Hwaelos

Příspěvky

Agent-chodecAgent-chodecVojtěch Mašek

Mašek v tomhle díle opravdu zaválel. Napětí by se dalo krájet a jednotlivé příběhové linie se rozbíhají a spojují v napínavý celek. Jedinou drobnou vadou na kráse je fakt, že Osohova kresba je výrazně schematičtější. Mnozí si u prvního dílu stěžovali na ztrátu orientace v postavách a nepřehlednost děje. Považuju to za lazy reading. Osoha čtenáře nutí číst pozorně, interpretovat detaily a hraje si výborně i s rozvržením panelů, kde nabývá významu i šířka škarpy. To sice platí i pro druhý díl, ale zároveň je znát, že je linka mnohem jednodušší, pozadí méně prokreslené a výtvarný celek tím mírně trpí. Přičítám to trochu objemu druhého dílu, ale stejně je to škoda.

26. května


Jack WolfgangJack WolfgangStephen Desberg

Průměrný scénář, slušná kresba, mizerné dialogy. Blacksad/Grandville pro nenáročné.

30. března


Železný starkofágŽelezný starkofágDan Slott

Dvojka Iron Mana je všechno, po čem může fanoušek mainstreamového komiksu toužit. V pouhých 11 sešitech zvládl Slott představit tři úplně odlišné padouchy a asi deset vedlejších postav s různými motivacemi, k nimž máte šanci si získat vztah. Vybudoval příběh, který se v této knize větví do x paralelních linií, a přestože v nich všechny ty hlavní i vedlejší postavy účinkují, nikdy neztratíte přehled. Je tady spousta akce, ale pořád nemáte pocit, že jde primárně o ni. Dialogy jsou chytře napsané, děj pořád odsýpá a je to protkané i pasážemi, které akcentují velmi současná témata (jak přistupovat k etice a právům umělé inteligence, vznik a potenciální nebezpečí metaverz atd.). Zkrátka je to v zásadě dokonalá zábava a kdyby se podle ní natočil film, byl by to patrně nejlepší projekt MCU od Infinity War.

Pozor - je to popkorn. Není třeba čekat dalšího Bendisova Daredevila, ale měřeno mainstreamovým superhrdinským čtivem tomu prostě není, co vytknout. Což bych mimochodem zrovna od ironmanovské řady nikdy nečekal.

02. února


Batman: Tři JokeřiBatman: Tři JokeřiGeoff Johns

Jsem příjemně překvapený. Poslední roky je Joker natolik přehypovanou postavou, že o ni člověk zakopává prakticky pořád. Hodně autorů (prominentně v čele se S. Snyderem) přijalo za svou Moorovu tezi, že Joker Batmana definuje (a naopak). Původní myšlenka je samozřejmě originální, ale když je opakovaná do zblbnutí, svoji přitažlivost poněkud ztrácí. Prvním varováním pro mě bylo, že Johns vychází ze stejné premisy, druhým výstražným signálem pro mě byla samotná zápletka. Říkal jsem si: "Fakt? To už neumíme vymyslet nic originálnějšího, než z jednoho záporáka udělat tři?" Ale autorovi se magickým způsobem podařilo nesklouznout k šablonovitosti. A to i přesto, že pracuje s nejznámějšími a nejkanoničtějšími motivy (umlácení Jasona Todda, postřelení Barbary Gordon a ano, dojde i na smrt Bruceových rodičů). Dialogy jsou skvělé, příběh má akurátní tempo, atmosféra je hutná a všechno podtrhuje famózní Fabokova kresba, která upomíná na Bolandovu slavnou devítipanelovou kompozici a používá ji znamenitě.

03.12.2021


Mera: Královna AtlantidyMera: Královna AtlantidyDan Abnett

Bylo to fajn, ale Abnett umí líp. Tak by se daly dojmy shrnout. Dokázal ze záporáka Orma udělat relativně plastickou osobnost, to cením. Stejně jako fakt, že politická rovina měla mírně navrch nad akcí. Problematické jsou pro mě dialogy. Je tak trochu pravidlem, že jinozemské postavy promlouvají v mainstreamových komiksech pateticky a neživotně, jakoby se s nimi autoři neuměli vypořádat a polidštit je. Pro Abnetta tohle pravidlo neplatí. Jeho postavy třeba ve Strážcích galaxie jsou ne-lidé z masa a kostí. Proto nerozumím tomu, proč musejí právě Atlanťané pořád mluvit způsobem, jakým jsme nechávali svoje postavy promlouvat v Dračím doupěti na základce: nabubřele, honosně... Ještě horší ale je, že omílají pořád dokola to stejné: povinnost vs. spokojený život. Kdyby se tam ten rozpor objevil 2x nebo 3x, asi v pohodě, ale prakticky každý rozhovor mezi Merou a Ormem tohle omílá do zblbnutí. Jako jednohubka fajn, ale z hlavy se Mera vytratí tak do měsíce.

