Krajiny vnitřní a vnější

16 28. května

„... krajina nás učí samozřejmým a nenápadným věcem – totiž zdravému rozumu. I ten má svá omezení, ale k tomu, abychom jej mohli překročit a jít dál, jej nejdřív musíme mít.“

Ve velmi krátké době je tohle už druhá knížka, u které jsem nebyla ani v polovině a věděla jsem, že si ji chci koupit, protože ji rozhodně nečtu naposledy. Je pravda, že druhá půlka na mě byla už příliš velká „duchařina“. Ne snad proto, že bych nebyla nakloněna věcem mezi nebem a zemí a duchovním prožitkům, jako spíš proto, že jsem spoustě z toho jednoduše nerozuměla. Nestydím se to přiznat. Duchovní vjemy mají různé úrovně a ne všechny jsou pro každého. Ale první polovina mě uchvátila. Krásným jednoduchým často vtipným jazykem psané někdy až vizionářské postřehy a zhodnocení věcí kolem nás.

„Evropa vždy byla spíš oním ‚koncertem národů a regionů‘ než jakýmisi ‚spojenými státy evropskými‘. Její civilizace je víc kulturou individualit, které jsou schopny se mezi sebou domluvit, než souborem jednotných pravidel obrovského impéria. Tříštění evropských států, kdykoliv to okolnosti dovolovaly, do menších či větších regionů je toho důkazem. Potvrzuje to i naše nedávná historie.“

A největším kladem této knihy je pro mě to, že po jejím přečtení se kolem sebe budu dívat jinak a budu se snažit chodit po světě se srdcem a očima otevřenýma a vnímat věci, které okolo mě do té doby proplouvaly, aniž bych je vůbec zaznamenala.

„Neshromažďuji, raději zapomínám, aby v mysli bylo ještě místo na věci, které teprve přijdou.“

5 12. března

Cílka velmi obdivuji za jeho široký rozhled a umění spojit vše navzájem do souvislostí. Přečetla jsem už hodně z jeho díla a tato kniha je moje nejoblíbenější. Doporučuji každému, kdo chce zpomalit, zamyslet se nad tím, kde žije a proč. Přes monitory PC dnes do krajiny málem ani nedohlédneme, natož dojdeme... Přitom je to náš domov. Klidně si knihu nadávkujte po částech, určitě to nebude na škodu, spíše naopak... A třeba si pak při každém výletu k některým z našich sousedů stejně jako já vzpomenete na Areál jablkového štrúdlu.

4 07. února

Úžasné! Som tak vďačná, že sa ku mne táto kniha dostala. Osvetlila mi rôzne pohľady na krajinu, ktoré, ako jej tichý a úctivý návšetvník, cítim, len ich neviem pomenovať a dať do viet. Prostredníctvom nej som sa, mám pocit, napojila na niečo, čo mi je dôverne známe a čo mi tak dlho v mojom svete chýbalo... Nedá sa ani opísať, čo som pri čítaní vnútorne prežila...

1 06. února

"Cože, ty jsi ještě nečetla Cílka?" Odpovím "ne" a vyprovokuju tím pobouřené:
"A to si říkáš...xy (doplň podle situace: knihovnice, milovnice přírody, člověk s všeobecným přehledem)??"
Nejen abych umlčela tyhle šťouraly (vždycky se totiž najde něco, co jste ještě nečetli a měli), obstarala jsem si jedno doporučované dílko. Dopadlo to následovně:
Cílka jsem rozečetla, pak někam založila a vůbec mi nechybí.
Přestože hovoří o tématech, která mě zajímají, ten "okecávající" styl ála duchovno s filozofií mi vadil. Případně jsem do něj ještě nedospěla a možná ani nechci.
Připadá mi, že se jedná o typ autora, který budˇ"žerete", nebo se míjíte.

4 27.12.2017

Koncentrované (spoluprožívané) štěstí z krajiny, architektury a mýtů, které se k nim vážou. A obdivuhodná úcta k přírodě i krásám do ní zasazeným člověkem, každý by si měl vzít příklad a nepřistupovat k nim se samozřejmostí, ale spíš postupovat opatrně a citlivě. To je ale jen obecný popis, protože slovy není možné vypovědět, jak kniha na čtenáře působí. Doporučuju dávkovat po menších porcích, při předávkování se může následně objevit kocovina projevující se buď apatií ke čtenému (zřejmě z přemíry krásna - člověk postupně ztrácí vnímavost k textu) nebo "přecílkováním" (obzvlášť v kapitole o meditaci v kláštěře a jeho okolí, která na mě byla, pravda, trochu moc ezoterická - patnáctiminutové otáčení kolem vlastní osy s pohledem upřeným na horizont ani meditace sloužící k navození prožívání ryby není můj šálek kávy).

