Firefox4 komentáře u knih

Život plný pokory v horách, naplněný dřinou na polích plných kamení a neúrodné země. Tempo dne, měsíce i roku vám určuje hospodářství a potřeby dobytka a přesto ti lidé dokázali být šťastní, vděční za život a bohabojní. Časy se mění a s nimi i život v horách. Lidé zůstávají uvnitř poctiví a věrní své rodině, ale ten starý svět je nenávratně pryč. Je proto skvělé, že o něm dokáže někdo tak poutavě napsat, protože, jak je napsáno i v knize, až tady pamětníci nebudou, nebude nikdo, kdo by o něm vyprávěl.

4 15.09.2014

Já nevím, ale asi jsem tu knihu nepochopila. Začátek výborný, autor umí vyprávět (jak ukázal v Klubu nenapravitelných optimistů), ale tady mi záměr zůstal utajen. Jestli začátek měl sloužit poslední cca čtvrtině, tak to bych raději brala úplně jinou dějovou linku a závěrečný příběh vynechala (pro sebe jsem si to nazvala Forrest-Gumpův syndrom a začíná mi to pomalu v knihách vadit), ale to by se knížka musela jmenovat úplně jinak. Jak říkám, četla se dobře, ale na konci mi zůstal jen jeden velký otazník.

06.09.2014

S tlustými knihami je potíž. Pokud jsou aspoň trochu dobré, neumím je odložit nedočtené a trápím se s nimi i několik týdnů. U téhle jsem podobný problém neměla a kdybych měla čas, přečetla bych ji nejraději za jeden den. Vyprávění, které se nečte, ale plyne přirozeně, odkrývá další a další osudy. Pro nás určitě zajímavý pohled z druhé strany železné opony, soužití různých národností, které spojuje trápení jejich života. Lásky a přátelství mladého hrdiny podané bez velkého patosu, ale o to silnější.

5 03.08.2014

Škoda jen, že Nicholas Shakespeare nezdědil se jménem i literární schopnosti. Pak by se dalo o této knize říct snad víc, než jen - nápad výborný, zpracování nic moc.

2 18.07.2014

K téhle klasice jsem se dostala až poměrně pozdě, ale na druhou stranu je to asi dobře, protože její kvality bych dřív asi neocenila. Jediný problém po přečtení - od teď se mi do mysli vkrádá neodbytný obrázek některých lidí, které vidím jako prase, stojící na zadních s bičem v ruce....:-D
Při čtení si můžete myslet, kterou částí dějin se nechal autor inspirovat a všichni budete mít pravdu, některé zákonistosti se prostě v dějinách opakují pořád dokola, jen v různých formách. Ale autorovo heslo o rovnosti zvířat zvítězilo zatím ve všech.

6 16.07.2014

Řekla bych, že možnost dozvědět se něco z lehce skandálního pozadí rodiny Ernesta Hemingwaye je u téhle knihy větším přínosem, než její literární úroveň.

10.07.2014

Román o posedlosti ? No spíš román o promarněné příležitosti. Pokud si na obalu knihy přečtete, že ji napsal bývalý antikvář a zanícený sběratel vzácných knih, tak prostě logicky očekáváte, že spisovatel svoje znalosti v knize zúročí. Pokud by se tak stalo, odpustila bych mu i nedostatek napětí v ději či nelogičnost některých postav - neodolatelná přitažlivost Petera Byerlyho je pro mě třeba větší záhadou, než pravost jakéhokoliv starého tisku. Nicméně nestalo se a tak se pro mě kniha přesouvá do kolonky "slušné čtení do vlaku".

02.07.2014

Je to zvláštní kniha ve všech směrech. Jiný pohled na život, na smrt, jiné pohádky a příběhy, které ji provázejí... A přece je to 20. století a tahle planeta, žádný středověk a řádné sci-fi. Pokud si přečtu suchá data o tom, co se v těch letech v Kambodži dělo a co lidé prožívali, o to víc je obdivuhodné, že o tom Vaddey Ratner dokázala napsat takovou knihu. Nečetla se mi na začátku lehce, ale určitě jsem ráda, že se ke mně dostala.

1 30.04.2014

Steinbeck má svoje postavy rád a je to znát. Baví se s nimi , postřehnete i lehkou ironii, ale nikdy ne odsouzení nebo snad zavrhnutí. Je to tenká kniha a stejně jsem ji četla několik dní, tady stojí za to vychutnat si každou větu a užít si atmosféru. Člověk pak lehce podlehne dojmu, že žít v boudě ze dne na den je vlastně docela krásný život.

