Firefox4 komentáře u knih

Ta kniha mi nepřijde tak temná a děsivá, jak byla uvedena na trh. Naopak, je v ní pohled dítěte, který dokáže život Fina vidět z jeho lepší stránky i přes neuvěřitelnou sbírku traumatizujících událostí, které se v knize vynořují postupně a velice přesně dávkované, až k překvapivému (očekávanému) konci. Díky tomu se dobře čte, autor udržuje napětí a karty vykládá velice promyšleně.

4 28.07.2013

Pan Formánek svoje knihy nepíše, on je žije... a já je mám hrozně ráda. Nechci ho přečíst na jeden zátah, jednu knihu po druhé, chci si ho pečlivě dávkovat, jeho knihy mám za odměnu... Většinou po přečtení knihy hned sahám po další, ale u téhle jsem měla chuť dlouho nic nečíst a nechat ji jistě v sobě doznívat. Sice je krátká obsahem stran, ale zůstalo ve mně toho tolik, jako po přečtení rozsáhlého románu.

7 24.07.2013

Taková delší povídka, rozpracovaná na několik kapitol, řekla bych. Bez ohledu na původ vzniku je milá, přesně tohle slovo mě napadlo... A pak, když jsem šla z knihovny (protože takové knížky čtu rovnou mezi regály), napadlo mě, že přesně takhle píše o andělech chlap.

3 16.07.2013

Nemohla jsem si na začátku zvyknout na autorův způsob psaní, příliš mnoho jmen, to byl můj základní pocit. Pak se děj rozběhne, jmen je podstatně méně a hlavního hrdinu jsem začala mít ráda. Některá místa jsou vtipná a originální, bylo zajímavé si ji přečíst, ale podobné knihy asi vyhledám jen občas.

13.07.2013

Dodnes jí můžu otevřít na jakémkoliv místě a některé texty umím nazpaměť. Knížka, která mi ukázala, že i v písni může být (a dle mého názoru by měla být) i poezie.

2 08.07.2013

Svět kolem nás je takový, jaký ho chceme vidět. Ten Joanne Harrisové je plný svérázných osobností, milých sousedů a lidí plných tajemství, příběhů a vlídné náklonnosti, je to svět plný malých kouzel a čarovných surovin. Je to krásné čtení o světě, o kterém čtete jako o pohádce, ale který může mít kolem sebe každý z nás. Stačí jen několik speciálů.

6 06.07.2013

Přibalte na odpoledne k vodě, pokud máte rádi poetiku Addamsovi rodiny a přítomnost modrookého, věčně se usmívajícího blonďáka v rodině je pro vás živelnou pohromou.. začátek knihy se vám bude líbit a chvílemi se i pobavíte...no a pak už jsem měla pocit, že bylo potřeba knihu s předvídavým koncem hodně rychle dopsat. Mimochodem, to šišlání mi šlo na nervy děsně :-(

05.07.2013

Knížka mě bavila a určitě doporučuji přečíst... už jen proto, abyste zjistili, kde vzali Brown a Eco vlastně inspiraci...

03.07.2013

Severská road movie, kdy jsem v půlce měla neodolatelnou chuť vyrazit na cesty (se zajícem, pochopitelně). Ta zvláštní nadsázka, kdy už ani nevmímáte, že je to humor, ale máte pocit, že jde o realitu. Já osobně se u Paasilinnových knih pořád usmívám, jsou prostě milé.

4 03.07.2013

Absurdnost života na mě dolehla ještě víc po přečtení doslovu, ale s úctou a respektem ke všemu, co J. Kosinski zažil - i o válečných hrůzách se dá psát různě a forma, kterou si vybral, mě prostě nesedí a osobně činí pro mě knihu dost málo věrohodnou.

30.06.2013

Šabacha bych doporučila na lékařský předpis místo antidepresiva - útlá knížka, jejíž přečtení zabere (bohužel) maximálně hodinu, ale účinek přetrvá několik dnů. Vhodné především pro každého, komu se sentimentálně nezamží zrak už při vyslovení slova Vánoce. Čirá esence šabachovského humoru, kterou jsem jako medicínu proti horku užila v 35 stupňových vedrech. Nejenom pro tento zesílený zážitek u mě maximum hvězdiček.

