HanaNov komentáře u knih

Pro mě ani ryba, ani rak. Kniha určitě zpracovává zajímavé myšlenky, jakou odplata "oko za oko" a s tím související otázka, zda může člověk vzít spravedlnost do svých rukou, zcela jistě jsou. Bohužel jsou tyto nosné pilíře ale úplně špatně uchopené. Kniha na mě působila jako určitý druh populismu, tedy spíše jako zviditelnění problematiky. Vadilo mi ono neurčité citové vydírání, které nutí čtenáře uvažovat příliš jednobarevně nad morálním dilematem a de facto se tak postavit na stranu vrahů.
Vše je zde dáno prakticky od samého začátku, již na prvních stranách známe vraha(y) a hned záhy motiv. Pro mě příliš přímočaré, schematické a samoúčelné. Navíc mi některé postavy doslova vadily.
Na druhou stranu je zajímavé sledovat některé psychologické momenty a posuny uvažování, stejně jako nahlížet na postupné odkrývání zločinu optikou někoho, kdo zná vraha(y). Navíc se kniha dobře čte:-)

1 07.08.2014

Kate Mortonová mě opět, už potřetí očarovala!! Tajemství letního odpoledne sleduje styl předchozích knih, avšak je zase o něco rafinovanější...
Příběh pomalu rozplétáme ve dvou časových rovinách, které jsou naprosto vyvážené a vyrovnané. Je úžasné sledovat, jak se časové roviny vzájemně protnou osobami a událostmi, jak se najednou z geniálně vystavěné mozaiky vynoří celistvý dokonalý obraz. V úžasu jsem sledovala, co nám autorka nenápadně a nenuceně předkládá, jaké nečekané zvraty vymyslí. A tak jsem podle postupně předkládaných indicií neustále vymýšlela nové a nové možnosti, nové a nové scénáře, jak se příběh mohl vyvíjet. A popravdě - ani náhodou mě nenapadlo to, co jsem se dozvěděla takřka na posledních stranách. Knihu jsem tak zavřela doslova očarovaná, protože konečné řešení je jednoduché, elegantní, přitom naprosto geniální!
Kate Mortonová opět (už potřetí) přichází s odpočinkovým románem, který si neklade velké ani vznešené cíle. Vypráví nádherný dechberoucí lidský příběh, v němž oživuje postavy s takovými vlastnostmi, které najdeme všude kolem sebe. Kniha v žádném případě nenaznačuje, že je všechno ideální a sluncem zalité, ba právě naopak. A právě proto knihy Kate Mortonové čtenáře skutečně pohltí - jsou totiž jiné a nejde je zařadit do žádné škatulky.

10 14.07.2014

Jedním slovem ZVLÁŠTNÍ! Málokdy se mi stane, že se mi po přečtení knihy myšlenky tříští a že si nedovedu vytvořit nějaký ucelený názor. Líbila se mi? Nelíbila? Tak jednoduché to rozhodně není...
Vyhnání Gerty Schnirch pohltí čtenáře na první stránce a pak naléhavě vypráví svůj příběh - nezúčastněně, naturalisticky, bez příkras. Šokuje takřka na každé stránce, neustále přichází s nečekanými zvraty a dílčími bizarními rozuzleními. Autorka ukazuje, že vše souvisí se vším, že veškeré konání má své dalekosáhlé neuvědomované důsledky, které ovlivňují budoucnost a časem se vrací jako bumerang.
Jsou to právě drobnosti, niterné dějové linie a charakterové příběhy, které čtenáře na knize nejvíce konsternují. A právě takové okamžiky jsou vylíčeny jen jako nepatrné epizody dějin, jako události v kronice, neživé, vzdálené, jako by se ani netýkaly živých lidí a skutečných životů. Vyprávění tak působí jako strohý popis, jako by hlavní hrdinka svůj život ani nežila, jako by se jí nic netýkalo, jako by neměla emoce. Možná proto jsem se nedokázala vžít ani do jedné z postav, třebaže jejich osudy jsou tak děsivé, tragické, nenaplněné.
Ptám se, co je vlastně poselstvím knihy? .... Je to fakt, že nic není černé nebo bílé, není dobro a zlo, není dobré bez zlého a krutého, není zlé bez dobrého a nezištného. Není vítězů, není poražených, není viníků, není nevinných. Není oběť bez viny....

