HanaNov
komentáře u knih
Cesta
Cormac McCarthy
Názor na Cestu si opravdu (a bohužel) nedokážu příliš jednoznačně srovnat. Jedná se bezesporu o výborně napsanou knihu s myšlenkovým poselstvím, nicméně mě osobně děj příliš nechytil, protože mi připadal málo "rušný" a vůbec se neposouval kupředu. Svým způsobem se v knize vlastně vůbec nic nestalo, natož aby se alespoň něco vyřešilo. Představa a myšlenka knihy je geniální, ale k dočtení jsem se stejně musela trochu nutit. Celý děj mi přišel stále stejný a nevyvíjející se. Předpokládám, že to bylo autorovým záměrem, protože jak jinak by dokázal zobrazit bezútěšnost a beznaděj situace?... Pro mě osobně by toto téma nicméně bylo mnohem lépe zobrazitelné ve formě kratší povídky nebo novely.
Je to ale jen můj osobní názor, který nikomu nevnucuji a rozhodně tím nechci říct, že knihu nedoporučuji - spíše naopak... Myslím si, že by si ji měl přečíst každý, aby si udělal vlastní názor a aby alespoň na chvíli pocítil, jaké to je, když už není žádná naděje, protože tenhle pocit z knihy doslova sálá.
Trest života
Joy Fielding
Joy Fieldingovou jsem na střední škole měla jako autorku velmi ráda, proto jsem se k ní po dlouhé odmlce vrátila a sáhla jsem po novém vydání Trestu života. Bohužel musím říci, že mě kniha příliš nezaujala a velmi mě zklamala svým naprosto pesimistickým vyzněním...
Anotace knihy, jež se má zaměřovat na hledání vraha malého děvčátka, mnohé slibuje, ale jen málo z toho splní. Autorka se zvolenému tématu věnuje spíše jen okrajově, hlavním cílem je (dle mého názoru) detailní (a až příliš naturalistický) popis naprostého rozkladu psychiky a života hlavní hrdinky, tedy matky zavražděného děvčátka. Autorka se až příliš vyžívá v tragédii, která zasáhne celou rodinu, a vzniklou situaci chápe jako nutně a bezvýhradně bezvýchodnou (pokud jako rozumné řešení nebereme v úvahu sebevraždu).
Kniha je jakýmsi zamyšlením nad životem, smrtí, vinou a trestem se silně existenciálním podtextem. Svou odevzdanou melancholií, smutkem, depresivitou a naprostou absencí čehokoliv pozitivního mě (jako čtenářku) poněkud zklamala.
Kniha mrtvých
Patricia Cornwell
Musím říct, že Kniha mrtvých mě hodně zklamala. Jak mám ráda knihy Patricie Cornwellové, tato mě bohužel nijak zvlášť neoslovila.
Námět zajímavý, tempo svižné, nicméně případ a jeho postupné odkrývání, které by mělo být hlavní dějovou linkou, to všechno je odsunuto do pozadí, aby se řešila řevnivost, spory a neshody hlavních hrdinů. Hlavní hrdinové doktorka Scarpettová, Pete Marino, Lucy i Benton Wesley patří k mým oblíbencům, protože tvoří skvěle fungující a přátelský tým, zklamalo mě, jak drsně je autorka rozdělila a uvedla na zcela jinou kolej. Hledání vraha tak probíhá jakoby mimochodem a útržkovitě, spíše jako kulisa pro vykreslování vzájemných vztahů.
Doufám, že v dalších knihách se autorka vrátí k osvědčenému vzorci a nebude dále rozbíjet to, co dobře funguje.
Čarodějka a čaroděj
James Patterson
Pro mě osobně je Čarodějka a čaroděj velmi příjemnou knihou, která dokáže zaujmout jak dětské, tak dospělé čtenáře.
Čarodějka a čaroděj je prvním dílem zamýšlené fantasy trilogie o sourozencích, kteří jsou obdařeni nadpřirozenými silami, a tudíž předurčeni bojovat se zlem v podobě tzv. Nového řádu, jenž si podmaňuje celý svět a zabíjí všechny, kteří jsou "jiní", "nespořádaní". Kniha mi trochu svým svižným stylem a dětskými hlavními hrdiny připomínala velké fantasy série jako Eragon, Hunger games nebo možná vzdáleně i Harryho Pottera, i když jde o srovnání opravdu hodně vzdálené, protože na tyto mistrné kousky Čarodějka a čaroděj ani náhodou nedosahuje. Co je ale nutné říct - kniha mě ani na chvíli mě nenudila. Představuje tak velmi vydařený a slibný začátek zajímavého příběhu. Třebaže je nutné ji brát trochu s nadhledem (jako návrat do mladších let), protože je psaná jazykem a stylem bližším spíše mladším čtenářům a v některých obratech působí poněkud naivně, nijak mi to nevadilo, protože příběh sám o sobě byl zajímavý, čtivý a měl spád. I když - asi jsem čekala trochu víc.
