freestyla komentáře u knih

Nebyla to špatná kniha, nicméně v porovnání s ostatními od Čapka jí musím dát 3*.

Citáty z knihy:
"Byla jsem tehdy mládě, a mladí lidé se zajímají víc o sebe než o kohokoliv druhého; druzí lidé jsou jim spíš jen záminkami, na kterých si uvědomují svůj osobní život. Proto si mladí lidé příliš nevybírají s kým se stýkají; je to pro ně spíš věc náhody a příležitosti než skutečné volby."

"Nebo žvanil o umění; osvojil si asi tucet velkých slov, jako je intuice, podvědomí, prapodstata a já nevím co ještě, a teď toho měl plnou hlavu. Zvláštní, jak se z velkých slov dají snadno dělat velké myšlenky! Zjednodušte některým lidem slovník, a nebudou mít co říci."

"Všechno špatné a nečisté umění pochází z toho, že v něm zůstalo něco osobního, co se nestalo tvarem a věcí oddělenou; není to ani místo suché, jež Bůh nazval zemí, ani shromáždění vod, jež nazval mořem, nýbrž bláto, látka nerozdělená a pustá. Většina umělců, stejně jako většina lidí, jenom donekonečna rozmnožují látku, místo aby jí dávali tvar;"

1 18.12.2018

"Jak si dokážete u všech vynutit takový respekt?"
"Respekt si nevynucujete. Respekt si získáváte," odpověděl Capello novináři.

"Můžete dostat chlapce z Rosengardu, ale Rosengard z chlapce nikdy nedostanete."

3 12.12.2018

Nejslabší King co jsem kdy četl.

27.11.2018

Pár citátů z této osvěžující knihy:

"Běda aby se zbloudilá ovečka chtěla vzdát svých sociálních práv a starat se o sebe sama! Takové podvracení morálky nebudeme tolerovat!
Když už jsme jednou vynalezli "bezbolestné porody", to by tak ještě hrálo, aby si nějaká alternativní matka vymyslela, že chce porodit přirozeně bez tišení bolesti! A tak začaly v minulosti mnohé české porodnice fungovat na principu, že žena, která dorazila do porodnice, automaticky bez nároku na protest dostala injekci opiátů, aby nejen cítila menší bolest, ale aby také byla více omámená a méně "problematická" pi diskuzích s personálem. A tyto totalitní manýry vydržely v některých případech i po roce 2000."

"Ženy ztratily víru ve své ženství, a přestaly věřit, že dokáží dítě přivést na svět svými vlastními silami. Představa, že z nich dítě není vyoperováno mužem v bílém plášti, se pro ně stala noční můrou. Uvěřily, že bez skalpelu a nohou ve třmenech, katetrů, kanyl a připnutých kardiotokografických sond se dítě zrodit prostě technicky vzato nemůže."

"Tak k čemu je vlastně regulace? Přeci ke třem věcem: Aby plodila odpor, obcházela se a selhala."

"Úvěry jako ekonomický stimul mají tu výhodu, že se musí vrátit. Dotace mohou financovat nesmysly, které nejsou třeba, a jen se na nich někdo obohacuje. Úvěr však bude splacen jen tehdy, pokud bude mít ekonomický smysl. Nikdo ho tedy bez očekávané návratnosti neposkytne. Úvěry se tak dají mnohem hůř zneužívat než dotace."

"Společnost, která si uvědomí rozdíl mezi slovy léčit a vyléčit a bude platit lékaře jen za vyléčení nebo za prevenci, může vše změnit. Moderní společnost by neměla platit samotnou léčbu. To je jen neetický business, díky němuž náklady na zdravotnictví rostou ve vyspělých státech do závratných částek a nikdy se nezastaví. To vyléčení si zaslouží platit zlatem."

2 21.11.2018

Krásný příběh o dobru a zlu v každém z nás, a o tom, že si "můžeme" vybrat. Nic není dáno.

