hrdlickova_61 komentáře u knih

Jsou to pěkné chvilky, když si člověk udělá čas a listuje takovouto knihou. Jedna fotka je líbivější než druhá, k nim poměrně podrobný komentář…
Hlavní myšlenka je vyslovena jednoduše, jednou větou: „Nechme přírodu býti přírodou“ (str. 44).

1 26.01.2022

Za tuhle knížku jsem vděčná z několika různých důvodů. Jednak mám ráda Jiřího a Zdenku Tichotovy, jednak mám moc hezké vzpomínky na koncerty Sprirituál kvintetu navštěvované v dobách VŠ i později, jednak rozhovory velmi dobře ilustrují dobu, jíž se týkají. Je to strhující čtení, a přitom příjemné.
Přemýšlela jsem, co opsat na ukázku. Až jsem připadla na slova o spirituálech:
… Spirituál prostě není šanson, ani pěkný šanson. Mně to vždycky připadá, jako kdyby se na melodii „Lásko, bože lásko“ zpívalo „Já mám dneska rýmu“. Jde to, což o to, ale ta melodie je na to moc pěkná…
Str. 61

2 25.01.2022

Jsem velmi zmlsaná čtenářka, zvyklá na ty nejlepší literární pochoutky. A vždycky mě mile překvapí, když k nim můžu přidat nějaký nový objev, ať už z klasiky, nebo z novinek. K těm největším pro mě patří tahle nenápadná prvotina, v které si listuju celá ta léta od jejího vydání a bylo pro mě těžké vybrat ukázky, aby jich nebylo příliš mnoho.

V oddílu "Diskuze" najdete v rámci mého příspěvku i odkaz na další zdroje informací o knížce.

Básně ze sbírky vznikaly mezi autorovým 17. a 30. rokem a jsou zde řazeny chronologicky, od nejstarších po nové. Pro vás jsem vybrala ukázky hlavně z těch novějších a věřím, že ve vás vzbudí chuť seznámit se i s těmi předcházejícími : o)


Na hřbitově

Podvečer hřbitov
zeboucí prsty
déšť

náhrobky svítí vzpomínkami
a některé
ne

do pauzy ticha
z nádraží hlásí
„osobní vlak odjíždí“
(str. 50)
...

Žena a muž

S výkřikem
bušila do jeho hrudi
do zamčených dveří
aby srdci kterému už nevěří
řekla
že mu ještě věřit chce

odevzdané ruce
zvadlé květiny

upřímně dávám ti své srdce
a bolestně beru si jej zpět
byli spolu sedm rozkvetlých jar
a teď je podzim
vyřčen během několika vět

několik roztřesených pohledů
obrať se zády
a zkus jaké je to
neohlížet se

ve slabosti se někdy přistihneš
jak se plížíš za vůní
jak vzduch
pod prahem
dveří
zamčených hřebíky
do rakve
(str. 38)
...

Moucha

Moucha bzučí
okolo obědu na talíři se točí
odháním ji rukou
ona že ne že neslyší a dělá blbou
pořád leze do rozbouřených žlutých vln zelí
pak jí říkám
„Já ti taky nelezu do jídla!“
chápavá moucha je pryč
(str. 63)
...

Setkání s bývalým spolužákem ve frontě supermarketu

Jak se máš a jak žiješ?
Jo, dobře!
Podíval se na moji holku
dávala jídlo na pás
usmívání
co povídat dál?
„A co ty?“

Odpověď zrovna projížděla na pásu
oba jsme na ni koukli
balíček plenek pro děti
v tu ránu jsme se parádně rozpovídali
smíchem
jako dvě malý děti
který už jsou dospělý
a šťastný
že můžou přivést na svět
další děti

„ Kdo je další na řadě ?“
zeptala se mě prodavačka
hodně nahlas jsme se rozpovídali
ale prodavačka našemu nářečí nerozuměla

Tak jsem musel říct, že:
„Já“
s úsměvem
a hle
rozuměla a odpovídala
ale na to
nejsou slova
(str. 87)
...

Bílá čistá hudba
Janě

Bílá čistá hudba
vyplnila celý kraj
a v celém tom pohádkovém kraji
si v té hudbě děti hrají
a my si půjdem taky hrát!

