Život a dílo skladatele Foltýna
kniha od: Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31226/zivot-a-dilo-skladatele-foltyna-31226.jpg
4.2
215
Život a dílo skladatele Foltýna je poslední, nedokončený román Karla Čapka, vydaný až po jeho smrti v roce 1939. Je inspirován epizodou z pamětí Karla Sabiny, v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel Hörner. Román je fiktivním životopisem Bedřicha Foltýna (pseudonymně Beda Folten), skladatelského diletanta a hudebního grafomana, který ale sebe samotného pokládá za geniálního. Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti... (6. vydání)... celý text
Komentáře (41)
Komentáře 41 Recenze 1
Tuto knihu jsem četl opakovaně a měl jsem a mám ji velmi rád. Nicméně bavil jsem se o ní před mnoha lety s jedním známým, který který měl Čapka "v malíčku", kupodivu až na tuto knihu, kterou zatím nečetl. Doporučil jsem mu ji a po čase jsem se ho zeptal zda ji četl a na jeho názor. Četl ji, a to co mi odpověděl mne překvapilo a musel jsem uznat, že na tom něco je. Jeho odpověď mi uvízla v paměti natolik, že této knize nedokáži dát plný počet hvězd. Řekl mi asi toto:
"Prosím Tě, můžeš mi vysvětlit proč ten Čapek toho Foltýna tak nenáviděl? On na všech svých postavách vždycky našel něco dobrého, vždyť on miloval i ty svoje vrahy. A najednou tohle?"
A já mu nedokázal odpovědět. Nedokážu to dodnes. Pouze si myslím a věřím, že se snad něco pozitivního mohlo objevit v té části, která zůstala nedopsána.
Mám rád tuhle knížku. Karel Čapek v ní dospěl vlastně k tomu, k čemu směřoval dlouho už ve své noetické trilogii. Ale tady ten pohled na tu postavu z několika různých úhlů pohledu dostává jasný tvar (na rozdíl třeba od Povětroně, kde to je čistě na poli představ, snů, fantastiky). Vlastně se pustil trošku do psychologického románu a můžete sledovat úpornou snahu člověk, který tak hrozně chce být umělcem. Postrádal jsem pozitivní pohled. Někoho, kdo by mu to do poslední chvíle všechno věřil a stál za ním (i manželka v průběhu ztrácí iluze). Když dojde na vyprávění mladých muzikantů měl jsem kolikrát pocit, že čtu Škvoreckého. Je neuvěřitelné, jak to dokáže být stále živé a svým způsobem moderní.
Čapek je génius a geniální psycholog. Těžko to popsat. Smrt v Benátkách dokonale vystihuje temnou stránku umění ve smyslu sebevražedné posedlosti uměleckým objektem jakožto archetypem /Bergmann Hodina vlka/. Čapek stejně mistrně popisuje úskalí umění jakožto falešné povrchní posedlosti umělce sám sebou a pouhým povrchním odleskem umeleckosti. Pro umělce je to velká výzva k opravdovosti a poctivosti, k odhození naivity k přijetí temných stran a nelibivosti. K řemeslu. K obyčejnosti. K lidskosti. K boji s démony. A taky k upřímnosti k sobě. K pokoře. Dokonalost je Fata morgana umění.
(SPOILER) Čapek jako vždy mimořádný! I v tomto nedokončeném díle. Zvolil velmi zajímavou formu vzpomínek jednotlivých postav, které se navzájem často neznaly. A tak se čtenář chvílemi dozvídá víc, než o čem mluví vypravěč. Spolužák se zmíní, že mu Foltýn nevrátil sešit jeho básní. A hle v další kapitole: Foltýnova první láska cituje báseň, kterou dostala od Foltýna. A přitom na rozdíl od ní víme, že tu báseň ukradl spolužákovi. A tak se postupně víc a víc dozvídáme o tom šmejdovi Foltýnovi, který koho může, toho použije jak věc. Z peněz manželky si hraje na mecenáše studentů konzervatoře, aby pak jejich skladby použil bez jejich vědomí do své opery. Hrozný, hrozný člověk zabývající se jen sebou a svými zájmy, pro které obětuje každého, kdo se může hodit.
(SPOILER) Karel Čapek je můj velký oblíbenec a jeho knihy mě dokáží dostat do správné nálady a rozpoložení, které odpovídá tomu, co jsem si zrovna od tohoto skvělého autora naordinovala. Při čtení tohoto kousku, jsem místy měla na "geniálního" Bedřicha Foltýna doslova "nervy". Člověk přesvědčený o své výjimečnosti a nadání, je pouhopouhý diletant, který celý život jenom využívá kamarády, manželku, známé a všechny ostatní lidi ku svému prospěchu a velikášství. Neskutečný pokrytec a sobec, který sám sebe staví na piedestal slávy, protože ve svých vlastních očích je hoden obdivu, uctívání a zbožňování. Sám si přitom jde bezohledně za svým, aniž by se kdy pozastavil nad tím, jak lidem okolo sebe ubližuje a jak je neustále zneužívá.