Pár citátů z knihy:

"A já věřím tomu, že svobodná, zkoumavá mysl lidského jednotlivce je největší hodnota na světě. A za to taky chci bojovat: aby se mohla svobodně a bez usměrňování rozletět, jakým chce směrem. A musím bojovat proti každé ideji, náboženství nebo vládě, která omezuje nebo ničí individualitu. Takový jsem a takové jsou moje cíle. Chápu, proč se systém, založený na určité formuli, musí snažit o zničení svobodného ducha - svobodný duch totiž může svým zkoumáním zničit takový systém. Ovšemže to chápu a nenávidím to a budu proti tomu bojovat za zachování toho jediného, co nás dělí od netvůrčích zvířat. Kdyby se podařilo zhasnout onu záři, jsme ztraceni."

"Lidé se samozřejmě zajímají jenom o sebe. Příběh, který není o nich, prostě neposlouchají. A teď vyslovím pravidlo - každý velký a trvalý příběh se musí dotýkat všech lidí, jinak by nepřetrval. Cizí a odlehlé motivy lidi nezajímají - jenom ty hluboce osobní a důvěrně známé."
Samuel se zeptal: " Ale jak vám to jde dohromady s příběhem o Kainovi a Abelovi?"
"Já myslím, že to dohromady jde," odpověděl Lee. "Je to snad nejznámější příběh na světě, protože se týká každého. Symbolizuje vlastně lidskou duši. Hledám teď slova - nepouštějte se do mě, jestli se nevyjádřím dost jasně. Největší hrůza pro každé dítě je žít bez lásky, a zavržení je peklo, kterého se nejvíc bojí. Snad každý na světě pocítil zavržení v té či oné míře. A pocit zavržení vyvolává hněv, a hněv zase nějaký druh zločinu, který má to zavržení pomstít, a ze zločinu vyplývá pocit viny - a to je příběh celého lidstva.
Kdyby se ten pocit zavržení dal amputovat, člověk by nejspíš nebyl to, co je. Snad by bylo míň šílenců. A jsem přesvědčen, že by nezůstalo mnoho věznic. Všechno vyplývá z toho - tady je příčina a počátek. Jedno dítě zbavené lásky, po které touží, kopne kočku a nese v sobě tajný pocit viny, jiné krade, aby si lásku koupilo za peníze, třetí se pustí do dobývání světa - a pořád se s ním táhne vina, pomsta a ještě větší vina. Člověk je jediný živočich s pocitem viny. Proto se mi ten starý a strašný příběh zdá důležitý, protože je jako mapa duše - utajované, zavržené a provinilé duše."

"Všiml jsem si, že nic nevede k horšímu neuskopojení než hojnost. Nakrmte člověka, oblečte ho, dejte mu pěkný dům - a umře vám zoufalstvím."

"Já vím, že někdy se lže z laskavosti. Ale nevěřím, že je to k něčemu dobré. Prudká bolest z pravdy přejde, ale pomalá a sžíravá trýzeň ze lži nepomine nikdy. Je jako nevyhojitelný bolák."

10 21.11.2018

Dobrá koučovací kniha o tom, jak utlumení ega a rozvinutí vnitřního já dokáže divy, a to nejen na kurtu.

Pár citátů z knihy:

"Doufám, že jste nyní pochopili, že nepropaguji žádný způsob pozitivního myšlení, které se snaží mentálně prosadit, že vše je nádherné, i když tomu tak není. Ani jiný způsob, který říká: "Jestliže si myslím, že jsem laskavý, pak tedy jsem laskavý. Jestliže si myslím, že jsem vítěz, tak jím jsem." Podle mého se tímto způsobem První Já snaží vytvořit lepší První Já. Je to, jako když se pes honí za svým ocasem."

