Zpověď farářky

Martina Viktorie Kopecká je farářkou Československé církve husitské, která jako jedna z mála zaujala i nevěřící.
Tato farářka totiž vybočuje. Je žena. Byla ve StarDance. Vystupuje v zábavních talkshow v komerčních televizích.
Mě zaujala tím, jak bourá zkostnatělost církve.

Ve své knize je opravdu velmi otevřená a odkrývá i velmi osobní témata. Líčí, jak se stará o farníky, co jí štve a za jakých podmínek by s touto profesí skončila. Velmi mě bavilo ten kontrast mezi velmi progresivistickými názory na pozadí něčeho tak neměnného jako je církev.
Farářka otevírá otázky LGBTQ+ komunity, což mě velmi překvapilo. Myslela jsem, že církve dělají, že tito lidé neexistují nebo jsou kategoricky proti.

Martina Viktorie Kopecká je svěžím větrem církve, což je velmi potřeba. Mě ke vstupu do církve nepřesvědčila, ale myslím, že by se mohla stát jakýmsi morálním kompasem. Velmi pěkně ukazuje jak konat dobro, jak být lepším člověkem a to mi v kultuře trošku chybělo. Nenapadá mě asi nikdo, kdo by něco takového šířil a nebylo by to šíleně nudné nebo jenom kydání špíny na to, jak společnost upadá.

Na závěr bych vyzdvihla skvostný projev, který chcete mít v uších pořád.

Naposledy jsem u přečtené knížky napsala v komentáři, že jsem nevynechala ani písmenko - tady u knihy Zpověď farářky přiznávám, že jsem vynechávala celé odstavce. Některé otázky a odpovědi šly úplně mimo mě. Paní Kopecká je vzdělaná, chytrá a fyzicky i duševně krásná žena, a já si při čtení té knížky říkala, že v jiném oboru a v jiné práci by její pracovní nasazení bylo možná mnohem prospěšnější a pro ní i ostatní přínosnější.

Hluboká kniha plná moudrosti, pokory a úcty,ke které se dá denně vracet. Klidně jen na chvilku, otevřít, načerpat, zavřít.
Paní farářka je velmi moudrá a silná žena. Její krásné čisté myšlenky mi vzbudily zájem o husitství.

Silná kniha, silná žena. Přesně kniha, kterou jsem toto období potřebovala číst.

"Čím si můžeme být v životě úplně jistí? Tím, že prožijeme bolest. A také tím, že se věci i my proměníme. Naději nacházím ve změně, v tom, že se věci dějí."

"Víra, naděje i láska nás oživují, vlévají nám sílu do žil, probouzí nás k bytí s otevřenýma očima a zejména srdcem. Robert Fulghum říká: "Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností." Náš život nám dopřává všechno k tomu, abychom našli alespoň tenký paprsek naděje, který má sílu prozářit všechny stíny a pochybnosti."

Dnes doposloucháno. Krásná slova.
Inspirativní kniha. Děkuji. Ráda se k ní budu vracet. A poslechnu si (přečtu) i jiné knihy.

Četla jsem v příhodnou dobu - přes Velikonoce - a bylo to moc příjemné povídání, které mě povzbudilo na duchu..

Paní farářku sleduji již delší dobu, takže jsem se na knihu od ní velice těšila. Ale nějak jsem v jejích slovech nenašla tu hloubku, kterou jsem hledala a kterou jsem u ní dříve vnímala, naopak mi chvílemi přišlo, že ji její comming out od Boha spíše vzdálil...ale je to jen můj pocit, každý z nás má právo žít a prožívat si svůj život po svém.

Audiokniha
Mnoho zajímavých myšlenek, nicméně mnohdy jsem měla pocit, že autorka zdůrazňuje skutečnost, že služba není jednoduchá, je vyčerpaná a vyhořelá. Celkově mám z knihy díky tomu takový tíživý pocit. Čekala jsem od ní spíš povzbuzení a lehkost, ale taková nebyla.
K poslechu ji ale mohu doporučit. Občas se hodí proložit beletrii a příběhové knihy nějakou hlubší, zčásti filozofickou a úvahovou četbou.

Kniha Martiny Viktorie Kopecké je citlivou a poetickou sondou do života farářky, která se nebojí otevírat hluboká témata a reflektovat svou víru i každodenní život. Autorka píše s nesmírnou jemností a lidskostí, umí krásně formulovat myšlenky a její způsob vyprávění je plynulý, místy až meditativní. Čtenář má možnost nahlédnout do jejího vnitřního světa, vnímat její úvahy o celibátu, smrti, duchovní službě a smyslu života.