24.11.2021


Batman 8: Chladné dnyBatman 8: Chladné dnyTom King

Jakkoli se mi variace na Lumetovo drámo zamlouvá, provedení už tak slavné není. Weeksova kresba tomu hodně přidává - atmosféricky i stylově. Čemu se ale těžko věří, jsou Bruceovy monology. Nejdřív zmlátí záporáka a pak sám sebe obviňuje, že užívá nepřiměřené násilí? Bylo by to zkousnutelné, kdyby se chystal seknout se superhrdinskou kariérou, což ale očividně nehodlá (soudě podle navazujících sešitů). Motivace hlavní postavy tady jednoduše nedává smysl. Druhý příběh s KGBeastem je spíš jednoduchá mlátička, byť atmosféricky vykreslená. Paradoxně nejlepší je vložený sešit s Dickem Graysonem, který se snaží rozptýlit svého mentora, který ale zase trochu zabíjí zoufalá Wagnerova kresba.

22.11.2021


ArmádaArmádaMiroslav Žamboch

Kde jsou ty doby, kdy povídka z koniášovsko-baklyovského cyklu znamenala dobrý příběh sám o sobě. Většina toho, co je v nové knížce otištěno, je prostě jen více či méně dobře popsaná řezničina bez jakýchkoli důsledků. Bakly přijde, Bakly zmasakruje, Bakly jde dál. Jedinou výjimku tvoří Návrat zabijáka, kde můžeme sledovat jednak trochu komplexnější pokus o příběh, jednak jde o stěžejní bod motivace stárnoucího (z čtenářského pohledu "současného") Baklyho, tj. navázání spolupráce s Koniášem. U Holýma rukama a Anděla bez slitování můžeme alespoň doufat, že se Cveng, Wing nebo malý Tomáš objeví v nějaké budoucí roli, jakkoli samostatné povídky (původně kolibří novelky) nestojí za mnoho.

Zdaleka největší smutek ale mám z toho, že svazek shrnuje 4 už starší povídky a pouze jednu novou - a paradoxně je právě ta nová nejhorší, protože nepřináší nic nového a nemá vůbec žádnou důsažnost pro budoucí vývoj ságy.

20.09.2021


Sem cejtila lesSem cejtila lesKateřina Kováčová

To, jakým způsobem Kováčová zachází s jazykem, je unikátní. Její univerzum je si v lecčems podobné s ranými sbírkami Ivana Wernische, ale je mnohem neprostupnější. Čtenář nemá mnoho vodítek, jak text uchopovat, pokud se nechce jenom nechat nést obrazotvorností. Skutečně je to trochu jako bloudit lesem. Hlavním problémem je způsob odkazování: ve sbírce se často střídá ich forma a ženská er forma, aniž by bylo patrné, jestli odkazují ke stejnému lyrickému subjektu. Viz např. "Všude v ní kameny / a zmije. / Plná křížů je. / Nemohla pojmout tolik smrti. // Lže. // Soumračné třepotání rozsvícených mušinek / rozháním vlažnými pohyby zápěstí." Obrazy "starého světa" jsou však v některých pasážích mimořádně silné a už kvůli nim stojí za to se sbírkou prokousat.

"Nos zvednutý jako při větření.
Na houpačce vedle ní Bůh
uvolňuje místo
pro něco ještě většího."

"Ten starej chlap řekl,
že smutek je něco vrozenýho,
řekl: 'Daň za to, že jsme hlubší'.
Asi to myslel dobře."

"Byla jsem zasutá do té prsti,
horkou noc jsem chtěla odkopat,
ale ona na mě padala,
jako mrzáček škobrtala o moje tělo..."