Ztracený symbol
Dan Brown
Pro mě osobně první Brown, když nepočítám filmovou verzi Da Vinciho kódu. V podstatě jsem v knize našla to, co jsem předpokládala, nic mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Kniha má spád, navíc mě podobné historizující mystifikace čas od času docela baví. Já osobně jsem spokojená, ale musím upozornit, že jiné Brownovy knihy jsem nečetla, tudíž nemám s čím porovnat. Vzhledem k žánru obecně mi ale Ztracený symbol přišel opravdu dobrý - promyšlený, logický, "věrohodný", dostatečně dějový, plný zvratů a nových zjištění. Kniha mě vtáhla a nepustila, a to je pro mě opravdu důležité.
Kniha duší
Glenn Cooper
Výborný druhý díl navazující na skvělý díl první. Ačkoli jsem Knihu duší neměla na svém pořadníku na čelních pozicích, po přečtení Tajemství sedmého syna jsem po ní ihned sáhla. A rozhodně mě nezklamala...
Kniha duší možná není tolik akční jako první díl, zato ale působí mnohem kompaktněji, uceleněji a "smířlivěji" - zřejmě proto, že de facto vysvětluje to, co zůstalo v prvním díle nevyřčené, a také proto, že symbolicky uzavírá pomyslný kruh. Kniha se mnohem více zaměřuje na historicko - mystické pozadí příběhu, retrospektivní pasáže jsou však brilantní a poutavé a dodávají příběhu na čtivosti. O akční současnou linku nicméně rozhodně nejsme ochuzeni. Celkově tvoří Kniha duší ideálně namixovaný koktejl tajemství, záhad, pátrání, napětí, akce, ale i románového (vztahového) ladění. Propojení tajemných knih se Shakespearem, Kalvínem a Nostradamem je dle mého názoru trochu přitažené za vlasy, ale mně osobně to vůbec nevadilo, koneckonců proč ne?:-)
Jakmile jsem Knihu duší otevřela, nedokázala jsem ji už zavřít, abych pochopila, jak se celý příběh s tajuplnou knihovnou uzavře...
Tajemství sedmého syna
Glenn Cooper
Tajemství sedmého syna je opravdu výborná kniha vystavěná na zajímavém tématu, brilantně kombinující současnost s minulostí, mystiku a tajemství se sériovými vraždami a hledáním vraha. Je to kniha, od které jsem se nemohla hnout a o které jsem byla nucená pořád přemýšlet, protože proč by (čistě hypoteticky) něco podobného nemohlo existovat?....
Glenn Cooper v této knize dokázal geniálně skloubit klasicky vedený thriller s prvky tajemství, mystiky a záhad. Představa tajuplné starodávné knihovny spojená s podivnými písaři, kteří předpovídají budoucnost, je úžasná a sama o sobě dechberoucí. Autor s touto myšlenkou dokázal skvěle naložit a vytvořil napínavý román, který nelze zařadit do jakékoliv kategorie.
Další prevít? Jen to ne!
Simon Brett
Poslední díl série o malém prevítovi, který se tentokrát dočká protivníka v podobě malého sourozence. Kniha je opět nevtíravě humorná, avšak oproti předchozím dvěma dílům je o poznání slabší. Oproti břitkosti, jasnosti a stručnosti předchozích dílů, zde najdeme o něco delší rozvolněné "filozofující" pasáže, které však trochu zdržují, protože se dostávají k věci pomalu a spíše oklikou. Nicméně v celkovém hodnocení se jedná opět o skvěle napsanou knihu pro pobavení a oddech...
Kdo to tady chodí!
Simon Brett
Druhý díl povedených deníkových zápisků zákeřného mimina. Kniha je psána v tempu prvního dílu a opravdu nenudí. Stejný nevtíravý, ale opravdu vtipný humor jako v případě prvního dílu, prostě knížka pro skutečné pobavení...
Prevítem snadno a rychle
Simon Brett
Skvělá knížečka, která mě opravdu upřímně pobavila. Výborný nevtíravý humor, co opravdu nenudí. Po dlouhé době kniha, u které jsem se skutečně naplno smála. Tento břitký deník, výstižně zachycující myšlenky zákeřného mimina opravdu vřele doporučuji pro lehké oddechové čtení:-))
Klub radostí dnešního dne
Petra Braunová
Výborná (a varovná) kniha o nebezpečí virtuální reality a sociálních sítí.
Klub radostí všedního dne je skvělá kniha s koncem, který čtenáři doslova vyrazí dech už proto, jak je vylíčen naprosto bez emocí, jakoby s chladným odstupem. Knihu jsem doslova zhltla, čte se velice dobře a určitě chytí nejen toho, kdo nějakou sociální síť používá (jakože v dnešní době je těch, co ještě nejsou na facebooku nebo twitteru, opravdu poskrovnu). Kniha spojuje osudy několika osob, které se vzájemně sešli na sociální síti, aby zde našli "přátelství", "lásku" nebo jen pobavení. Je o tom, jak snadno lze ukrást (nebo vytvořit) cizí identitu a jak lehce lze ve virtuálním prostředí lhát, manipulovat s druhými a hrát si s jejich životy.