"Příčinu většiny stresových situací je možné popsat slovem připoutání. První Já se dostává do takové závislosti na určitých věcech, situacích, lidech a představách, které má zažité, že když nastane nebo má nastat nějaká změna, cítí se ohroženo. Osvobodit se od stresu nemusí nutně znamenat, že se musíme něčeho vzdát, ale spíše že je třeba, abychom byli schopni, je-li to nutné, něco nechat být, a přitom vědět, že přesto bude vše v pořádku. Tento postoj vychází z předpokladu, že budeme nezávislejší - ne nezbytně samotáři, ale že se více spolehneme na své vnitřní zdroje stability."

"Stres Prvního Já je zloděj, který nám může ukrást radost ze života, jestliže mu to dovolíme. Čím déle žiji, tím více oceňuji dar, kterým je život sám o sobě. Tento dar je mnohem větší, než jaký jsem byl schopen si představit, a proto čas, který prožívám ve stavu stresu, znamená, že hrozně ztrácím - na kurtu i mimo něj. Moudrost možná neznamená ani tak přicházet s novými odpověďmi jako rozpoznat na hlubší úrovni hloubku prastarých odpovědí. Některé věci se nemění. Potřeba věřit si a lépe rozumět svému opravdovému já tu bude neustále. Potřeba zbavit se brýlí, kterými soudíme sebe a jiné podle "dobrý-špatný", bude vždy branou do průzračného světa. A dokud žijeme, bude vždy nejvyšší životní prioritou mít jasno o svých životních prioritách."

"Když dojde na překonávání překážek, rozpoznáš tři druhy lidí. První považují většinu překážek za nepřekonatelné a odejdou. Druzí vidí překážku a řeknou si, že ji dokáží překonat. Pak ji začnou podhrabávat, přelézat nebo se skrze ni chtějí prodrat. Třetí typ lidí se nejprve snaží najít vyvýšené místo, odkud je vidět na druhou stranu překážky. Teprve když zjistí, že stojí za námahu ji překonat, pokusí se o to."

25.10.2018

Asi jsem od pana Wericha čekal trošku víc..

08.10.2018

Taková oddechovka, přelouskáno za 3 dny. Občas hodně vtipné, občas méně. Nicméně lepší než Okamžiky Štestí to bylo.

1 05.10.2018

Musím říct, že ty květnaté popisy a filozofické úvahy, které se mnohdy protáhly na celé strany, mi občas dost vadily. Nicméně tento pán psát umí, kniha byla moc hezká a s velkým přesahem. Gilliatt mi byl velmi sympatický, především tím, že byl sám sebou bez ohledu na to, co si o něm kdo myslí. Konec byl stylový, plně poplatný jeho samotářské a romantické osobnosti, byť nezasloužený.

Pár citátů z knihy:
"Trčí-li člověk jako hora nad svým stoletím a stane se vtělením pokroku, přestává být předmětem kritiky, může být jen předmětem nenávisti."

"Ve svém mínění o kněžích byl neochvějný. Měl svoje vlastní výrazy, pokud jde o pobožné. Místo jít ke zpovědi říkal "učesat si svědomí"."

"Stal se současně revmatikem a zámožným mužem. Tyto plody práce se rády drží pohromadě. Člověk zbohatne a je ochromen. To je koruna života. Pak se řekne: Teď užívejme."

2 18.09.2018

Film je dle mého názoru mnohem lepší. Ano, občas jsem se od srdce zasmál, ale je tam taky spousta hluchých míst, a občas je to až přitažené za vlasy (třeba scéna v Hollywoodu).

6 21.08.2018

Pár citátů z knihy:

"Zcela správně, zcela správně. Mýlíte se jen v tom, že jste nedovedla čekat to nejhorší."
"Jak prosím? Co může být horšího než podříznout nám hrdla?" tázala se a naivní údiv jí velice slušel.
"Odříznout nám peněženku," odpověděl. "Člověk je v těchto časech udělán tak, že jeho schopnost žít je určována množstvím peněz, které vlastní."

