou stranu důkaz, že paní Hůlová je snad schopna napsat cokoli, na jakékoli téma, a vždy to bude čtivé, zajímavé a mnohdy poučné. Bavil mě neodsuzující obrázek obou znepřátelených skupin, protože si ve svém projevu a vlastně pochopitelném hnusu byly skoro fifty fifty, bavila mě ukázka rozdílnosti západního a východního myšlení a nepředstavitelné drsnosti tamního života. Fajn bylo i střídání časové linky a závěrečné propojení postav a osudů. Jen ta jména! Mám problém si pamatovat i osoby s daleko jednoduššími jmény. Takže se mi čtení trochu protáhlo vracením se o nějakou tu stránku vpřed :-).

2 19.04.2023

Výborné, výborné, výborné! Asi nejlepší nebeletrie, kterou jsem kdy četla. Ano, také se přikláním k názoru, že by měla být povinnou literaturou pro všechny pedagogy a pracující s dětmi. A to i v pedagogicko psychologických poradnách! Jsem přesvědčena, že při zájmu, pochopení a snaze o proniknutí do problematiky by ubylo zbytečných diagnóz typu ADD, ADHD, Aspergerů apd. Veliký dík autorkám.

2 01.11.2022

Smutné, realistické i poučné. Nevykřikujme, že nám se tohle nikdy…, že my bychom tohle nikdy…, že si to mají vychovat, že je to jejich vina… Nikdy neříkej nikdy. Žádný strom neroste do nebe a jediná jistota je nejistota, co vše nás může v životě potkat.

2 27.04.2022

12x „Co bys měl vědět o ….“ Otec v duchu rozmlouvá se svým synem od jeho zrození až asi do 2 let. Z jeho samomluvy je cítit veliká láska nejen k synovi (snad mu vydrží), ale i k manželce (kterou bych za její rádoby vtipy a komentáře před jejich známými kopla do zadku, Backman ji však obdivuje. Snad mu to vydrží).
Možná ještě víc než otcovy rady do života mě překvapil švédský rodičovský systém. Zdá se normální, že je otec s malinkým dítětem na mateřské. Že se iks dní nevyspí, přesto žádá synka, aby byl tiše a hlavně nevzbudil unavenou maminku, která spánek miluje. Poněkud rozdílné od českého zažitého modelu.
Popravdě – pro mě nic moc. V pár postřezích jsem s autorem souhlasila, ale spíš to na mě působilo křečovitě a za každou cenu rádoby vtipně.

2 21.02.2022

Na rozdíl od některých místních komentářů jsem byla z knihy téměř nadšená. Je promyšlená, propracovaná, pospojovaná, uvěřitelná. Protože jsem hnidopich, malinko mě pobavilo, jak "vytahli mokré nohy z gumovek...", gumovky zřejmě neplnily svůj účel, možná i věc překladu, ale to nestojí za řeč. Bála jsem se. Čekala jsem nejhorší. A on nastal luxusní závěr, který dílko posunul ještě o level výš! Chytré, dobré, doporučuji.

2 16.02.2021

Konečně kniha, která ve studiu stoprocentně pomůže od začátku do konce. Nejsou tam žádné učené řeči a obraty, je psaná přístupnou formou a hlavně jsou zde praktické nácviky všeho, co začínající učitel či lektor potřebuje. Sice vyšší cena, ale určitě za to stojí.

2 01.02.2021

Děj v podstatě žádný. Ale přesto nebylo od věci knihu přečíst, protože v ní jsou některé pro i proti potratové myšlenky, které by mě ani nenapadly. Obě skupiny mají svým způsobem pravdu, je na každém, jak se k tématu staví.
Jinak dost velká nuda. Přeskočením půl stránky člověk o nic nepřijde...

2 08.09.2020

Dobrý příběh! Uvěřitelný, dobře se čte, má spád, nemá žádná hluchá, zbytečná místa. Navíc ze střídání minulosti a přítomnosti se dozvídáme nejen o životě hlavního hrdiny Oskara a jeho rodiny, ale i skutečná historická fakta. Oceňuju mně lahodící pohled autora na dobu totality a jeho komentáře, pronášené ústy Oskarova otce. Po dočtení mě napadlo: "Žádný strom neroste do nebe" a "Kdo vysoko létá, hluboko padá".
Autora jsem vůbec neznala. Souhlasím s "rodakem" - také jsem koupila ve výprodeji za 99,- Kč. Proč? Za původní cenu jsem ji nikde neviděla. Až po slevě. Určitě zkusím sehnat Návrat odnikud.

2 02.07.2020

Pamatuji se, že někdy před 25 lety, kdy jsem ji četla poprvé, mě uchvátila. Vlastně asi neuchvátila, protože bych si pamatovala děj. Tak aspoň jsem na ni vzpomínala jako že dobrý. Dnes jsem se k ní vrátila - a zklamání. To donekonečna a detailní popisování, co měl kdo na sobě! Ta rozvláčnost! To několikeré opakování příběhu se slonem, když jsem to nechtěla číst ani jednou! Barr je mi protivnej, připadá mi jak narcistní tlučhuba, za jeho styl hádek a výměn názorů bych ho zabila. Ale nakonec - kniha má vzbuzovat emoce, takže vlastně účel splněn.

2 22.05.2020

V Sázce je něco z Pelíšků, vtipné. Bellevue mě vůbec nezaujalo a poslední povídka (Voda se šťávou) je dobrá, prokládaná útržky ze "současného života manželského". Protože mám Šabacha ráda, dávám 4*, ale je to na hraně.

