hlentilka komentáře u knih
Líbil se mi Paigein vztah k pacientům, který byl osobní, vřelý, tak by to mělo být i ve skutečnosti. Občas jsem se u knihy bála - ve srubu apod... Mnohdy jsem říkala: "Paige uteč". Konec knihy mě překvapil (neumím zhodnotit, zda mile nebo nemile).
Proč ne... ztřeštěné vyprávění, mnohdy vtipné.
Psáno z pohledu dvou dívek a jejich matky. Zdlouhavá kniha
Rozpačitost? V knize je popisováno několik příběhů, mě zaujal pouze jeden a to o překladatelce Anně. Ve druhé polovině knihy jsem začala jednotlivé texty přeskakovat a zaměřila jsem se jen na ten jeden jediný příběh. Er-forma mi připadala v této knize strašně divná, plytké, táhlé rozhovory. Možná je to vina i překladatele knihy - ze slovenštiny do češtiny - nevím, čím to může být. Naopak závěr knihy se mi líbil - není to ten typický happy end, ale opravdu reálný život.
Dost dlouhou dobu to byla má nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Časem jsem se k ní vrátila a přečetla podruhé, což jsem ještě nikdy neudělala. Ale teď vím, že jsou i lepší knihy.
Manželka, která se po smrti svého muže musí smířit s tím, že měl milenku? Realistický příběh denního života.
Nedočetla jsem, děj se táhl, nikam se neposouval, pro mě nejslabší kniha autorky.
Z celé trilogie nejlepší, nejnapínavější a neskutečný příběh týrané dívky.
Dva příběhy s jednou hrdinkou - co kdyby? Při čtení jsem si vybrala jen jeden příběh, který byl pro mě zajímavější - autonehoda, pobyt v nemocnici a láska k ošetřovateli. Druhý příběh jsem přeskakovala, už mě nebavil a nedokázala bych číst paralelně.
Hlavní hrdinka mi svým pláčem občas připomínala mne samotnou. Na druhou stranu to neustálé "brečení" popisované přes celou šíři knihy mi nebylo sympatické. Oceňuji psychologický náhled na danou věc, rozebírání problémů, které souvisí s láskou.
Nikdy jsem neměla potřebu si z knih zapisovat citace, ale z této knihy je chci mít uchované v paměti.
"... a pořád to tam voní jako ona. JAKO SLUNCE." - Jack
"....myslím na P. Potterovou, co odsexovala tolik váhy..." - Libby
Kniha mě pohltila od svého začátku až do konce, nebyla tam žádná "hluchá" místa, humor, láska, naděje, slzy, krásná zamilovanost - to vše ve mě kniha vyvolala. Je opravdu nádherná, krásná, psaná s lehkostí. Nechci na ni zapomenout...
Matka - strach o své dítě, ochranitelský pud, láska k dítěti... Zvláštním způsobem psané pasáže, kdy matka vypráví o své dceři. Konec - i z hlediska přečteného epilogu - "pohádka" se špatným koncem, ale pěkná.
Dlouhý, táhlý děj a nezáživné pasáže. Kniha mohla mít o 200 stran méně. Pro mě NUDA.
Nevím, co mě na knize vadilo, jestli rozhovory, které se mi zdály umělé, tok myšlenek, který neplynul přirozeně, styl autorčina psaní??? Nakonec jsem "život pacientů a jejich problémy" přeskakovala a snažila se dozvědět se více jen o hlavní postavě Tamaře.
Velmi realisticky napsaná kniha s vykreslenými lesbickými hrátky. Dočetla jsem ji, ale mé myšlenkové pochody při čtení jakékoliv knihy jsou asi někde jinde. Pro mě to byla ztráta času.