Stavět zámek koulovat se
bruslit bobovat
do sněhu se házet

Víš sice je teď září
ale píšu o tom
protože ve snu

Ve snu jsme spolu stáli na dvorku
z nebe omámeně začaly
padat lehounké vločky sněhu

Nebe jako louka plná pampelišek odkvetlých
vydechla lehké chmýří
jak jemná zrnka když ve vodě se zvíří

Na padající sníh hledíme
krajina jak hladina utichla
a on dolů bílý míří
padá
stojíme

Zdá se
sníh ve vzduchu stojí
a my vzhůru letíme

Druhý den se vyjasnilo
a byl bílý svět
bílý rozprostřený klid
viděl jsem křišťálově modré nedohledno
a vděčný skromný jas
ukrytý v paprscích tvých řas
(str. 88)
...

Cestou

Kamínky a kameny se drolí pod kroky v čase
a že jednou jemný písek z nich stane se
a budou lehké
že i vítr je odnese
mezi zem a nebe
a zpěv ptáků

i to hrubé bude jemné
a bude se podobat zázraku

když jdeš po cestě a sundáš si boty
cítíš a hladíš drsnou a jemnou zem
zastavíš se nohama
v místech hebkých
abys byl pohlazen

to je hrubý kámen
který se s láskou rozdal
a jako studený kus ledu
v hřejivý písek roztál

všechnu svou lásku
do jemných zrníček skryl
a jako voda čistá se
na cestě rozpustil
(str. 110)

3 02.01.2022

Na novou knížku Michala Štěpánka jsem se těšila předem a strávila jsem nad ní dneska hezké Štědré ráno. Je moc příjemná do rukou, do očí… A určitě i do uší, až ji budeme číst s vnoučaty. Myslím, že hodně lidí se v ní najde, a nejen těch malých.

... Jednoho dne pozorovali z otevřeného okna slabé nitky deště, který už od východu slunce šuměl lesem. Když déšť ustal, Medvěd se soustředěně díval na větev, která visela těsně před oknem. Na konci větve se vždy po chvíli objevovala a mizela stále stejná kapka. „Vidíš, Ježku, tu kapičku na větvi, která spadne a hned se objeví na stejném místě? Jak se na ni dívám, zajímá mě, jak vlastně vznikl svět“...

Str. 26.

6 24.12.2021

Metodiky ČSOP lze doporučit víceméně jakékoliv, protože jsou připravovány zkušenými praktiky, obsahují řadu tipů na další osvědčenou literaturu, a navíc se čtenáři mohou na organizaci ČSOP snadno obracet s dotazy a počítat se vstřícností a dobrou vůlí.

Nenápadná brožurka „Ptačí budky“ obsahuje nejen množství návodů na výrobu budek, hnízdních podložek aj. a rady ohledně vhodného umístění, ale počítá i s tím, že pro ptáky je nejlepší to, co nabízí příroda a co my můžeme svým úsilím podpořit. A tak najdeme např. i kapitolu o vysazování vhodných dřevin v krajině nebo tipy na úpravy rybníků (včetně vzniku umělých ostrovů). Autoři se zabývají také ochranou před predátory. Dokonce bylo pamatováno i na právní aspekty zvyšování hnízdních možností a na další důležité informace.

5 16.12.2021

Dlouho jsem komentář k téhle knížce odkládala, protože je jednou z mých nejmilejších a není snadné ty všechny dojmy z ní stručně vyjádřit. Ale teď před Vánoci je asi ta pravá chvíle zavzpomínat, jak mi maminka kdysi odtajnila dárek pro mého bratra Mirka a podělila se se mnou o radost, co bezvadného má pro něj připraveno. Druhý díl k jeho oblíbené foglarovce „Pod junáckou vlajkou“! Byla to pro nás obě krásná představa, jak bude překvapený. Běhala jsem v tu chvíli samým štěstím sem a tam po předsíni a křičela „Devadesátka pokračuje. Ona pokračuje. Pokračuje…“ Potom jsem si oba díly přečetla i já a byly mi blízké už jen tím, že i hlavní hrdina se jmenuje Mirek a že chodí do oddílu (to chodil náš Mirek taky, i když v té době už to byl „jen“ vodák).

