Habana komentáře u knih

Kniha, která mě měsíc nutila chodit a vztekat se jen při vzpomínce na to, jaký má úspěch.
Vydedukovala jsem si vlastní názor, proč je čtená.
Nastíním jistou situaci.

Žena přišla z práce, postarala se o děti, uvařila, konečně si sedla a sáhla po tlusté knize. Celá hladová se ponořila do příběhu a místo Anastázie si představila sebe. Za několik málo minut, prásknou dveře, muž se vhrne do kuchyně s každodenním dotazem:" Co je k večeři?" Podrbe si svůj po letech velký zadek, svlékne propocené triko a na světlo boží odhalí svůj krásný "český" břich. Manželka sleduje celou scénu zpoza knihy, zalamentuje v duchu, co si to vzala a bez okolků se znovu ponoří do příběhu, muže, který je úplný opak jejího manžela.

Tak nějak takhle jsem se smířila s fakty. Knihu jsem četla a přiznávám, že jsem ji četla se zájmem, na prvních 100 stranách. Když jsem pak sledovala 500 dalších stran a přelámala je, uvědomila jsem si, že se v knize děje pořád jedno a to samé. Jako na kolovrátku.

Hlavní hrdinka vypadá, že vypadla z roku, pojď na mě z boku. Její myšlení je naprosto vytáčející a jeden má chuť jí efektivně zabít. Celou knihu hrdinka nedělá nic jiného než:
"Chci ho. Nechci ho. Bojím se ho a proto ho chci. Nechci ho,protože se ho bojím. On mě nechce! On mě chce, ale já nechci jeho, nebo ho chci? Neozval se, nechce mě. Moje vnitřní bohyně po něm touží. Moje vnitřní bohyně, tancuje. Moje vnitřní bohyně tleská."
To je již trochu deprimující, hlavně, když se shon těchto údajů seskupuje na jedné stránce a vzápětí na druhé.

No, náš milovaný pan Šedý na tom není o nic lépe. Je to chlap, který může kdykoliv, několikrát za hodinu, pokaždé úspěšně udělá Steelovou... Ať mi stojí ve dne v noci, pořád Tě mám ve své moci... a vlastně se vůbec nechová jako chlap. Autorka uvěznila ženu v jeho těle.

Pro mě kniha nebyla ztráta času jako taková, 100 stránek je v pohodě. Jenomže Vám zkazí den, když víte, že jich ta kniha má dokonce 500, a aby toho nebylo málo, má další díly.

A jak vlastně vzniklo 50 odstínů šílenství? Autorka hltala Stmívání. Nechtěla, aby postavy zemřely a chtěla, aby sex byl dokonán, založila blog, kde rozvíjela upířinu, (Edwarda a Bellu) do jiné podoby. Fandové Stmívání, byli nadšený a tak se stalo, že se postavy přejmenovaly, vytáhly z krve a vlkodlaků a náhle tu byl Grey a Steelová. Už si všímáte té podoby?

Bohužel, kniha ani ve zlomku nepopisuje SM, při sexuálních scénách jste v klidu, i když by mělo Vaše tělo dělat úplně jiný věci. Později je znuděně přeskakujete, protože tam není nic co by jste nečetli při souloži první. Pro nenáročnou čtenářku, nebo pro někoho kdo v životě přečetl jen slabikář, je četba fajn.

Nebyla bych tak zhnusená, ale pokud se TOHLE dostane na žebříček nejprodávanější kniha, tak to jednoho skvěle na***e.

Když jsem knihu nalezla v oddělení erotické literatury v knihovně, trochu jsem se pousmála. Nejsem si jistá, zda taková kniha může být vedle knihy 50 odstínů nesmyslu a dalších podobných knih.
Dle mého úsudku by mohla taková kniha mít samostatné oddělení s názvem Sade.

Samozřejmě moje zvědavost nezná mezí, můj etický kodex nemá hranice a tak jsem samolibě knihu popadla, nechala se častovat znechuceným pohledem knihovnic a hurá domů.

Jsem toho názoru, že kniha je svým způsobem šokující, ale je důležité nebrat knihu tak vážně. Pokud si uvědomíme, že Sade, neuvažoval o publikaci tohoto díla a že tento člověk čekal na rozsudek smrti, tak se nedivím, co byl schopen vyplodit, pokud beru i v potaz jeho úchylku v sodomii.