2 02.07.2014

Ze začátku příliš mnoho obšírného vysvětlování, ačkoli po předchozích knihách jsme asi právě na to čekali vzhledem k tomu, že onen tajemný Jurek Walter nás nenápadně strašil ve všech "Keplerových" knihách. A nyní konečně vystoupil ze svého stínu. Pravda, poněkud nereálně a "nadpozemsky", jako kombinace šíleného Hanibala Lectra a nezničitelného Arnolda Schwarzenberga, ale což - vždyť právě tohle jsme přece chtěli číst!:-))
Na druhou stranu bezvadné čtení, u kterého se nemusí tak moc přemýšlet - děj má spád, akci, nechybí mu zvraty, a opravdu extrémně rychle se čte. Tak mě napadá, jak to ti autoři dělají, že dokáží čtenáře ke svým knihám tak připoutat?...
Závěr byl pro mě osobně trochu slabší kvůli nadsázkám a nereálnostem. Ale představa Jurkových zločinů, té rafinovanosti, absurdnosti, promyšlenosti a zvrácenosti, mě opravdu dostala.
Tak si říkám, co nás čeká dál? Zcela jistě úžasná Saga Bauerová. A dál? Že by zmrtvýchvstání Jurka Waltera (to snad ne po tom všem!) a deus ex machina v podobě Joony Linny? Necháme se překvapit, každopádně jsem na to zvědavá a doufám, že autoři nepřistoupí k tak ponižujícímu kroku, jakým by bylo oživení Jurka Waltera:)

3 05.02.2014

Výborně zpracovaná kniha, jasným a přehledným způsobem přibližuje takřka celou problematiku logopedie. Chybí snad jen vyvozování hlásek a trochu víc praktického náhledu, což je škoda, protože potom by kniha obsáhla logopedickou oblast opravdu komplexně. Na druhou stranu to není cílem tohoto titulu.

17.01.2014

Po těch dvou předchozích peckách, kterými mě Khaled Hosseini doslova odrovnal, byl toto jen vlahý odvar a mírné zklamání.
Děj se odvíjel úplně jinak, než by čtenáře po přečtení anotace napadlo, a jak nad tím přemýšlím, kniha vlastně tak trochu byla o něčem jiném, než slibovala. To by samo o sobě nebylo úplně na škodu, kdybych se do příběhu dokázala začíst, kdybych knihou žila podobně jako příběhem Marjam a Lajly nebo Hasana a Amíra. A to mi v tomto případě prostě nešlo. Pořád jsem čekala, kdy to přijde, kdy mě děj pohltí tak, jako tomu bylo u předchozích dvou titulů. Bohužel se tak nestalo, a to pravděpodobně proto, že Hosseini roztříštil dějovou linku na spoustu malých dílků. Ani to by mi tak nevadilo, leč tady už to bylo opravdu přes čáru a příběhu to podle mě jenom uškodilo. Skoro každá kapitola přináší úplně nový příběh, kousek jakéhosi děje bez začátku a bez konce, vytrženého z kontextu, s novými neznámými postavami. Návaznost na hlavní dějovou linku se úplně vytrácí. Navíc kupříkladu v případě Roši jsem vůbec nepochopila vztah k hlavnímu příběhu dvou sourozenců. Na druhé straně i to bych byla schopná tolerovat, kdyby se ovšem příběhy nakonec spojily v jeden celek, kdyby se všechny souvislosti propojily. To se v tomto případě nestalo a pro mě některé dílčí epizody zůstaly otevřené, s neobjasněnými souvislostmi a nejasným významem pro hlavní dějovou linku.
Nemůžu říct, že by kniha přinášela špatný příběh, to v žádném případě! Myslím si ale, že téma je poněkud nešťastně vyřešené a čtenáři nepřehledně "naservírované" a hlavně - první kapitola slibuje příběh o dvou sourozencích, jejichž osudy čtenář chce sledovat (proto si knihu vybral), ale v kapitolách následujících je místo toho doslova zmítán mezi dílčími epizodami, jejichž význam tak úplně zřetelně nechápe. V hlavě mu po celou dobu neustále probíhá myšlenka, co se tedy vlastně děje s oněmi sourozenci? K úvodnímu příběhu se k velkému zklamání dostane až v úplném závěru, a to je opravdu trochu málo.