Můžu za sebe potvrdit to samé, co je často vysloveno i tady na DK, že foglarovky se hodí i pro děvčata. A určitě ne jenom pro sestry a kamarádky kluků. Typický holčičí zájem o rodinné i jiné vztahy je v nich živený všemi těmi příběhy o ohroženém a znovu obnoveném přátelství, o dobré vůli nucené se přenést přes různá nedorozumění a křivdy a stále hledající kýženou harmonii. Moc mě ve všech knížkách J. Foglara bavily dobrodružné události, lahodila mi chvála přírody, ale nejvíc mě zajímalo všechno to psychologické, čeho jsem v nich nacházela spoustu a mohla jsem porovnávat s vlastními zkušenostmi. Bolestné dospívání Jiřího se mi spojovalo s náladovostí mojí kamarádky, Tapinova chápavost se podobala vlastnostem mých rodičů, všudypřítomný foglarovský humor ladil s mojí vlastní veselou povahou.

Nedivila jsem se Mirkovi Trojanovi, že se nerad loučil s bezproblémovým hravým obdobím svých oddílových začátků a že pro něj bylo těžké se vžít do přítele, který jej předběhl v dospívání a choval se tak divně a nespravedlivě. Vážila jsem si vedoucího Tapina a jeho trpělivosti, s níž to on sám snášel a Mirkovi vysvětloval jako něco normálního a vlastně nutného, co je v pořádku. Určitě mi tahle průprava pomohla i v rozličných situacích mého života - a jsem za to ráda : o)

13 07.12.2021

Když tahle knížka vyšla, rozebrali si ji prý knihkupci pro své známé, dál se podělily knihovny a tím se celý náklad (44 000 výtisků) víceméně rozešel. My jsme ji ale doma měli a čítávala jsem si v ní tak často, že jsem ji uměla celou zpaměti. Od rozhovorů Karla Hvížďaly s Miloslavem Šimkem na téma spolupráce Š+G přes dialogy a povídky k písňovým textům.

Nejradši z toho všeho mám písničku o tom, jak „včera v poledne skončila montáž. Přišel ke mně pošťák a podával mi dopis. Byl jsem šťasten, jak může být šťasten filatelista, když drží v rukou cizokrajnou známku, daleko od svých, daleko od domova…“ Znala jsem ji i z desky a obdivovala jsem nápad Jiřího Grossmanna vytvořit spolu s kamarádem parodii na vlastní text. A ještě k tomu na jeden z těch nejslavnějších, „Drahý můj“. Muselo to být nádherné, když ten výstup viděli diváci úplně poprvé: „… Vtom kdosi otevřel dveře, jak už to v horku bývá. Byla to náhoda, či osud, kdo ví? Mé album sice ulétlo v průvanu, ale já držel v ruce tvůj dopis, který začínal tak hezky: Drahý můj.“ : o)

Koupila jsem si hned první vydání (a že jich pak ještě bylo!!), a to bez jakéhokoliv listování a rozmýšlení, hned po objevení ve výloze. Zeptala jsem se na cenu, dověděla se, že 60 Kč, chvíli jsem se dusila smíchy (samozřejmě mi totiž hned v mysli naskočila slova z povídky „Můj první mejdan“ o tom, že základ je šedesát…), ani jsem nedala knížku do tašky a otevřela jsem si ji okamžitě, jen co jsem vyšla na ulici. Málo chybělo a byla bych ji četla za chůze. Hlavně to, co do té doby bylo neznámé.

Potěšily mě i obrázky, dobře se stylem povídek ladící. A také to, že byl zařazen i dosud nevydaný scénář jejich zamýšleného filmu. Jako pamětník vím, že výsledek by byl ještě o mnoho lepší než hrubá představa zaznamenaná na papíře. Totéž platí i pro dialogy. Ty z knih jsou chudší oproti televizním a hlavně proti těm, které vyšly na LP deskách a na CD. Ale to je asi zbytečné tady říkat, viďte, to prostě my všichni starší pamatujeme a od nás to vědí i mladí. Nebo si udělají vlastní zkušenost, tak jak se dá vyčíst i tady na DK. Mám z toho radost : o)

12 05.12.2021

Asi tak v roce 1983 jsem viděla v Divadle hudby v Praze pořad „Zlatým slavíkem nikdy nebudu“, vytvořený Jiřím Datlem Novotným k poctě Jiřího Grossmanna. Vzpomínám si ještě úplně přesně na to, jak zvláštním řízením osudu jsem se tehdy dověděla o změně programu, která mi dovolila do divadla jít (jinak se toto představení hrálo vždycky jen o víkendu, jenže to jsem jezdila z koleje domů a pořád jsem číhala, až se bude někdy dávat ve všední den).