Pokud se člověk povznese nad všechny nechuťárny a praktiky, tak pronikne do určitého směru a to je libertizmus a nemyslím si, že je to směr, který by se měl okamžitě zahazovat... Kniha je psaná takovým způsobem, aby lidi šokovala... časem nudí až se úplně vytratí kouzlo nechuti a čtenář jen přeskakuje situace, které se vypráví... možná je to tím, že další tři vypravěčky jsou jen bodově, ale musí se nechat to, že autor nad vším přemýšlel.

Jsme schopná vyjmenovat knihy, které mě šokovaly více než 120 dnů Sodomy, tato kniha je jen sborník všemožných praktik a některé z nich jsou běžné i v našem životě.

Co se ale musí autorovy nechat???

Ten chlap měl fakt koule, že v té době byl schopen něco takového napsat .... i když se tvrdí, že rule textu, kterou napsal, nebyla publikovatelná.

10 30.03.2017

Facebookový život knihy, totálně zdemoloval dílo. Možná není dobré dělat mnoho povyku pro tak málo. Když vezmu v úvahu kolik let se mělo dílo vyvíjet, určitě nemůžu hodnotit kladně. Kniha nevypovídá na první pohled vůbec ničím. Jen, že se jedná o tajemství, které si přečteme na stránkách. Pak je trochu problém, když ani tam to není jednoznačné. Fakt je nutné to halit do takového tajemna? Asi ne. V nastalém zmatku do kterého se dostanete se nevymotáte až do konce knihy. A pozor možná budu trochu spoilerovat.
Jsem otevřená všemu, co zaujme... vždyť jsem zmákla i Nahý oběd... Šílenství, jen na to pomyslet. Ale tady je to až smutné. Čtete, děj s vámi mlátí od podlahy až do stropu, víte kulový a pak přijde vrchol knihy.
Ultramegakilerské bytosti, které mění realitu a šoupou planetou ve vesmíru (bože dej, ať jsem si to vydedukovala ze slov správně) udělají tak děsně hustou věc a to... exploze rachejtlí... pošle tupého lidského policajta obvinit z vraždy hlavní postavu (taky dle popisu bývalý terminátor). To jako proč? On je chce zničit a nechá je zabásnout? A to byla zase jako jaká kniha? Proč takový frajer, který má pod palcem spoustu nabušených démonů, tohle udělá?
***
Představa: Terminátor jde po Connorovi a pak si prostě sedne a řekne:,, No co, vyšlu proti němu mého milého mazlíčka králíčka Boba. Sice ho fakt chci dostat, ale Bob to určitě vyřeší."
***
Co kniha nabídne? Nástin temného světa, nějakého děje na pozadí, ale ve skutečnosti si domýšlíte příběh až na základě informací, které nastíní autoři na facebooku. Možná, že kdyby si tehdy řekli. "No, hele tak psát nás baví. Vykašleme se na to, co jsme psali jako první šuplíkovku a dáme tomu fakt koule." Každej začínající autor má narvanou krabici nebo počítač totálníma hovadinama... každej. Dokonce i profi autor odmítá vydat klíč od šuplíku kde má své první pokusy. Protože to k tomu není. Velké zklamání je u reakce autorů na postřehy, nebo ne na zcela příjemné kritiky. Ale proč? To k tomu přeci patří. Jinak bychom se nikdy nikam neposunuly. Tak snad příště.

Krom hlavní postavy Larisy, mohu říct, že se jedná o Štefkovo nejlepší dílo a dokonce bych řekla že i nejlepší dílo celého nakladatelství Golden dog. Jedná se o surový detektivní thriller, kam pro gore scény nechodíte moc daleko. Hlavní hrdina je sice jako robot, ale čtenář si jej velice jednoduše oblíbí!

8 27.05.2020

Katniss Everdeenová, reprodrozd, symbol povstání, holka, která zachránila svou sestru...

