Gabetka
komentáře u knih
Vzdálenost mezi námi
Kasie West
Knihu této autorky jsem si jako vždy užila, postavy si oblíbila a jen litovala, že už jsem na konci. Autorka si mě získala, umí vybudovat charaktery, které vám nebudou lhostejné a příběh prožíváte společně s nimi. Tentokrát je to hlavně o předsudcích a skvělých sarkastických hláškách. Sbližování je pozvolné, příjemné a realistické. Sedmnáctiletí se chovají rozumněji než leckteří dvojnásob starší v jiných knihách a je osvěžující nečíst stále dokola o tom, jak skvěle protějšek vypadá. Těším se na další knihy.
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
Autorčiny historické romány mám velmi ráda od té doby, co jsem narazila na Pána hor. Tento se od těch ostatních, které jsem četla, trochu liší. Začátek je pozvolný, spousta popisů a jmen bez zjevných souvislostí. Pak se to však rozjede ve velkém stylu a závěrečná část je až nebývale akční. O romantické lince se zde ani téměř nedá mluvit, převládá napětí a akce. Historická pohádka pro dospělé, která se mi velmi libila.
Lars mele maso
Daniel Gris
Klasický Lars dalo by se říct. Příběh byl tentokrát víc přímočarý, ale ve výsledku se přece jen dočkáme dalšího geniálního plánu á la Lars. Ten chlap mě baví. Skvělé hlášky, životní moudra a informace z oblasti metalové hudby. Při čtení máte chuť zajít do baru a nalít si panáka. Doufám, že Lars nedomlel a má svým čtenářům co říct i dál.
Drak spí
Michaela Klevisová
Po Prokletém kraji je tohle má druhá kniha od autorky a opět jsem se trefila do prostředí malé vesnice v horách s pár stálými obyvateli. Klevisová dokáže skvěle vystihnout atmosféru malé vesnice, kde si sousedé vidí do talířů, ale zároveň pečlivě drží svá temná tajemství. Popis obyvatel a jejich vztahů mi přišel zajímavější než řešení vraždy. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem součástí příběhu a zajímalo mě, jak to s každým dopadne. Vraha jsem nedokázala odhadnout, na to mne mátlo příliš mnoho různých odboček a detailů. Bergman i Sylvie mě zaujali, určitě se pustím i do dalších dílů série.
Mizející dívky
Lisa Regan
Na prvních stránkách mi Josie přišla pořádně vlezlá a otravná, ale když nás autorka seznámila s její minulostí, názor jsem změnila. Postavy byly reálně vykreslené s dobrými i špatnými stránkami, autorka se nebála jim pořádně zavařit, došlo k nějakým překvapením v ději a příběh byl zamotaný a vysvětlený tak akorát. Na konci do sebe vše zapadlo a já jsem docela zvědavá na další pokračování.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
První část odehrávající se ve Francii během první světové války byla čtivá a napínavá od první stránky až ke svému konci. Skok k současnému příběhu Liv byl nenadálý a měla jsem pocit, že začínám číst úplně novou knihu. Naštěstí i zde se čtenář rychle ponoří do příběhu a brzy chápe spojitost s první částí. Příběh ubere na tempu během soudních tahanic, ale závěr to dokáže vynahradit. Autorka až do finále drží minulost v tajnosti a vy doufáte, že to třeba pořád může dopadnout dobře. Doporučuji.
Poslední let
Julie Clark
Překvapuje mě relativně nízké hodnocení knihy, protože mě skutečně zaujala a to od první až do poslední stránky. Propletené osudy dvou žen jsou dobře koncipovány, aby čtenář dostával informace postupně. Pravda že v závěru se jedna linie vyřešila najednou hrozně jednoduše, ale jinak musím říct, že mě čtení bavilo. Zdařilý psychotriller ráda doporučím ostatním třeba do letošní výzvy.
Klikatá cesta
Brian Freeman
Tenhle díl mi přišel nejpropracovanější. Reálnější mi přišla i motivace aktérů, kdy jde o peníze a moc, což vidíte všude kolem sebe častěji, než psychopatické sériové vrahy. Autor skvěle fabuloval, opravdu se nedalo nikomu věřit a musím uznat, že mě celou dobu dokonale mátl. Vzhledem k zdejším komentářům upozorňujícím na šokující závěr, jsem začala mít tušení, o co asi půjde a kupodivu bylo správné. I tak jsem po dočtení lapla po dechu a nadávala si, proč jsem to nezačala číst, až bude další díl na dohled!
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Červenák mě jako autor stále dokáže pobavit, pravidelně se při četbě uchechtávám. Tahle série je opravdu povedená. Líbí se mi, jak trojice pověřenců z Vídně využívá detektivní a forenzní postupy vyšetřování, aniž by o nich v té době bylo něco známo. (Identifikace obličejů v hostinci prostě neměla chybu). Autor dokáže případ dokonale zamotat a přitom využít dobových poměrů a reálií tak, že máte pocit, že jste součástí děje. Těším se na pokračování, tentokrát z milované Vídně.
Na špatném místě
Joy Fielding
Pro mě to po několika knihách byla zase jednou pravá Fieldingová, kterou jsem si kdysi oblíbila. Vrací se k dramatickým osudům žen, které v životě narazí na příliš sebevědomé muže. Její dialogy, ze kterých čiší frustrace a beznaděj, jsou autorčinou specialitou a zde mě opět pořádně vytočily. Nikdo mi nevymluví, že nepíše z vlastní zkušenosti a že muže příliš v oblibě nemá. Tentokrát jsem až do konce neměla ponětí, jak příběhy čtyř žen uzavře, a musím říct, že to měla vymyšleno parádně.
Polibek
Anna Todd
Nevím, jak to autorka dělá, ale tak čtivý koloběh hádek a usmiřování jsem ještě nikdy nečetla. Ve stránkově docela obsáhlé knize se opravdu celou dobu neděje nic závažnějšího, než že se naivní slušně vychovaná slečna zamiluje do potetovaného sexy drsňáka, který má problémy především sám se sebou, a pak teprve zjistí, že to s sebou přináší značná úskalí. A přestože si pokaždé řekne, že tohle už ne, děkuji, stačilo, najednou je v tom kolotoči znovu. Fakt jsem nechápala, co mě na tom nutí pořád číst a číst a nakonec se pustit i do dalšího dílu. A věřte, že si přečtu i 3. a 4. díl. Oba hrdiny si totiž svým způsobem oblíbíte, i když vás téměř na každé stránce vytáčejí.
Růženky
Stephen King
Mám pocit, že to, co tu většina knize vytýká, se mně naopak líbilo. Pomalé rozehrávání děje, seznámení se spoustou postav, proplétání jejich osudů a směřování všech k jejich osudné roli v započaté hře. Nápad s usínajícími ženami mi přišel zajímavý a reakce mužů také. Na to, že román psali dva muži, je hodně mířený proti mužskému přístupu a chování nejen k ženám. Vyznívá mi to jako autorská pocta ženám v jejich životech.
Výtky bych měla jen proti epilogu, který mi přišel takový polovičatý. Buď tam být neměl, nebo měl být rozpracován víc.
Uteč, dokud můžeš
Rebecca Zanetti
Nemám problém s romantickou linkou v thrilleru, ale zde se častěji než případ řešila jeho vůně a mužnost a její krása a křehkost. Když se vrah poprvé objevil na scéně, měla jsem správné tušení, ale jakým vodítkem byl vypátrán vyšetřovateli, to mi tedy uniklo. Dlouhé chození odnikud nikam, spousta nových mrtvol a nakonec bum a je hotovo.
Ovšem abych jen nehanila, zaujala mě linka rodiny, kolem které se celá kniha točí, tudíž přece jen jsem zvědavá na pokračování.
Najdi mě
Anne Frasier (p)
Od toho se nedalo i přes pomalejší začátek odtrhnout. Neříkám, že příběh neměl žádné mouchy (lehká předvídatelnost, nějaká ta nejasnost v logice a otázka pravděpodobnosti), ale neuvěřitelná svižnost děje, čtivost a velmi sympatická ústřední dvojice to pro mě vytáhla až na plné hodnocení. Závěr nebyl jednoznačný, část příběhu zůstala pootevřená, tak mohu doufat, že se Daniel a Reni vrátí.