18 21.09.2017

Mé první setkání s panem Cílkem, a teď už vím, že rozhodně ne poslední. Tahle knížka esejů na mě opravdu zapůsobila, je docela precizně sestavená, tedy, alespoň dle mého skromného mínění, moc se mi líbilo, že se pohybuje na pomezí mezi odborností a osobním vyznáním, určená tak velkému okruhu čtenářů, a díky širokému záběru témat, velice odlišných typů čtenářů ... od přírodovědců, geologů, ekologů, historiků, architektů, a taky filozofů ... až po čisté laiky, poetické duše, které zaujme autorova osobní stránka textů, dotvářející „kouzlo“ téhle knížky :-).

Texty jsou velmi různorodé, proto si dokážu představit, že si v nich každý (jak jsem už zmínila – různě zaměřený) čtenář dokáže najít takový, který ho „osloví“, kterému bude moci přitakat, souznít s myšlenkami autora, ale věřím, že i taky takový, který ho možná „zvedne ze židle“ :-) (zvlášť právě odborníci se k některým hypotézám nevyjadřují úplně shodně), a ty ostatní „donutí“ třeba k polemice :-) ... a víte co, mně se to na téhle knížce líbí :-), je spousta odborných textů na dané téma, věřím, že mnohé víc odbornější, než tento, ale mně se líbí právě tenhle způsob, jak se s textem vypořádal pan Cílek, dal do něj, kromě své nesporné odbornosti i své srdce :-) ... vložil do něj kus svého osobního prostoru a podělil se o něj se čtenáři ... a tak jsem měla možnost přečíst si odborný, inteligentní, výborným způsobem sestavený (mě naprosto vyhovujícím) a zároveň ... emoce vzbuzující! text! :-) ... a číst takové knížky má smysl ... porozumět krajině, ve které žijeme, by měli nejen odborníci, vědci, kteří podrobně zkoumají vlivy a děje v ní probíhající, ale všichni! ... je samozřejmě důležité porozumět prostředí, ve kterém žijeme, ale možná ještě daleko důležitější (a to by si měli uvědomit zejména vědci, držící se čistě faktů), že v dnešní době je velmi důležité pocítit sounáležitost ... a osobní odpovědnost ... a to nám můžou přiblížit právě emoce, které v nás vzbuzuje naše „vnitřní krajina“ ... máme tak možnost ... porozumět :-).

Takže, děkuji, pane Cílku, a Vám, čtenáři, knížku vřele doporučuji ... všem :-).

"Doma jsi tam, kde najdeš potmě kliku.“
Karel Čapek

11 19.09.2017

Moje nejmilejší kniha od Václava Cílka. Přinesla mi mnohé - poučení, milá setkání, jiné náhledy na věci zdánlivě všední, pochopení dosud opomíjených souvislostí. Posloužila mi částečně také jako učebnice ke zkouškám, jelikož krásně jednoduchým a poutavým stylem dokáže přiblížit i látku jinak vcelku nezáživnou až nudnou - například definici "epivarské platformy". Myslím, že z pana Cílka by si mohli (a měli) vzít příklad mnozí vysokoškolští pedagogové - kdyby dokázali tak niterně, poutavě a zdánlivě jednoduše přednášet i o složitějších záležitostech (tady např. geologie), nebyly by posluchárny plné znuděných a zívajících mladých lidí. Nebo možná byly (třeba jsem ještě pořád velký idealista), ale určitě by jich pár dokázal nadchnout a inspirovat.
Velmi oceňuji i téma knihy - mám pocit, že krajině je dnes věnováno příliš málo pozornosti, stojí na samém okraji "ochranářských" zájmů i zájmu běžné veřejnosti. Přitom má na nás tak velký vliv....

