hladko komentáře u knih

Drsná satira, která se svou sloní vahou opírá do současné konzumní společnosti, církví, sekt a s nimi spojených výplachů hlav a vše prorůstající komercializace. A Palahniukovi, zdá se, nevadí mít ruce zmarasené krví. Možná právě naopak. Během skromného formátu své knihy nemá např. problém vyhladit celou sektu. Kniha na mě působí, jakoby jste amplitudu opisující život lidské společnosti protáhli do rovin ad absurdum. Není proto podivu, že zde není nouze o hutný cynismus, který tvoří zásadní ingredienci knihy a posouvá tak žánr od rovin těžkých, svíravých do těch odlehčených a humorných. Přesto ve mě průběžně bujel pocit znechucení společností jako takovou, která neschopna ukojit své nekonečné požadavky musí v důsledku uvíznout uprostřed bezbřehé znuzenosti. Podobné pocity snad pociťovali i protagonisté Klubu rváčů, jež však znám pouze z filmového zpracování, ze kterého je ale i přes to cítit Palahniukův rukopis (což jako zásluhu jistě nelze upřít i D. Fincherovi).

2 22.12.2011

Historii píší vítězové. Kdo je však vítězem v letitém Izraelsko-palestinském konfliktu už nelze s jistotou říci. Dopátrat se pravdy s odstupem času, obklopen soukolím křivd, teroru a všudypřítomného strachu - to je obdivuhodná mravenčí práce reportéra, spisovatele a kreslíře Joe Sacca. Jeho komiksová kniha „Gaza: Poznámky pod čarou dějin“ mi pocitově nejvíce připomíná umělecky zpracovaný filmový dokument. Sacco se snaží vydolovat co nejvíce skutečností o palestinských masakrech spáchaných v pásmu Gazy v roce 1956, jež cíleně zamlčovány, stávají se neviditelnou poznámkou pod čarou historického vědomí, ačkoliv se jednalo o nechutný masakr, kdy izraelská armáda zbytečně zabíjela stovky palestinských civilistů. Kniha nám dává možnost lépe se zorientovat ve složitém, přitom mediálně tak často propíraném, konfliktu blízkého východu. Tím nejdůležitějším rysem knihy však je, že je viděna optikou palestinských obyvatel, uprchlíku ve vlastní zemi, tedy pohledem v Česku téměř nepřipomínaným. Ctím Sacca, protože on se snaží ctít pravdu. Minulost se musí opakovaně oprašovat a předkládat veřejnosti, aby současnost mohla být, ve všech kontextech, pochopena správně. O historii Blízkého Východu v době, jež přihrává vzrůstajícímu nacionalismu a nevraživosti vůči všemu "neevropskému", ani nemluvě.

3 05.12.2011

Můj první literární výlet do kosmíru vůbec jsem absolvoval právě s kapitánem Nortonem na palubě lodi Endeavour. Nejsem znalcem sci-fi knih a proto nemám s čím srovnávat, nicméně A.C.Clark mě nechal nahlédnout do světa, jež má fantazijní hranice společné s koncem všehomíra. A přestože mi bylo, coby čtenáři, dovoleno nahlédnout do světa jiných civilizací pouze zpoza pootevřených dveří, koulel jsem očami jak malý kluk, který konečně objeví fantasticky ukrytou skrýš sousedovic bráchů na nejvyšším stromě v okolí. Se závratí jsem se bavil v prohazování prostorových významů jako výška a hloubka, rád jsem spolu s kosmonauty vymýšlel vlastní teorie nového světa a rád jsem pozoroval lidské charakterové stereotypy v úplně nových situacích. Je nutno vyzdvihnout komplexnost a uvěřitelnost celého autorova smyšleného světa, která nutně čtenáře svádí k otázce: "co když ...?“ A věřím, že je zdravé začíst se do takovéto knihy, jež by v tomto případě byla narušena ilustracemi, s nimiž bychom nemohli k prasknutí šponovat svou fantazii, jež je s přibývajícím věkem více a více strnulá.