8 20.11.2013

Rozhodně zajímavě pojaté a poměrně čtivé na to, že se jedná o příručku. Komplexní, přehledné, pěkně uspořádané, graficky vyvedené, příjemné a sympaticky působící. Kdo hledá radu týkající se komunikace a veřejného vystupování, určitě najde, leč kniha je opravdu všeobecná, žádné konkrétní nebo detailnější návody zde nenajdete. Knih na podobné a stejné téma je na trhu nepřeberné množství a tato je prostě jedna z nich, třebaže oproti ostatním je opravdu poměrně čtivá:)

19.11.2013

Pro mě teda jednoznačně jeden z největších přehmatů poslední doby. Odpověd na otázku, která se vyjímá na přebale "Zastíní Paul Christopher Dana Browna?" je více než jasná: Christopher nesahá svému mistrovi ani ke kotníkům, takže o nějakém srovnání nemůže být řeč!
Jediné společné pro oba autory je východisko, tedy jakási historizující mystifikace, leč v případě Michelangelova zápisníku naprosto tristně zpracovaná. Kniha jakoby se snažila obsáhnout obrovské množství postav, míst, faktů... Děj se tak neustále tříští na kousky, které nejde slepit dohromady. Čtenář se už po několika kapitolách (a kapitoly jsou tu opravdu krátké) neorientuje v té změti míst, časů, postav a rádoby nahodilých událostí. V každé kapitolce se objevuje spousta nových postav, které logicky nezapadají do děje a které ve výsledku ani nejsou pro děj (a ani jakoukoli epizodu) důležité (naopak se většina postav už v žádné jiné kapitole neobjeví), tudíž vzniká obrovský zmatek v tom, kdo je kdo a proč vlastně se o něm píše. Nakonec ani nevíme, v jaké časové lince se pohybujeme, protože autor čas ani místo neoznačuje, třebaže skáče z jedné doby do druhé a stejně nakládá i s místy). To bychom mohli autorovi odpustit, pokud by jeho počínání bylo nakonec nějak vysvětleno, ale co je důležité, jakákoli souvislost mezi postavami, časovými linkami a dílčími událostmi čtenáři uniká, takže jeho zmatení je ještě umocněné. Jako by si Paul Christopher ukrojil velkého sousta, jako by chtěl obsáhnout nemožné. A jak jinak - opravdu se mu to nedaří.
Jediný pozitivní fakt na Michelangelově zápisníku je to, že se čte velmi dobře, takže konec přijde poměrně brzy a netrápí tak čtenáře ještě o něco déle, než je nezbytně nutné.

18.10.2013

Když jsem viděla film, řekla jsem si, že knížka bude mnohem lepší, ale pro mě teda docela zklamání. Námět je senzace (neotřelý, zajímavý, takový tu ještě nebyl!), ale dějově jsem se dost nudila a musela jsem se nutit, abych četla dál. Asi na mě hodně působila naivita, se kterou je knížka napsaná. Přece jenom je Inkoustové srdce určené mladší věkové skupině. Co je ale zvláštní, tak u jiných typově podobných knížek mi jejich určení mladší věkové skupině vůbec nevadí a nedělá mi problém se do děje vžít. Každopádně tady jsem se nudila, takže další díly už asi vynechám.