Mám Čapka moc ráda. Už jsem si říkala, že jsem přečetla víceméně vše a ejhle ono ne. Díky výzvy jsem zjistila, že mi ještě chybí toto dílo. Musím říct, že je škoda, že není dokončené. Ale četlo se dobře. Moc se mi líbí Čapkovo vyjadřování a jeho slovní zásoba. Nevím, čím to je, jestli byli tehdy lidi chytřejší, ale v knize byla docela dost slov, u kterých jsem si dohledávala význam.
Četl jsem šestnácté vydání z roku 1999 Knižního klubu. Poslední, Čapkem nedokončené dílo, je žel jeho nejslabším kusem. Chvílemi je geniální skladatel/umělec Foltýn Bedou Foltenem, jindy drzým hochem, jenž si vyskakuje na profesory, onde pro změnu plane po dívčích srdcích. Je zde vidět rozkol osobnosti, z dnešního pohledu bychom řekli, že Foltýn trpěl formou ADHD, jeho tvrdošíjné pohrdání kamarády mne dost žralo. Žádná smysluplná linka se zde v útlém spise neobjevila, myslím si, že Čapka dost ovlivnilo, že již trávil poslední dny svého života. Svým způsobem je nejzajímavější doslov Olgy Scheinpflugové, jejž prezentuje Jiří Janáček. Manželka Karla Čapka píše: „Byl (Foltýn) samá vylhaná fantazie a žádná pravdivá skutečnost, přerušil s ní svou mravní souvislost, víš- a jak z čeho chtěl potom, ten nešťastný hlupák, tvořit?"
Nemohu jinak než dát 30% (ne)spokojenosti.
Zajímavá kniha, bohužel, nedokončená. Myslím si, že svým způsobem byl Foltýn chudák, že nedokázal najít své místo v životě a naplnit ho něčím smysluplným.
Asi můj nejmilejší Čapek. Tolik přesvědčivých postav představených na tak krátkém prostoru, tolik humorných rýpnutí, tolik pasáží vybízejících k zapsání do deníčku... Ani nevadí, že kniha není dokončená (doslov Olgy Scheinpflugové prosím ignorujte), hlavní idea díla tak totiž o to více vynikne.
Co se týká Čapka, jak se mi to na jeho prózu, četlo velmi dobře (miluji povídky, ale romány mi nikdy moc nesednou). Jen tedy empatie k "umělci" Foltýnovi, který se přesvědčil, že umělec je, s tou je to těžké. Jestli ji vůbec pocítit lze. Taková božská Florence
Z Čapka jsem maturovala, dokázala jsem odříkat desítky jeho děl, o téhle jsem se dozvěděla až několik let poté. Jde o knihu nespravedlivě opomíjenou, ale skvělou. Škoda, že zůstala nedokončená. Rozhodně doporučuji.
Výborné! Skvěle pojato, z několika úhlů pohledu, čímž je udržena čtivost. Kolik takových Foltýnů po světě běhá, kolik jich vlastně známe sami... A bohužel si to nedokáží uvědomit... Mně ho v jednu chvíli bylo až líto. Ale jen na chvilku, než opět promluvil nebo někoho znovu ranil.
Docela na mě padla síla poslední stránky. Vlastně posledního řádku. Text tak nějak utnut a nato poznámka "Zde končí text Karla Čapka." :(
Zajímavá knížka, román podaný jako pohled různých osob na osobu narcisistickeho a ješitneho skladatele, který nikdy nic nesložil. Škoda, že román zůstal nedokončený, opravdu moc zajímavé téma.
Mám Čapka raději s každou další knihou. Přestože je román nedokončený, je znát, o co tam vlastně jde. Foltýn je nešťastný blb, dneska by se řeklo trapák, pozer nebo toy. Okolí se s jeho excentrismem potýká různými způsoby. Nad vším se vznáší jakýsi hořký úsměv, který tam občas zůstává jen proto, že ztuhl na rtech.
Skvělé, čapkovské a přitom napsané zase úplně jiným a originálním stylem než jeho další díla.
Čapek rozuměl lidské duši, našim pohnutkám, slabostem i chybám. Každá jeho kniha nebo povídka je srozumitelná i pro dnešního čtenáře. Dokázal jednoduše a výstižně popsat charakter postav a jejich uvažování, jako bych je viděla před sebou. A psáno to bylo před neuvěřitelnými 80 lety!