A nedávno jsem viděla v archivu ČT a vyslechla vyprávění o jiné podivné náhodě, provázející vznik pořadu „Drahý můj Jiří Grossmann“. I ten byl dílem JDN a po několika letech následovala kniha „Závidím“, námi fanoušky přijatá s nadšením. A to i přes mnoho nepřesností, které obsahuje a jichž si jistě všimli i jiní, nejen já.

Hlavně se to týká písňových textů, zapsaných zřejmě jen tak zpaměti a bez porovnání s nahrávkami. Některé verše se silně liší a není pravděpodobné, že by takhle vypadaly v rukopisech, protože JG by nepovedené rýmy ani nepřesný rytmus ve svých písních nenechal.

Není proč se zlobit, převládá to příznivé. Knížka obsahuje podrobné výpovědi spřízněných duší, je doplněna o fotografie, o poetické i prozaické ukázky z divadla a kromě jiného je zde zařazena i synopse k (neuskutečněnému) filmu „Zatoulaný anděl“ od Bohumila Hrabala. Velký spisovatel se nechal volně inspirovat životním příběhem JG – a není divu. Postava smutného klauna není v literatuře ničím výjimečným. Jaká obrovská škoda, že sama skutečnost byla také podobně tragická. Zato to, co je hezké, je i v tomhle příběhu v přesile. Tak, jak to bývá v knížkách a naštěstí i v životě.

Při čtení téhle knížky jsem si říkala, že to muselo být pro Miloslava Šimka těžké, znovu si tak silně oživit nejen pěkné vzpomínky, ale i ty smutné. Na druhou stranu jako čtenářka jsem za to velmi vděčná, že jsem se dověděla další podrobnosti ze života Š+G a o je jich době. Líbí se mi i obrázky Michala Hrdého. A samozřejmě fotografie, těch není nikdy dost. Teď už není tahle knížka asi tak dobře známá jako v době svého vzniku – a je to myslím škoda.

4 05.12.2021

Knížka vznikla v souvislosti s televizním seriálem „Nevyjasněná úmrtí“ a dobře jej doplňuje, protože jsou v ní i informace, které v TV nakonec nezazněly. Je škoda, že výpovědi příbuzných a přátel jsou přepsány jen přibližně, ale to se dá alespoň v případě velmi pěkně připraveného dokumentu „Drahý můj Jiří Grossmann“ napravit shlédnutím pořadu v TV archivu (zatímco druhé dva díly seriálu už tam bohužel v iVysílání dostupné nejsou).

Vždycky jsem si při sledování podobných programů říkala, jak moc o osobnostech vypovídá i jejich „širší rodina“. A zrovna v případě JG je to hodně výrazné – když jsem výpovědi jeho blízkých poslouchala, říkala jsem si, že bych se ráda podívala i na speciální dokument o každém z nich jednotlivě. Knížku jsem tedy přivítala s velkou zvědavostí, a to všechny tři kapitoly – o JG, o M. Kopeckém i o P. Čepkovi. Koupila jsem ji tehdy před Vánoci a až do svátků jsem si ji zakázala, dala jsem si ji pod stromeček – a hned potom v noci na 25. 12. jsem ji celou přečetla…

4 05.12.2021

Před lety jsem četla všechny díly a zajímala jsem se i o okolnosti vzniku a další podrobnosti. Clemens Brentano údajně nejen zapsal to, co mu A. K. Emmerichová ze svých vidění sdělila, ale přidal i vlastní poetické pasáže, což ztěžuje posuzování přesnosti záznamů . I přes tuto skutečnost na mě vše, co v knihách stojí, působí věrohodným dojmem.