2 16.10.2013

Zajímavé, poutavé, dynamické, skvěle promyšlené a rozhodně NETRADIČNÍ!! Pro mě je 13. hodina obrovské překvapení a těší mě to tím víc, že dnes už se stává opravdu málokdy, aby nějaká kniha skutečně překvapila.
Kniha Richarda Doetsche je natolik jiná než knihy, které jsem dosud četla, že mi snad žádnou ani vzdáleně nepřipomíná. A to je opravdu moc dobře, protože po všech těch Brownech, Deaverech, seveřanech a jim podobných (ne že by nebyli skvělí, ba dokonce snad mistři svého žánru, ale někdy prostě hladina přeteče a čeho je moc, toho je příliš), čtenář opravdu rád sáhne po něčem jiném, aby si užil vody dosud neznámé.
A toho se mu v knize 13. hodina dostává bohatě. Už to, jak jsou číslovány kapitoly (od třináctky k jedničce), což autor komentuje: "Nedivte se, na konci pochopíte.", je opravdu skvělý a hlavně logický tah. Kombinace detektivky s tematikou cestování v čase je ojedinělá a popravdě jsem se jí trochu obávala. Leč naprosto zbytečně! Zde má cestování v čase jasný řád, který je striktně dodržen, není ani trochu násilné a nelogické (jako třeba v Sirotčinci slečny Peregrinové), prostě působí naprosto přirozeně a je skvělým nástrojem pro pohyb v ději. A co víc, čtenář se ve všem neustále orientuje, díky jasné posloupnosti se nemůže v časových rovinách ztratit, a co je ještě lepší, každá rovina je v určitém okamžiku opuštěna a ponechána víceméně otevřená, takže si čtenář může vytvářet scénáře, "co by kdyby". A to mě neskutečně bavilo!! Kniha až hmatatelně vede k uvědomění, jak každá drobnost nebo dílčí rozhodnutí může změnit budoucnost. Přitom má spád, je dynamická, akční, postavy jsou živé a charakterově sice jednoznačně a jednobarevně, ale zato výstižně prokreslené.
Jednoduše příjemné neotřelé překvapení a výborné čtení, od kterého se od samého začátku nejde odtrhnout!!

3 01.10.2013

Z mé strany spokojenost. Nic překvapivého ani zázračného, spíš jeden příjemně čtivý thriller od autorky, která umí vybudovat dobrý příběh a napínavou linku. Jak jsme u Tess Gerritsenové zvyklí, kniha se velmi dobře čte, děj postupně získává na obrátkách, dozvídáme se spoustu detailů z detektivní i patologické práce, v této knize navíc i z oblasti satanské symboliky a mýtů. Mně osobně téma ďábla a zla přijde ve vztahu k napínavým knihám zajímavé a ráda si občas přečtu nějaký podobně vzhlížející kousek, třebaže tomu nevěřím. (Však také i detektivové v takovýchto knihách stejně vždycky zjistí, že všecko \"zlo\" je dílem člověka a ničeho nadpozemského.) Ale beru v potaz, že spoustě čtenářů téma nemusí vyhovovat svým obsahem a zaměřením.
Jak jsem řekla: co jsem očekávala, to jsem dostala, nic víc, nic míň. Prostě klasická (i když tematicky tak trochu jiná) Gerritsenová:)

2 22.09.2013

Ano, je to až příliš předvídatelné, ale když to funguje, tak proč vlastně ne?:)
Kniha má spád od začátku až do samého konce (jak by taky ne, když stejně jako spousta jiných napínáků jede po nesčetněkrát osvědčeném mustru). Brown nabízí spoustu dějových zvratů a překvapení, takže tím přesně naplní očekávání, s nimiž čtenář k Digitální pevnosti přichází. Jedině pasáže odehrávající se v Seville, kdy nájemný zabiják honí hlavního hrdinu, byly i na mě už moc natahované - zbytečně to zdržuje, když všichni víme, kdo z toho vyjde vítězně.
Nicméně já osobně jsem spokojená, nečekala jsem žádný extra hit nebo něco intelektuálního, spíš aktivní děj a tak trochu jinou tematiku, a to jsem dostala:) Pravda, téma je hodně fantastické, spíš vizionářské a pro mě úplně mimo mé obzory, ale ta představa mě zaujala a hlavně mě bavila, a to je to hlavní:)