2 16.04.2020

Tohle jistě není kniha na ukrácení volné chvíle o dovolené. Musí se u ní chtít hodně přemýšlet a také mít přesvědčení, že to nejsou vnější okolnosti, které nás činí šťastnými. Snad by se velmi zkráceně dalo říci, že smyslem života je dobře se připravit na smrt?
S obrovskou moudrostí buddhismu a velice láskyplně a lidsky nabízí autor možnost, jak prožít svůj život v radosti a klidu tím, že např. poznáme svou nejhlubší podstatu a budeme s ní žít v souladu, ztotožníme se s faktem, že jediná jistota je změna, že je nutné přijmout vše, co se děje a nechtít měnit realitu, ale svůj náhled na ni. A až tohle všechno budeme umět, nejen že se smíříme se smrtí, ale budeme ji očekávat se zvědavostí, připraveni, v klidu. Ne jako něco krásného, ale jako něco nového s pochopením, že nic není stálé, že je normální a přírodou dané, že se vše mění. Protože smrtí vlastně nic nekončí…
Kniha je doslova narvaná množstvím hlubokých myšlenek. Autor v ní uvádí plno konkrétních příkladů ze své pečující praxe v zenovém hospici. Je krásná, uklidňující, vysvětlující, konejšící, hladící, láskyplná, soucitná, lidsky psaná, chápající, neodsuzující. Zkrátka nádherná.
UKÁZKY:
Když se bráníme odpuštění, je to, jako bychom si vzali do ruky horký uhlík a řekli: „Nepustím tě, dokud se mi neomluvíš a nezaplatíš za to, cos mi provedl“. Ve snaze potrestat se však spálíme my sami.

Často zaměňujeme lásku za připoutanost. Připoutanost se za lásku ráda vydává, ale je to jen její navoněná imitace. Říká: „Budu tě milovat, když mi dáš, co potřebuji“. Láska se zaměřuje na štědrost, kdežto připoutanost je posedlá splněním svých potřeb. Láska je vyjádřením naší nejzákladnější podstaty, kdežto připoutanost je výrazem osobnosti. Pevně se chápe konkrétního výsledku a ze strachu se na něj upíná. Láska je nesobecká a vybízí ke svobodě, připoutanost je sebestředná a zanechává za sebou šrámy.

„Když shořel špýchar, již pranic nebránilo zírání k luně“. Mizuta Masahide

Když přijímáme život takový, jaký je, znamená to, že jsme smířeni s tím, jak se věci mají, a nesnažíme se mu vnutit svou vlastní představu, jak by měl vypadat.

Utrpení je postoj mysli.

Překážky transformovat v příležitost.

Smrt vrhá světlo na jednu vlastnost všech lidí: je jí naše touha po bezpečí ve stále se měnícím světě. Věříme, že my a naše okolnosti by měly zůstat neměnné a trvalé. Chceme vědět, co přinese budoucnost. A nechceme především to, aby ten, kým si myslíme, že jsme, zemřel. Lpíme na známém a obáváme se vkročit do neznáma. Bojujeme proti přírodě.

2 06.09.2019

Urban má obrovský vypravěčský talent. A také rozsah témat, o nichž píše. Jeho vyprávění je tak napínavé, naturalistické, živé, fascinující a plastické, že jsem knížku o 280 stranách přečetla za pár hodin. Párkrát jsem brečela, párkrát zuřila, co jsou lidi za odporný hovada.
Je to knížka nejen o nesmírné lásce a obětavosti ke psům, ale je také oslavou svobody jakéhokoli živého tvora, oslavou přírody, splynutí s ní, je o zbytečnosti a pomíjivosti peněz, které nikdy nepřinášejí nic dobrého, je z ní cítit obrovská pokora ke všemu živému.
Všechny myšlenky autora mi mluví z duše, a tak jsem mu se samozřejmostí odpustila i to, že se někdy opakují věty, někdy i stejné krátké pasáže, a že má trochu podivný slovosled (sloveso dost často až na konci věty).

„Toužíš-li po svobodě, dej ji všem kolem. Daruj ji, neboť svoboda je dar. Žít na řetězu, nejstrašnější věc, jež se vám může v životě přihodit. Ani léta v kriminále nevydají za dva dny otroctví v okovech. Proč? Protože železo chladí a přitom pálí jako rozžhavený cejch. Cejch hanby a pohrdání s tím, co chcete vy“.

2 22.08.2019

7 povídek, všechny ze "života" v terezínském ghettu. I tady, strachu, hladu a bití navzdory, klíčily výhonky platonických klukovských lásek, přátelství, neztratila se morálka a svědomí a našli se i nezfanatizovaní a lidští němečtí vojáci, používající svou hlavu.
I když na dnešní dobu styl a gramatika poněkud zastaralé, Lustig byl pan spisovatel.

2 07.04.2018

Zase jsem to udělala. Zase jsem uvěřila jednostranné výpovědi. Omlouvám se ti, Sally. Ještě, že ti autorka dala možnost se ke všemu vyjádřit v druhé půlce knížky. I kdyby bylo v knize jen toto jediné "poselství", stačilo by. Jenže ona je i napínavá, je v ní psychologický pohled na nešťastné lidi a z toho pramenící domácí násilí, je v ní vykreslen obětavý pomocníček, jinak agresivní úchyl. Možná, že nějací podobní chodí kolem nás a ani o tom nevíme. Je i ještě do nedávné doby aktuální a do budoucna velkou připomínkou (Aleppo). Je zkrátka dobrá.
Jedinou trochu vadou na kvalitě je za mne její závěr. Ale nakonec možná dobře, že to takhle dopadlo - víc deprese už bych stejně asi neunesla.
Plně doporučuji zvláště těm, kterým se líbí Žena v okně a těším se na snad další Nualinu knihu.

2 29.03.2018