Hipi komentáře u knih

Ženy, které běhaly s vlky je stejným dílem psychologická práce jako i duchovní a umělecké dílo, vhodné pro všechny ženy, které se zajímají o dávné mýty a příběhy nebo potřebují jen dodat sílu. Je to velmi "ženská" kniha - pochybuju, že je hodně mužů, které by bavilo ji číst, i když pár by se jich asi našlo- a je značně obsáhlá, ale přitom se příjemně čte, především kvůli jedinečnému, poetickému a mystickému stylu vyprávění. Není snadné ji pochopit napoprvé; je velmi náročná a rozhodně se nehodí k nenáročnému odpočinku někam na dovolenou apod. Lepší je číst ji důkladně, v budoucnu se k ní vracet a přicházet přitom na nové významy a vysvětlení mýtů.

19 18.04.2012

U knih vydržím hodně, ale aby mi někdo na 178 stranách neustále dokola (v různých obměnách) opakoval tu samou jednoduchou myšlenku (že je nutno žít v přítomném okamžiku, musíme žít přítomným okamžikem atd.) jako slabomyslnému, tak na to fakt nemám. Autor mimo jiné uvádí, že nechodí do práce a "poposedává na lavičkách", tak má na takovýhle luxus- žít přítomným okamžikem- nejspíš čas. Tahle kniha se dá shrnout na jednu stránku. Ani to ne.

15 19.04.2012

"Ať už my sami v ducha přírody věříme nebo ne, anebo si klademe otázku, zda je Bůh součástí tvoření nebo existuje mimo ně (anebo zda existuje vůbec), jedno je jisté- schopnost soucítit s jinými formami života, prožívat vděčnost za podíl na zázraku života, respektovat, když už ne přímo milovat všechny spoluobyvatele této planety z nás činí lepší lidské bytosti a pomáhá nám překonat vlastní nevšímavost a nenasytnost."
(z úvodu)

13 17.05.2012

Vlci jsou zlí, protože žerou lidem ovce, je třeba je střílet, kormoráni jsou zlí, protože žerou lidem ryby, je třeba je taky střílet, ženy jsou dětinské nebo neschopné (nebo obojí), ochránci vlků jsou fanatici, myslivci naopak rozumní, všechna zvířata co slouží člověku jsou dobrá....tato kniha by naštvala a otrávila asi každého, kdo má doopravdy aspoň trochu rád přírodu. Nejen lidi. Teda pardon, muže. Ženy autor nejspíš moc nebere... To taky můžu říct, že autora je třeba zastřelit, protože zcela jistě žere maso. :) Tito omezení sexističtí důchodci musí vymřít, do té doby to tady lepší nebude.

10 19.05.2022

Tento krásný román v sobě spojuje dvě mé lásky- koně (na kterých i ráda jezdím :) a knihy. Navíc nenásilným způsobem. Příběh byl skvělý a moc se mi líbil. Velké překvapení od autorky, jejíž předchozí díla mne nebavily. Opravdu velmi povedené. :)

10 15.05.2022

Přesto, že kniha má 700 stran, neobsahuje žádný příběh, který by za její nelidskou tloušťku opravdu stál. Zkrácení na třetinu a vyškrtání všeho nepodstatného by jí jedině prospělo: neznám žádný jiný příběh, obsahující tolik nezáživné "vaty", jako tento. Začínám být alergická na autory, kteří se vyžívají v popisu a atmosféře, ale děj je pro ně neznámé slovo. A číst intelektuálské kecy o srazech gentlemanů mě nebaví.
Občas sice přijde nějaká silná pasáž (jako obživnutí soch v katedrále), ale tak zhruba po 100 stránkách knihy a mezitím se zoufale jalový děj opět vleče rychlostí důchodce o berlích vystupujícího z mhd, a to tak dlouho, než člověk úplně ztratí trpělivost a pokus o přečtení této knihy nadobro vzdá (já vzdala dva pokusy, pokaždé asi ve třetině knihy. A to jsem opravdu měla snahu i vůli to přečíst.)