Stále jsem měl okolo sebe matku a sestry a vždy jsem se snažil jim uniknout; neboť mě až k zlosti sužovali věčnými starostmi o mé zdraví a občasnými nájezdy do mého doupěte, kde potom můj napohled chaotický pořádek obracely do úpravného zmatku, ale s menší mírou řádu, třebaže to napohled vypadalo jako pěkně uklizené. Když s tím byly hotovy, nemohl jsem nikdy nic najít.

1 03.08.2018

Kniha psaná krásným Slováckým nářečím. Připomněl jsem si spoustu výrazů, které používali moji předkové, např. "Ty nehaňbo!" :-)

Jeden citát z knihy:
- Františku, už jsem ti řekl, nech mě chvílku na pokoji, bolí mě hlava! -
- Ja, že sa vám chce s tým trápit! Mě ešče nikdá huava neboleua, lebo od teho sa dá friško pomoct. Zavažte si koleno a říkajte pětkrát po sobě: Zaklínám ťa huavo, pro pět ran Krista Pána, abys neboleua. Potem sa třikrát požehnajte, třikrát odplujte přes rameno a máte po boleňů. -

1 13.07.2018

Těžká kniha, především kvůli archaickému jazyku. Příběh pěkný s překvapivým koncem.

03.07.2018

S prvním dílem se to nedá vůbec srovnat, ten byl mnohonásobně lepší.
Ale tato kniha se mi taky líbila. Opět ukazuje, že v dnešním světě (stejně jako v minulosti) platí, že ten, kdo má dostatek peněz, si může hrát větším či menším způsobem na boha. A záleží pouze na výši toho bohatství, kolik jedinců takový člověk (nebo skupina lidí) dokáže ovládat.

Pár citátů z knihy:

"Jakže se jmenuje ten partyzánský velitel, co se spojil s Harperem?" "Mek, Nimmur, a není žádný partyzán. Je to bandita a notorický terorista, shufta," rozhořčeně opravil Nogo von Schillera. "Bojovník za svobodu jedněch, je pro druhé terorista," odpověděl suše von Schiller.

"Jak pravil jeden moudrý muž: přátelé se dají podvést nejsnadněji - nečekají to."

3 19.04.2018

Potom co mě Bílá Nemoc naprosto dostala, tak tato hra mě naopak docela zklamala. Asi už mám Čapkův standard nastaven moc vysoko. :-)

1 28.03.2018

Krásná kniha. Všem, kterým se líbila bych doporučil knihu Jan Cimbura od J.Š. Baara - hlavní hrdina vyznává podobné hodnoty a i když se děj odehrává v úplně jiné době, po dočtení Oveho jsem si na tuto knihu hned vzpomněl.

Pár citátů z knihy:
Ove se za beznadějného nepovažoval. Domníval se pouze, že by ve světě měl panovat klid a pořádek. Životní světonázor, že se všechno může později vyměnit za něco nového, rozhodně nepovažoval za správný. Jako by loajalita dávno ztratila význam. Dneska lidi mění věci takovou rychlostí, že už nepotřebujou vědět, jak udělat něco trvanlivýho. Už dávno nikomu nezáleží na kvalitě.

"Chlapa dělají činy a ne slova," prohlásil Ove. Ředitele ta slova překvapila. Tolik najednou jich Ove neřekl od doby, kdy do práce nastoupil.

Uvědomil si, jak má domy rád. Nejvíc asi proto, že jim rozuměl. Daly se vypočítat a zakreslit. Pokud nebyly dobře utěsněné, propouštěly, a když nebyly pořádně postavené, mohly se zhroutit k zemi. Domy byly spravedlivé a dávaly každému, co si zasloužil. A to bylo mnohem víc, než mohl říct o lidech.

Ove dobře věděl, že do nemocnice se jezdí umřít. Domníval se, že člověk vysolí státu už tak dost za všechno, co dělá během života. Pokud má ale platit parkovný i ve chvíli, kdy má umřít, je podle něj načase zařadit zpátečku. Takhle to vysvětlil hlídači, načež hlídač začal mávat pokutovým bločkem.