Černá hra
Jozef Karika
Nejen básníci přicházejí o iluze. Několik obyčejných, v podstatě hodných, ale dost naivních mužů sní o tom, že po pádu komunismu budou konečně žít lépe. Zapletou se ovšem do hry, ze které není úniku a která je nezvratně změní. Karika zachycuje přerod Slovenska z komunismu do kapitalismu v reálné, nezkreslené a dost temné podobě velmi čtivým stylem. Škoda, že další díly musím přelouskat ve slovenštině. Té jsem se chtěla od čtení skript už navždy vyhnout, ale kvůli postavám, které jsem si oblíbila i přes jejich chyby, do toho půjdu. Knihu ráda doporučím dále.
Sametové iluze
Petr Čepek
Kniha mě dostala od první stránky. Hned tušíte, že hrdiny čeká něco neblahého. A že hrdinové nejsou žádní hrdinové, ale reální lidé s dobrými i špatnými vlastnostmi. Román je o několika postavách, jejichž osudy se protnou, a čím déle čtete, tím víc je propojení viditelné, i když každá z postav ho může vnímat jinak. Zaujal mě autorův osobitý, neokoukaný styl psaní, který se mi jevil objektivně vypravěčský a přesto jsem při čtení cítila celou škálu emocí. Jediný problém jsem měla s udržením pozornosti v časových skocích a uvědoměním si, kdo je kdo. Ale o to byla kniha lepším zážitkem. Teď se těším na Odloženou spravedlnost.
Zamkni poslední dveře
Riley Sager (p)
Nevěřte dokonalým nabídkám. Kniha byla napínavá a téměř neodložitelná, tak moc jsem se chtěla dozvědět, co za tím vším vězí. Tušení jsem tak trochu měla, ale ocenila jsem autorovo svádění z cesty. Moc se mi líbil popis Bartolomějské a jednotlivých bytů. Některé věci nebyly stoprocentně dotažené do konce, ale jinak si myslím, že je to velmi slušný thrillerový počin. A od autora si přečtu určitě i další knihy.
Smršť
Jozef Karika
Další místo na Slovensku, kterému se raději vyhnu. A jen tak pro jistotu nebudu koukat stařenkám do obličeje, nedej bože, když zrovna fouká. Postavy jsou typicky Karikovské, prostě si je nezamilujete, ale i tak s nimi ten příběh prožijete. Mě se jeho mužští vypravěči se specifickým humorem prostě líbí. Tak jako celá kniha, i když si nejsem jistá, jak moc správně se mi podařilo uchopit a vstřebat onen diskutovaný závěr. Možná na něj tak úplně mentálně nemám. Autor však umí psát, to nikdo nemůže popřít, jeho budování napětí, přestože mírně šablonovité, je bez chyby. Ten mráz v zádech cítíte. Nenechám si ujít ani další autorovy knihy.
Říkají mi Lars
Daniel Gris
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, říkala jsem si, že zkusím něco nového a tohle vypadalo jako fajn oddechovka. A ejhle, Larse jsem si zamilovala i s jeho humorem a hudebním vkusem. Upřímně bych ho nejradši poznala naživo. Lars je vtipný, sebekritický a vše okolo dokáže skvěle okomentovat. Po dočtení jsem hned kupovala další díly, které mi přišly ještě lepší. Líbí se mi, že autor začne někde uprostřed, takže kulíte oči jakože cože, a pak se k tomu místu postupně dopracuje a většinou z toho vyjde skvěle promyšlený plán (2. a 3. díl). Závěr tohoto dílu byl velmi otevřený a trochu mě mrzelo, že na něj nebylo nijak navázáno dál. Docela by mě "skladišťové" vyústění zajímalo. Doufám, že autor plánuje i další díly, protože každý z nich jsem slupla jako malinu.
Kroniky prachu
Lin Rina
Příjemné počtení pro knihomoly a knihovníky obzvlášť. Stanete se na měsíc součástí příběhu, který je z pohledu Animant vyprávěn detailně téměř den po dni včetně běžných záležitostí. Máte pocit, že se vlastně nic neděje, ale světe div se, já se ani chvíli nenudila. Líbila se mi Animant, která si dokázala přiznat své slabé stránky a nikdy neodolala dobrému jídlu. Ač je kniha veskrze romantická, dotkla se i vážnějších témat: vzdělání a postavení žen, rozdíly společenských vrstev a neoblíbenost židovské rasy. Existuje i pokračování a já doufám, že pozitivní ohlasy na první díl zaručí překlad druhého.