"Kdyby věděl, kde má začít, řekl by jí to
všechno, ale nevěděl, a tak neřekl nic, jen
otevřel ústa, kdyby se to náhodou chtělo
vyslovit samo."

14.09.2021


Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platuJak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platuGeorges Perec

Podle názvu se to může jevit jako praktická příručka, který učí pracovníky být asertivní ve vyjednávání, ale jde spíše o sžíravý satirický pohled na práci v korporátech. Něco, co by napsal Kafka, kdyby měl smysl pro humor. :) Pérec zvolil literární postup, který se snaží vyčerpat všechny možnosti, které můžou při plnění relativně banálního úkolu nastat. Oceňuju, že knížka má na předsádce i přehledný vývojový diagram, který tomu dodává další level ironického nadhledu. Vřele doporučuju!

14.08.2021


SabrinaSabrinaNick Drnaso

Vynikající záležitost, v níž se povedlo skloubit dohromady niterné vyprávění o ztrátě s aktuální společenskou problematikou. Drnasovi se podařilo velice věrohodně vykreslit alternativní svět konspirací, akcelerovaný sociálními sítěmi, v němž žije stále víc lidí. Pro lidi, kteří sdílejí představu o tzv. "velké lži" (pojem pocházející původně z Mein Kamfu, nedávno trefně aktualizovaný Timothy Snyderem), se stává cokoli potvrzením jejich názoru: může jít o drobnou nesrovnalost v nějaké kauze, ale i o pokus o racionální nabourání jejich paradigmatu fakty. Právě v tomhle světě se ocitá přítel zemřelé, když se pokouší pochopit něco, co se rozumově pojmout nedá. Neméně fascinující je, že ačkoli je titulem knihy jméno postavy, samotná Sabrina je ve vyprávění pouze lakunou, tj. mezerou v příběhu, která zůstane nezaplněná. V knize se prakticky neobjeví a ačkoli se děj točí kolem její smrti, čtenář se o ní dozvídá překvapivě málo a v zásadě o její příběh nejde. Ocenit se musí i špičková vizuální stránka. Drnasův minimalistický styl je fascinující zejm. v tom, jak pracuje s pravidelnou mřížkou a prázdným prostorem, který se stává echem prázdnoty uvnitř postav.

12.08.2021


Aargh! #17Aargh! #17Tomáš Prokůpek

Slabší kousek, který drží nad vodou hlavně (tradičně) skvělá publicistika. Komiksy, které stojí za zmínku: Berger, Šlajch, Černý, Kučerovský.

07.07.2021


Normální lidiNormální lidiSally Rooney

Je to zajímavé - dočetl jsem jen v několikadenním odstupu za sebou Rudišův Konec punku v Helsinkách a Sally Rooney. Obě knížky mají společnou jistou civilnost i to, že pojednávají o nějakým způsobem poškozených lidech. Obě jsou to taky konverzačky, kde jsou nekonečné dialogy hlavním zprostředkovatelem děje. Zatímco však věty Rudišových hrdinů míří k čemukoli jinému, než je nitro postav, u Ronneyové je sebepitvání v zásadě klíčovou strategií vyprávění. Sedly mi oba přístupy. Rudiš je sympatický tím, jak umí do plkání o všednodenních banalitách ukrýt komplexitu lidského prožívání. Normální lidi dokáží na druhé straně vystihnout věčné míjení se v tom, co jeden člověk svým jednáním sleduje a co ten druhý slyší. Jakkoli není formát, kdy každou kapitolu nazíráme prizmatem jednoho z hrdinů, dnes už příliš originální, Rooneyová ho vytěžuje skvěle. Ono míjení se - a tedy i oprávněný dojem, že každý člověk je uvnitř světem sám pro sebe - ostatně neplatí jen pro vztah postava-postava, ale i pro vztah externalizovaný, mezi postavou a čtenářem. Ani na konci si tak čtenář nemůže být zcela jistý, jestli podstatě vnitřních problémů postav rozumí, stejně jako zůstává lehkým mystériem i povaha jejich vztahu.

