Stín banyánu

Bolavé čtení o masakrech, které se před relativně nedávnou dobou odehrávaly na druhém konci světa. Vždy se u knížek jako je tato, ptám, proč obyvatelé jedné země páchají na svých spoluobčanech tolik zla, tolik brutality...kam až sahá zvrhlost a krutost, kterou jsou lidé schopní na druhých napáchat. Jak se člověk k člověku může chovat s takovou nenávistí. Tato kniha mě opravdu zasáhla. O to víc, že jsem Kambodžu navštívila a viděla spoustu milých tváří, úchvatné památky, krásnou přírodu...nevěřila bych, že před 40 lety v této nádherné zemi zemřelo vinou Rudých Khmérů několik milionů obyvatel.
Kniha se mi četla dobře, neměla jsem problém s formou, způsobem vyprávění..ba naopak mi styl přišel autentický a jistá naivita malého děvčátka kontrastovala s popisovanou krutostí.

... zprvu jsem měla pocit, že to není můj šálek kávy, ale pokračovala jsem dál, přes utrpení, bídu, hlad, sílu přežít, v době mého narození. O tamní genocidě jsem dosud neměla tušení.

(SPOILER) Rozmyslim mezi 4 a 5 hvezdami, ale davam 4, jelikoz to je napsano trosku tezsim az lyrickym jazykem, ze je potreba asi aby to cloveku sedlo. Neni to lehke cteni co do stylu psani a uz vubec ne ohledne motivu knihy. Jedine, co me udrzovalo pri cteni bylo to, ze hlavni hrdina prece neumira. Uff, dikybohu, jinak bych to asi nedocetla. Srdcebolna kniha. Ale zase jsem o kus historie vzdelanejsi.

Vzala som si tuto knihu na dovolenku, takže som ju prečítala celú. Opisuje hroznú dobu a život malého dievčatka v nej. Bohužiaľ ma to nejak nebavilo. To podanie mi nesadlo.

Znepokojivé čtení o nedávné kambodžské historii. Znepokojivost je umocněna tím, že vypravěčem je dítě a že, ač jde o beletrii a nikoli vysloveně o vzpomínky, autorka (eufemisticky řečeno) má z čeho čerpat.
Z hlediska informační hodnoty dobré čtení, z hlediska literárního nijak unešená nejsem.

Je hrozné, co se všude na světě děje. Rudí Khmérové připravili o život jednu třetinu vlastních obyvatel. Ta brutalita je neskutečná, při čtení mi naskakovala husí kůže. Znovu si člověk uvědomí, jak je důležité vzdělání, to je snad jediné, co člověku nikdo, nikdy nevíme.

Hodně velký překlapení. Knižka s tak silným nábojem, že jsem se někdy nedonutila číst a musela jsem si čtení trochu dávkovat. Přesto se jedná o nádhernou autobiografickou knihu na hrozné téma - genocida kambodžského národa Rudými Khméry v 70. letech /z desetičlenné rodiny zbyla autorka s maminkou/ - o to hroznější, že děj je vyprávěn sedmiletou holčičkou a krásným poetickým jazykem. Skvělý překlad.

Nikdy mně nepřestane udivovat, co lidé dokáží jeden druhému dělat a zároveň, co dokáží někteří přežít. V knize bylo spoustu poučení a něžných postřehů, ale také spoustu bídy, hladu, bolesti a bezcitnosti. Pohled na jinou mentalitu a přírodu. To, že všude jsou lidé dobří, vzdělaní, ale také zlí, hloupí a fanatičtí. Tato kniha mi v hlavě bude doznívat ještě dlouho.

Malá Raami žije v kambodzskem Phnompenhu téměř idylický život, který prakticky že dne na den vystřídá dřevěná chatrč, nelidska dřina, pomalé umírání ducha, následuje otcova i sestrina smrt..... Vláda Rudých Khmerů v Kambodži trvala "pouhé" čtyři roky - a za tu dobu ji padlo ve jménu pokřivené ideologie za oběť přes tři miliony lidí. A strašný je fakt, že Pol Pot,ta zrůda v lidské podobě, nebyl nikdy postaven před soud, aby se za své činy zodpovídal, ale zemřel na sešlost věkem. Pokud vím, autorka vychází ze svých vlastních vzpomínek na hruzovladu Rudých Khmerů. Jsem ráda, že se o své zážitky s námi podělila. Je třeba neustále připomínat, aby se podobná zvěrstva už nikdy neopakovala, protože my lide jsme nepoučitelní.

Presne takýto silný príbeh som očakávala od Včelára z Aleppa. Pri čítaní tejto knihy som ju s ňou veľakrát porovnávala a stavba príbehu, poetickosť, exotické prostredie a celkovo sila príbehu funguje u mňa omnoho lepšie ako pri Včelárovi. Kvôli poetickému jazyku mám rada ázijských a afrických autorov a tu to bolo využité presne tak ako to mne sedí. K tomu sa primiešala neskutočná ľudská tragédia pod vládou Červených Khmérov a ja som nadšená ako dlho nie z knihy s podobnou tematikou. Klobúk dolu pred autorokou a jej prvotinou.