Každý člověk musí vědět, za co bojuje.

6 26.03.2018

MASAKR! Pan Čapek zde vystihl vlastnosti lidské povahy, které se nikdy nezmění. Dnes to platí stejně, jako před 100 lety.

Jeden citát z knihy:
DR. GALÉN: Jenže kdyby nebylo vás,... tak by váš národ do žádné výbojné války nešel, že ano. MARŠÁL: Nešel. Nemohl by. Nebyl by tak dobře připraven. Nebyl by si tak vědom své síly - a svých šancí. Dnes o nich bohudík ví; a já plním jen jeho vůli - DR. GALÉN: - kterou jste vy sám vyvolal. MARŠÁL: Ano. Vzbudil jsem v něm vůli žít. Vy věříte, že mír je lepší než válka. Já věřím, že vítězná válka je lepší než mír.

6 15.03.2018

Krásná kniha, založená zřejmě na skutečných událostech.
Slovy autora: Zůstalo ve mně poznání, jak málo se za ta tisíciletí, které nás dělí od tohoto příběhu, změnily síly a touhy člověka, a také dřímající vzrušení, že ještě dodnes někde v etiopských horách, blízko pramenů Modrého Nilu, leží v neporušené hrobce faraóna Mamose Tanova mumie.

Pár citátů z knihy:
„Držel jste dietu, kterou jsem vám předepsal?“ „Při štědrosti prsů Isisiných,“ vykřikl a nečekaně se mu blýsklo v očích. „Jsem tak plný býčích koulí, až se divím, proč nebučím, vidím-li hnát stádo krav kolem paláce.“

„Bolest je jen další nepřítel, se kterým se musíme utkat a porazit ho."

4 05.03.2018

Pár citátů z knihy:

Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší - kluk, který vás miluje.

Když vlak zastavil na mnichovském Bahnhofu, cestující se vyřinuli ven jako z roztrženého balíku. Byli to lidé nejrůznějšího postavení, ale nejsnáze se dali rozlišit ti chudí. Ti zubožení se neustále snaží být v pohybu, jakoby přesun mohl něco vyřešit. Přehlížejí skutečnost, že na konci cesty je čeká nová podoba jejich starých obtíží - jako příbuzný, kterého se štítíte políbit.

4 05.02.2018

Krásná kniha o ještě krásnějším člověku, sedláku Janu Cimburovi. Takových lidí aby dnes člověk pohledal. Dal bych tuto knihu jako povinnou četbu, aby dnešní děti viděli, že existují i jiné hodnoty než jsou nám dnes podsouvány médii.

Pár citátů z knihy:

"Roste vzdělanost, ale hlásí se bezděky otázka, roste-li s ní i mravnost? Dobře už třicet let čtu noviny. Ale jednu věc v nich pozoruju - čím dál, tím víc nacházím v nich zpráv o podvodech, krádežích, žhářství, vraždách a sebevraždách. Někde něco není v pořádku. Tak se mému selskému rozumu zdá, že se vzdělává jenom stále hlava a zanedbává se srdce. Rozum se brousí, srdce otupuje. Přemýšlím o tom směru, a vidím, že čím dál bude hůř. Po vzdělání, školách, novinách, knihách všecko se sápe, jako by to platilo všecko a zatím to se mi nezdá nejprvnější věcí. Tou je v životě poctivost, střídmost, pravdymilovnost a zbožnost, to je základ štěstí, s tím musí jít vzdělání ruku v ruce, jinak na scestí svede člověka."

"S pánem řeč - na váze měř. Po peří ptáka - po řeči člověka poznáš - hodného i darebáka. Vystřelené broky nechytíš a hloupých slov nezadržíš - ale dobré slovo hodně zmůže a huby nespálí."

11 02.01.2018