2 18.09.2013

Knížka se čte dobře, ale nijak zvlášť čtenáře k ději nepřitáhne. Pro mě osobně je příliš táhlá a statická, opravdu hodně jsem postrádala nějaké emoce, rozvinutí příběhu, akci - jakoukoli... Příběh se po pár stránkách, když hlavní hrdinka zmizí, jakoby zastaví a pak až do posledních stran se pořád čeká na to, co se z toho vlastně vyklube. Neustále (a zmatečně) přibývají postavy, které řeší nějaké své vnitřní problémy. Tyto postavy si užijí "svých pět minut slávy" v kapitole, která je jim věnovaná, aby se zase (až na výjimky) téměř do konce knihy neobjevily.
Mě osobně příběh příliš nezaujal, navíc - když už jsem se prokousala až do konce, čekala jsem lepší vysvětlení. Takto úplně postrádám objasnění smyslu jedné vraždy, která podle mě byla v příběhu implantovaná úplně zbytečně.

4 09.09.2013

Geniální, skvěle napsané, brilantní, avšak šokující, neuvěřitelné, děsivě mrazivé!!.... Dočetla jsem se slzami (což se mi stává opravdu zřídka) a ještě teď (po dvou dnech) mi hlava víří otázkami. Neustále zpětně probírám příběh a jeho zákruty, divím se, nechápu, snad se mi ani nechce věřit. Je tohle opravdu ten stejný svět, ve kterém žiju já? Je tohle v civilizaci jednadvacátého století vůbec možné?
Dva příběhy, dva obrazy diametrálně odlišných životů, které se nakonec přece jenom střetnou. Jejich výchova a názory nemohly být rozdílnější, přesto k sobě našly díky společnému utrpení cestu - jedna našla dceru, kterou nikdy neměla, a druhá matku, jejíž lásku nikdy nepoznala.
Charaktery jsou dokonale vykreslené, vztahy, reálie, zvyky, styl života, to vše doslova vystupuje ze stránek, jak je to opravdové. Děj se sice rozbíhá pomaleji, než tomu bylo u Lovce draků, ale pak najednou už nejde přestat číst...
Pro mě naprosto šokující svou smutnou a krutou pravdou, doporučuju všem skoro jako povinnou četbu. Jednu větu ze své hlavy asi nikdy nevymažu: "...A bylo to naposledy, co Marjam ve svém životě někoho uposlechla..."

8 30.08.2013

Tak tohle byla fakt jízda!! Nemám příliš v lásce příběhy z východních zemí obecně, proto jsem k Lovci draků přistupovala spíš vlažně. Leč chtěla jsem zjistit, co na tom příběhu všichni mají. Po prvních stranách jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mě, ale rozhodla jsem se, že se tím zkusím prokousat. Jenže hned na následujících stranách mě to polapilo, a to cele, totálně a úplně. Celý den jsem strávila nad stránkami a když jsem nečetla, tak jsem o tom přemýšlela. Nemohla jsem se od strhujícího příběhu odtrhnout... Tak opravdický, živý, silný příběh jsem dlouho nečetla!
Příběh a jeho myšlenky se mi vryly pod kůži, bylo to fascinující sledovat křehkost nerovného "kamarádství", krutost, povrchnost na jedné straně, ale zároveň i lásku, ryzost, věrnost, oddanost na straně druhé. Úžasně vykreslené charaktery, syrový popis drsné reality a nádherný dojemný příběh o přátelství, zradě, lásce, odpuštění a vykoupení. Bolestivě pravdivé, plné rozporuplných emocí, mrazivé, často nepochopitelné, a přece plné naděje... Khaled Hosseini je geniální vypravěč, protože dokáže vyjádřit příběh, svět hrdinů i jejich vztahy a vnitřní život tak, že každé slovo má svůj význam, nic zde nechybí a nic zde není navíc.
Jsem ten typ čtenáře, kterého jen tak něco dojme, nicméně u Lovce draků se slzy hned několikrát nedaly zastavit...