30.06.2021


Prstýnek z kopřivyPrstýnek z kopřivyPavel Čech

Pavel Čech není kdovíjaký básník. Alespoň pokud jde o formální rovinu, pohybují se básně Prstýnku z kopřivy na úrovni zkušenějšího přispěvatele na Písmákovi. Řekl bych, že by se sám takovém hodnocení nezvpěčoval. Přesto po citu dokáže v některých básních vyhmátnout onu obtížně uchopitelnou esenci poezie, která tkví v schopnosti vyslovit nějaký životní pocit neočekávaným způsobem. A když k tomu přidá ještě neoddiskutovalně originální monotypy, které jsou mnohem víc než jen výtvarným doprovodem, snadno mu čtenář odpustí, že nešplhá na piedestal takového Skácela nebo Radka Malého.

08.06.2021


Když jedné zimní noci cestujícíKdyž jedné zimní noci cestujícíItalo Calvino

Nekompromisní postmoderna, která neustále záměrně odepírá čtenáři hlavní příběhový fetiš: finále. Ale za to mu poskytuje lahůdku v podobě neustále do sebe vnořovaných příběhů, kde v každé vrstvě znovu a znovu ustavuje instanci vypravěče, autora, čtenáře a postavy. Přidejte k tomu porci výživného, sofistikovaného humoru a okořeňte si mixem kulturních aluzí. Calvino buduje kompozici svého románu jako matematický model ve stylu Oulipa, ale zároveň jde o milostný dopis možnostem literatury - nebo možná by bylo lépe říct: možnostem čtení. Jen samotná kapitola "Z deníku Silase Flaneryho" je tak fantastickým esejem o autorství a čtenářství, že by si zasloužila pět hvězd - a podobně i borgesovská kapitola o zrcadlech "Tam, kde se linie protínají".

03.05.2021


Batman 5: Operace ZásnubyBatman 5: Operace ZásnubyTom King

Na Kingovi je zajímavé, že v čem je nejsilnější často plní úlohu toho, kde je trochu směšný a over the top. Jeho dialogy se dají považovat spíš za obdobu myšlenkových bublin - to, o čem hrdinové obvykle niterně uvažují, se v jeho batmanovské řadě obvykle objevuje v podobě dialogu. Je to trochu nezvyklý přístup, ale samo o sobě to nevadí. Směšné to je hlavně proto, že se o tom hrdinové obvykle nebaví u šálku kafe, ale při rvačce (viz rozhovor Cat a Talii, nebo Batmana a Supermana s jejich partnerkami). Stejně tak se to dá ilustrovat na tom, jak mluví Batman o Supermanových kvalitách a naopak Superman o jeho. Když se to v příběhu objeví poprvé, je to boží - když to srovnávání se čtu už po druhé (na společném čtyřrande), už je to zase spíš přestřelené. Je to zkrátka otázka míry, kterou King nemá, protože se podobně jako čtenář opájí vlastním umem.
Pořád je to ale v mainstreamu zatraceně originální čtivo, byť mám pochopení pro skalní fandy Báti, kteří musejí mít pocit, že jim někdo ukradl jejich hrdinu pro úplně jiný žánr.

13.04.2021


Batman Detective Comics 4: Deus Ex MachinaBatman Detective Comics 4: Deus Ex MachinaJames Tynion IV

Tynionova řada si v rámci Znovuzrození drží stále solidní zábavnost. Určitou náplastí na obří množství side-kicků je celková koncepce, kdy je vždy jeden z dílů zaměřený na právě jednu z vedlejších postav batmanovského univerza. Pravdou je, že s klasickým temným rytířem už to nemá moc co dělat (a upřímně řečeno, zajímalo by mě, jestli si někdo v DC láme hlavu s propojeností řad v rámci fikčního světa - protože Kingova verze Batmana rozhodně nevypadá, že by s těmito side-kicky nějak kalkulovala). Gotham je víc kosmopolitní metropole mrakodrapů než ponurá novogotická čtvrť a samotný charakter hrdiny je úplně z jiného těsta, než na co jsou dlouhodobí batmanovští fandové zvyklí, ale potud, pokud je autor schopný vybudovat relativně zajímavý a dobře napsaný příběh, mě osobně to zase tolik netrápí.

23.03.2021


NoirNoirDavid Hine

Solidní 3,5 hvězdy. Hine přináší zajímavý take na galérku Spideyho parťáků i protivníků (zdaleka největší pobavení jsem cítil u detektiva DeWolfa). Příběhy jsou mnohem drsnější a zemitější, než jsem vůbec u Marvelu očekával. Se zabíjením se tady rozhodně moc cavyků nedělá. Atmosféra je i díky Sapolského kresbě velmi slušná a vypravěč používá i některé standardní prvky z noirových filmů, jako jsou žánrově laděné vnitřní monology. I přes to všechno mám ale pocit, že ani jeden z příběhů není natolik silný, že by mi utkvěl v hlavě víc než na týden.

