Ostružinové víno
kniha od: Joanne Harris
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526/bmid_ostruzinove-vino-Fs9-526.jpg
4.2
132
Jay Mackintosh je spisovatel žijící běžným životem Londýňana. Cosi mu však schází... Jednoho večera otevře láhev domácího vína, dárek od dávného přítele. Víno s palčivou chutí a vůní připomínající podzimní závan větru v něm probudí vzpomínky na ztracený svět, na dětství, kdy vše bylo nové a vzrušující, touhu po romantice a nevšedních zážitcích... Jay se na základě náhlého vnuknutí rozhodne koupit domek ve francouzském městečku Lansquenet nad Tannou a odstěhuje se tam. A všechno, co až dosud postrádal, jako by v městečku našel...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2007 , Knižní klub
Originální název:
Blackberry Wine , 2000
více info...
Komentáře (25)
Komentáře 25 Recenze 0
Miluji víno a hezké příběhy, proto jsem si ji asi hlavně koupila. Místy mi to vyprávění přišlo zdlouhavé a někde se mi to četlo hůř, presto jsem ji přečetla v podstatě vkuse, je zajímavá, napínavá. Celkově to je moc pěkná kniha, s řadou zamyšlení, vtipných částí,
milé vyprávění, občas bláznivé .. je tam mnoho různých "chutí, barev a vůní".. prostě ze života. Chvíli mi trvalo zvyknout si na ten styl psaní, ale jinak super, určitě doporučuji. Už vím i komu ji věnuji - někomu, kdo přestal žít - věřím, že pomůže.
Bylo zajímavé, že vyprávění začíná lahev vína. Děj mě chvilkama nudil, nemohla jsem se do knížky začíst. Když si hlavní hrdina koupil dům, kde prožíval dětství, tak mě knížka začala víc bavit a lépe se četla.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mně to hodně vtáhlo. Kouzelné čtení.
Gentlemani a hráči se povedou jen jednou za život, ale tohle taky nebylo špatné!
Mně sice chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kdo je Josephine (a jak těsné je propojení s Čokoládou), ale potom už se to rozjelo. Nevím, zdali by ve čtenářské výzvě mohlo být zadání "atypický vypravěč", ale pokud ano, pak by tahle kniha aspirovala na vysoké umístění. Myslím, že velký díl zásluh na úspěchu knihy má i paní překladatelka, protože jazyk knížky občas přímo hladí, nebo "hraje s námi čtenáři", to se opravdu povedlo.
Přesto dávám jen tři hvězdičky, takový lepší průměr, občas trochu zdlouhavé vyprávění, ale našim romantickým čtenářkám určitě doporučím.
Četla jsem už podruhé. Vždycky je to takové pohlazení po duši, ale i trochu kopanec - kdo z nás nemá něco nedořešeného z minulosti? Já tedy mám - a závidím hlavnímu hrdinovi, že se s tím nakonec dokáže nějak popasovat.
Láhev vína je vypravěčkou tohoto romantického příběhu ....
O spisovateli, který vzpomíná na dávného přítele a přesouvá se z Londýna na francouzský venkov ....
Vzpomínky na dětství a naplnění odkazu přátelství .... kniha je psána zvláštní snovou atmosférou ....
" Nepotřebuješ domácí víno nějakého starého chlápka .... Dokážeš to udělat všechno sám ...."
Pěkné čtení pro letní dny.
Příběh pochválený především ženskou částí naší rodiny. Já jsem v něm nic mimořádně poutavého neobjevil, ale jsouc ve výrazné menšině, přistoupil jsem na jejich hodnocení.
Líbil se mi film Čokoláda,tak jsem si koupil tuhle knihu.Naprostá oddechovka na dovolenou.
Prvních 80 stran se to četlo špatně. Je to hodně podobný styl psaní jako v Čokoládě. Odehrává se to i ve stejném městečku. Knihy od autorky mají v sobě zvláštní kouzlo, které ve vás zůstane dlouho po přečtení. Naprosto úžasná atmosféra.
Poklidný příběh vyprávěný lahví vína, francouzský venkov, který se ukazuje se vší parádou, ale není příliš romantizovaný, nepřeslazené, ale zároveň optimistické zakončení. Při čtení Čokolády jsem měla neodbytné nutkání čokoládu jíst, tady jsem měla strašnou chuť pít ovocné víno a pěstovat zeleninu.
Prvních 100 stránek mi vůbec neutíkalo a kdyby to nebyla knížka od J. Harrisové,možná bych ji i odložila. Ale pak se to zlomilo a příběh mě pohltil. Možná v tom sehrálo roli i setkání se starými známými z Čokolády. Konec jsem si představovala trochu jinak, ale s tím se dokážu smířit :-) Doporučuji všem, kdo si chtějí vychutnat pohodovou atmosféru bez uspěchanosti dnešní doby.
Příjemná knížka. Lenivě plyne, jako když si sednete na zahradu, cítíte vůni kytek a lehký vánek a můžete vzpomínat nebo snít. Děj nepřináší žádné velké zvraty nebo překvapení, takže si člověk u čtení jen tak hezky odpočívá (do chvíle, než se musí sám pustit do práce na zahradě :-))
Věřte, nevěřte, mám doma také ostružinové víno. Moc krásně voní i chutná. Pro ortodoxní vinaře to ale zřejmě nápoj snů nebude.