7 24.04.2012

Román Mlhy Avalonu vypráví známou artušovskou legendu z neobvyklého úhlu pohledu: hlavní vypravěčkou i hrdinkou je totiž žena, Artušova sestra Morgaine. Kromě poutavého příběhu inspirovaného keltskými mýty se jedná i o kritiku utlačování a potírání starých náboženství zástupcemi křesťanství. Křesťanům tento příběh mimochodem celkově moc nefandí a ani je nijak nešetří, proto jim raději doporučuju, aby tuto knihu ani neotvírali :) Pokud čtenář nesympatizuje s hlavní postavou, jejími názory a její pohanskou vírou, kniha ho ostatně beztak nijak nenadchne. Zajímavé je i to, že hlavní postavy nejsou většinou prvoplánově rozdělené na "dobré" a "špatné" a nemají černobílý charakter. Jejich chování a motivy jsou velmi realistické a lépe odpovídají skutečnosti.
Autorčino vypravěčské umění, poutavý magický příběh, přesvědčivé postavy a zvláštní kouzlo starodávného jazyka činí Mlhy Avalonu neobyčejnou knihou a ojedinělým čtenářským zážitkem.

7 20.04.2012

Nenáročné, oddechové čtení na prázdniny...Čtyři dohody je podle mě kniha, která je- ač není sama o sobě špatná- příliš přeceňovaná. Je ji třeba číst s nadhledem. S některými myšlenkami souhlasím, s jinými ne. Je třeba dost obtížné souhlasit s autorem, který říká že vůbec nic nemáme brát osobně, když jako příklad uvádí: "I kdyby někdo vzal pistoli a střelil mě do hlavy, i tento extrém neznamená nic osobního." Jenže když někdo vezme kvér a napálí to autorovi do hlavy, tak už mu může být opravdu jedno, jestli to nebylo osobní, protože bude mrtvý. A takových nesmyslů je zde víc. Na druhou stranu dovedu pochopit čtenáře, kterým se to líbí. U mě ale nepřichází v úvahu, že bych se autorovými dohodami chtěla nebo snažila řídit. Nad některými jsem sice popřemýšlela, ale to bylo vše.

7 20.04.2012

Čínská vláda je odporná a tamější poměry jsou odporné taky. Já se už delší dobu dozvídám strašné věci, co se této země týče. Kniha je výborně napsaná a autorka statečná a silná. Bylo mi jí moc líto, co si musela vytrpět v lágru- mučení, fyzické i psychické týrání, nedostatek potravy i vody (dvě sklenky vody denně!), zabili jí dítě......Naštěstí to pro ni dopadlo dobře; ale spousta ostatních Ujgurů to štěstí nemělo a nemá (čínská vláda "odklízí" do koncentráků i nepohodlné čínské občany, jako záminka jim stačí naprostá blbost). Tohle by si měly přečíst všechny naše zhýčkané paničky, které fňukají a hroutí se kvůli tomu, že jim život nedá všechno, co chtějí. Autorce držím palce a přeji jí jen to nejlepší, jako všem nevinným lidem, co trpí v nelidských podmínkách.

6 16.05.2022

Nechybí v ní nic, co má dle mého názoru obsahovat dobrá fantasy: originalita, poutavý dobrodružný příběh, skvělé postavy, akce, humor, romantika, uvěřitelnost děje, který je místy průzračně zasněný a poetický a jindy zase strašidelný a temný.
Byla jsem navíc příjemně překvapena její originalitou a autentičností, protože u tak mladé autorky bych tak dobrý příběh fakt nečekala. Znám knihy mnohem známějších autorů, kteří přesto kopírují stokrát omleté nápady, motivy a fantasy klišé, kde jen mohou a od této knihy by se, alespoń co se týče její originality, mohli učit. Styl vyprávění je místy kapku neumělý, ale to mi nijak nevadilo. Moc se mi líbila a obdivuju její autorku, že ji dovedla v tak nízkém věku tak dobře dotáhnout do konce, což rozhodně není u fantasy knih nijak snadné a obvyklé. Číst ji bylo zážitkem -přečetla jsem ji jedním dechem- a není lehké na ni zapomenout. (A elfové zde mě nadchli dokonce více než ti Tolkienovi -připadali mi tak nějak životnější, sympatičtější, osobitější a méně unylí.)