23.03.2021


Bizarní povídkyBizarní povídkyOlga Tokarczuk

První setkání s Tokarczukovou bylo... inu bizarní. Její spisovatelský talent je nesporný. To, jak dokáže vysoustružit z jazyka dokonale přesnou a neokoukanou větu, je naprosto unikátní. Přesto zůstávám jako čtenář jaksi nespokojený. Jednotlivé příběhy toho nechávají nakousnutého a nezodpovězeného až moc. Zejména delší povídky jsou často vystavěné jako krátké detektivní příběhy (pátrání po původu transplantovaného srdce nebo zjisťování smyslu experimentování na dětech v Hoře všech svatých, ale jde i o průzkum fungování světa - jako v Návštěvě a Kalendáři lidských svátků), ovšem bez toho, aby měl čtenář šanci nakouknout za oponu a dostat alespoň nějakou odpověď. I proto mi nejvíce sedly krátší, spíše existenciálně laděné kusy: Pravdivý příběh, Švy, Zavařeniny.

21.03.2021


Essex CountyEssex CountyJeff Lemire

Komiksový majstrštyk, přinášející zážitek, podobný dávné četbě Thompsonova Pod dekou. Lemire vypráví nejsilněji v náznacích, v tichu panelů beze slov. Naopak tam, kde se neudrží a je zbytečně doslovný (několik pasáží poslední části, věnované pečovatelce), trochu kazí čtenářskou radost z možnosti interpretovat si události po svém.

20.01.2021


Osip míří na jihOsip míří na jihMarie Iljašenko

Opravdu neobyčejná prvotina, která snad trpí jen jednou slabinou: skládá se z částí, které spolu jen minimálně komunikují. Ale všechny jsou samy o sobě výborné. Svorníkem jsou jim jihovýchodní země - Balkán, Kavkaz a v první půli vlastně i Polsko. Bílá místa a Danziger Zeitung spíše jen naznačí směr a styl, ale v jednotlivých básních se skrývá neobyčejná síla. Po hruškovsku umí zastavit probíhající moment, všimnout si detailu a ornamentu a nakonec báseň uzemnit silnou pointou ("Jen polský řidič, který tě veze k hranicím / se ještě rétoricky ptá: ach, proč je v našem sexu / takový přebytek duchovnosti?").

Metaforika a milostné ladění oddílu Bohové těch míst zase upomenou na neuchopitelná univerza raných Wernischových sbírek. Čtenář tu cítí, že mu zůstává leccos zatajeno, a jde tak o nejprivátnější část sbírky. A absolutním vrcholem je pak finální oddíl Osip míří na jih, který čtenáře nasaje, už v půli ho přiměje podvolit se proudu řeči a obrazů propojujících pražská nábřeží s dalekou Arménií, vzdát se snahy dešifrovat a na konci ho vyplivne s chutí přečíst si básně znovu. Iljašenko tady postupuje podobným způsobem jako ve svých stochastických sbírkách 70. let Emil Juliš. Rozdíl tkví ovšem v tom, že básnířka nepostupuje mechanicky, ale podobně jako Juliš stříhá jednotlivé obrazy, které znovu na švech spojuje, aby jim přikládala nové významy.

20.01.2021


Hovězí srdceHovězí srdceMichal Šanda

Klasická šandovina, v níž do sebe co dvojstránku naráží milostná báseň o hovězím a neosobní, mnohamluvný popis jatek, převzatý ze starého Ottova slovníku. Ve světě konceptualismu poměrně klasický přístup, ale okořenený peprnou dávkou humoru.

05.01.2021


Pohyblivý svátekPohyblivý svátekErnest Hemingway

Jak píše v doslovu Škvorecký, vlastně o memoáry nejde. Jsou to črty. Sice se v knížce mihne vícero známých lidí, ale pokud doufáte, že se dočtete něco zajímavého ze života Steinové nebo Fitzgeralda, jste na špatné adrese. Hemingwayův ležérní styl psaní mi seděl a u mnoha pasáží jsem se pobaveně usmíval, ale být jeho kámoš, asi bych tu publikaci vnímal jako kudlu do zad. Je to příjemná záležitost od (pravděpodobně) trochu nepříjemného chlapíka, ale nic víc. Pokud jde o Pohyblivý svátek, tak ten z Hemingwaye velkého spisovatele nedělá.