4 19.06.2013

"Přečteno" jako audiokniha - počítá se to vůbec? Nicméně výsledný dojem umocněný na druhou díky Blance Bohdanové a Jiřímu Lábusovi. První dojem - popis tragikomické události... druhý - přečtu si ji ještě jednou, tentokrát v papírové podobě... ono je v ní totiž asi trochu víc, než je na první pohled patrné.

2 18.06.2013

Po první povídce zmatek: co tím chtěl básník (spisovatel) říct...? Pak jsem se smířila s tím, že tam nebude pointa, žádné vysvětlení na konec...prostě to vede odnikud nikam a kupodivu se to čte dost dobře. Mám ráda jeho styl psaní, nedokončené věty... Nechte si někdy jeho povídku přečíst někým nahlas, to je teprve zážitek.

2 15.06.2013

V naší městské knihovně Kdo chytá v žitě není "beletrie", ale "školní četba". Docela mě mrzí, že v době mých studií nebyla, ale moje chyba, mohla jsem si jí přečíst dřív...Mě Holden prostě dostal. S jeho pocity jsem se naprosto ztotožňovala, moje myšlenky a názory vyslovoval naprosto přesně..jak já jsem chápala tu jeho nenávist ke všemu a ke všem...Vlastně je tedy dobře, že jsem ho nečetla ve škole, ale až teď.

15.06.2013

Koupila jsem knihu dceři za vysvědčení a ze zvědavosti přečetla sama. Nebudu hodnotit, protože je určena pro jinou věkovou kategorii a kdybych napsala, co mi její části připomínají, budu předem prozrazovat děj. Ale četla se mi dobře, možná paradoxně se mi nejvíc líbil začátek, trochu v duchu Velké ryby.. i dědečkovo dětství židovského dítěte utíkajícího před nacismem slibovalo (alespoň pro mne) trochu jiný směr knihy (který by se mi asi líbil víc)...
Nicméně asi tak v půlce knihy jsem měla dojem, jako bych v ní viděla film a ten bude asi fungovat velice dobře, pokud mu režisér vtiskne svůj originální a hlavně (na rozdíl od knihy) jednotný styl.
Úprava s fotografiemi mě zaujala, ale v konečném výsledku jsem měla pocit makromolekulární kuchyně podávané v prvorepublikové kavárně...
Ale jak jsem řekla, nehodnotím, pouze popisuji dojmy a jsem sama zvědavá, jak se bude dárek líbit a jaké udělá dojmy na mladší generaci...:-)

Začátek mě okouzlil a pobavil a pak jsem měla přesně ten pocit, co se popisuje v knize: jako by rozvedl něco úplně jiného, než jsem čekala... Ale líbila se mi i přesto.

10.06.2013

Můj první Paasilinna a přesně můj styl humoru. Na žádném místě jsem sice nemusela otírat slzy smíchu, ale celou dobu jsem měla úsměv na tváři. Příjemně strávený den s knihou s absurdním příběhem... Na konci jsem zjistila, že podobný pocit jsem měla, když jsem jako dítě četla Švandrlíka. Na stole čeká Zajícův rok a já už teď vím, že od tohoto autora si ráda přečtu úplně všechno.

5 08.06.2013

Při čtení mi běžel v hlavě film, velkolepý a výpravný a kniha jako by byla jen náčrt scénáře k němu...ten opravdový život jako by byl skrytý ještě za stránkami knihy. Nesmála jsem se ani neplakala, jen mi místy zatrnulo nad lidskou hloupostí a omezeností.

1 05.06.2013

Na začátku mi to připadalo příliš surový, uprostřed knihy jsem se začala ztrácet ve velkém množství postav, ale na konci do sebe všechno zapadlo... jako když z rozbouřeného moře klidně vplujete do přístavu...i s příslibem další plavby.

2 04.06.2013

Je to Sherlock a není to Sherlock... v téhle knize ho hraje Robert Downey jr. a místy je to znát, prostě cítíte, že takhle by to asi A.C. Doyle nenapsal... jenže já nejsem znalec, ale milovník Sherlocka Holmese a Anthony Horowitz mi ho zase na chvíli poslal do života ve velmi, velmi dobré formě...u mě za pět :-)

1 02.06.2013