6 18.04.2012

Doporučuju každému, koho zajímají stromy; především vlastnosti jednotlivých stromů, jejich využití, lidové tradice a sestavování keltského stromového kalendáře.

5 20.04.2012

Moje srdeční záležitost. Velmi lidský a přitom zábavný román o soužití dvou neobyčejně milých a sympatických outsiderů, kteří se pokoušejí s pomocí dvou koťat -a za dohledů asistenta psychiatrické léčebny- sdílet společný byt. Vřele doporučuji. :)

5 18.04.2012

Taky to vidím tak na tři hvězdy. Ono ani nejde o to, že by to nebylo vtipné, občas jsem se zasmála, ale ten humor je dost přízemní a vulgární...jen pro silné povahy. :)

4 22.10.2017

Kniha je svým tématem zajímavá a obsahuje i hezké černobílé fotografie ( které by ale mnohem víc vynikly, kdyby byly barevné), ale celkově po přečtení mám pocit, že jsem se z ní nic nového nedozvěděla.

4 23.09.2016

Taková pohádka pro dospělé. Moc pěkný příběh. Jen mi vadilo, jak jeden z kladných hrdinů na konci zastřelil svého koně. Za to jednu hvězdu strhávám.

4 03.09.2016

Perverzní červená knihovna.

4 31.08.2016

Soubor rozličných fantastických povídek, které spojuje jedno téma: Čarodějové.
Některé jsou pouze průměrné, ale jiné tak výborné, že kvůli nim stojí za to si to celé přečíst.

4 02.05.2012

Musím přiznat svoje rozpaky z toho, komu je tahle kniha s krásnou obálkou (která mimochodem dokonale ladí s jejím obsahem) vlastně primárně určena. Na dětské čtenáře je v ní několik silně děsivých a/nebo násilných pasáží a dospělé by zase mohl odrazovat jednoduchý styl vyprávění. Kromě toho je pro mě krajně obtížné představit si krásného vampýra, disponujícího bílou pletí (to by ještě nebyl žádný problém), stříbrnými vlasy a bezbarvýma očima (to už je o dost horší).
Pasáže, ve kterých vampýr ve svém temném hradu křičí ze spaní (kvůli snům, které mu přivodila hlavní hrdinka Aeriel svými pohádkami), zatímco jeho přízračné manželky kvílí a chrliči na cimbuří vřeští (všichni dohromady), jsou přesně tím, co jednoho čtenáře dokonale znechutí a druhého zaujmou a pobaví (já patřím k druhé skupině).
Jde o skvělé dílko, které s moderními upírskými romancemi nemá nic moc společného- kromě upíra v hlavní záporácké roli- a které bych zařadila do žánru temné fantasy/pohádky. Děj je napínavý, originální, tajuplný a mystický; místy s hororovým nádechem, místy naopak snivý, poetický a krásný.

4 19.04.2012

Čaroděje Zeměmoří jsem četla poprvé na střední škole a zapůsobil na mě jako nějaké úžasné, melancholické zjevení (nebo jsem ho možná jen četla v melancholické náladě..už nevím). Tenhle příběh má zvláštní kouzlo, díky kterému se mi nechtělo knihu odložit z ruky. Je dost jiná než všechny ostatní fantasy, nebo tak na mě alespoň působila. A objevuje se v ní zajímavá myšlenka, že nad svým stínem se nedá zvítězit...lze si na něj jen zvyknout.

4 19.04.2012

Irsko miluju, ale tohle nebyl úplně můj šálek čaje. Kuchaři a vaření pro mne není zajímavé téma pro román. Byla to tuctová, naprosto průměrná romantika, u které není potřeba přemýšlet. Ocenila jsem některá fakta o své milované zemi.

3 15.05.2022