hermína14 komentáře u knih

9 let jsem v ní listovala a kochala se obrazy, okukovala je a zkoumala:)..a pak přišel čas si ji přečíst; vložit život Mistra do vztahových i časových souvislostí a u jeho maleb přidat k pocitům "proč". A teď si zase budu listovat a uvidím možná hlouběji...?

2 11.11.2018

Chytré, svižné, promyšlené...to, že se konec dal uhodnout, vůbec nevadilo. Nebyl to pro mě ani příběh o náboženstvích a jejich pravidlech, ale o rozhodování o cizích osudech s nejlepším vědomím i s rizikem, že dopadnou s mírnou oklikou stejně "po svém"...jen v tom soudce bude mít mnohem hlouběji namočené svědomí...bylo fascinující a útěšné, s jakou vervou se Fiona, Mark a zřejmě i Charlie pouštěli do svých případů.

4 28.10.2018

To je nešetrné zacházení se čtenářem:), přímé, bystré a originální. Stesky, kolik hudby MOHL Désiré v životě poslouchat a kolik míst navštívit, kdyby nebyl "usměrněn" svou příšernou manželkou, která vždycky ví všechno nejlépe, působí dokonale varovně...leč, podařilo se mu zrežírovat aspoň konec a věnoval tomu veškeré své úsilí a schopnosti...a to mi kupodivu připadalo dost optimistické (vždyť máme ještě čas nebýt opozdilci..?)

5 21.10.2018

Některá spojení vyvolávají to překvapivé a objevné jéé (svou ozvěnu si volám) a poslední stránku můžu uzavřít slovy básnířky - "cosi se ve mně tmí"; ta zádumčivost mě baví...

1 20.10.2018

Je to pro mě nové; dosud jsem se u Žáčka smála a dnes jsem zasněná ... a dojatá...

3 19.10.2018

Inu, ženy jsou už takové...a důvody našich rozhodnutí jsou nečitelné; na rozdíl od knížky..

1 19.10.2018

Smích v první části vystřídalo lehké mrazení (Twain se s nikým nepáře) a skončila jsem s vážnou tváří, neb "člověk je jediný krutý, hrabivý, pomstychtivý tvor bez rozumu...", což bylo experimenty v kapitole poslední dokázáno:)...no, moudrý nadhled a sžíravá satira...

8 15.10.2018

Tudy vede určitě cesta pro dětské papučky k lásce k poezii...

4 14.10.2018

Byla to první knížka, která mi kdysi pradávno, po dočtení, nedala spát..nechtěla jsem, aby to skončilo, aby se hrdinové rozdělili, aby se vydali každý svou cestou...ani aby byl konec zajetí, protože mi bylo líto Krále...(a to jsem u sebe nemohla pojmout:))...bylo to první setkání s tím, že "dobrý konec" mi nemusí přinést úlevu a radost...
děkuju, tati, že´s mi ji tenkrát nesebral...

13 14.10.2018

Takové poklesky si nechám líbit. Jsou momenty, kdy někomu chcete přečíst povídku, ale není vám rozumět, protože bubláte smíchy, jak si to živě představujete...(třeba u karet a Melpomena)...lidi se pak smějí sice jenom vám, ale copak to nakonec vadí?

8 14.10.2018

Ano, ano, ANO..to se ve mně ( místy i nahlas) ozývalo při čtení. Vlastně se dá základní myšlenka aplikovat na jakoukoli práci s lidmi...respekt, podpora, mantinely..a to vše s rozvahou zabalit do "zábavného papíru"...děkuju a v radosti posílám dál...

3 14.10.2018

Krásný nápad, pobýt s každým na tržnici chvilku a pak ho pustit ze zorného pole, aby se třeba ještě za pár okamžiků mihl kolem...přeskakovat se mi nic nechtělo a ten kávový příběh...hmmmm, TAK voněl...

3 09.10.2018

Zběsilé, bezohledné a o nás ...jediná jistota příběhu je, že krev není voda ...a místy jsem si připadala jako ve světě Tarantina:)

3 07.10.2018

trefné, přímé, žádné rozvláčnosti (básně se dají obsáhnout skoro jedním pohledem, jako by to byly jasné kresby:))

1 28.09.2018

jedna z těch, na které nedám dopustit...připomíná mi asi to místo, "kde se lidé znají jen po svém modrém hlase"...

1 28.09.2018

magické, romantické, drsné...inu, když slova čarují...(a to zatím ještě nevím, jestli je Karel (d)Dobrý)

7 28.09.2018

a otevřené konce, to je moje ..

2 28.09.2018

Bylo to, jako když se ráno probouzím...v prvním příběhu mnu si oči a vracím se po řádcích zpátky, abych udržela nitku, ve druhém u čaje už s očima umytýma zaostřuju a vychutnávám každý lok (a větu) a třetí si užívám sbíhajíc ze schodů do slunečného dne...

2 28.09.2018

Když některé knížky skončí, stýská se po nich...těšilo mě setkání uplakané, moudré, filozofické, vesmírně knihomolské, ortodoxní, šamanské, s vílí tulačkou i s opuštěným požitkářem...bylo to povídání upřímné, otevřené a pokaždé překvapivé...a zdá se, že zatímco muži mluvili o pravdě a hledání, ženy osvíceně žily:)

6 27.09.2018

jsem lehce zaskočená posledním odstavcem; ještě si podumám:).. bavilo mě to, ale několikrát mi zaskřípalo mezi zuby překladatelské sousto, jen takové drobečky, nic k zatracení:)...

3 25.09.2018