fruitbueno komentáře u knih

O poznání vážnější, méně rozjuchaná a v mých očích i o dost smutnější kniha než Deník farářky. A o to důležitější zejména pro samotnou autorku. Kniha je protkána vzácnými myšlenkami i úvahami. Palec hore, přečtěte si.

8 08.11.2023

I když asi kniha cílí hlavně na dětského čtenáře, plno laskavosti, moudrosti a podnětů k zamyšlení nabízí i dospělému. Ve své podstatě je text jednoduchý, pro svou hrdinku skoro až iniciační příběh plyne bez jediného mrknutí oka a mi bylo po celou dobu čtení na duši blaženě. Zahoďte veškeré složité příručky na téma "jak žít život". Vydejte se na cestu s Agnes, otevřete svoje oči, smysly a duši a podobně jako ona najdete odpovědi. Plno krásných myšlenek, na které děti jen stěží najdou komentář. Oceňuji také nádherné ilustrace. Jsem nadšená.

3 05.11.2023

Je úplně neskutečné, jak se můj dojem z Anny Kareniny mění v průběhu času. Dojem, sympatie, vztah k postavám jsou dnes diametrálně odlišné, než když jsem román četla poprvé. Dříve jsem s Annou sympatizovala, fandila její lásce navzdory, litovala její osud a soucítila na maximum. Dnes mi je spíše protivná. Neschopná vědět, co chce. Jít za tím. Je uvzdychaná, utrápená, nesnesitelná. Podotýkám, že poprvé jsem knihu četla na střední škole... O dvacet let později takový posun.

11 03.11.2023

Lehce za polovinou jsem si začala správně přát, aby kniha konečně skončila. Dobrá zpráva, vše, co je jejím obsahem, opravdu funguje a dočetla jsem! Ale nyní vážně. Některé myšlenky stojí rozhodně k zamyšlení, ba dokonce l praktickému užití. Ovšem autorem uváděné příklady z praxe jsou až skoro komické. Přát si auto, byt či jiné hmotné statky je sice hezké, chtěla bych ale spíše vědět o úspěších, jak realizovat to, co je očím, sluchu, hmatu a kdo ví čemu dál neviditelné. O to hlavně v životě jde.

2 24.10.2023

Oceňuji nápad s netradičním vypravěčem! Text plynul poklidně, bez hlubšího zkoumání postav, kterých zejména směrem k současnosti přibylo tolik, že jsem se ke konci zcela nepokrytě ztrácela v tom, kdo je kdo, kdo je čí rodina, kdo kam patří a podobně.

5 21.10.2023

Námět zajímavý, zpracování hrůza. Škoda.

1 18.10.2023

Ufňukané, utahané, depresivní, bezvýchodné. Veškerá moudra, která postavy získají, mi přišla násilná, neuvěřitelná a šustící papírem. Pardon, ale tohle mi nesedlo.

17.10.2023

Čtivý román, ve kterém se snoubí opravdu to nejlepší, co čtenář chce. Zajímavý námět, historické pozadí, nevšední postavy a osudy, které svým hrdinům autorka přisoudila. Ačkoli kniha nezpracovává vůbec jednoduchá témata (válka, migrace, komunismus, vykořenění, pocit nikam nepatřit vs. zbořené ideály o celoživotních snech), přesto se neubráním příjemnému dojmu z celku. Perfektní čtení, neváhejte a čtěte.

17 15.10.2023

Začnu nezvykle tím, co knize mám potřebu vytknout. Ano, jde o současnou dějovou linku. Velice románu nelichotí, ve srovnání se stěžejním tématem knihy je celá přítomná linka až směšná. Podstatné na knize pro mě zůstává sdělení z minulosti. I já patřím k těm, které o Hodolanech a jejich poválečné úloze netušili. Autorka zpracovala "malé dějiny" jedné rodiny velmi poutavě, čtivě, dramaticky i naléhavě. Tak, jak by se podobná témata měla zpracovat. Memento knihy je víc než jasné. Nezapomínejme, nezavírejme oči, neopakujme chyby. Hvězda dolů za příběh ze současnosti.

4 11.10.2023

Neměla jsem žádnou představu a nic jsem nečekala, takže v tomto ohledu kniha dopadla dobře. Méně dobře pak působil celý text, vystavěn je na dialozích, v nichž ale nevíte, kdo kdy promlouvá. Děj je ale tak jednoduchý, přímočarý, že je to v podstatě jedno. Po knize jsem sáhla ve snaze přečíst něco odpočinkového. Povedlo se za jeden večer. A teď se ráda vrátím ke svým běžné čteným titulům.