Kolik je takovejch Foltýnů třeba v politice. Nebo v šoubiznisu. Pan Čapek je popsal. Jako moudrý pravdivý Nostradamus konkrétního hnusu, který se tenkrát stejně jako dnes dere nahoru. Jako bláto po holínkách. Jsou tady a namnoze vládnou, řídí, ovlivňují běh věcí.
Nebyla to špatná kniha, nicméně v porovnání s ostatními od Čapka jí musím dát 3*.
Citáty z knihy:
"Byla jsem tehdy mládě, a mladí lidé se zajímají víc o sebe než o kohokoliv druhého; druzí lidé jsou jim spíš jen záminkami, na kterých si uvědomují svůj osobní život. Proto si mladí lidé příliš nevybírají s kým se stýkají; je to pro ně spíš věc náhody a příležitosti než skutečné volby."
"Nebo žvanil o umění; osvojil si asi tucet velkých slov, jako je intuice, podvědomí, prapodstata a já nevím co ještě, a teď toho měl plnou hlavu. Zvláštní, jak se z velkých slov dají snadno dělat velké myšlenky! Zjednodušte některým lidem slovník, a nebudou mít co říci."
"Všechno špatné a nečisté umění pochází z toho, že v něm zůstalo něco osobního, co se nestalo tvarem a věcí oddělenou; není to ani místo suché, jež Bůh nazval zemí, ani shromáždění vod, jež nazval mořem, nýbrž bláto, látka nerozdělená a pustá. Většina umělců, stejně jako většina lidí, jenom donekonečna rozmnožují látku, místo aby jí dávali tvar;"
K této knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda, ale musím říct, že je škoda, že jsem ji nepřečetla dřív. Sice nebyla dopsaná, ale i tak je to velmi dobrá kniha pro zamyšlení.
S hambou priznávam, že toto pozoruhodné dielo som si prečítala až na základe čiatateľskej výzvy.
Román je zaujímavý svojím spracovaním, kde formou deviatich vypovedí spolužiaka, prvej lásky, bývaleho spolubývajúceho z čias študií, bývalej manželky, akéhosi profesora odborníka na stredovek, literárneho vedca, istého klaviristu, samotného autora a nakoniec uznávaného hudobníka, sa čitateľom odkrýva charakter jedného pochybného pseudoskladateľa, ktorý myšlienku skomponovať operu i napriek chybajúcemu nadaniu povýšil nad všetko ostatné.
Osobne sa mi páčila úvaha o prepojení čistoty umenia s božím stvorením sveta...
Krásne literárne dielo písané krásnym literárnym jazykom, ktoré som lačne zhĺtla ako jednohubku.
Knižní výzva mě zase jednou "dokopala" k přečtení díla, o kterém jsem tušila, že je výborné, ale četbu jsem pořád odkládala. Velice mě bavila svědectví o Foltýnových mladých letech: s jakým pochopením píše Čapek o těch báječných i hrozných letech dospívání, o prvním zamilování, potřebě přátelství, mučivých touhách, o všem, co je tak hrozně předůležité, když je člověku 15 nebo 16... Rozdílné pohledy různých postav jsou uvěřitelné i díky skvělé práci s jazykem, který je pro každou postavu charakteristický. Prostě lahůdka.
Pro mne učebnice psychologie. Takového Foltýna jsme už všichni natrafili. Vzpomněl jsem si, když jsem četl tuhle knížku. Perfektní.
Nádherné torzo nedopsané knihy. Jaká škoda, že to není celé. Rozehrané je to výborně a je úžasné sledovat opovrženíhodného chlapíka prostřednictvím výpovědí jiných lidí, kde člověk vidí jaká to byla hrozná figura, ale zároveň že měla i světlé momenty. Z doslovu je vidět, že Čapek chtěl ukázat, že společnost okolo uměla být také pěkně krutá a zároveň i velkorysá.
Čapek je Čapek. Léty prověřeno. Při čtení na mě text silně působil, Foltýna jsem neměla ráda, byl mi silně nesympatický. Nicméně po doslovu jeho ženy mi přišlo Foltýna i líto.
Zaujala mě zmínka o královské dceři, která utekla s hudebníkem - alespoň se částečně dal datovat skladatelův život. Poslední autorova stránka byla až moc filozofická, lišila se od zbytku knihy. Osobně by mě zajímalo i svědectví samotného Foltýna.
Takhle vypadá skutečně umělecké dílo, na pár stránkách (v podstatě délka úvodu mnoha jiných románů) přinesl Čapek tolik informací a emocí, jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala.