Uznavam, ze tehle knizce trosku uskodilo to, ze jsem ji cetla po jine, ktera si naprosto ziskala moje srdce a latka tak byla nasazena hooooodne vysoko. Kruty pribeh male Raami me ale i tak zaujal - jednak kvuli pribehu samotnemu a za druhe kvuli jakesi smutne poezii, ktera se celym pribehem tahne (pri myslenkach na ztraceneho otce a znicene detstvi). Jinak je z vypravecskeho hlediska linka velice prosta, prisne chronologicke vypraveni, ktere zacina v dobe, kdy vladu prevzali Rudi Khmerove. Tak jak vse bezprostredne proziva mala Raami, bez presahu nejakam jinam. I tak ale osobni pribeh Raami a toho co se delo lidem v jejim okoli podava hruzny obraz katastrofy, do ktere cela zeme spadla - postupneho ubijeni jakohokoliv lidstvi, soukromi, rodin... Co z pocatku vypada jako urcita ztrata komfortu a mozna nove zacatky se pro mnohe pomalu meni v nikdy nekoncici nocni muru a pomale umirani tela i ducha.

(SPOILER) Nikdy mě nepřestane znepokojovat, co všechno je člověk člověku schopen provést. Dobrodružné romány jsou plné příběhů o "krvežíznivých"a "lítých" šelmách, ale člověku v jeho krutosti žádná šelma nesahá ani po kotníky, bohužel.

Jak to přijde, že se z člověka stane vraždící monstrum, které má potěšení z trýznění bezbranných? Mnoho knih poukazuje na zcestné ideologie nebo náboženství. Pokaždé je ale za tím vším někdo konkrétní, koho ostatní slepě následují. Bylo tomu tak i v případě Rudých Khmerů v Kambodži. Brutální režim připravil o život statisíce lidí, stačilo, aby člověk nosil brýle, dle Khmerů znak intelektuála. Ale nejen to, těm, kdo šli na smrt, i těm, kdo již přišli o život, byla upřena jakákoli důstojnost.

Příběh malé Raami je šokující. Ani děti nebyly ušetřeny strádání. Ba spíše naopak, spoustu věcí nechápaly a na otázky se jim nedostávalo odpovědí. I proto, že stačilo jediné slovo, nepatřičný úsměv – a mohlo to skončit smrtí celé rodiny.

Raami měla přece jen štěstí – přežila ona i její maminka. O další členy rozvětvené rodiny včetně milovaného tatínka však přišla.

Dnes a denně se v různých zemích odehrávají podobná dramata, pod vlajkou rozmanitých ideologií a náboženství. Je naivní si myslet, že zákazem čehokoli brutalita skončí, pouze se za čas objeví pod jinou vlajkou. Netolerance, potírání odlišných názorů v zájmu "demokracie", dělení společnosti na "nás" a "ty druhé" a rozmanité sociální experimenty jsou bohužel signálem, že lidstvo se stále nepoučilo...

Pribeh jedne privilegovane rodiny pohledem male dívky jako vypravecky - vlastne autorky, v dobe nastupu vojenske diktatury Rudych Khmeru, jejich nesmyslne politiky, niceni rodinnych vztahu a vazeb, odtrhavani clenu rodin od sebe, vrazdeni, neustale presuny po zemi, bida, hlad, nekonecna drina a zadne lepsi zitrky... kruta realita, ale presto silny pribeh plny moudra, ktery neni uplne vhodny pro prilis citlive povahy, ale plny hlubokych myslenek.

Velice depresivní čtení.Nemohla jsem knížku dočíst, hluboce mě zasáhla.

O Rudých Khmerech jsem samozřejmě slyšela v televizi nebo četla nějaké články, ale přímo kniha zabývající se touto krvavou totalitou v 70. letech v Kambodži se mi ještě do ruky nedostala, takže hlubší vhled jsem získala až s ní. Příběh je částečně autobiografický, hlavní hrdinka, tehdy malé dítě, pochází z kambodžské královské rodiny a intelektuální elity (oba rodiče byli vzdělaní, ovládali několik jazyků a otec dokonce psal básně) a ze dne na den jsou vystěhováni ze svého sídla jen s pár nezbytnými věcmi na náklaďáku na venkov, aby pomáhali rolníkům na poli. I přes otrockou práci, hlad, nemoci a každodenní popravy (režim Rudých Khmerů byl tak šílený, že třeba i nošení brýlí mohlo být trestáno smrtí jako symbol toho, že se člověk řadí k intelektuálům) se rodiče malé Raami snaží překlenout těžkou dobu tím, že jí nadále vyprávějí staré kambodžské mýty a příběhy, jejichž poetika je ostře konfrontována s každodenní mizérií, nakonec je ale i jejich rodina včetně strýce, tet, bratranců a staré babičky-královny brutálně roztržena....

Kniha na mě hluboce zapůsobila. Autorka má obrovský cit pro jazyk, ale ani poetika s jakou byl příběh napsán nemohla zakrýt lidskou hrůzu a tragédii, kterou způsobil převrat Rudých Khmérů v Kambodži. Na mnoha místech jsem se neubránila slzám a po dočtení jsem to ještě chvíli vstřebávala. Rozhodně doporučuji.

Těžké čtení, dávala jsem si pauzy a četba mi docela trvala. Ale rozhodně zajímavé. Rozšíření obzorů o vládě Rudých Khmérů, o které jsem sice něco věděla, ale toto bylo velmi autentické.

Já jsem se do knihy musela nutit.. Těžce nutit a po asi 100 stránkách, už jsem se nedonutila a knihu poslala dál. Škoda.. druhá půlka prý stojí za to, ale opravdu jsem se tam prokousat nedokázala.

Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala knihu otevřit, ale stálo to za to. Příběh, který vypráví děvčátko, je krutý i poetický a konec alespoň trošku optimistický, jinak by to snad ani napsat nešlo!