Péra a perutě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nové, upravené a doplněné vydání prvotiny české autorky, obsahující i pasáže vypuštěné ve vydáních předchozích.

https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52855/pera-a-perute-52855.jpg 3.883
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Péra a perutě

JakubTFS
17.07.2020

Kniha se mi že začátku hůře četla, ale poté jak začalo jít i o jiné věci než blbosti, četl jsem na svůj standart opravdu rychle! Myslím si, že kniha je velmi vhodná pro DOROST A MLÁDEŽ, neboť nenásilnou cestou učí novodobou historii a erotikou posiluje vážnost děje, která udržuje u dlouhého čtení!

Marluksa
03.06.2019

Kniha jest těžce čitelná a nedočtitelná. Dala jsem jí o 20 stran víc, než běžně knize dám (než ji na neurčito uložím do útrob knihovny mezi ostatní nedočtené), ale zázrak se nekonal. Příběh prakticky o všem a zároveň o ničem. Dost mi vadily často se opakující vulgarismy, podivně stvořená květnatá souvětí a do pokračování jsem se vyloženě nutila. Další autorčiny knihy mileráda vynechám a doporučit rozhodně nemůžu. Ovšem každý máme jiný pohled "na věc".


eliska8413
29.10.2018

Knížka se mi četla velmi špatně. Zajímavé pasáže s pohledem na stav české země za komunismu byly téměř zazděny mnohostránkovými elaboráty o něčem, co snad mělo být smyslem života, ale já se v tom ztrácela. Sexuální apetit Fialky mě spíš děsil, než bavil, ale asi na to nahlížím s morální a venerologickou averzí. Mrzí mě, že i když si celou dobu hrála na bojovnici proti totalitě, sama pak dost síly a odvahy neměla, aby se těm starým pořádkům vzepřela. Škoda...

Inka063
03.01.2018

Pro mě výborná, vlastně nejlepší knížka, kterou jsem od Pekárkové četla. Zase je tady cítit ta pekárkovská lidskost, neodsuzování, chápání. To naprosto přesné a plastické vykreslení totalitního Československa. Navíc silný příběh kamarádství, obětování se pro druhého přes znechucení sama sebou.
Sám výborně zvolený název si zaslouží 5 hvězd.

Puntíkatýhrnek
05.09.2017

No...asi nejsem na pseudopoetické, nebo pseudolyrické dílko stavěná...jediné, co mě skutečně pobavilo byl popisek, že autorka román geniálně pašovala za hranice v hlavě...Úplně jsem viděla, jak ho má v hlavě uložený hezky úhledně vázaný s nějakým super obalem. To mě pobavilo jako že dost, jinak příběh hrozný, krom toho, že se tam nic neděje..se tam neděje vůbec nic.

Martin_Eli
27.08.2017

Uf, jak tuto knihu hodnotit. Příběh je o ničem, hned se vám vykouří z hlavy. Co je na knize ale cenné, je perfektní popis atmosféry komunistického Československa, ta šeď a marnost všedních dnů. Jsem překvapen, že byla Iva Pekárková schopna takto atmosféru postihnout. Kdyby to mělo lepší příběh, mohlo jít o stěžejní dílo moderní české literatury. Takto škoda, nicméně se zájmem jsem dočetl a u některých pasáží i autorku velmi velebil.

Jirikk
24.08.2017

Pro mne se tahle kniha stala jednou ze zásadních s spoustou zaškrtaných poznámek.. Opravdu vyborna kniha..
A moc pěkný komentář Luci Lux

LuciLux
20.08.2017

Péra a perutě Ivy Pekárkové byly jednou z posledních knih vydaných nakladatelstvím 68-publishers a zároveň autorčinou prvotinou. Já ji četla v novém nezkráceném vydání Mladé fronty z roku 2014 (avšak o smysluplnosti dříve vypuštěné pasáže o lesbických choutkách hlavní hrdinky opravdu přesvědčena nejsem). Pohled na dobu před rokem 89, který nám nabízí, je mladistvě naivní, zase o něco jiný, avšak neméně zajímavý.

Patrik a Viola, nazývaná Fialka, dva blízcí kamarádi, přežívají v šedi normalizačních 80. let, proti níž bojují svými věčnými diskuzemi o nesmrtelnosti chrousta a hledáním duhy, malých i větších radostí, které jim tu každodenní úmornou šeď alespoň trochu projasní.

"Zub času nahlodával lidskou soudržnost a ideály (jež bylo zakázáno opravovat), tak jako nahlodával vesnické kostely. Pro mě a pro Patrika byly hnijící, nebezpečné trámy pohraničních kostelů symbolem hnití celého státu. Všechno se nám tu rozpadalo. Málokdy pod buldozerem. Téměř nikdy v plamenech. Uhnívali jsme nechutně, smradlavě a pramálo fotogenicky pod zelenou (či vlastně rudou) hladinou okřenku v bahništi rozespalých kachen."

Jednou z Fialčiných duhových jistot je autostop. Brázdí zemi na palubách tiráků a živí se focením nemocných rostlin. Bezcílnémů přežívání je konec ve chvíli, kdy Patrikovi diagnostikují roztroušenou sklerózu. Když se dozví, že na invalidní vozík bude v socialistickém Československu čekat pět až deset let, rozhodne se Fialka využít svých zkušeností s dálničním autostopem a na vozík Patrikovi vydělat dálniční prostitucí.

"Čas se však neměřil počtem zdolaných kilometrů na trase Praha-Brno-Bratislava, neměřil se počtem odjezdů a vracení se - ani počtem traků a parkovišť. Neměřil se už počtem okouzlených chvil. Čas se stal zešedlým, prázdným kontinuem bez zážitků a bez lásky. "

Její morální propad, přerod z obyčejné holky pohrdající zápaďáckými úplatky v cynickou a pečlivě o sebe pečující společnici, je popsán výborně.

" Kde byla ta dívka s jasnou tváří, jež kamarádila s Patrikem? Co z ní ještě zbylo? Kde se skrývala?"

Příběh končí překvapivě zcela nepřekvapivě. Fialka je navzdory všemu příliš bojácná učinit ve svém životě razantní změny a tak jí je při hledání její duhy souzeno balancovat na hraně mezi zakázaným a povoleným, mezi slušností a zvrhlostí.

"Stříhala jsem až těsně u hlavy a štítivě ze sebe shazovala hady. Osvobozovala jsem se od lián. Mé vlasy, které jsem spouštívala k řadícím pákám. (.)Ty budeš nová, Fiali. Vlasy ti dorostou, doroste ti duše."
.

1