8 30.11.2011

Cormac McCarthy umí čtenáře vtáhnout do děje natolik, že mu nebude líto strávit celý den v posteli, jen aby "slupl" knihu na jeden zátah. Už formátem jsou McCarthyho knihy jakoby určené pro nepřerušené čtení a tudíž není divu, že se hned několika z nich dostalo více ,či méně povedeného filmového zpracování (Cesta, Tahle země není pro starý, Všichni krásní koně). Navíc Tahle země není pro starý jakoby byla ušita na míru pro režisérskou dvojici bratří Coenů, kteří rozhodně dokázali plnohodnotně rozvinout thrillerovou atmosféru knižní předlohy.
Clashova definice "moderní mrazivý western" je podle mě zcela výstižná. Drsní klucí už nebrázdí nevadskou poušť na koních, ale v masivních offroadech, nešpikujou se winchestrovkama, ale uzikama a starý šerif, jehož morální vědomí se už jen těžko prokousává nově nastolenými poměry ještě divočejšího moderního západu, už nehoní zloděje dobytka, ale mexickou drogovou mafii. A tahle země už asi opravdu není pro starý.

3 29.11.2011

Po Novákově skvělé knize "Zatím dobrý" popisující nerovný boj bratří Mašínů s totalitním systémem je Binetova HHhH dalším zvučným brnknutím na strunu československého vlastenectví. Myslím, že je záhodno si připomínat důležité momenty světové historie, ve kterých svou obdivuhodnou úlohu sehrávají čechoslováci v roli hrdých, nepoddajných tvorů schopných uštědřit tvrdou ránu perverznímu režimu v dobách v české historii nejtemnějších. Z Binetova přístupu není těžké rozeznat lásku, kterou cítí k Československu, obdiv kterým zahaluje postavy Kubiše, Gabčíka a jiných účastníků operace Anthropoid i stud za "svou" Francii, která spolu s ostatními velmocemi obětovala v Mnichově "bezbranné" Československo Hitlerovi.
Binetovo lpění na prokazatelných skutečnostech a nevole vymýšlet si nedoložené rozhovory zmiňovaných postav posouvá jeho beletristickou prvotinu spíše k žánru literatury faktu, ale neubírá ji na čtivosti románu. Navíc nám kniha dává možnost nahlédnout do soukromé kuchyně spisovatele, jež se celou svou duší snaží nepřekrucovat historickou pravdu, a jež v něm tímto nutně vzbuzuje pochyby nad možnostmi beletrie striktně se držet doložených pravd. Proto jsou v knize standardní románové "smyšlenky" nahrazovány autorovými soukromými úvahami, zážitky nebo prožívanými emocemi, které se během psaní jednotlivých částí autorovi vyjevovaly. A právě tyto konsekvence činní zážitek z knihy ještě silnějším.

4 22.11.2011

Klobouk dolů za Kingovu schopnost barvitě a do hloubky popsat charaktery a provázanost několika desítek postav, jež každá má v románu svou významnou, děj-určující roli. Právě pomocí množství detailně zpracovaných charakterů a metodou přeskakování mezi jejich čím dál zapeklitějšími osudy pak autor mohl napětí po celou dobu nepatrně gradovat, což pak v druhé polovině knihy na čtenáře může působit až svíravě, protože zde není mnoho času na odpočinek. Atmosféra v městečku neustále houstne a ve chvíli kdy máme pocit, že už se spolu s postavami románu topíme ve smrdutém proudu kanálové říčky městečka Castle Rock, zběžný pohled na zbývající stránky naznačuje, že závěr knihy bude buďto obsahovat mnoho obrázků, nebo že se toho ještě opravdu mnoho musí stát. Nicméně, chyběl mi takový ten knihu překlenující emoční dozvuk, ve kterém ještě mohu pár hodin, lépe však několik dní po přečtení, plavat. Ale tohle asi ani není záměrem tohoto typu literatury ;)

3 03.10.2011

Generací nula lze pojmenovat české komiksové kreslíře, jejihž publikace vyšly po roce 2000. Tato antologie může sloužit i jako zevrubný úvodník do mladého světa českého komiksu. Zvláště neznalým tak může pomoci se v tomto fantastickém kresleném světě zorientovat a najít si svého oblíbeného kreslíře, nebo komiksovou postavu. Mě osobně v knize zaujala Lela Geislerová (kreslí pravidelný strip Zen Žen pro čas. Respekt), Jiří Grus a jeho Voleman, nebo třeba Jan Šiller s jeho Ústřicí času, kterážto je vystavěna pouze na atmosférických černo-bílých obrázcích bez textového doprovodu. Český komiks, jako nedílná součást světa umění, si jistě zaslouží náš zvýšený zájem.