Vřele doporučuji!
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
První kniha ze série případů z oddělení Q, velká reklama na další zaručený severský napínák, se kterými se po Larssonovi roztrhl pytel... Čekala jsem podobně jako v případě Hypnotizéra něco víc a mé očekávání bohužel nebylo tak úplně naplněno.
Dle mého názoru se jedná o běžnou detektivku, která mě nedokázala pohltit. Myšlenka je sice zajímavá (a mrazivá), nicméně autorův styl je příliš popisný a trochu "odtažitý". Čtenář tak sleduje dění jako neutrální pozorovatel zvenčí a hmatatelně si uvědomuje, že se ho příběh vlastně vůbec netýká.
Do čtení jsem se musela občas trochu nutit a to na detektivce hodnotím jako velké mínus. Znám spoustu mnohem rafinovanějších detektivek, které zdaleka nebyly tak propagované. Kniha mi přišla dobře nasměrovaná, ale jako by autor nevyužil celý potenciál námětu. Ale možná je to taky proto, že osobně mě moc neberou "odložené" případy:)
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
K téhle knížečce jsem se dostala velkou oklikou, protože scifi obecně není mým šálkem. Když ale jednoho dne po mně kolegové v práci chtěli, abych si další den přinesla ručník a abych ho viditelně nosila, nechápala jsem... Co to je za blbost, ručníkový den? Proč o tom nic nevím?... A tak jsem začala lustrovat google, abych zjistila, o co jde. Ručníkový den mi přišel jako vtipná recese, a tak jsem si Stopařova průvodce odložila do pořadníku knih, které chci číst. Dostala jsem se k němu až teď a opravdu nemám slov:-)
Dostaly mě už první věty a pak jsem jen hltala další a další... Po dlouhé době je Stopařův průvodce konečně zase knížka, u které jsem se opravdu nahlas smála. Vřele všem doporučuji už kvůli geniální hře se slovy, náhodou, časem a prostorem. K nepřekonatelné vogonské poezii se člověk prostě jen tak nedostane a představit si jednu nictinu bych bez téhle knížky asi taky nedokázala (nebo spíš by mě to ani nenapadlo). A i když se mi druhá polovina knížky zdála trochu slabší, stejně jsem nadšená už kvůli tomu, že vím, jak to v galaxii opravdu chodí:-D
Otázka za deset
David Nicholls
Tak takhle nevtíravě vtipnou knížku jsem dlouho nečetla. Kdo nehledá nic náročného, spíš odpočinkového, Otázka za deset je jasnou volbou. Moc často se mi nestává, abych se u čtení zasmála nahlas.
Otázka za deset je diametrálně odlišná kniha od Nichollsova Jednoho dne jak námětem, tak i stylem vyprávěním (sice jiná, leč stejně dobrá). Je to lehké, příjemné čtení, které potěší a donutí zavzpomínat (já osobně jsem se několikrát přistihla, že popisované situace a charaktery moc dobře poznávám):-)
Opravdu jsem dobře bavila, doslva jsem text hltala a prožívala jsem příběh spolu s hlavním hrdinou, navíc skloubení s kvízovými otázkami v úvodu každé kapitoly je zábavné a netradiční:-) Stejně jako Jeden den byl prostě "jiný", tak i Otázka za deset je prostě nevšední - má nápad, lehkost, nadhled...
Jeden den
David Nicholls
Výborně napsané, nápaditě pojaté, dojímavé... Jeden den je kniha, která mě v poslední době asi nejvíc vzala za srdce. Je to úžasná (a netradičně sestavená) sonda do života dvou lidí, je to román o hledání životní lásky a štěstí, přátelství, porozumění, odcizení a opětovném sbližování.
John Nichols vytvořil úžasnou koláž pohledů do světa hlavních hrdinů, sledující jejich životy vždy jeden jediný den v roce od jejich promoce po každý následující rok. I když se kniha nečte příliš rychle, protože je písmo na stránkách poměrně nahuštěné, mě osobně děj naprosto pohltil. Četla jsem jednu kapitolu a už jsem přemýšlela, čím budu překvapená v kapitole následující - stále jsem se zaobírala otázkou, kam se budou životy hlavních hrdinů ubírat. Časové posuny se ukázaly jako opravdu velmi geniální tah, nesledujeme tak kontinuální vývoj, ale podle řečeného si ho můžeme sami dotvářet. A i když příběh nekončí happyendem, ale naprosto překvapivě a nečekaně, je to vlastně jedině dobře, protože život není spravedlivý a nikdy nic v něm skutečným happyendem nekončí. Čtenář je v závěru samozřejmě velmi nemile překvapen, nicméně pokud by děj dopadl tak, jak všichni celou dobu čekají, mohl by se zařadit mezi tuctové bezduché sladké romány, kam Jeden den v žádném případě nepatří!