20.07.2017

V knížce jsem našla pasáže, které mě vyloženě bavily číst. Většina textu pro mě ale byla spíš nudným přelouskáváním. Hlavním důvodem bude zřejmě téma, o které se nezajímám s takovým zápalem jako pan Cílek. Přesto pro mě alespoň první část byla velmi poučná, když autor zmiňoval urbanizaci, vodu nebo památná místa. Knížku bych tudíž doporučovala všem, alespoň do ní nahlédněte. Přečíst ji celou je pak asi spíš pro trpělivější jedince, kteří žijí geologií, ekologií či filozofií provázanou s přírodou.

3 26.04.2017

Pohled pana Cílka na přírodu, svět, lidi, způsob jakým dává věci do souvislostí, to mě velmi zajímá a je mi to blízké. Jeho knihy mám velmi rád.

3 21.02.2017

S mnoha postřehy a poznatky jsem se dokázala naprosto ztotožnit, otevřelo mi to oči a připomnělo různá místa která jsem navštívila. Občas jako kdyby to o čem píše se přesně týkalo toho, co v současné době pozoruji a zažívám.

2 14.01.2017

Velmi zajímavé čtivo plné faktů a osobních poznatků. Rozhodně stojí za vícero přečtení ;)

2 01.07.2015

Pan Cílek uvádí na konci knihy doporučené prameny ke studiu krajiny. Nutno poznamenat, že tahle kniha k nim také patří.

3 03.02.2015

Chvílemi těžké čtení, ale celkový dojem výborný. Doporučuji všem těm, kdo jsou stále fascinováni naši krajinou i veškerými přírodními ději. Příroda je tu od pradávna, my jsme tu pouze chvíli na nás nezáleží, ale neměli bychom alespoň škodit.

10 29.05.2014

Václav Cílek je opravdu podivuhodná osoba. Na jedné staně seriózní vědec-geolog, na té druhé (a zajímavější) zanícený polyhistor mísící exaktní vědy s esoterikou, filosofií a zejména s vlastní intuicí a rozumem, těmi nejpřirozenějšími nástroji na ohledávání světa kolem nás. Jeho vnímavost mu mohu jen závidět. Na krajinu a na to, jak se v nás zrcadlí (a my v ní), se dívá z mnoha různých úhlů a odkrývá nečekané souvislosti. Právě ve schopnosti nahlédnout celek je jeho síla. V leckterých detailech z oborů, v nichž není expertem, může být nepřesný nebo dokonce naivní, ale dokáže s jejich pomocí vycítit a načrtnout jakési základní (i když málo zřetelné) obrysy našeho bytí ve světě, což právě expert zaměřený na svůj ohrazený píseček většinou nesvede. Líbí se mi i to, že Cílek není staromilský, nezjednodušuje, neháže mobily do rybníka jako v "Cestě z města". Nezavrhuje civilizaci a neidealizuje divočinu. Snaží se najít cestu k jejich sladění. V některých pasážích druhé části věnované krajinám vnitřním se vydává snad až příliš daleko do říše blouznivosti mýtů a transcendentních úvah, ale to už záleží na vkusu a odvaze čtenáře, jestli bude autora následovat i tam.
Vědec, který je zároveň snílkem, to je přesně to, co potřebujeme.

1 24.06.2013

Kniha mne donutila na tu naši krajinu občas kouknout trochu jinak, vnímat ...

7 08.05.2013

Moje první knížka od pana Cílka, která mě zcela uchvátila. Knihu jsem četl opakovaně, je to jedna z "nejohmatanějších" knih v mé knihovně. Od té doby jsem přečetl spousty knih a článku od tohoto autora a shlédl a poslechl spoustu pořadů s ním. Jeho přístup ke krajině, historii a lidské společnosti se mi jeví jako velice moudrý a obdivuji se mu.

23.01.2013

Velmi dobře se čtou slova Václava Cílka, který píše o krajinách kolem nás, ale nezapomíná i na krajinu vnítřní, co si nosíme v sobě. Koho zajímá krajina a její ochrana, doporučuji! ať žije ,,genius loci"

4 16.09.2012

Styl knihy bych nazval "lidovou filozofií"... Na jednu stranu je pěkné, že se Václav Cílek pokouší ke geologii i ke světu přistupovat trochu jinak než ostatní. Že hledá něco hlubšího, něco, co člověka přesahuje. V této knize jsem však narazil pouze na vcelku povrchní poetické úvahy o věcech, kterým autor při bližším ohledání snad vůbec nerozumí. Může to znít zajímavě, může to být příjemné na čtení, ale vzhledem k tomu, že autor jen klouže po povrchu a k ničemu nedojde, nemůže to čtenáři mnoho přinést...