04.01.2021


Batman: Bílý rytířBatman: Bílý rytířS. Murphy (pseudonym)

Tohle je nad očekávání výborná věc. Pozoruhodná vlastnost příběhů z Elseworldu, kterou jsem si teprve při čtení téhle knížky uvědomil, je, že velká část kouzla tkví v porovnávání s fikční encyklopedií kontinua. To není ani náhodou výtka. Bílý rytíř je výborně napsaný a svou zdánlivou "realističností" nastoluje zajímavé otázky (z nichž nejzajímavější je: "Jakto, že to Batmanovi v DC kontinuu prochází?" - Ani policajti nemůžou při zatýkání vymlátit z viníka duši. Kdo ručí u superhrdinů za presumpci neviny?). Ale faktem je, že pokud bychom neměli odlišnosti knížek z Elseworldů s čím srovnávat a nemohli zažívat čtenářskou radost z hledání odlišností oproti kanonické verzi, zbyl by tak nějak ok příběh. A právě odlišnosti jsou u Bílého rytíře mimořádně zajímavé a skvěle vykreslené.

15.12.2020


Wolverine: ZrozeníWolverine: ZrozeníPaul Jenkins

Průměrná, hezky nakreslená pohádka, která kdyby nevznikla, nic by se nestalo.

09.12.2020


Muž, který stvořil sám sebeMuž, který stvořil sám sebeDan Slott

Je super, že Slott aktualizoval Iron Mana pro dnešní dobu tím, že vyšel z toho, čím se od ostatních supráků odlišuje. Velký Íčko ve svém světě řeší to, co budeme brzy řešit v našem: práva UI a zneužitelnost inteligentních systémů. Je to zajímavý a místy i vtipný. Co tomu chybí, je prostor. Jen v prvních pěti sešitech máme až tři potenciální záporáky, všechno se řeší obříma zkratkama a na dvou stranách se toho odehraje tolik, co by vystačilo aspoň na sešit. Čímž samozřejmě trpí jakejkoli vývoj postavy. Ale popkorn je to zatím zábavnej, uvidíme, co bude dál...

09.12.2020


PavučinaPavučinaBrian Azzarello

Tohle mě hodně bavilo, ačkoli nejde o součást kánonu (možná právě proto). Zvláštní je, že Ennisův příspěvek, který zabírá polovinu svazku, je vlastně nejslabší částí. Povídka Tisíc je prostě průměrná vyprávěnka s hororovým twisty, kterou pohřbívá amatérsky působící McCreova kresba s bizarním koloringem. Ty čtyři hvězdy jsou hlavně za "The Last Shoot" od Azzarella (přirovnání ke zpomaleně sledované autonehodě je tu na místě - a povídka laděním hodně připomíná atmosféru filmu Wrestler) a především za "Double Shots" od Zimmermana a Seana Phillipse. Ron Zimmerman buduje atmosféru fakt chytře. Strašně by mě bavilo číst víc takto civilně pojatých příběhů, kde se padouši baví o svých prohrách a u toho komentují, která superhrdinka má hezčí zadek. Ostatně už kdysi jsem k jedné knížce o Spider-Manovi psal, že by mě víc bavilo číst o Peteru Parkerovi než o Spider-Manovi. Jenže autor nekončí jen u toho - a na konci příběhu odpálí bombu s rozuzlením, kdože je ten tajemný chlápek, který se ukrýval ve stínu krempy klobouku. Víc takových svazků!

23.11.2020


SilkSilkDan Slott

Pokud máte dvanáctiletou dceru, klidně jí to pořiďte. Myslím, že ji to bude bavit - a odpustí tomu i hroznou kresbu. Mně bohužel dvanáct není.

13.11.2020


Batman 4: Válka vtipů a hádanekBatman 4: Válka vtipů a hádanekTom King

Pokud se z tohohle čísla nestane nadčasová klasika, tak už nevím, z čeho by měla. Přiznám se, že když jsem přečetl první díl Kingovy řady, byl jsem tak zklamanej, že jsem už neměl vůbec chuť pokračovat. Dokonce i oproti slabším dílům Snyderova New52 runu to bylo podprůměrný čtivo. Ale kamarád mě přesvědčil, abych dal Kingovi ještě jednu šanci, že se to zvedne. A měl zatracenou pravdu!