3 07.09.2011

Neubráním se srovnání s knihou Pravidla směšného chování spisovatele Emila Hakla, která vyšla v témže roce, jako Balabánova Zeptej se táty...obě knihy jsou přibližně stejného formátu, obě řeší vyrovnávání se se smrtí otce, který v obou knihách zastával lékařskou profesi. V obou knihách je smrtí otce postižen syn, spisovatel. Obé knihy jsou plny krásných myšlenek a trefných pojmenování životních záludností. Ač každá kniha jiná, obě, mám pocit, hrály stejným nevtíravým rifem na tutéž emoční strunu. Jen u Balabána jsem u konce podvědomě očekával hlubší uzavření nastolených otázek, eventuelně jakési silnější katarze popisovaných postav. Měl jsem pocit, že kniha prostě skončila předposlední kapitolou - snad to nebylo způsobeno mou vlastní nepozorností. Objevovat tyhle analogie mě baví;)

„Žijeme ve skládačce, ve struktuře, kde prominenci získává jen to, k čemu je přitažena pozornost“ - Jan Balabán/Zeptej se táty…

2 10.08.2011

Obsáhlá kniha, se kterou jsem sice musel trochu bojovat, ale v důsledku mi přinesla to, co jsem od ní očekával, tedy jakési komplexní povědomí o životě člověka během 19tého století. Je zde popsáno široké spektrum profesí, počínaje profesemi řadícími člověka do vrstev elity (velkotovárníci, politici, šlechta), přes vrstvu střední (učitelé, úředníci, advokáti) a konče profesemi nutícími člověka živořit na samém okraji chudoby (dělníci, potulní herci, kriminálníci). Každá profese je zde pak dokreslena konkrétním případem života člověka, který profesi nebo společenskou vrstvu zastupuje.
Dodatky knihy jsou napsány v němčině, čímž se kniha sama vzdaluje určení laické veřejnosti a řadí se spíše k publikacím historicko-vědeckým, kde se znalost němčiny předpokládá.
Profese prostitutky, tak jak je uvedené v anotaci výše, zde uvedena není a trochu mě zarazilo, že kapitola o živnostnících je zde popisována pouze na několika příkladech lidí žijících v podkrkonoší, což podle mě do této knihy nepatří.
Ty vole Bouše, půl roku jsem to četl a jsem šťasten, že ti knihu můžu vrátit.

Stručný souhr základních informací o nejrozšířenějších světových náboženstvích. Přečtením člověk získá povrchní povědomí, které je ale zcela dostatečné na průměrnou hospodskou diskuzi...tedy alespoň pokavaď se rádi neopíjíte a následně nepřete s historiky nebo religionisty.

...aneb texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a o tom, proč lezeme na rozhlednu. Už z tohoto podtitulu je docela patrné, že autora nebudeme moci zařadit mezi ten typ vědeckých pracovníku, jejichž sterilní publikační činnost se zaobírá tématem do hloubky, ale chybí ji šíře pohledu zapáleného krajináře pozorujícího horizont krajiny z nejvyššího pahorku v okolí. Pan Cílek je podle me trochu magor. Má však úžasnou schopnost nazírat na věci z těch málo okoukaných stran, propojovat témata, která člověku připadala do té chvíle nepropojitelná a hlavně dokáže slova poskládat tak, aby bylo radostí je číst. A to je přesně ta esence, která odbornou literaturu muže povýšit na velmi poutavé čtení, jehož součástí je i hlubší poznání světa a sebe sama. Navíc kniha je rozdělena na šestnáct kapitol, ne delších a hlubších, než by bylo třeba a zároveň kapitol tématicky velmi různorodých, což mi pomohlo nahlédnout na krajinu novým, ucelenějším a plnějším pohledem, než kdy dosud. Osm z nich je věnováno krajině vnější, té která nás obestírá a nemálo stimuluje. Dalších osm kapitol popisuje krajinu vnitřní, tedy tu, kterou všichni chováme v našich duších a ačkoliv si to ještě mnoho z nás nepřipouští, která je velmi silně provázána právě s krajinou vnější. Knihu musím doporučit všem, kteří se rádi toulají lesem.