Inspirace jiným Portrétem umělce je patrná, nicméně grotesknost osudu Bedy dává příběhu něco originálního. Je třeba zmínit i Čapkovům um vtáhnout čtenáře do knihy, která ho svým námětem i zpracováním vlastně vůbec nezajímá.
Výborná postava skladatele přesvědčeného o své genialitě. Úplně jiný, avšak stále skvostný Čapek.
Velmi sympatická kniha o velmi nesympatické postavě. Závěrečné svědectví Čapkovy ženy o zamýšleném ukončení knihy sice dobře dokresluje vyprávění, ale nejsou to vlastně nakonec slova autora, a vše mohlo být dost jinak. Zároveň mi přijde úsměvná myšlenka, že autor noetické trilogie před dokončením svého posledního románu zemřel, a tak nechal jeho interpretaci otevřenou. Pche, co lidi neudělají pro svůj umělecký záměr! :-)
"Tvoříš proto, abys na svém díle *poznal* tvar a dokonalost věcí."
Na titul Život a dílo skladatele Foltýna se můžeme dívat z více aspektů. Dílo pojednává o neschopnosti sebereflexe, sebeklamu, který bezprostředně vedl k pocitu frustrace. Ctižádostivost a potřeba dělat "velké" věci dovedla Foltýna až k zbláznění a posléze smrti. Objevuje se zde Čapkův častý motiv antirevolučnosti, klade apel na drobnou každodenní práci.Kniha je zakončena velice zajímavým názorem na tvořivost člověka, která je zde dána do analogie se stvořením světa. Poměrně krátké čtení. Určitě doporučuji.
Banda blbě napsaných zajímavých postav podává svou výpověď o dobře napsané blbé postavě.
Z té poslední kapitoly, která má mimochodem úplně jiný charakter, je naprosto cítit, že si mistr Čapek vůbec nevěděl rady, kudy a jak z tohohle plytkýho průšvihu vybruslit. Začal filozofovat, pak mu docvaklo, že tohle nemá cenu, řek si "fak dis šit" a uprostřed věty sk.....
Obrovská škoda, že toto dílo zůstalo nedokončeno. Moc by mě zajímalo, jak by to s Foltýnem ve skutečnosti dopadlo. Ještě větší škoda však je, že pan Čapek zemřel tak brzy. Kolik dalších krásných děl mohlo být ještě napsáno... I když je možná lepší, že se nedožil toho, čeho jeho bratr Josef.
Na hodnocení díla Karla Čapka mi nestačí slova. Ani kdybych český jazyk ovládal tak, jako pan Čapek, bych nedokázal popsat to, co při čtení jeho děl cítím. Stačí, když napíšu prostě: Geniální.
Čapka jsem chválila už tolika způsoby, že mi nějak došly slova...je to prostě můj one and only.
Myslím, že by román o Foltýnovi byl hrdým nástupcem noetické trilogie (mimochodem Obyčejný život je můj nejoblíbenější román...a tím nemyslím jen z noetické trilogie, ale z celého Čapkova díla). Někdy ve mě až hrklo a říkala jsem si: "Snad se nechovám jako Beda Folten"...a že se snad nikdy jako on chovat nebudu. To mě fakt děsí.
Príbeh o neobyčajne nesympatickom človeku zostavený zo svedectiev jeho známych. Moja prvá od Čapka a určite nie posledná.
Jeden člověk, který je svázaný s tolika pohledy na svou osobnost. Je zajímavé, jak lidé dokáží s jistotou dávat svěděctví o druhých, přičemž mají pocit, že je dobře znají. Bylo by zajímavé, kdybychom si všichni nechali sepsat podobné knížky od svého okolí..I když, možná je někdy lepší sladká nevědomost. :D .. Každopádně, skvělá kniha. :}
Knihu mám ve třech vydáních.
Autor ji nedopsal, ale jeho žena z toho co měl napsáno, tak pro dovysvětlení dopsala konec.
Už jsem téměř zapomněl, jak dobrý Čapek může být. Delší dobu jsem jeho knihy nečetl, snad jsem byl jimi přesycený. Ale znovu jsem si na něj vzpomněl, chystal jsem se na něj od doby, kdy jsem si přečetl dílko Jana Křesadla Jak to bylo s Foltýnem, které je Čapkem inspirováno.
A tak jsem znovu musel v duchu vzdát hold tomuto spisovateli, který vytvořil úžasná díla, která se budou číst znovu a znovu, v dobách kdy budou vycházet a zapadat hvězdičky tvůrců bestsellerů, po kterých po několika letech neštěkne ani pes.
Štítky knihy
umělci česká literatura psychologické romány opery a operety hudebníci, muzikanti poslední kniha autora pohled jiné postavy na původní příběh české romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Život a dílo skladatele Foltýna je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 312x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 126x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |