Hwaelos komentáře u knih

Navzdory slabému překladu plnému šroubovaných vět, které občas nedávají valného smyslu je úvod Secret Warriors minimálně zajímavý a stálo by za to dozvědět se, jak příběh pokračuje. Šance, že by vyšel v češtině je ale po téhle publikaci zoufale malá...

27.11.2017

Škoda toho zvážnění a "zepičtění" v posledních dvou sešitech. Defenders z NHM jsou ale hodně příjemná a překvapivá záležitost. Všichni čtyři hrdinové (a zejména Silver Surfer, který se vlastně do děje vůbec nezapojí) solidně nakládají marvelovskému mýtu.

18.10.2017

O Waidovi obecně nemám o moc vyšší mínění, než o G. Johnsovi a nejsem ani velkej fanda hyperrealistický kresby typu Alexe Rosse, kam pro mě spadá i Dell'Otto. Proto jde vlastně o celkem příjemný překvapení. Expozice příběhu je dost zajímavá a daří se v ní budit dojem, že to bude hlavně o postavách a vztazích mezi nimi. Pak ale přepne výhybka a jede to po přímočaré a zrychlené linii k nemastnýmu, neslanýmu finále. Čili Waid nepřekvapil. Překvapil ale Dell'Otto. Jeho kompozice jsou nezvyklé a vyzývají čtenáře, aby neustále řešil, co se aktuálně děje v předním i zadním plánu. Po téhle stránce je Family Business vlastně dost chytrá věc.

08.10.2017

Další potvrzení toho, že japonští autoři mangy neumějí psát dialogy. Až na čestné výjimky (Bleach, Death Note) zní to, co postavy v bublinách vypouštějí z pusy Evropanovi nepřirozeně a tak nějak neživotně. Příběh je sám o sobě tak nějak... japonsky bizarní. Trochu nechutností, trochu brakového campu. Přes to všechno se musí Rybám přiznat, že ve čtenáři zanechají znepokojivý pocit. Tak trochu jako Vetřelec (ostatně v propojení mechaniky a organiky a ve faktu, že jsou lidem do tělních otvrorů strkány různé věci, které by tam být neměly, je ta podobnost s Vetřelcem velmi nápadná).

1 07.10.2017

Překvapivě velmi dobré - obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že jde o příběh z počátku osmdesátých let. Kresba - a zejména její koloring - srážejí dobře napsaný příběh poněkud dolů, ale celkově jde o dobrý výběr.

1 04.10.2017

Esence marvelovského braku sedmdesátých let. Doba, kdy žánr zažíval renesanci ve filmu (Vymýtač ďábla, Texaský masakr...), se přetavila do nudných komiksových kreací se zoufalými dialogy. Číst tenhle výběr je - až na výjimky (Man-Thing, částečně Drákula) - skutečně horor.

1 04.09.2017

Super. U tohohle bych určitě uvítal pokračování víc, než u Bendisova runu, který nedávno odstartoval u Crwe. Jen je škoda, že se to díky vydání v NHM v blízké době jistě nestane.

1 29.07.2017

Poe musí rotovat v hrobě, jak mu zploštili jeho geniální povídky. U básní ten problém není, Corben se jimi inspiroval jen volně, ale v drtivé většině mají podobu jednoduché anekdoty (víc toho ani na tak malé ploše udělat nejde). Myslím, že nejlepší odpovědí na to, v čem tkví adaptační minutí se s autorem předlohy, je Ecův esej z Šesti procházek literárními lesy.

2 30.06.2017

Liga spravdelnosti rutinéra Geoffa Jonese si drží svůj standard průměrné, ale konstantně čtivé série. Tenhle díl je oproti předchozím o kus zmatenější, což je zapříčiněno zejména jeho ukotvením v sériích jiných (tj. v řadách jednotlivých superhrdinů), takže mezi sešity vznikají nepřemostěné mezery, které lze zaplnit jen složitým domýšlením si (nechce-li si člověk objednávat horu sešitů z Ameriky).

05.06.2017

Už dlouho si říkám, že bych si někdy chtěl přečíst nějakej komiks, kterej se spíš zaměří na obyčejnej, všední život superhrdinů, než na jejich potyčky s maskovanýma grázlama. No, a Season One, převyprávění to původního X-meního originu, to v podstatě splnili. Je to zkrátka čtení o obtížnosti dospívání, když je člověk odlišnej, a všechny ty souboje s jinými mutanty a Magnetem jsou tak vlastně jen tak mimochodem, jako by na nich ani nesešlo. Za mě super.
A překvapivě i God Loves, Man Kills není vůbec špatný. Na to, že jde o věc z osmdesátých let, tak to má překvapivě aktuální náboj (tématem je mutantská odlišnost, ipso facto lidská xenofobie) a místy i celkem životný dialogy. Zatím nejlepší NHM, co jsem měl v rukou.

1 25.04.2017

Sterankovy obrazové kompozice jsou na tu dobu hodně vyspělé a jeho novátorské zacházení s texturami a popartovou či technicistní estetikou je dokonce místy vynikající. Scénář je ale sám o sobě tak nablblý a schematický, že je těžké knížku jako celek hodnotit.

03.04.2017

Vrátil jsem se ke Kingdome Come po hromadě let s tím, že mu tentokrát porozumím lépe. A ano, rozuměl jsem mnohem víc narážkám než při prvním čtení a znal jsem víc hrdinů. Samotný příběh ale žádná zásadní pecka není. Waid podřizuje hodně času a úsilí, aby přivedl alespoň na chvíli do políček komiksu všechny podstatné figury DC universe, ať už to slouží vyprávění, nebo ho to retarduje. Zároveň se pokouší vytvořit dospělou dystopii, aniž by slevil z patetických dialogů a aniž by prokreslil vztahy mezi postavami a zživotnil je. Nabízí se srovnání s různými podobami Alana Moora (Strážci, Návrat temného rytíře, Top 10) a ani jednomu nesahá scénář Království tvé po kolena. Co mi ale vadí nejvíc, je "hyperrealistická" kresba Alexe Rosse, kde všechny postavy vypadají jako břichatí taťkové a nevzhledné maminy (včetně teenagerských hrdinů). Všichni mají masivní krky, žádné brišní svaly (sic) a mladistvá rebelie se projevuje v outfitech jako vypadlých z raných osmdesátek.

2 02.04.2017

Nic jsem od toho nečekal, ale dostal jsem velmi promyšlenou knihu. Samotný způsob, jakým Bechdelová nakládá intertextovými odkazy na význačné světové romány, je pozoruhodný. Ještě zajímavější je ale "šťastná náhoda", že hlavní postava autobiografie tyto romány sama čte právě v době, kdy je ona paralela aktuální. Ještě zajímavější je ale způsob vyprávění, který se vlastně moc neposouvá kupředu, ale ve smyčkách se pořád vrací ke stejným okamžikům, aby je s každou další kapitolou obalil dalšími informacemi, jež mění v podstatných detailech způsob, jakým o postavách novely uvažujeme. Skvělá záležitost.

1 31.03.2017

Po komerční stránce tomu celkem rozumím - jak ze strany DC, tak BB artu - ale po všech ostatních tomu moc rozumět nejde. Už jenom způsob propagace: "Televizní epizody jsou jen polovinou celého příběhu. Ponořte se hlouběji do děje seriálu s devatenácti dalšími, dosud nepublikovanými událostmi..." Jak někoho může napadnout, že bude vyprávět příběhy, jež se nevešly do seriálu, kterému došly nápady někde u třetího dílu první série - a ještě se tím pochlubí na předsádce? K tomu ještě připočtěme kresbu vystresované bezruké opice s huntingtonem a máme zaděláno na úspěch...

Druuna je rozhodně nejvíc zneklidňující čtení z MDEKu. Na povrchu jde samozřejmě o zašmodrchaný, jakkoli v podstatě nikterak komplikovaný příběh obalený trochou erotiky. To zneklidňující je spíš v podstatě toho, o čem se vypráví. Serpieri míchá sex, násilí, smrt, znetvoření a proměnu do takového mixu, v němž není možné oddělovat jedno od druhého. Je to vlastně prastarý (a surrealismem znovu oživený) rozpor mezi racionalitou a pudovostí. Řekl bych, že totéž, co Bataille nacházel v Sadovi, by se stejnou měrou mohlo objevovat v Druuně (v o něco pulpovějším podání, samozřejmě).

4 22.03.2017

Obsahuje lehké spoilery. Komiksová série Zero je hrozně zajímavý úkaz. Vydalo to nakladatelství Crew, které bylo od počátku nadšené z toho, že má na soupisce překladů českého kluka z Opavy, který v zámoří píše příběhy pro Marvel a DC. Navíc se to zdálo jako fajn sci-fi o tajných agentech a špionážních organizacích. A jako bonus - bylo to asi poprvé, co u nás vyšla první kniha těsně po americkém vydání (a další díly prakticky současně s tím americkým). Propagace v Česku běžela pod sloganem "Zero je Bond pro tohle století." Všechno fungovalo, jak má, až do čtvrtého dílu, který zgruntu přepisuje smysl všeho, co se do té doby ve vyprávění stalo, a z Bonda pro tohle století udělá halucinační psycho, kde pozici hlavní postavy přebírá William S. Burroughs a všudypřítomné poletující spory jakéhosi kolektivního houbovitého vědomí.
Hrozně by mě zajímalo, nakolik si v Crwi trhali vlasy a tloukli se do hlavy, když dostali to čtvrté pokračování do ruky.
Ale - bottom line - je to skvělý. Už předchozí díly byly výborné co do způsobu vyprávění, ale máloco by mě potěšilo víc, než ten překvapivý způsob uzavření.

13.03.2017

Úvodní kratičký komiks s prvním výskytem Wolverina kupodivu neurazí. Většinou se u starších marvelovek, které otvírají každý svazek NHM, chytám za hlavu, tentokrát to ale bylo únosné a celkem hezky to vyzdvihlo tu zajímavou, citlivou stránku Hulka. Jediná potíž je, že samotný Wolverine je tu vlastně navíc a tím pádem celkem zbytečně.
Hon na Mystique je oproti tomu kvalitní mainstream s nadprůměrným Aaronovým scénářem (hergot, ten chlap prostě umí, ať už píše cokoli). O děj vlastně moc nejde, protože to jede pořád ve stejných kolejích: nezničitelný Wolverine na stopě a Mystique se ho snaží zbavit. Potěší ale flashbacky, které pěkně skládají charakter obou představitelů a které vizuálním laděním i dialogy evokují starou slávu westernů a filmů noir. Na čtyři hvězdy to možná ve srovnání s těmi největšími peckami, co tu od Marvelu vyšly, není, ale oproti standardům NHM a většiny UKK je to vlastně super.

24.02.2017

Nelehká volba s tím hodnocením. Výbor na mě působí reprezentativně, což ale dává jen vyniknout faktu, že většina batmanovských příběhů, včetně těch s nejikoničtějším záporákem všech dob, je prostě nedobrá (ostatně jako je tomu i v ostatních superhrdinských stájích, čehož dokladem je zase UKK). Starší věci zkrátka zestárly rychleji, než jiná díla té doby, protože šlo o naivní brak a ty novější mají zase kolísavou kvalitu ze své podstaty (jinak to zkrátka u něčeho, co musí chrlit pokračování v pravidelných intervalech po celé dekády, nejde). Z té druhé strany - tahle kniha je něco, co člověk ve zdejších končinách jen tak nedostane: v jednom špalku obdržíte průřez celou historií dvou klíčových komiksových postav, takže si můžete udělat docela dobrý obrázek o tom, co grafický román formovalo a co určovalo jeho trendy.
Nějaké highlighty a poznámky na okraj. První dvě kapitoly (1940-42 a 1943-72) ukazují, že Joker dlouhou dobu vyrůstal jako celkem obyčejná, schematická kriminální figurka, která má daleko do současné podoby reprezentace - zpravidla mu jde o zisk, v pozdějších fázích o Batmanovu potupu; jedná ale vlastně dost racionálně, používá technická udělátka a záleží mu na mínění obyčejných gangsterů, mezi něž se počítá. Překvapením je, že komiksy z počátku 40. let jsou vlastně zábavnější, nebo aspoň méně hloupé než pozdější, übernaivní sešity (v nichž Joker shání peníze, aby se neztrapnil před galérkou případně si prohazuje tělo s Batmanem). V třetí části (1973-90) už se rýsuje vyšinutá stránka Jokerovy osobnosti, kde už čtenář svého antihrdinu začíná poznávat (alespoň ve vůbec prvním příběhu "Jokerova pětinásobná pomsta"). Zbylé tři příběhy už jsou ale zase velmi, velmi hloupé. Ve "Smát se a zemřít v Metropoli" se Joker navrací ke své hrabivé minulosti a legendární "Smrt v rodině" je svým barvotiskovým pojetím jednoznačné zklamání. Začátek čtvrté části se ještě vydává po téhle naivní cestě sešitem "Dostat rozum" (který je ale aspoň nápaditě kreslený), pak ale příjde temná a perfektně vyprávěná story "Na slepou bábu", která vrací psychologické hrátky mezi oběma rivaly zpátky do hry a v tomhle modu pokračuje i "Vražedná jízda" (kde je obětí Jokerova teroru Robin). Poslední kapitola přináší českému čtenáři už známé příběhy z New52. Já osobně DC restartu moc nefandím, ale faktem je, že dvě vybrané povídky vysloveně neurazí.
Zřejmě cíleně ve výboru nefigurují oprávněně nejlepší příběhy s Jokerem, které u nás už samostatně vyšly. Takový Kameňák by ale ukázal, že laťka je prostě jinde...
Imho, Podaného překlad je místy divně kostrbatý, jako kdyby honil uzávěrku a redaktor zrovna doma ležel s chřipkou. To taky není úplně dobrá vizitka...

1 07.02.2017

Po prvním díle jsem to vážně nečekal, ale Sága se pomalu stává jednou z nejlepších sérií, které u nás v současnosti vycházejí. Kresba mi sice vadí pořád, ale scénář je zatraceně dobrý...

3 28.01.2017

Přiložená povídka je o kus lepší než vcelku nezajímavý komiks. Je tomu tak protože je celá psaná optikou hlavního (anti)hrdiny, čímž nechává čtenáře víc tápat v tom, jestli je hlavní hrdina hajzl a zrůda každým coulem, jejíž vypravěčské hledisko je pokroucené bolestínskou povahou, nebo zda nějaké polehčující okolnosti pro své jednání má (nevíme, zda je jeho brácha skutečně milenec jeho holky atd.). Komiks tuhle interpretační nejistotu spolehlivě zplošťuje. Čím dál tím víc si potvrzuju, že čím bombastičtější anotaci CC vytvoří, tím horší je výsledek...

1 21.01.2017