5 19.02.2014

Literatura faktu. A rozhodně dost smutného. Nešla přečíst najednou, ty příběhy ve vás žádné dobré pocity nezanechají. A je dobře, že podobné knihy donutí lidi nezapomenout.

10.02.2014

Kdysi dávno jsem četla Hon na šakala, tak jsem se rozhodla osvěžit si paměť. Vybrala jsem povídky - mám je ráda a taky knihy vždycky dočtu (někdy spíš "dolistuju"), tak pro případ, že by mě Forsyth už nebavil. Obavy naprosto zbytečné, tohle je přesně druh literatury, jakou můžu. Je tam napětí, vtip, děj a překvapivý konec (který někdy tušíte už v polovině, ale to na jeho kouzlu rozhodně neubírá).

1 10.02.2014

Od J. Harrisové zatím nejslabší kniha. Děj předvídatelný a pokud by neměla svoji úžasnou schopnost poutavě vyprávět, sklouzla by její kniha do dalších v oddělení červené knihovny. Evidentně lépe jí jdou knihy vytvořené její fantazií, než ty tvořené vzpomínkami.

25.01.2014

Narazila jsem na ni náhodně, respektive na doporučení na tuto knihu a jsem za to ráda. Přesně ten typ literatury, co si zabalíte na dovolenou nebo dlouhou cestu vlakem. Pobaví zaručeně a určitě ji přečtete na jeden zátah, zvědaví na to, jakou zápletku si pro vás autor na dalších stránkách zase vymyslel.

21.01.2014

Většinou nesrovnávám knihu a film, ale v tomhle případě klobouk dolů před tvůrci filmu, že dokázali Holly vidět takovou, jakou ji ztvárnila Audrey Hepburn. Pokud bych četla knihu jako první, asi by mě film ani nezajímal. Ani při troše dobré námahy jsem v ní prostě neviděla nic jiného, než hloupé a egocentrické stvoření.

1 15.01.2014

Opravdu kniha psaná v tónech šedé. Zdánlivě žádná velká dramata, kruté scény a potoky krve, ale o to působivější. Historie malých států není tak známá a tak vítám každou knihu, díky které osudy těchto lidí neupadnou v zapomnění.

7 13.01.2014

Vynikající ve všech směrech. Možná později svůj komentář rozšířím, teď v sobě zpracovávám dojmy z knihy. Vzbudila ve mně zvědavost, zájem a určitě i pocit lítosti a lidského zmaru.

3 11.01.2014

"Právě v tom okamžiku jsem zahlédl kyvadlo." Tahle věta se mi vybavila, když jsem začala číst Nonstop knihkupectví pana Penumbry, úvodní věta z Foucaultova kyvadla od Umberta Eca, jedné z mých nejmilovanějších knih vůbec.
Pro pořádek musím poznamenat, že jsem klasický uživatel počítačů – umím skvělé power pointové prezentace a úžasně propojené excelovské tabulky, ale stále zarputile místo kouzelných kombinací kláves používám raději pravé tlačítko myši a pokud instalace čehokoliv na počítači vyžaduje větší námahu, než odklikat další-další-dokončit, stává se ze mne vděčný zákazník místní počítačové firmy. To snad vysvětluje, proč mě v době, kdy snad svět ještě existoval bez mobilních telefonů a ten počítačový ovládala T602, tolik okouzlil Abulafi a jeho propojení s tajemným světem templářů.
A mě baví knížky, které mě baví. Nonstop…. je hned po první stránce úplně jiná než ta Ecova, ale bavila mě taky… najednou už nejste závislí na jednom počítači, ale pracuje jich pro vás celá armáda, všichni hakeři co znáte (vlastně neznáte) a ještě navíc sám velký Google… Není tak sofistikovaná, nevyžadujete po vás bohaté historické znalosti, ale přesně odráží obraz dnešní doby. A pro lidi jako já od autora jedno nešifrované poselství z knihy: Pokud to na vás udělalo dojem, je vám určitě přes třicet.

5 07.01.2014

"Pravdivý příběh člověka, který se vlastním úsilím stal z negramotného pastýře univerzitním profesorem". U spousty knížek nevím po týdnu, o čem byly. Tuhle jsem četla tak před 25 lety a dojem z ní přetrvává dodnes. Možná to není literárně skvostná kniha, ale už pro její příběh určitě stojí za to si ji přečíst.

07.01.2014

Sebrané spisy psychologické literatury okořeněné postavou velkého detektiva. Celkem zbytečně, je to stejné, jako když bůček zabalíte do salátu - zdravé ani jedlé to pak stejně není :-(

2 04.01.2014

Šedivá je teorie proti zelenému stromu života, to je ta základní myšlenka, která ve mně po přečtení zůstala.

2 28.12.2013