15 16.03.2011

Po přečtení se ve mě probudila opětovná touha projít se chrámem smrti po boku filmového pana Kopfrkingla, jehož vytříbené chování a kultivovaný projev ve své extrémnosti hraničí s projevem chorobně úlisným, vše tak dokonale ztvárněné mistrem svého oboru, panem Hrušinským. Jednak bych se chtěl potolikáté znovu kochat oním hereckým koncertem, druhak bych chtěl pozorovat to, co mě u filmu nikdy nenapadlo a nejsem si nyní jistý, zda je to z něj patrné, totiž že knižní pan Kopfrkingl je sice výrazově přehnaně kultivovaný člověk s podivínsky vášnivým přístupem ke svému povolání, jež spolu se svou rodinou staví nade vše, ale jeho charakter není ve své podstatě pokřiven, tedy až do chvíle, než je konfrontován, obeznámem a nakažen nacistickým smýšlením.
V každém případě jako čtenář jsem byl uchvácen Kopfrkinglovou životní filozofií, kdy veškerou svou pravdu nejdříve konfrontuje se smrtí, po té nechá odležet 75 minut v žárovišti a následně prožene komínem chrámu smrti, aby se nepodstatné mohlo nasypat do urny a to podstatné aby mohlo splynout s pravdivým nekonečnem. Kniha je ve zkratce knihou výbornou.

8 24.01.2011

Lehké čtivo o těžkých věcech. Kniha Cormaca McCarthyho by se, a to i formátem, dala považovat za příručku pro postapokalyptickou dobu, kdy největším problémem přeživších je jejich vlastní prdel, kterou se jim neustále snaží někdo ukousnout. Prasátka a jiné plniče žaludků už prostě nejsou. A neví se proč nejsou, neví se kolik lidí přežilo a neví se, zda tamti jsou zrovna ti hodní, nebo ti zlí. Ale hlavně se neví, jestli má jakákoliv snaha přežívat smysl, protože není vůbec jisté, že je ještě na světě něco, co má smysl hledat. A to je to největší závaží celkové tíhy doléhající na bezejmenné hlavní hrdiny, ale i na čtenáře, kterého McCarthy bravurně donutil tlačit jejich životně důležitý nákupní vozík po jejich boku.

17 17.01.2011

Židle pro Štefana, je poslední román autora Martina Šmause, který v roce 2006 vyhrál Megnesii Literu za knihu Děvčátko, rozdělej ohníček. Autorův výjimečný rozmáchlý styl využívající krásná připodobnění zůstává a je snadno dle něj identifikovat jeho rukopis. Často jsem se však musel na slovní obraty a připodobnění soustředit, abych se v nich neutopil, kdežto u "Děvčátka" jsem po Šmausových stylistických vlnkách ladně klouzal vpřed, přičemž do plachet mého čtenářského nadšení foukal silný příběh, který v Židli pro Štefana malinko postrádám. Román se pak na můj vkus malinko ztrácí v sice krásném a propracovaném, ale přílišném myšlenkovém balastu. Přesto pro mě pan Šmaus zůstává autorem z kategorie výjimečných.

6 11.01.2011

Film "O rodičích a dětech" se mi vryl pod kůži, především, jak Márinka zmínila, role a výkon pana Somra. Knihu jsem zatím nečetl. V knize "Pravidla směšného chování" ale taktéž potkávám postavy otce a syna ze zmiňovaného filmu. A ačkoliv raději v ruce obracím stránky knihy "tlustšího" formátu, tuto malou knížku zhltávám během tří dnů a jsem nadšen autorovým čtivým stylem a neplytkostí popisu života v podstatě obyčejného člověka. Kniha se niterně dotkla mého prožívání v každé ze tří kapitol, volně na sebe navazujících, což je velký předpoklad k tomu, že si kniha člověka opravdu "najde". Koneckonců, životy obyčejných lidí, Čechů, řešící klasické existenciální problémy dnešní doby, v tom je velký potenciáln k "protnutí" se s životem zdejšího čtenáře. Knihu jsem nominoval do ankety o Knihu roku 2010 a to i z důvodu sympatického a nestandardního grafického zpracování ilustrací a přebalu.