1 10.10.2023

Šeptuchy jsou zvláštní kniha. Dlouho mi trvalo začíst se, vlastně jsem se protrápila skoro polovinou knihy, ale pak mě už text nenechal odejít. Dýchá z něj nostalgie, touha po něčem (lepším? cizím? vzdáleném?) i střet pohanského s náboženským, který je zachycen spíš s komickým nádechem. Obě hrdinky a jejich příhody a osud v Bohem zapomenutém kraji na mě působily přirozeně, knize vládlo zvláštní bezčasí, ve kterém se na jednu stranu střetává svět telenovel s téměř primitivním životem na venkově. Stojí za čtení, nenechte se odradit trochu složitějším rozjezdem.

6 02.10.2023

Za mě naprosto pohodový oddech, zajímavé charaktery, příběh, můžu doporučit!

28.09.2023

Stejně jako v prvním díle, i po přečtení dvojky mám v duši hezky, uklizeno, čisto, usměvavo a tak podobně. Perfektní čtení, které zanechá jen příjemné stopy. Čím je kniha "menší" kvantitou, tím "větší" je pak kvalitou. Jednoznačně a s nadšením budu doporučovat dál.

5 24.09.2023

Z knihy sálá obrovská pokora, upřímnost, úcta a respekt k odlišnosti, kterou děti/lidé s PAS disponují, a taky neutuchající snaha pomoct, porozumět, ulehčit a bezpodmínečná láska k této náročné profesi. Martin Selner bude dle mého názoru moc dobrý člověk, soudě alespoň podle jeho textu. Mnohé řekne, mnohé sdílí, ale důležité je pro mě i to za textem, co není vidět, co čtenář jen vycítí, vytuší. Samota, vztek, únava, ale hlavně a zejména naděje, úcta k tak náročné práci, úvahy, které ji provázejí, a otázky, které si autor nepřestává klást. I takové to poctivé vyvážení mezi radostí a smutkem, svět autismu je pestrý, plný odstínů všech barev. Oceňuji i grafickou výpravu knihy, reálné citáty a hlášky dětí, kratičké blogové epizody, prostě krásná knížka.

13 23.09.2023

Hodně věcí znám už z rozhovorů s p. Vojtkem, přesto šlo o příjemné a obohacující čtení. A podobně jako vztahy samotné, knížka je pro všechny!

3 21.09.2023

Překvapivě čtivé a svěží čtení, které vás ohromí svou laskavostí. S hrdinkou a její hlavou uvězněnou mezi kdo ví čím jsem sympatizovala, příběh byl vystavěný šikovně a ač je možná trochu přitažený za vlasy, jako odpočinková četba obstojí.

2 19.09.2023

Řada myšlenek je stoprocentně přínosných, trochu mě jenom mrzí jakási povýšenost, která z textu doslova tryská. Zážitek ze čtení mi to bohužel zkazilo, dojem jen průměrný. Od knihy o duchovním osvícení bych čekala trochu víc pokory i k čtenáři, který ještě není až tak vědomý.

2 18.09.2023

Překvapivě jsem se knihou dobře bavila! Irving je skvělý vypravěč, dařilo se mu ale i zaujmout mě svými postavami. Vzbudil ve mně zájem a samozřejmě jsem byla schopna se spolu s hrdiny i dojímat. Všechny postavy, od Marion přes Eddieho, Teda, Rút i Hanu, měly něco do sebe, bojovaly se svým vnitřním nákladem, hledaly své místo ve světě. Happy end byl nenásilný, dal se očekávat a hrdinům jsem jej přála.

3 10.09.2023

O knize jsem dopředu vůbec nic nevěděla a až skoro do tří čtvrtin jsem sama sebe přesvědčovala, že je text určitě psaný podle skutečných událostí! Tak přesvědčivě působí. Oceňuji i vypravěcí styl, je neotřelý, osvěžující, drží čtenáře v bdělosti a natěšeného. Téma je silné, hluboké, zasáhne dle mého názoru každého, kdo má rád zvířata, naše čisté a nezkažené předchůdce obzvláště. Autorce se mimořádně podařilo vykreslit úzký vztah jednotlivých postav, intenzivně a přitom přirozeně. Text obsahuje řadu hlubokých myšlenek na téma etika, chování, vztahy, ale i námětů k uvažování a budu jej doporučovat dále.

5 04.09.2023

Text mě velice zasáhl, takovým tím vnitřním apelem na přežití za jakýchkoli podmínek, který je možná nenápadný, ale o to silnější a bezpodmínečný. Ale i poměrnou otevřeností v líčení traumat, které člověka potkaly a poznamenaly celý další jeho život (linka Karin), nebo třeba se zakázanou láskou a předsudky s ní spjatými (Míša). Ještě o fous lepší, citlivější a propracovanější než Historie včel. Nabízí naději, příslib něčeho lepšího, možnost zahojit rány. Skvělý text.

4 31.08.2023