Svítání
Michal Štěpánek
KRONIKA JEDNOHO DUCHOVNÍ POSUNU Michal Štěpánek /1984/vymezil tematické podloží této své prvotiny už v pointě čelné básně sbírky: „…chtěl bych poznat boha. Sílu, která to tady řídí…, ale jak si s ním promluvím, když se nedomluvím ani sám se sebou…“ Filozoficky tedy můžeme kompozici jednotlivých textů „Svítání“ a řazení jejich oddílů/autor je předkládá ve vzestupné dataci/ definovat jako dokladovou ilustraci jednoho ontologického procesu – vědomě motivované prorůstání mnohotvářným „jsoucnem“ v pocitově rozjitřené duchovní i smyslové percepci. Spodní úvahový proud většiny básní vede tudíž tokem zdůvěrněného vnitřního dialogu, přičemž básníkovo alter ego je zástupně ztotožněno se čtenářem, jemuž se toto vše předkládá ve formě právě se odbývající psychické nebo fyzické události, kterou nelze ponechat bez povšimnutí. (...) z doslovu Mirka Kováříka V souhrnu přináší sbírka výpověď o tom, jak může vypadat duchovní vývoj člověka "západu", jenž se nevyčleňuje ze společnosti a usiluje o realizaci duchovního principu. Proto se v řadě textů přímo objevují myšlenky pomíjivosti, smrti, přírody, otcovství či mystické zkušenosti. Do tohoto směřování se silně promítá duchovní odkaz fotografa a "patriarchy českého buddhismu" Františka Drtikola, k jehož následovníkům autor patří.... celý text
Přidat komentář
Básně napsal fanda českého mystika Fráni Drtikola a rodák z mého oblíbeného jihočeského města.
Text se většinou ani nerýmuje, je napsaný formou postřehů ze života, zamyšlení, úvah. Pěkně píše o autorovi v doslovu M. Kovářík: "Uživatel bytí" v neklidném moři denodenních plaveb.
Tak se dočteme o spoustě věcí, jako třeba o opilecké cestě z hospody nad ránem, o hřbitově, moři, strachu, synovi... Někdy vyjádřené i peprným jazykem.
Dost často se vrací mystické naladění:
Kdybych měl myslet v barvách
myslel bych barvou slunce
často modrou a průzračnou
oblohou
a zelenou lesů polí a luk
barvou lehkosti
v níž se večer v létě
vlní vůní vlahý vzduch
ale myslet to vůbec nic není
co teprve za krásu je
Nemyšlení
Moc se mi to líbilo.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Nad večerní černí |
| 2014 | Svítání |
| 2021 | KAM a RÁDI - Lesní příběhy |
| 2018 | Světlo v klíčové dírce |
| 2021 | Čínský mudrc Tao |
Jsem velmi zmlsaná čtenářka, zvyklá na ty nejlepší literární pochoutky. A vždycky mě mile překvapí, když k nim můžu přidat nějaký nový objev, ať už z klasiky, nebo z novinek. K těm největším pro mě patří tahle nenápadná prvotina, v které si listuju celá ta léta od jejího vydání a bylo pro mě těžké vybrat ukázky, aby jich nebylo příliš mnoho.
V oddílu "Diskuze" najdete v rámci mého příspěvku i odkaz na další zdroje informací o knížce.
Básně ze sbírky vznikaly mezi autorovým 17. a 30. rokem a jsou zde řazeny chronologicky, od nejstarších po nové. Pro vás jsem vybrala ukázky hlavně z těch novějších a věřím, že ve vás vzbudí chuť seznámit se i s těmi předcházejícími : o)
Na hřbitově
Podvečer hřbitov
zeboucí prsty
déšť
náhrobky svítí vzpomínkami
a některé
ne
do pauzy ticha
z nádraží hlásí
„osobní vlak odjíždí“
(str. 50)
...
Žena a muž
S výkřikem
bušila do jeho hrudi
do zamčených dveří
aby srdci kterému už nevěří
řekla
že mu ještě věřit chce
odevzdané ruce
zvadlé květiny
upřímně dávám ti své srdce
a bolestně beru si jej zpět
byli spolu sedm rozkvetlých jar
a teď je podzim
vyřčen během několika vět
několik roztřesených pohledů
obrať se zády
a zkus jaké je to
neohlížet se
ve slabosti se někdy přistihneš
jak se plížíš za vůní
jak vzduch
pod prahem
dveří
zamčených hřebíky
do rakve
(str. 38)
...
Moucha
Moucha bzučí
okolo obědu na talíři se točí
odháním ji rukou
ona že ne že neslyší a dělá blbou
pořád leze do rozbouřených žlutých vln zelí
pak jí říkám
„Já ti taky nelezu do jídla!“
chápavá moucha je pryč
(str. 63)
...
Setkání s bývalým spolužákem ve frontě supermarketu
Jak se máš a jak žiješ?
Jo, dobře!
Podíval se na moji holku
dávala jídlo na pás
usmívání
co povídat dál?
„A co ty?“
Odpověď zrovna projížděla na pásu
oba jsme na ni koukli
balíček plenek pro děti
v tu ránu jsme se parádně rozpovídali
smíchem
jako dvě malý děti
který už jsou dospělý
a šťastný
že můžou přivést na svět
další děti
„ Kdo je další na řadě ?“
zeptala se mě prodavačka
hodně nahlas jsme se rozpovídali
ale prodavačka našemu nářečí nerozuměla
Tak jsem musel říct, že:
„Já“
s úsměvem
a hle
rozuměla a odpovídala
ale na to
nejsou slova
(str. 87)
...
Bílá čistá hudba
Janě
Bílá čistá hudba
vyplnila celý kraj
a v celém tom pohádkovém kraji
si v té hudbě děti hrají
a my si půjdem taky hrát!
Stavět zámek koulovat se
bruslit bobovat
do sněhu se házet
Víš sice je teď září
ale píšu o tom
protože ve snu
Ve snu jsme spolu stáli na dvorku
z nebe omámeně začaly
padat lehounké vločky sněhu
Nebe jako louka plná pampelišek odkvetlých
vydechla lehké chmýří
jak jemná zrnka když ve vodě se zvíří
Na padající sníh hledíme
krajina jak hladina utichla
a on dolů bílý míří
padá
stojíme
Zdá se
sníh ve vzduchu stojí
a my vzhůru letíme
Druhý den se vyjasnilo
a byl bílý svět
bílý rozprostřený klid
viděl jsem křišťálově modré nedohledno
a vděčný skromný jas
ukrytý v paprscích tvých řas
(str. 88)
...
Cestou
Kamínky a kameny se drolí pod kroky v čase
a že jednou jemný písek z nich stane se
a budou lehké
že i vítr je odnese
mezi zem a nebe
a zpěv ptáků
i to hrubé bude jemné
a bude se podobat zázraku
když jdeš po cestě a sundáš si boty
cítíš a hladíš drsnou a jemnou zem
zastavíš se nohama
v místech hebkých
abys byl pohlazen
to je hrubý kámen
který se s láskou rozdal
a jako studený kus ledu
v hřejivý písek roztál
všechnu svou lásku
do jemných zrníček skryl
a jako voda čistá se
na cestě rozpustil
(str. 110)