Zvlášť nad některými detaily jsem si při čtení říkala, že by si je těžko mohl někdo jen tak vymyslet. A pokud by si doopravdy vymýšlel, pak by nejspíš postupoval úplně jinak: snažil by se o vnější efekt, aby čtenáře strhl a hlavně aby navázal na všeobecně přijímané představy. V těchto knihách je tomu tak, že z kalkulu ani z fantazírování jsem při jejich čtení C. Brentana nijak nepodezírala a A. K. Emmerichovou už vůbec ne. A navíc mi bylo příjemné, s jak procítěnou účastí je vše podáno.

4 19.09.2021

Jak autor v závěru uvádí (na str. 314), jde v knize o toto: „… o objevení vašich charakteristických silných stránek a jejich častém využití ve všem, čeho si ceníte… ve službě něčemu, co nás přesahuje…“

Probírají se v ní různé situace vztahové i pracovní a je tu snaha o uplatňování pozitivní psychologie. Začíná to hned tím, jak M. Seligman vděčně věnoval knihu své ženě („… jejíž láska vnesla do druhé půlky mého života takové štěstí a radost, v něž jsem ani nedoufal“), následuje úvaha o delším a šťastnějším životě optimistů oproti pesimistům a v dalších kapitolách se postupně nacházejí cesty, jak si v životě se vším co nejlépe poradit. Děje se tedy něco, co čtenář čekal a co jej nepřekvapí, ale to neznamená, že tu chybí napětí a vzrušení. O to se starají hlavně příklady z praxe, z historie a podobně. Odborný text je tím oživen a je díky tomu patřičně čtivý. V kapitole o empatickém naslouchání se například připomíná osobnost Abrahama Lincolna (který v tomto směru vynikal) a je citována tato východní moudrost:

Říká se, že jeden východní vládce kdysi pověřil své moudré rádce, aby mu vymysleli větu, kterou by mohl mít vždy připravenou, vždy by byla pravdivá a hkodila by se kdykoli a v každé situaci. Přednesli mu slova: „I toto všechno pomine.“ Kolik věcí vyjadřuje! Jak nás to potrestá za pyšný okamžik! Jak to utiší naše soužení!

(str. 244)

Tohle byl opravdu dobrý nápad, spojit snové vyprávění o Mary Poppins, o Michalovi a Janě na výletě s černobílými obrázky, jemnými výřezy, vloženými listy hedvábného papíru a jen s minimem textu. Knížka si přímo říká o to, aby se její prohlížení stalo sváteční záležitostí, společnou pro celou rodinu. A aby se pak Mary, jako myška, zase vytratila a vznesla se někam do výšin, někam do horní police, odkud se v pravou chvíli zase vrátí a s dětmi se znovu setká : o)

6 27.08.2021

Jako malá jsem viděla film a líbil se mi. S radostí jsem si potom našla v knihovně i knížku a potěšilo mě jak to, že vůbec existuje, tak i její veselý a dobrodružný děj, díky němuž jsem si hezké zážitky z kina zopakovala.

Dneska, po více než 50 letech, jsem měla příležitost přehrát si záznam z youtube a měla bych samozřejmě chuť zalistovat znova i v knížce, jen kdyby bylo kam si pro ni zajít. Někdy je ta pravá chvíle přesně na něco takového: dva samostatní, sebevědomí a dobrosrdeční kluci, jejich copatá kamarádka, nečekaně získaná a s naprostou samozřejmostí přijatá, venkovská krajina a prázdniny…

7 24.08.2021

Kdo z mladých lidí by nesnil o dobré partě, o legraci, o úspěchu? Zkrátka o něčem takovém, co se v klubu Olympik nakonec povedlo? Už to samo je krásným námětem na knížku, ty splněné představy, podložené hravostí, vlohami, ale i trpělivostí a spoustou práce.

Nelze než obdivovat, na co všechno Š+G i jejich kamarádi pamatovali, co sami zařídili nebo pro to někoho získali, kdo všechno na jejich klub navázal a jaké silné vzpomínky kdo má. Jsem ráda, že tahle knížka vyšla a že má co říci jak pamětníkům, tak i někomu, jako jsem já, příslušník generace o 20 let mladší.