3 20.08.2013

I když poezii nemusím, protože jí ve většině případů vůbec nerozumím:), tak tohle jsem brala jako zavzpomínání na studentská léta a jako oživení toho, co mi dodnes uvízlo v hlavě, když jsme se tenkrát jednotlivé balady učili zpaměti.. Asi k tomu musí člověk dozrát, protože teď jsem konečně pochopila všecko to, co je v jednotlivých baladách ukryto:)

3 16.08.2013

Skvělé! Experimenty s lidskou inteligencí jsou zajímavé a lákavé, při domýšlení důsledků však eticky hodně na hraně, což reflektuje i tahle knížka. Jak dokázat, aby pacient plně souhlasil s jakýmkoli testováním, když nechápe význam toho, co se bude dít, co mu to přinese, jak ho to změní a co se mu může stát? Kniha je skvěle napsaná - strašně mě bavilo sledovat změny v Charlieho písemném projevu tak, jak odrážejí jeho momentální mentální úroveň. Tleskám!

13 14.08.2013

Další geniální kniha ze série "rhymovek". Povinná četba pro všechny, kteří existují na sociálních sítích a kteří si nedávají pozor na své údaje...
Rozbité okno je skvělou detektivkou, zajímavou, nápaditou, nevšední, napínavou až do posledního okamžiku. Námět a základní myšlenka (založená na potenciálu informačních databází, konkrétně pak vycházející z představy důsledného sledování všech lidí a sestavování jejich úplných profilů včetně pohybu minutu po minutě) mi sice přišla až moc paranoidní, ale co my vlastně víme??
Protože mám detektivky s Lincolnem Rhymem ráda, dávám (i přes jisté výhrady k nadsazenosti tématu) plný počet bodů. Jeffery Deaver čtivé a komplikované detektivky prostě umí, to se musí nechat:)

3 13.08.2013

Oproti jiným knížkám z pera J. Deavera je Dvanáctá karta možná trochu překombinovaná podobně jako v "rhymovské" sérii následující Hodinář - u obou knížek jako falešný motiv figuruje terorismus! Díkybohu autor zápletku s terorismem používá pouze pro odvedení pozornosti a vytvoření kličky v dějové lince, proto se i motiv terorismu dá s přimhouřením očí tolerovat;)
U knížek J. Deavera nikdy nic není takové, jak se na první pohled zdá. Ve vrstvení falešných motivů je tento autor opravdový mistr a Dvanáctá karta to jenom potvrzuje.

13.08.2013

Další deaverovka se skvělým dějem, který má spád. Tentokrát ze série s Kathryn Danceovou...
Jak je u Deavera zvykem, hned na prvních stranách je čtenář doslova vhozen do vody, protože děj prakticky od první strany pokračuje tak zběsilým tempem, že není čas si ani oddechnout. Skvěle vymyšlené hlavní téma tak provází nečekané zvraty, překvapivé komplikace, propracovaná psychologie postav a hlavně naprosto šokující rozuzlení, které je (jak jinak) opět trochu překombinované. Vyšetřování je oproti rhymovkám vedeno úplně jinak, Kathryn Danceová je totiž odbornicí na řeč těla. Proto honba za vrahem není postavena na titěrných a mikroskopických kriminalistických důkazech, ale především na psychologickém profilování a uvažování v širších souvislostech. Čtenář se tak na věc dívá úplně jinýma očima a opět si trochu rozšiřuje obzory, tentokrát z oblasti kinezie. Na stránkách se ale samozřejmě dočkáme i geniálně vsunutého odkazu na Lincolna Rhyma:))

4 13.08.2013