1 07.01.2011

Krátký pohled do šedivého světa muklů asi nepřekvapí, ale také neurazí. Komunistický pracovní tábor je viděn pohledem střízlívím a lze jím spatřit celé spektrum povahových archetypů, počínajíc protirežimními nepřizpůsobivci a morálními otužilci a konče oči si zakrývajícími prospěcháři a dehonestátory lidského života.
Jan Beneš se zaobírá pouze poměrně krátkou etapou pracovního tábora, ve které se zvedá první vlna nevole reagující na tvrdé a nepravomocné nakládání s vězni, přičemž komunistický byrokratický aparát, už tak postavený na nestabilním základě, pomalu začíná skřípět a vrzat pod náporem své vlastní váhy.

1 15.12.2010

Velmi odlehčené čtení, ke kterému jsem se dostal především proto, že jsem v danou chvíli neměl po ruce nic, do čeho bych se opřel raději. Ale tuto knihu považuju téměř za povinnou národní četbu - ale možná právě ono slovíčko "povinná" ve mě celou dobu udržovalo lehkou natěšenost na pomalu se přibližující konec - tedy aspoň prvního knižního dílu a pro mě pravděpodobně také posledního. Nicméně za 1.republiky to jistě mohlo být právě to počtení, které na českého republikového človíčka, co se popisů nesystémovosti vojenské mašinérie až celé monarchie týče, mohlo působit jako příjemné vlastenecké škrabkání po zádech. V každém případě se s odkazy na Haška a Švejka setkávám poměrně často a přečtením jsem konečně vyplnil onu častou černou díru, kterou jsem před tím býval nucen zaplácnout svým nenázorem.

4 03.12.2010

Jsou dvě možnosti:
buď existuje jistý řád, který točí vřetenem vesmíru a dodává veškerenstvu smysl, podpírá existenci slova spravedlnost, přináší klid do spánku člověka rovného a my všichni jsme toho řádu nedílnou a potřebnou součástí,
NEBO
neexistuje ani bůh, ani mlýn, ani zadostiučinění a my jsme mrňavé a bezvýznamné oběti Chaosu, muňky bez možnosti cokoliv ovlivnit. V tu chvíli nás lze rozdělit na dva živočišné druhy - tedy na ty se Štěstím a ty bez něj. A malé zlodějce knih do vínku štěstí naděleno příliš nebylo, protože válka je svině, lidé jsou idioti a Führer byl svině a idiot, jehož idiotství dokázalo překlenout hranici jeho života a je živé dodnes.
Zlodějka knih mě uhranula svou dobrotou. Zlodějka knih chytla mou hlavu za spánky a jala se z ní vymačkat všechnu kebulí slanost. Zlodějka knih je kniha povedená a to po všech stránkách. Já prostě musím fandit lidem s vysokým morálním uvědoměním, přestože to často vypadá, že není spravedlivého vřetene.

23 30.11.-0001

Korespondence dvou, kteří slovem i myšlenkou dokázali obsáhnout svět (a to nejen divadelní a filmový) takový, jaký byl a svou nadčasovostí i svět, takový jaký je. V+W jakoby tvořili jeden myšlenkový organismus, který se dokáže i nadále rozvíjet, přestože jsou obě hemisféry nenávratně odděleny železnou oponou. Stylistický majstrštyk od Osobností, které by bývaly (veřím tomu), narodit se ve 'správné' zemi, dobyly svět.

"...Demokracie je jediné (blbé) zřízení, jež jednak odpovídá proporcionálně lidské blbosti, za druhé pak dovoluje menšině - která má patrně pravdu - existovat a projevovat se..." - Jiří Voskovec

6 30.11.-0001

Petr Sís nakreslil komiksovou knihu především pro své děti, které se mu, jako českému emigrantovi, již narodiliy v Americe. Komiks je přeci jenom forma, kterou lze sdělovat kruté a chmurné věci odlehčenou a zábavnou formou. Nechceme přece děti traumatizovat a přitom jim potřebujeme vysvětlit, že svobodu do které se narodili, mnozí museli vydobít krví a utrpením.
Na knihu jsem poprvé narazil u kamarádky ve Finsku a to v anglickém jazyce. Anglická verze se v tomto případě jistě hodí pro zapujčení zahraničním kámarádům, aby také mohli skřípnout svou bulvu mezi stránky naší novodobé historie. Českou verzi mám doma nachystanou pro své budoucí děti.
Definitivních pět z pěti hvězdiček a velké poděkování panu Sísovi za bohulibý nápad a krásné grafické i obsahové zpracování.

6 30.11.-0001