Ráda jsem s rodiči a bratrem jako dítě koukala na TV na „Návštěvní dny“ a jiné podobné pořady, vnímala veselou a dobrosrdečnou atmosféru, hledala jsem si po časopisech podrobnosti o jednotlivých osobnostech a vítala všechny ty drobné střípky, z kterých jsem si mohla utvořit mozaiku svých vědomostí o nich. Co se mi líbilo asi nejvíc, to bylo spojení bujnosti s kázní, recese s umírněností, humoru s dojetím, prostě to citlivé vyvažování jednoho s druhým, co je podle mě tím hlavním důvodem, proč se ještě po tak dlouhé době na Š+G a na jejich přátele s láskou vzpomíná.

5 26.07.2021

První kapitola začíná citátem „Řada lidí si stěžuje na svou paměť, málokdo na svůj úsudek“ (La Rochefoucauld), na konci knihy čteme slova „Nikdy jsem nepřipustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání“ (Mark Twain). A na zadní obálce stojí: „Nic se nám neprotiví tak moc jako rozum, když není na naší straně“ (lord Halifax).

Je mi sympatická autorova snaha předat čtenářům přehledně uspořádané informace k tématu i přiléhavé příklady ze života. Pročítání jednotlivých kapitol i řešení úloh se mi líbilo. Nestihla jsem to všechno a ráda si knížku vypůjčím ještě někdy znova, bude-li možnost.

Přemýšlela jsem, jakou vybrat ukázku, ale nakonec místo ní přidávám ještě jeden z citátů, jimiž B. Royal uvozuje jednotlivé kapitoly:

„Brutální sílu dokážu pochopit, ale brutální rozum je nesnesitelná věc. Je na něm něco neférového. Je to rána pod intelekt“ (Oscar Wilde).
str. 104

Nikdy dřív jsem od Sofie Podlipské nic nečetla, a tak jsem si její knížku půjčila hlavně ze zvědavosti. Bylo pro mě zajímavé číst staré známé legendy zase v trochu jiném provedení a těším se, až nabídnu tenhle nenápadný titul i svým čtenářům v knihovně. Doufám, že spokojeně dočtou až k závěrečným slovům: "... Zlatý Čechův sen došel svého splnění, jak málokdy na světě se děje. Ve vlasti naší zářil zlatý věk práce a spokojenosti. Všichni vidíme ji posud tu zlatou záři nad hlavou Čechovou. Znamenáme blaho čisté a posvátné v té staré pověsti. Takový byl tedy začátek našich dějin ve vlasti české. Nezáří-li nám i budoucím jako hvězda spásy ta krásná legenda o praotci Čechovi?"

V knížce jsem našla hry, které už znám a ráda jsem si je připomněla - například "Šibenici", oblíbenou za mého dětství. Nebo je tam písnička "Holka modrooká" a rada zpívat ji v různých legračních obdobách (jen se samohláskou E apod.) - to jsme taky mívali moc rádi.

Jsou tam ale i takové zábavy, které jsou pro čtenáře nové nebo které se týkají přímo samotné jízdy. Například sledování poznávacích značek aut a hledání souvislostí mezi nimi. A samozřejmě společné pozorování okolí, tak jako když hoši z Rychlých šípů koukali z okna vlaku a zapisovali si body podle toho, kdo první uvidí v krajině koně. Byli tehdy v tom komiksovém příběhu chváleni spolucestujícími, jak pěkně a tiše se po cestě chovají : o)

4 10.07.2021

S potěšením jsem zaznamenala, že nechybí moje oblíbená hra na popletená přísloví (jako "Kdo šetří, dál doskáče"), kterou ráda používám i na všechny možné jiné způsoby. Sympatické je mi i to, že jsou citovány knihy, z kterých bylo čerpáno, a tak je tu další inspirace - půjčit si ten který slibný titul.

Další užitek je v nalezení zatím pro mě neznámých hádanek, citátů a podobně. Zkrátka, autorkám nechybí důkladnost, humor, nápaditost... Je to zase jedna z dalších publikací, které potvrzují kvalitu nakladatelství Portál : o)

3 10.07.2021