Tom King v tomhle díle ukázal, že nejen umí skvěle psát, ale nebojí se narušit věčné Batmanovo status quo. Co to znamená? Autor záměrně ničí auru drsňáckého temného mstitele, který v sobě potlačuje lidskou, zranitelnou stránku. Typický Batman si ženy drží zásadně od těla a neprojevuje k nim téměř žádné emoce. A hlavně dokáže vždycky všechno vyřešit - prostě rozplete záhadu a zbuší padoucha. A tady máme najednou lidského Báťu, který chodí s klukama na oběd (sic pracovní, ale chová se tam jako člověk - viz minulý díl), který má o sobě pochybnosti, který se dokáže bezhlavě zamilovat a chce se ženit. A zároveň taky Batmana, kterému přerostla situace v ulicích úplně přes hlavu a jako superhrdina ji prostě neumí vyřešit. Smrt malého kluka, kterého nedokázal zachránit, ho viditelně deptá. A nakonec potřebuje pomoc od jiných, úplně obyčejných lidí (Kite Man).

Způsob vyprávění je žrádlo samo o sobě - nejenže je příběh sám o sobě retrospektivou, ale i ta retrospektiva není uspořádaná chronologicky - a vypravěč nám toho navíc spoustu zatajuje a mění nám i perspekivy. A sladká tečka nakonec - King dokázal z Riddlera udělat opravdu áčkového padoucha, který si i Jokera (v úplně novém, skvělém pojetí) vodí na provázku jak nic. Fakt se těším na další díly!

09.11.2020


Batman 3: Já jsem zhoubaBatman 3: Já jsem zhoubaTom King

Poměrně přímočará záležitost, kde se většinu doby Bane proboxovává Arkhamem, aby se dostal k Batmanovi a Psycho Piratetovi. Některé části příběhu jsou brané tak z rychlíku (jak Bane pochytal batman family? co se vlastně dělo v mezičase s Gotham Girl a Piratem), že to ve mně vzbuzuje podezření, že se musely odehrát v jiných sériích (pokud ne, tak je to docela úlet). Psychologizující rovina, kde se paralelně odehrávají osudy dospívajícího Batmana a Banea je docela fajn. Nijak zářně napsaná, ale líbí se mi ta odvaha touhle cestou vykročit. Vůbec nejlepší na tomhle svazku je speciální číslo se Swamp Thingem připojené na konec. Sice s řadou nijak nesouvisí, ale je bravurně napsané a vypráví provokativně jen v náznacích, takže si toho čtenář musí spoustu domýšlet. Tohle v mainstreamu člověk nepotká moc často.

09.11.2020


A la theseA la theseRoman Rops-Tůma

Tohle se těžko hodnotí. Jak vyčítat sbírce, že je v ní příliš mnoho slovního balastu, pokud je samotná její existence postavená na tematizaci slovního balastu, reklamních frází, politických floskulí...? Jisté je jedno: Rops nevěří, že "ano, bude líp". Jeho básnický subjekt má nihilistickou povahu. Ví, že materiálně už líp je, ale že sociálně a hodnotově je to průser, kterej se bude v době, kdy mají všichni s klávesnicí svoji pravdu, jenom zvětšovat.

Tohle není poezie, tohle je verbální útok na pozdní kapitalismus. Ale dost možná je právě tohle poezie pro současnost. Žádné krásno, žádné estetično. Jen zvratky jazyka internetových diskuzí a marketingových hesel. A za nimi prázdnota jako černota na přebalu, z něhož se příznačně šklebí smrtka s klaunským nosem. Protože ani smrt už nemá žádnou vážnost a žádnou hloubku: "sledujte jak se tváří lidi / když sedí před televizí / když tůrují motory čekají / na zelenou když řídí když konečně! / o něčem rozhodují // volant a důstojný škleb / zaživa pohřbených // vynásobte zrcadla kamerovými systémy / a sledujte lidi."

Ropsova sbírka má občas až příliš volná stavidla svého flow, ale ve svých silných momentech dovede vystihnout podstatu současnosti líp než jakýkoli vyumělkovaný verš.

16.10.2020


1