Mízožravci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Martin Novák se vrací do rodného města uložit urnu s babiččiným popelem. Opravdu přináší smrt svým blízkým? Anebo za tím vězí něco jiného? Má s tím snad něco společného tajemný spolek Ochránci Háje, který se vine historií města jako jedovatý had? Proč jsou Martinovy vzpomínky na dětství díky tomu temnější, než by měly být? Vždyť už tenkrát umírali lidé......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418362/mizozravci-xbQ-418362.jpg 3.918
Žánr
Horory, Literatura česká
Vydáno, Martin Štefko - Golden Dog
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Mízožravci

Přidat komentář
Jarka_rybář
02. října

Knížka mne zaujala, třebaže nemám ráda horory. V tomhle příběhu je však cosi chytlavého. Příběh je dobrý, poměrně uvěřitelný, obsahuje tajemná a zakázaná místa, speciální látku s podivnými vlastnostmi, která má moc měnit lidi, pěkně popsané postavy... Většinou mne horory od určité doby nudí, ale tady se to nestalo.
Je to spíše oddechová četba, ale super.

Nenu
20. června

Moc se mi to líbilo, všechny komentáře, kterým jsem dala palec, hovoří za vše.


eraserhead
07. března

Jop, tohle je přesně ten dobrý, béčkový paperbackový horror z domácího prostředí od domácího autora. Horror, kterému díky jeho původu není co vyčítat. Prostě až radost číst. Zajímavostí (a vnímám to pozitivně) je, že se mi o něco více zalíbil až po jeho dočtení než během jeho čtení (ale není to nijak výrazný ani důležitý rozdíl). Asi potřebovalo všechno zapadnout. Možná jsem to (po všech těch recenzích a autorových posledních povídkách) čekal trochu údernější a agresivnější, ale vlastně mi to nijak nevadí, jen mě to trochu překvapilo. Mízožravci jsou promyšlený, ezky vystavěný příběh, který plyne pozvolna a vlastně až nečekaně a náhle zjistíte, že vám zalezl pod kůži (nebo kůru). na správných místech správné detaily, silný retro nádech (možná chtěl místy autor mnohem více zmínit o době osmdesátek než táhnout příběh kupředu, ale kazí to knihu? - NE), úžasná hra s místem a prostorem děje a propojení dobových reálií. Dvojí konec? U Bočka mě o nepřekvapuje a v knize mi to nevadí, dobré jsou oba. Jo, takové knihy chci. 3.75*

kristina6651
20. ledna

Že je Petr Boček vynikající autor už dokázal bezpočtem povídek, že je bezvadný vypravěč zase mnoha přednášekami a příběhy (nejen) z dětství a minulosti. Na knihu podobného ražení a kvality jsem čekala už dlouho - na strašidelný a znepokojivý příběh, který by se při tom opíral o známé reálie, byl vyprávěný kultivovaným stylem, a zachoval si tajemství a strach o hrdiny až do poslední chvíle. Nesouhlasím s komentářem Rassmussena, protože oné "ploché erotiky" se v románu oproti většině knih "novodobých" autorů vyskytuje minimum, totéž platí o bezduchých vyvražďovačkách. Mízožravci jsou především napínavý a dojemný příběh o síle opravdového přátelství, čestnosti, závislosti, vůli, strachu a hlavně vzpomínání, příběh zelený jako zašlé linoleum prastaré páchnoucí kliniky…

Rassmussen
18. lednaodpad!

Špatná volba... Takový nudný český "horor", který hororový žánr zdaleka obchází. Absence napětí je tu kompenzovaná spoustou primitivní a ploché rádoby "erotiky". Vyhozené peníze za nákup knihy a týden zabitého času.

Demimortuus
27.12.2019

Debutový román Petra Bočka „Mízožravci“ je pro mne velkým a tuze příjemným překvapením. On tedy Petr není žádný začátečník. Naopak. Fortel piloval jednak tandemovým psaním s Miloslavem Zubíkem, jehož plody jsou hororového i humoristického rázu a také sepisováním historických a vlastivědných prací. Pokud navíc bydlíte někde kolem Lanškrouna či Chrudimi, zkrátka jste o něm nemohli neslyšet. Já osobně jsem dosud zaregistroval několik povídek a textů v časopise Howard a jakkoliv mne ze židle nějak výrazněji nezvedly (i když takové vyprávění o Valerii Kaplanové vřele doporučuju), vždy člověka musel zaujmout minimálně sofistikovaný styl a vypsaná ruka.

Povídky a teoretické texty jsou jedna věc a román věc druhá. Ne každému se tenhle posun ve vlastní tvorbě podaří. Petr Boček do svého debutu vložil hodně ze sebe a z toho co má rád (či na co rád vzpomíná) a všechno si to sedlo takovým způsobem, že se v mých očích zrodil jeden z nejlepších tuzemských hororů.