Přestože kniha působí velmi upřímně, místy mi chyběla větší hloubka. Některé myšlenky se pohybovaly spíše na obecné rovině a měla jsem dojem, že autorka zůstává na povrchu tam, kde bych si přála větší otevřenost. Možná to byl záměr – nabídnout čtenáři spíš jemné zamyšlení než niternou zpověď – ale v některých pasážích mi to trochu bránilo v hlubším prožitku.

Jako studentka archeologie jsem se ne vždy shodla s autorčiným přístupem k tématu faktů a mýtů. Je jasné, že to je otázka úhlu pohledu a osobního přesvědčení, ale právě zde jsem cítila jistý nesoulad. Přesto oceňuji, že kniha podněcuje k zamyšlení a dává prostor k různým interpretacím.

Celkově je to kniha, která má co říct a která si najde své čtenáře. Pokud hledáte jemné, citlivé úvahy o víře, životě a duchovní cestě, může být pro vás inspirativním čtením. Jen nečekejte příliš syrovou otevřenost – spíše pohlazení po duši a prostor pro vlastní reflexi.

Kniha jednoduše povznesla tělo i ducha. Vedla k zamyšlení, potěšila, přinesla nové myšlenky, otevřela prostor k hledání... Líbí se mi i prolínání textu básněmi Holana a Skácela. Velmi sympatická paní farářka.

(SPOILER) Není to špatné. Čekala jsem hluboké rozhovory o víře, vlastním nitru, vlastních pochybách... Částečně to tam i je. Ale přijde mi, že i tak kniha klouže spíše po povrchu. Při čtení má člověk pocit, jako by šlo o ústní zkoušení: tazatel položí otázku a Kopecká odpovídá jakoby našprtanými větami, které jsou strašně obecné, vlastně se málokdy dotkne opravdu svého nitra a tohle se bohužel táhne celou knihou. Po přečtení se ptám sama sebe, co jsem se vlastně dozvěděla? Jak mě to obohatilo? A s lítostí odpovídám, že vážně nevím. Nejvíc oceňuji kapitolu o ženách, ale i tak mám pocit, že to bylo spíš obecně o tom, jak to v husitské církvi je, člověk se nedozvěděl moc o úskalích té služby pro ženy atd. A co mě mrzí asi teda úplně nejvíc: hlavní reklama spočívala v tom, že tady má dojít ke coming outu. Pevně věřím, že to udělala spíš média, že Kopecká to takhle neprezentovala... Dobře, ale o tom, že je na ženy, padne jediná věta a to ještě tak mlhavá, že by ji člověk i přehlédl. Nejsem čtenář bulváru a o tohle mi opravdu nejde, ald přece jen jsem čekala víc odhalení o tom, jak to člověk prožívá, jak vypadá to hledání, uvědomování si své jinakosti... To tam bolestně chybí. A z tohoto důvodu mi přišla zmínka o tom vlastně zbytečná a působí fakt jenom jako laciný Marketingový tahák.

Jednodušše řečeno. Milé a filozofické.

Deník farářky jsem nečetla a dle komentářů níže je lepší. Bohužel jsem ve stejném období četla Dalajlamovu kočku a tak z hlediska duchovna tato trochu propadla.
Některé kapitoly byly zajímavé, že člověk dostal informace o tématu, které nezná, některé ale byly těžko prokousatelné.

Teď udělám to, co mě na ostatních nebaví - první kniha Deník farářky se mi líbila více. Z té jsem byla nadšená. Touto knihou jsem se docela dlouho prokousávala. Ale vždy jsem našla něco, co mě zaujalo. A obdivuji, jak paní Kopecká jde k jádru věci a umí se otevřít. Ač jsem nevěřící, rozšířila mi obzory. Před tím jsem četla Bílou Vodu a tak to byl takový bonbonek, moc dobrý.

Díky knize člověk měl možnost nahlédnout pod pokličku světa věřících. Paní farářka má velké charisma. Kniha se tématy dotýkala každého z nás bez ohledu na to, zda věřící jsme či nikoli. A pro někoho může kniha působit jako balzám na duši.

Kniha nebyla až tak objevná jako Deník farářky (ta mě bavila mnohem více). Kniha naváděla k tomu přemýšlet na vírou, Bohem a jinými věcmi, nad kterými člověk až tak často neuvažuje. Hodně se kniha odkazovala ke Stardance, kterým si paní farářka prošla.

Knížka mě nenadchla nedočetla jsem jí a asi ani nedočtu. Stačilo mi prvních 40 stran ohledně StarDance, hodně se opakovala a nudila mě. Hodnotit nebudu, protože jsem nedočetla.

Lidsky napsáno, velmi otevřená zpověď s myšlenkami nejen k zamyšlení, ale i pousmání. Vhodné nejen pro praktizující věřící, ale pro všechny co zkrátka v něco věří a chtějí se chvíli zastavit...

Asi jsem čekala nevo jiného. Přesto knížka nutí k zamyšlení nad vírou, Bohem, odcházením..