Tenhle ptačí mut, se zažere každému do podvědomí. Při čtení třetího dílu, jsem byla napnutá jako guma od trenek. Předtím jsem shlédla filmy a teprve pak se přivedla ke knihám. Díky bohu, že nestačili zfilmovat i trojku. Jako zbytek čtenářů si nemyslím, že to byla nějaká slabota. Myslím si, že to bylo nejlepší dílo z celé trilogie. Jistě, každý čeká superhrdinu se slipami přes kalhoty, který hájí dobro i když si pšoukne.
Psychologie tu byla zvládnutá na jedničku. Ano opravdu se člověk zhroutí, pokud je nucen zabíjet, zhroutí se ještě víc, pokud ho přimějou znovu a nyní i s tím, že životy mnoha lidí závisí na něm. Myslím si, že do jednoho by jste se zhroutili na práškách a těžko fungovali. Už i tak se dost lidí hroutí, jen proto že: je podvedl manžel, dítě si sem tam zahulí, dítě nešlo na vejšku, nemám splacenou hypotéku... a bla bla..
Jsem ráda za to, že 17-ti letá dívka náhle není vojevůdce a nemlátí protivníky jako Noriss... Je to prostě jen figurka... Nemá nadlidskou sílu... nešlehají ji blesky z očí... a už vůbec... ve skutečnosti ji lidi moc nemusejí, dokud nemusí.

Trilogie je báječná, dlouho jsem neodložila knihu o které jsem dlouze přemýšlela a dávala si dohromady informace. Dlouho jsem si neřekla "Jo, tak tahle knížka je našláplá"

7 29.10.2014

(SPOILER) Rozsudek smrti je postaven na tématu pomsty. Městský policista se nakazí HIV a život s ním vytře jako s kusem hadru. Vžívá se do role samozvaného mstitele a jde bezhlavě vraždit. Jako základní pointa asi klidně. I když téma je ohrané, dlouho tu nebylo. Funguje to však?
No... román je vachrlatý... Totiž, když autor nelogicky pojme celou osudovou zápletku, stane se z toho otrava a čtenář mlátí hlavou o zeď.
Co tím myslím?
Když jste policista a vaší každodenní prací jsou feťáci a bezdomovci... podle autora je úplně logické, když jej narkoman pokouše a onen policista to neřeší. Podle autora je logické si sednout v hromadné dopravě na injekční jehlu a... neřešit to. A pak se divit "Kde jsem se asi nakazil HIV? Hm? To vůbec netuším!"
Věřte mi, že křičením na literární postavu jeho jednání nezměníte (už jsem to dělala za vás). Blbá nemoc a ještě blbější uvažování - jak pak můžete knihu brát vážně? Při dočtení už máte spíš dojem, že závěr byl jen našroubován aby to mělo tu správnou pecku mezi oči. No nic. Postav je tam fakt mrtě a rozlišujete jen Jardu (měšťák s jehlou v zadku) a to je vlastně všechno.

6 31.10.2021

Tak nějak mi to nedá a musím se vrátit. Za níže uvedeným komentářem si samozřejmě stojím.
Co mě žene se znovu vracet ke knize, kterou jsem označila jako odpad?
Byla jsem zvědavá do čeho se autorka vrhla. Submisivní/Dominantní (S/D). Když jsem o celé věci zjišťovala více, musím uznat, že autorka vnesla do té hromady stran zrnko něčeho, co je vskutku zajímavé a tedy jsem si knihu přečetla znovu. (Pokud něčemu chcete rozumět, vraťte se).
Co uznávám za největší průser, je že na tohle téma psala žena, která má slovní zásobu o pár slovech. Dokonale pohřbila celkovou myšlenku, která má jistý náboj. Postavy tak zmršila, tak to podělala, že celá věc ohledně S/D vztahu, který se tu snaží vybudovat, (ne že by tam ty stíny nebyly) totálně zakopala.

Jihočeši si s hororem umí poradit, to už víme. Ale co říkáte na atomovky pršící okolo a devastující zem? Či nulová porodnost? Že je to dost na prd? Ano. Dle Jiří Sivok totiž Líp už bylo. Starosti všech na planetě se smrskly jen na jedno – přežít.

Dystopická novela s prvky hororu čtenáře usadí pěkně u Českých Budějovic v roce 2045. Vmete mu do tváře zmar, bolest, beznaděj a jadernou zimu. Setkáváme se s postavou Cappyho, vědce, který se snaží v nehostinném prostředí přežít a narazí přitom na rodinu Sněžínovu, která má stejné hobby. Jejich spojení je tragické stejně tak, jako vše okolo. Při společném putování zasvěcují čtenáře do nepřátelského světa. U žen nemožná reprodukce totiž mění lidi na bestie bez morálky a hranic. Proč? Protože za pár let nebude nikdo, kdo by je soudil a nebude nikdo, kdo by přebral jejich odkaz.

Všichni zemřeme, takže s**t na to! Přesně tímto heslem se řídí frakce Harkonnenů pod vedením Jana Hartla, který si ze Zoo Hluboká udělal vlastní zábavní park. Bez jakýchkoliv zábran a skrupulí se baví mučením a trýzněním lidí, jež chová v klecích a voliérách. Správně odhadujete, že se osudy Harkonnenů a Cappyho s rodinou, protnou.

Krátká novela je nabitá akcí a autorův styl psaní je mi blízký. Tedy pokud pominu občasnou snahu umělecky vylíčit metafory a obraty. Z mého subjektivního pohledu by vyprávění zasloužilo delší zpracování, neboť by se Jiří Sivok mohl vyhnout cpaním všech potřebných informací do někdy až
umělých dialogů a možná by se vyhnul i pár logických chybám, které si uvědomíte, když jste rejpal.

Co zasluhuje moje vřelé díky je postava antagonisty Jana Hartla. Skvěle vykreslený zmetek umocňuje prožitek z příběhu a velice mu sluší. Obecně autor dokáže ve svých románech vždy vypíchnout nějakou figuru, kterou si zapamatujete. Jen si vzpomeňte na to příšerný mimino ve Smrt bývá nehezká.

Líp už bylo, tedy stojí za přečtení. Je to svižné, jasné a plné bezmoci ale naděje umírá poslední a tím se řídí i Jiří Sivok vydávající pod značkou Nakladatelství Golden Dog

5 28.10.2023

Knihu mohu jen doporučit. Za mě je neuvěřitelně čtivá, napínavá a některé scény vám neuděljí moc dobře. Co si myslím, že autor zvládl na jedničku je vžití do ústřední postavy a tedy do holčičky, která popisuje svůj pohled na to, jak se věci staly.

5 14.01.2021

Může obsahovat SPOILER
Protože je autor plodnej v povídkové tvorbě, celkem jsem se těšila na jeho hororový román Mízožravci. První stránky, které nás uvedou jsou... hodně, hodně poutavé a tak se jede jednoduše dál. V příběhu se proplétají hlavně dvě časové roviny a nedá se říct, že je pokaždé jasné, kde se čtenář nachází. Často je to v textu jako PRÁSK a jinej rok. Nevadí... s velkým množstvím zeleného čaje není problém pokračovat. Nejzábavnější počteníčko je z dětských let hlavních hrdinů a jednoduše se připomene kniha TO od Krále. Co už je na románu slabší....
Pan Boček má bohatou slvoní zásobu. Někdy je až tak bohatá, že některá přirovnání jsou úsměvná. Kniha se nečte lehce ani hladce. Za to může velká míra popisování okolí, pohybů, myšlenek. V hororovém žánru spíše preferuji přehlednost a více místa pro bubáky a strašení. Což u Mízožravců prostě není. Některé pasáže jsou až přebytečné, což se týká hlavně vrcholu knihy.
Nemohu říct, že by mě kniha svou hlavní dějovou linkou nebavila, zajímavé to rozhodně je. Ale troufám si říct, že Mízožravci jako povídka, by byla více údernější.

5 29.10.2019

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY A KONSPIRAČNÍ TEORIE

Protože vybírám knihy dle obálky - ano, jsem pokrytec - tato kniha mi samozřejmě nemohla uniknout.

Co mě nadále potěšilo bylo, že detektiv není primární vyšetřovatel (bouchla jsem šampáňo, vypálila pár rachejtlí a vzbudila se až ráno).

Příběh se nesl s podivně utahaným napětím, ale dokázal mě držet u knihy velice statečně. Dost jsem se rozesmála, když mi došlo co se v knize děje a co servíruje obálka knihy, kterou jsem si skoro i překreslovala.

Ale k věci.... Než knihy otevírám, zajímám se o její hodnocení. Proto mě i svým způsobem navnadila komunita zde a nesouhlasím s vámi :D.

K postavám..

Jan - myslím si, že nejotravnější na něm byla Carla a jejich vztah. Co se týká jeho zaměstnání, je to fajn, ale často jsem mu nevěřila, že je psychiatr, možná bych snesla větší hloubku této postavy. Jeho postupné nervování mu nevěřím. V určitých částech je až moc plochej.

Carla - fandila jsem Janě, že jí odrovná. Bohužel ji Dorn ještě nacpal do poslední části jako dost podivnej a nelogickej štěk... Upřímně posledními stránkami o Carle, celou knihu zabil. Doporučuji při koupi knihy tyto stránky vytrhnout a zničit.

Stark - Velice zvláštní druh policisty, řekne i to co neví... hlavně jsem se plácala do čela u scény na farmě, kde mi přišlo že Dorn potřeboval jen dotáhnout konec co nejrychleji. Důležitý je, že tenhle policista pořád myslí jen na cigára, takže nemá prostor pro jiné myšlenky.

Jana + Felix + další mišmaš - s touhle postavou si Dorn prostě vyhrál. Dokonce mi postava přišla i sympatická. Disociativní poruchy jsou velice zajímavým tématem a více méně se staly i tématem knihy. Je fakt, že některé chování mi přišlo stupidní, ale.... postava má své kostlivce ve skříni, takže je to v pořádku.

Kniha se mi líbila, ale není tím typem knihy, kterou bych chtěla číst znovu.

Závěrem bych chtěla poznamenat dva důležité body.
1) Nevěř nikomu jeho pohlaví, dokud se nepřesvědčíš!
2) Nečti poslední stránky!

Habana

5 04.05.2017

Jak již bylo zmíněno. Nových faktů je jen hrstička. Často autor uvádí djatlovce a jejich stopy v kultuře, či fanouškovskou základnu.
Což je fajn... aspoň víte, kde hledat.

4 11.03.2022

Zlatá rukavice je taková sonda do ne zcela skvělých sociálních poměrů. Pojednává o vrahovi, který má vlastní svět a svá pokřivená měřítka. Styl psaní v er - formě je surový jak jen může být a mnohdy svou tvrdostí připomíná 120 dnů sodomy.
Čtenář zde rozhodně nemůže očekávát, že mu příběhové linky budou servírované v bavlnce. Pokud máte slabý žaludek, není to vhodné čtení. Jedná se o lidské dno a tam není prostor pro růžovou barvu ani slitování.
Mrzí mě jedna věc. Prostor hlavního hrdiny, tedy vraha, se nezajímal o jeho psychologii, nýbrž to byl jen rychlý náčrt toho, jak se věci udály a vše dopadlo.
I přesto, je to druh literatury, která vám ukáže, přesně taková místa, na která se nechcete dostat.

4 20.01.2020

Celý svět může jen prasknout knižními thrillery. Ve většině případů je píšou ženy a předhánějí se v tom která bude lepší a bude mít více munice na šokování. Jen si vezměte všechny ty tituly nesoucí název "Dívka".
Ale k věci. Kniha v Náručí kanibala, byť se jedná o autorku z Čech, má velice dobře nakročeno k tomu, aby se stala tím thrillerem, který osloví velkou skupinu čtenářek. Obálka je skvělá, jméno zavání cizokrajně a tedy už je to jen na příběhu.
Příběh je vedený v ich osobě a je celkem čtivý. Sloh je jednoduchý, autorka úplně neoplývá velkou slovní zásobou, ale hlavně je její styl psaní takový moc vysvětlující. Takové blbinky o tom, jak moc emancipovaná nebo nekanibalská je její hlavní hrdinka je omílané pořád dokola, ale důležité věci stěžejní pro příběh, ty už tam vysvětlované nejsou i když je to dost nutné.
NYNÍ SE OBJEVUJÍ SPOILERY!
Já nevím zda autorka někdy navštívila popisovanou destinaci a zajímala se o přítomné kmeny a jejich život nebo si jen něco načetla - tvrdím spíše to druhé. V příběhu o kanibalském kmeni, který je cca 15 km od civilizované vesnice, je děr jako v ementálu. Jedinej fakt o tom, že to jsou kanibalové, je to, že sežerou každého na koho přijdou. Způsoby chování a řešení jednotlivých situací tito domorodci řeší podivně. Dokonce i vztahy tam jsou namontované hodně špatně. Díky trhlinám o způsobu života a jejich pravidel je to tak umělý, že silikony jsou proti tomu vážně pravé. Kdyby si autorka vybrala sektu odříznutou od světa, udělala by lépe. Pak by se nemusela lopotit ohledně charakteru náčelníka kmene kanibalů, který se brání před svou bílou manželkou jako malá holka a zase o moment dále je z něj tyran, který si fackami vynucuje respekt.
Hlavní hrdinka je hodně nesympatická fúrie. To se jí stane jakmile se začne vzpamatovávat ze své amnézie. Dokonce je maniodepresivní a ke všemu její empatie je na bodě mrazu. Anetu, po kanibalsku Atenu (přejmenování vzniklo jen kvůli tomu,že to neuměli vyslovit... a to se náčelníkův syn jmenuje Ahmed) netankuje ani to, že jejích dalších pět kámošů sežrali nebo umučili. Prostě je to na pohodku a je třeba se více zabývat myšlenkami o tom, že se nudí, její domorodý manžel jí nerespektuje nebo že je také kanibalka, přestože lidské maso jí jen tehdy kdy jí k tomu donutí.

Asi takhle. Šmrnc světového thrilleru to ztratilo ve chvíli, kdy se Atena opět ocitla ve stopách své minulosti. Tam začala autorka lepit svůj zbrusu nový kanibalský kmen na úrovni doby kamenné, bez vysvětlení a s věcmi, které se prostě přidaly aby do příběhu seděly.

Rozhodně knihu nevnímejte jako dobrodružství do pralesa, je to spíše na informace nedotažený román. Rozhodně to své čtenářky najde, bohužel ne takové, které potřebují uvěřitelné základy, aby mohly číst naplno.

Habana

4 15.10.2019

Co je úchylné, to je moje a s tím se můžu po večerech mazlit. Ne, že bych se chtěla mazlit s autorem... (je nějakej divnej) ale jeho tvorba má něco, co mě dokáže rozpálit. Všeobecně se nebojí psát o tom o čem se v dnešní době ani nemluví. Protože, kdo o tom mluví je taky divnej.
Ke knize... má skvělou obálku. Snad nejlepší obálku, kterou E. Pocha někde vyhrabal nebo zvolil. K anotaci... je super. Čekala jsem tedy více toho jupí efektu v knize, ale no, anotace je fakt hezká. To že máme na Jihu něco děsivého jako Branišovský les... no světe div se. Díky hororu se naučím i zeměpis.
A po všem to mazlení hurá na krvavou jízdu do knihy. Líbí se mi styl psaní. Je to rychlý, čtivý a obrazný. Postavy jsou uvěřitelný, ujetý a někdy zralý na pěst. Dějové linie jsou také fajn, ale snad bych řekla že jednotlivě by fungovaly o něco lépe. Zase tolik toho prostoru tam nebylo, aby se vše pořádně rozjelo. Největší prostor v knize měli bankovní kravaťáci na výletě. Kde nejlépe ztvárněná byla jejich šéfová Adel. Její poslední vystoupení v knize bylo naprosto úžasný!!
Zároveň velké klady dávám dějové linii profesora a jeho dcery... Tady si myslím, že udělal autor kus práce. Dá se říci, že v této lince nebylo moc prostoru pro humor a nadsázky, která je Pochovi vlastní. Dokázal vytvořit onu nepříjemnou temnotu, která se čtenáře dotkla a hlodala a hlodala.
Nejslabší byla parta bývalých narkomanů a holky pro všechno. Jejich prožitky před "párty" v lese byly vlastně úplně k ničemu, bohatě by stačilo, kdyby přiběhli na scénu až ve chvíli, kdy se setkali se skupinou Slováků.
A pak přišel vrchol knihy... a za humny je ... Vojtíšek. Co tenhle tam dělá? Vlastě co tam dělají všechny ty berličky v podobě odkazů na hudbu, knihy a jiné autory? Předpokládám, že si dokážu představit montérky/kombinézu i pod názvem montérky, než připodobněním v čem vystupují Slipknoti. Pak mi tam místo zajíce v montérkách stále lítal v představách Craig Jones... a ten má ke králíkovi dost daleko. Možná opečenej králík po útoku hřebíkovačky.
Chápu že závěrečnej masakr byl na místě, ale nemyslím si že byl pro knihu tak důležitej. Spíš to pak byla nuda. "Všichni jsou mrtvý, Dave..." (když už připodobňujeme, víme?).
Mark E. Pocha jel a stále chce jet ve vyvražďovačkách, ale sem tam mi přijde že smýšlí i nad trochu jinými možnostmi, než všechny rozje*at na sra*ku. Ne, špatně vyjádřeno. Ať to dělá, ale nějak lišácky. Protože pak se to čeká a ten talent je tak trochu ve škarpě.

U mě dobrej průměr. Sice je snaha na konci příběhu ukázat, že to zlo v lidech je už takové a že dílo má hlubší myšlenku... ale sorry není to Ketchum. To by se muselo trochu přitlačit na místa, které lidi hodně pálí. ONI jsou dobrá četba, ale není to k tomu se nad tím zamyslet, spíše se mazlit s obálkou.

Habana

4 07.04.2019

Filmové zpracování a kniha je velice zajímavé dílo. Nehanobila bych díla tím, že se jedná jen o čisté násilí. Upoutal mě aspekt vypravěče, který se vrací do dětských let a popisuje jak mají děti jiný pohled na věci špatné a dobré.
Jako děti vnímáme, že to co se děje, není úplně v pořádku, ale pokud nás v tom utvrdí dospělej... že to co se děje je právem... jsou určité rozkoly. Tenhle střet dětství s pokřiveným dospělým světem byl vykreslený skvěle.
Ketchum zvolil velice plynulý děj, kde se seznamujeme se všemi aktéry a pozvolna nás připravuje na to co se bude dít. Za mě je to kniha, která není zcela jednoduchá na vstřebání, ale proč by někdo, kdo tohle nerad čte sáhl právě po Ketchumovi?

4 03.09.2018

Poslední dobou autoři plivou thrillery jako drak Šmak oheň. Díky bohu tento autor neplive jen kolem sebe všechny blafy, které se nedají ani číst, ale celkově na sobě pracuje. Cože je velkým překvapení.Vedle Ledových sester, které vydal 2017 a dle mého to byl vážně nechutný guláš žánrů, je Ohnivé dítě celkově dobře vypracovaný román. Autor si hraje s psychikou člověka a nutí čtenáře balancovat na hranici toho co ještě je reálné a co už je mezi nebem a zemí.
Velké plus má za vyobrazení šílenství. Dlouho jsem nečetla tento volný pád do psychiky postavy. Pojďme tančit a kropit se šampaňským. Spalme rádoby bestselery posledních dvou let. (Ne vážně nepalte knihy... a netančete s otevřeným šampáněm.)
Jsem ráda, že se kniha taky trochu točila i okolo tématiky dolů a prostředí. Díky tomu můžete na večírku machrovat co všechno víte o dolech. Ne že by to někoho zajímalo.
Za mě kniha super. Má své mouchy, ale pokud bude Tremayne pokračovat ve stejném duchu a stále se zlepšovat budu jeho díla ráda číst. :)

4 08.07.2018

Blikne email - kniha je pro Vás připravená. Zanechávám jakékoliv činnosti letím do knihovny. Cestou nemilosrdně srážím všechny, kteří by snad chtěli být u pultíku dříve než já. Nenápadně podávám kartičku knihovnici a i ona mi nervózně a v plné tichosti podává knihu. Je nechutně pomačkaná, ale i tak je to ona. Kniha na kterou čekám dva měsíce...

Temné kouty jsou velmi čtivé a to hned od začátku. Přímo se dostáváte k jádru věci a netrávíte čas tím, že čtete udnuděné úvody. Co je problém je, že kniha nedovoluje se ztotožnit ani s jednou postavou, všechny jsou svým způsobem nesympatické a i když si někoho zpočátku oblíbíte, po pár stránkách je vám stejně nesympatickej. Takže jste pouze jen čtenář. Tím ale kniha neztrácí na hodnotě, ba naopak. Styl jakým je kniha napsaná se mi zamlouvá. Hold je to o "takové normální rodince¨ . Ovšem i přes tento fakt, kterej velmi oceňuji (není jednoduché napsat něco čtivě pokud jsou všechny postavy magoři a vlastně záporáci "i ta pesimistická kleptomanka", jsem byla trochu na vážkách z toho, jak jsou po x letech tajení všichni ochotní spolupracovat s "jediným" přeživším. Náhle se zjeví Libby a náhle mají všichni potřebu o tom mluvit a to i když toho šarohlída Dayovou pořádně nikdo ani neznal.
Konec knihy mě lehce zklamal... a to kvůli nepovedenému wow efektu.
*SPOILER: Autorka knihy nabádala už od samého začátku, že Ben je nevinný a tak se pořád pokoušíte nalézt normální řešení, mám dojem, že kdyby to náhle byl onen Ben, který vraždy spáchal a to aby se před svou milovanou Diondrou pochlapil, řekla bych že by to bylo více přijatelný. On celkový konec byl pro mě nějak nedotažený a až okatě náhodný. Méně náhod více uvěřitelnosti a kniha by byla téměř nepřekonatelná.

Závěrem:
Text by se jistě dal ještě o něco vyškrtat a zmizela by hluchá místa, kde čtenář má chuť celou stránku nepodstatné omáčky zcela přeskočit, (a nepřijde o nic). Začátek se sice pomalu rozjíždí, ale stejně jako by bylo málo prostoru na to, aby vám alespoň ty děti přirostly k srdci a vy brečeli, když umírají. To se bohužel nepovedlo do knihy vložit.

Hodnotím za 4 hvězdičky a zase... čekám kdy blikne email a Zmizelá na mě bude čekat!

4 12.03.2015

Ja se mohu shodnout s kiraa. Je prece dobre ze se podezrele urazy resi, ne? Copak se u vysokoskolaku - hezky oblecenych a na prvni pohled milujicich rodicu - nemuze objevit tyrani svych potomku?

Chapu, je to stresujici situace. Subjektivne
se zda, ze nic neni fer a v knize se poukazuje na jiste tahanice a vytraceni podstatnych informaci... ale co kdyz by bylo dite opravdu tyrane? Jak jinak se ma postupovat? Ci koho vyhodit z kola ven? Podlehnout predsudkum?

V titulu se hodne veci opakuje a je to spis takovy denik z terapie. Zadne sokujici zalezitosti ani sokujici justicni omyl necekejte.

3 27.12.2022

Marcos Teja, hlavní protagonista Znamenité mrtvoly nás zavede do světa, kde záhadný virus vyřadil z jídelníčku maso zvířat. Lidé jsou vynalézavý a umí si poradit… a copak je to za život bez jitrnic, bůčku nebo knedla, vepřa, zela? (rozuměj máme to rádi hezky česky)
Dystopická novela poukazuje na lidstvo jako na stádo bezcitných a hloupých ovcí, jenž poslouchá, neptá se a nepochybuje. A proč se ptát, kdy vláda ví vše? Mají tolik odborníků a lékařů… Bohužel plytké a nevěrohodné dialogy či přehnané chování postav stahují děsivost příběhu, kde lidé jí lidi.
Čtenář nemá šanci si oblíbit postavu ani na straně pojídače nebo na straně pojídaného. Odehrávající hrůzy jsou chrleny bez přestávky - příprava masa a chod mrazíren je psán jako manuál (naporcuj si svého člověka) bez emocí. Je to škoda neboť pohnutí a pocitů může kniha vyvolat mnoho. Nakonec čtenář může být k titulu stejně chladný a strohý jako on k němu.
Znamenitá mrtvola je jen připravené jeviště a kulisy, ale bez herců, kteří by dílu vdechli život. I přesto se jedná o kruté a syrové čtení a jistou pachuť na jazyku zanechá.

● rychlý děj
● kulervoucí konec
● detailní přiblížení alternativní potravy pro lidstvo

○plytké dialogy
○ postavy nemaji propracovaný charakter
○ myšlenka není plynule zapracovaná do díla

3 05.08.2022