Ilona70 komentáře u knih
Bohužel jsem před touto knihou četla Niedla a tak byl román pana Grmolce vystaven srovnání ve kterém nemohl obstát. Oceňuji, že píše o né tak atraktivních historických obdobích a tím je zase v nevýhodě. Spíš než román mi to připadá jako literatura faktu a tím kniha ztrácí na přitažlivosti pokud, jako já, v ní hledáte oddych a rozptýlení. Určitě jsem se o Jageloncích něco nového dozvěděla.
Jde o první knihu od tohoto autora, kterou jsem četla. Byla jsem ráda, že se autor věnuje této osobnosti, které se zatím romány vyhýbaly. Literární styl mě tedy moc nenadchl, přijde mi to jako pouhé konstatování událostí, dočetla jsem, ale jsem ráda, že to mám za sebou.
Furnivallová mě baví, vše o Rusku mě baví, takže super čtení. Smutné, ale i nadějné, jinak to ani o této době nejde.
K Vaňkové jsem se vrátila po letech. Přinutilo mě k tomu přečtení Rytířů z Vřesova od Niedla a Lucemburské epopeje (1. díl) od Vondrušky. Všechno to jsou oddechovky, tak můžu porovnávat . Není to moc těžké Vaňková mě ani po letech nezklamala, Niedl se jí určitě vyrovná. Vondruška za mě vzadu o několik délek. Jak stárnu sahám po oddechové četbě častěji, a častěji se vracím ke knihám již přečteným, ne vždycky se mi líbí to co před lety, ale tady jsem chybu neudělala.
Po přečtení celé série hodnotím jako super oddechovou četbu, pan Niedl píše za mě výborně. Nechybí nic - trocha historie, romantika, napětí - přesně tak jak to má u oddechovky být. Škoda několika chyb v textu, asi by měli mít v nakladatelství lepšího editora, ale všech 8 dílů za mě super!
Znám jednoho takového "lidového" faráře i osobně a jsem ráda, že takoví jsou. Jsou to také "jen" lidé, a je dobře, že se za to Zbygniew Czendlik nestydí a otevřeně říká co si myslí, i když se za to vyššího postu v církvi asi nedočká. Dobrá knížka.
Je to přesně to co mě baví, když hledám oddychové čtení. Trocha historie, trocha romantiky, napětí a dobrý konec - i když tady pouze v novodobé lince. U té historické jsem si pobrečela. Byla to má první kniha od této autorky, na doporučení kamarádky, určitě se dám i do další.
Zatím jsem vždy četla knihy na toto téma z pohledu Izraele, také proto mě tato knížka velmi zaujala. Literárně mě zase až tak neoslnila, ale autenticita výpovědi tento malý nedostatek nahradila.
Evžena Oněgina miluji, ale tento překlad se mi nelíbil. Je to asi tím, že mám zafixovaný jiný překlad a tady mi prostě chybí "Já píši Vám, co mohu více...",
Nedočetla jsem...málokdy se mi to stane, ale z pana Freuda, uznávané osobnosti, mi bylo až fyzicky zle, takže jsem to vzdala.
Po té co jsem tento román, ihned po jeho vydání, přečetla se Jan Lucemburský stal mou nejoblíbenější historickou postavou a zůstalo to tak dodnes. A ano Rony70 má pravdu, každý spisovatel do knihy vloží i svůj náhled a když budu číst o téže době desátý román bude to pokaždé trochu jinak. Musím, ale říct, že když tento román porovnám s pracemi profesora Spěváčka, který je asi našim nejlepším odborníkem na Lucemburky, zdá se mi, že se román panu Šmidovi hodně povedl i co do historické věrnosti.
Mám tu knížku v knihovně a občas si v ní vyhledávám, když jsem ji koupila přečetla jsem ji "na jeden nádech", není to beletrie a přesto se četla velmi dobře. Informace o rodu jsou podávány velmi stravitelnou formou.
Knížka mě příjemně překvapila jiným, neidealizovaným, pohledem na mladšího bratra Františka Josefa I.
Hltám všechny knihy o Habsburcích, tohle je takové "minimum" o dětech Marie Terezie, ale čtivé.
Oblíbená kniha mého tatínka, a už 30 let i moje, mám-li splín sáhnu po ní. Ale není to jen legra, je to i o nesmyslnosti války, trochu mi to připomíná našeho Švejka.
Bromfield je jistota, zase úžasně popsal jednotlivé postavy a děj knížky vás vtáhne a nepustí.
Můj oblíbený autor a krásná kniha, i když prvních 150 stran o tom nesvědčilo, pak jsem se už nemohla odtrhnout.
Hezká kniha, miluju Egypt, takže je jasné, že tuhla knihu jsem nemohla vynechat. Není to úplně můj šálek kávy, ale oddechovka pěkná a ještě se něco dozvím o životě v Egyptě.
Nepřečetla jsem to celé, to se nedalo. Nechápu jak to někoho mohlo ovlivnit tak, že se dal na Hitlerovu stranu, ale nežila jsem v té době.
Jako u všech vzpomínek musíme počítat s tím, že autor o sobě bude psát tak, aby vyšel co nejlépe. Ale přece jen je to svědectví člověka, který u toho byl. Jde o zajímavé čtení, ale jednou stačilo.