SPOILER
Kniha je psána ve dvou dějových linkách – historické a současné. Dělí je zhruba 20 let. Je to klidná, oddychová četba, ve které mezi největší drsňárny patří říznutí se o sklo nebo píchnutí vosou. Větší část knihy se odehrává ve vesničce Lansquenet nad Tannou. To je český překlad. Ve francouzštině je to ale vlastně pod Tannou (sous). Je to vesnička smyšlená a zajímavé je, že jde o přepis německého „Landsknecht“. Jak mnozí z vás ví, jednalo se o žoldnéřské pikenýry (pěšáky) v 16. století. Do názvu vesnice je zapletena i sutana, ale to si ti zvídavější jistě najdou sami.
Kniha se mi moc líbila a velice zvláštně působilo vyprávění z pohledu jedné z lahví vína. Jsem rád, že si ke mně tento román našel cestu a doporučuji ho k přečtení.
Víno vypráví. Vypráví o touze po nevšedních zážitcích, o touze po úniku z všednosti, o vzpomínkách na ztracené dětství i o hledání sebe sama v proudu nekonečných a opakujících se dnů. Ostružinové víno je palčivé, zasněně magické a kouzelně upřímné. Převaluje se na jazyku ospale a líně, přitom v sobě ukrývá sílu letního slunce a podmanivost vzrušujících okamžiků, které jsme všichni možná kdysi pocítili a prožili. Kniha Joanne Harrisové není plná strhujících zvratů, pádícího děje ani překvapivých odhalení. Zato je plná skryté nostalgie, romantiky, přátelství a také lásky. Je jako pohlazení po těžkém a uspěchaném dni či jako políbení po týdnech osamění. Nehledá úporně odpovědi ani rozhřešení, nepůsobí přehnaně vesele, a přesto je plná optimismu, krásy a naděje. Atmosféra je tady koneckonců více než příběh samotný. Proto si ke čtení otevřte láhev vína… a nechte ho vyprávět.
Po které knize sáhnout, když jedete na francouzský venkov a nejste fandové přeslazených románků alá kávička a Eifelovka či jednostranných cestopisů popisujících bezchybnou slunečnou Provence? Po Ostružinovém vínu. Příjemná oddechovka, která povětšinou neidealizuje a mezi obrazy vinařského městečka nastiňuje problémy modernizace i nejednoznačnost lidských osobností. Jistě, příběh je jednoduchý a odhadnutelný, ale ne přehnaně harmonický. Snad jen ten konec.
Autorku jsem vůbec neznala, Čokoládu jsem zaregistrovala jako film, ale neviděla jsem ho. Ostružinové víno jsem koupila zcela náhodou v antikvariátu "když už platím poštu", nachystala jsem si ho s sebou na dovolenou a udělala jsem moc dobře. Milý příběh s úžasnou postavou Joea, s nádechem tajemna a francouzského venkova. Z počátku jsem se zarazila, když mi příběh začala vyprávět láhev vína... "Chápu to dobře? Říká mi to láhev ? No to bude blbost..." A nebyla. Kniha mě vtáhla do prostředí, byla jsem tam a cítila jsem všechny ty vůně :) Myslela jsem, že knihu přečtu a pošlu ji dál, ale prozatím si ji ponechám, ráda se někdy vrátím. Pokud máte rádi podivíny, zahradničení a příběhy z malých městeček, bude se Vám to líbit. Doporučuji jako odpočinkovou četbu na dovolenou.
Prekvapive prijemna, odpocinkova knizka i s trouchou tajemna (Joe). Hezky popsane postavy i jejich okoli. Po smrsti pribehu o spisovatelich stehujicich se do Francie/Italie na farmy premyslim, kolik procent nemovitosti vlastni v techto zemich cizinci? Doporucuji jako dovolenkovou oddechovku.
Do knihy se mi, bohužel, vůbec nepodařilo začíst. Joanne Harris tak pro mě zůstává víceméně "úspěšnou autorkou jednoho bestselleru".
Knihy Joanne Harris mám ráda a návrat do Lansquenetu mě také potěšil. Celou knížku jsem si užívala pomalu plynoucí příběh, jen konec byl na mě trochu rychlý a useknutý, ocenila bych, kdyby kniha byla o pár stránek delší a rozuzlení bylo o trošku pozvolnější.
Po dlouhé době zase trochu jiný žánr s vcelku dobrým příběhem. Někdy by něco z toho přišlo zdlouhavě, ale líbilo se mi prolínání současného života s dětstvím. Byl to rozhodně rozdíl než čokoláda, která mě tolik nezaujala možná to bylo filmem.
Svět kolem nás je takový, jaký ho chceme vidět. Ten Joanne Harrisové je plný svérázných osobností, milých sousedů a lidí plných tajemství, příběhů a vlídné náklonnosti, je to svět plný malých kouzel a čarovných surovin. Je to krásné čtení o světě, o kterém čtete jako o pohádce, ale který může mít kolem sebe každý z nás. Stačí jen několik speciálů.
Kniha se mi moc líbila. Dokonce bych byla moc ráda, kdyby příběhů z tohoto místa bylo víc :). Do určité míry mi to připomínalo příběh Vianne. Oba se skrývali, ale Jay se spíš navracel k tomu, co znal z mládí. Joe a jeho pravidla a zvyky... je v tom něco krásně a příjemně uklidňujícího. Pociťovala jsem radost z přeměny zanedbaného okolí a z různých maličkostí a vychytávek. Příběh Marise je také velmi zajímavý.
No a úplný konec? Lépe to snad ani ukončeno být nemohlo :).
Nevím, jestli je to tím, že tato kniha nebyla zfilmovaná, na rozdíl od Čokolády, ale chytla mě více za srdíčko, než právě již zmíněná Čokoláda. Myslím si, že bez sklenky vína tato kniha číst nelze. :)
Nádherný příběh z kouzelné Provence - harmonický, poklidný, melancholický, KRÁSNÝ!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Kniha Ostružinové víno je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 171x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 111x |
| Chystám se číst | 78x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 1x |