Spolu s autorem sledujeme Martina Nováka, který se v úvodu románu kodrcá vlakem do rodného Černého Kostelce. Tam na něj mimo smutečních povinností čeká Přemek – kamarád z dětských let, jeho sestra Katka anebo taky tajuplný Háj, který byl odjakživa obestřen děsivým tajemstvím. Martin nemá lehké životní období. Tragicky mu zemřela těhotná manželka a obecně jeho blízcí padají jako mouchy, což si mladý muž klade za vinu. Setkání s parťákem z dětských let jitří vzpomínky. Jak ty dobré, tak ty zlé. A těch zlých je pohříchu mnohem víc. Navíc se ukazuje, že děsivá společnost Ochránců Háje nezmizela v propasti času a donutí oba muže překročit svůj stín a vydolovat ze sebe pozůstatky někdejších neohrožených přátel.

Předně musím říct, že mne kniha děsně bavila číst. Můžou za to pevné základy dobrodružné literatury, na které je zručně nahozena černá hororová omítka. Navíc tohle spojení není nijak prvoplánové, takže v první řadě sledujete dětská alotria, noříte se do černějších vzpomínek z dětství a zároveň sledujete, kam se někdejší prckové posunuli jakožto iluzí zbavení dospěláci se svými adult starostmi. Z tohoto náčrtu je patrné, že pokud máte rádi Kingovo „To“ nebo Simmonsovo „Temné léto“, budou vás nejspíš bavit i „Mízožravci“. Ta podobná poetika a nostalgie tam zkrátka je. Stejně jako hodně temné škraloupy, které na nás během dětství někdy ulpí.

Další plus má kořeny ve zmíněných vlastivědných a kronikářských aktivitách pana Bočka. Umí zkrátka o městě či vsi vyprávět šikovněji, než většina našich romanopisců a tím pro vás Černý Kostelec (nebo Chrudim?) poměrně brzy ožije i se zlověstným Hájem.

Další výhodou je pro mne doba, v níž se příběh odehrává. I já jsem coby škvrně běhal po „smeťáku“ se špuntovkou a tomahawkem v osmdesátých letech a právě vzpomínky na tuhle dobu si Petr vyloženě užívá a jako vrstevníci se většinu času budete zasvěceně a chápavě pochechtávat. Od začátku jsem byl i díky tomu v textu jako doma a nemůžu tenhle fakt neocenit. Vlastně by mě v tomhle směru dost zajímalo, co na tenhle prvek řekne čtenář o dvacet let mladší. Sám Petr prozradil, že v tomhle směru častokrát čerpal z vlastních zážitků, které více či méně poupravil pro účely knihy.

Kdybych chtěl za každou cenu hledat nějaké chybky, potom bych možná zmínil jen to, že jak moc se mi líbí jistá lehkost vyprávění celé knihy, tak se pro mne stala menší nevýhodou v závěru. Ten bych ocenil trochu těžší, temnější, vážnější. Nevím, čím to je, ale závěrečná gradace, kdy mi měla zrychlit tepová frekvence ve strachu o Novákovic, se nedostavila. To je sice škoda, ale vzhledem k celkově vysoké úrovni románu je to pouhá drobnost, která možná překáží v dokonalosti, ale celkové nadšení pokazit nemůže. Navíc je v knize jako bonus alternativní konec, který jsem tak trochu očekával na první dobrou.

Mám opravdu velkou radost, že i u nás se píšou dobré horory a po „Mainstreamu“ Mirka Pecha znovu jásám a řadím i „Mízožravce“ mezi své velké oblíbence. Až jsem z toho dostal chuť na panáka zelené! Jako bych někde v dálce slyšel: „Čau. Rač vstoupit. Lahve jsou načaty.“

chessmaster
05.12.2019

Skvěle vystavěný příběh, propracovaný jazyk, temná atmosféra, napínavý příběh. Navíc jsem si užil nostalgický, ale dost věrný dotyk časů mého dětství.

Okoslav
30.11.2019

Mízožravci na první pohled připomínají Kingovo To. Stejně jako King, i Boček vsází na atmosféru maloměsta (které má s tajemným zlem společného víc, než se na první pohled zdá), na dětské hrdiny a jejich dávno zasuté vzpomínky. Stejně jako King, i Boček tyto, nyní už dospělé, hrdiny staví proti zlu staršímu než samotné město. A stejně jako King, i Boček při vyprávění střídá dvě různé časové linie, které od sebe dělí necelých 30 let.

Pak si ale začnete všímat, že tahle podobnost je pouze zdánlivá: Bočkovi se naprosto nedaří napsat uvěřitelné vedlejší postavy ani hlavní záporáky, a co jeho postavy nemají na realističnosti, to "dohánějí" nejrůznějšími sexuálními úchylkami, a to v běžné nepornografické literatuře v nevídané míře (sadismem počínaje a pedofilií konče).

U Mízožravců se navíc nebudete ani příliš bát (u hororu trochu blbý). Což mě přivádí opět k tomu Kingovi – ten ve svém pojednání o hororu s názvem Danse Macabre prohlásil, že kde autor nedokáže své čtenáře vystrašit, tam se uchyluje k, cituju, „nechuťárnám“. A Bočkovi Mízožravci mu na dálku dávají za pravdu. Nechuťáren tu najdete víc než dost, skutečný strach se ale nedostaví.

1

Doporučujeme

Perunova krev II.
Perunova krev II.
Zabíjení
Zabíjení
Perunova krev I.
Perunova krev I.
Deník kastelána
Deník kastelána