ferdada

Příspěvky

SlavíkSlavíkKristin Hannah

Říkala jsem si, že Slavík bude jednou z těch, kterých už jsem iks… Ale nějak se to vymklo a odvíjející se příběh - příběhy - přinášel(y) překvapení, poněkud se lišily od očekávané linie. Radosti v životech málo. Jen pár vteřin…
Tedy, dočetla jsem. A pláču.
Kniha mi dobu bude v hlavě bublat, nevyspím se. Budu znovu prožívat příběhy Slavíka a její sestry. A až se trochu otupím a Slavík dozní, budu zas potřebovat číst. Pak musím sáhnout po nějakém braku, abych se trochu srovnala, neb té války je v literatuře nějak přespříliš. Je to jako rok jíst zdravě a pak muset sprásknout hranolky s hořčicí, brambůrky a navrch cokoliv - v rámci rovnováhy.

16.04.2020


Heřmánkové údolíHeřmánkové údolíH. M. Körnerová (pseudonym)

Já sice vůni heřmánku necítím. Ale cítím, že jsem svědkem výborně odvedené práce. Kniha je skvěle napsaná, vtáhla mě do děje. A Anny si velmi vážím. Pro její sílu, statečnost, nezdolnou víru a hluboké člověčenství.
Děkuji za takový příběh!

29.02.2020


Tisíce planoucích sluncíTisíce planoucích sluncíKhaled Hosseini

Při čtení této knihy, kterou jsem měla v hlavě i ve chvílích, kdy jsem se musela věnovat jiným aktivitám, jsem si říkala, že se tu, v našich krajích, máme - útlocitní nechť prominou - jak prasata v žitě. Vůbec si nedovedu představit sebe, jak bych přežívala v popisovaných podmínkách. Inu, asi ano, nějak by to šlo, člověk se v zájmu zachování vlastní existence vždycky nějak přizpůsobí. Ale představit si to skutečně nedovedu. A ani se nebudu pokoušet, jen se stávám pokornější a to "obyčejno", které mám, stavím nad všechny statky světa.
Slovníček na konci knihy mě zaujal a potěšil.

16.04.2020


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Úplnou náhodou jsem narazila na tuto skvěle napsanou knihu. Přečetla jsem ji, promiňte mi toto otřelé výrazivo, jedním dechem. Ó, jak přeútěšné - nenalézám zde žádné dnešní povinné téma - ani náznak!, absence chyb, či stylistických přehmatů. Smekám před autorkou. Příběh jsem skutečně prožívala a jitřila jej ve snech, tím se dojem z Houbařky ještě více umocnil. Zas jednou, stal se zázrak, postavy byly uvěřitelné a dováděly mne k různým emocem...
Ano, stačí mít šťastnou ruku nebo dobrý den a člověk potká knihu, která nebyla psána zbytečně. Teď si dám asi pauzu, protože příběh bude ještě doznívat. A tyhle chvíle na čtenářství miluju.

27.08.2021


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Dozvídám se o světě, který pomalounku mizel, mizel, až zmizel. Při čtení knížky se mne zmocňují podobné pocity, jako když navštěvuji ztracené - zmizelé - vesnice a osady nedaleko od nás, např. v oblasti Ralska. Nebo třeba když nacházím pozůstatky života mezi Rychnovem a Hodkovicemi. Zbytečky čím dál víc chatrnější, čím dál míň patrnější.
V rodině jsme přesvědčeni o tom, že doma (v Česku) je stále co k vidění, pořád nacházíme nové hlavně v tom starém.
Mnohé knihy jsou velmi návodné. V podpaží s nimi putujeme krajinou a hledáme třeba stopy bývalých mlýnů a různých vodních děl. Přemýšlíme o způsobu života našich předků v minulém století, kocháme se krajinou a je nám dobře…
A jsou knihy inspirativní. K nim patří, jak zjišťuji, i Šikmý kostel. Jak mě inspiruje? Vytvoří mi (kde vlastně, v hlavě, v duši?) prostor, který chce být plněn. Osvěžuji si kdysi věděné, teď už skoro zapomenuté informace, hlavou víří obrázky, vzpomínky, hesla, popěvky. Vůně a pocity. Nacházím fragmenty, které nitky myšlenek nakonec leckdy spojí v jeden ucelený tok.

24.03.2020


Dům drobných radostíDům drobných radostíColette Vivier

Knížka, kterou jsem si tak nějak načerno koupila úplně sama v druhý třídě. Byl z toho průšvih, že jsem se rozhodla bez porady s rodiči.
A ona mě provázela celým dětstvím, četla jsem ji několikrát, zvláštní bylo její grafické zpracování, to se mi moc líbilo. A pak se mi nějak ztratila!!! Jak je to možný - půjčila jsem ji - a už nenašla cestu zpátky, ke svý mámě, věrný čtenářce?! Inu, zkrátka už nebyla. Vloni jsem si na ni vzpomněla a začala po ní zas toužit. Podařilo se mi ji sehnat v jakémsi antikvariátu a já měla dost velkou radost. I z toho, že si zachovala takovou tu svoji vůni, jak si ji pamatuju. A tak ji budu číst znovu. Bude to svátek.

06.02.2018


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJonas Jonasson

Třeskuté, nevšedně neotřelé. Moc pobavilo. Konečně, po delší době něco, co mi hodně pomohlo na náladě. Vřele doporučuju.

26.12.2020


Blues: Blues pro bláznivou holkuBlues: Blues pro bláznivou holkuVáclav Hrabě

Mládí dávno v čoudu, ale tenhle z pokladů v mé knihovničce je pořád po ruce a to je dobře. Vzpomínka na časy, kdy jsem ještě nevěděla, co vlastně chci, nevěděla jsem, co se stane, co přijde, všechno bylo na začátku. V knížce je pořád schovaná ta radost, okouzlení, chutě TĚCH okamžiků. Kouzlo!

20.05.2021


Strážce nádržeStrážce nádržeZdeněk Svěrák

Úžasný čtenářský zážitek! Kniha mě skutečně naplnila štěstím a znovu vírou v sílu jazyka. Ve Svěrákově podání příběh vždycky klapne, nic není zbytečné. Nádhera! Po dlouhé době a řadě přečtených, leckdy zbytečně napsaných, tahle lahůdka, co hladí po duši.

30.11.2018


Než jsem tě poznalaNež jsem tě poznalaJojo Moyes

Příběh vás donutí zamyslet se. Nad vlastním pohodlným, zřetelným životem, kdy jste soběstační a nejste odkázáni na pomoc druhých. A jo, je tam to dilema. Co je správné - a dle jakých měřítek? Možná je to i o těžkém umění potlačit vlastní sobectví a nechat spolutvorům možnost svobodné volby. Přesto, že nás to bude bolet. Moc bolet!
Tady se dočtete i o velké síle ducha a přejícnosti fyzicky nemohoucí osoby.
O pomíjivosti chvil a okamžiků, života samotného. O vzácných silných povahách (nevím jestli má je ze stejného ranku), kterých si moc vážím a obdivuji je.

31.12.2020


Co neodvál ani časCo neodvál ani časH. M. Körnerová (pseudonym)

Skvěle napsaná kniha s uvěřitelným dějem, uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už několikrát stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Nejspíš se mi líbilo i to, že kniha je o obyčejném životě se všemi jeho plusy a nepodařenostmi, s ránami osudu. Ano, nebyla akční ve smyslu "řev-bum-bác- au_prásk-a-konec", to mi vážně nechybí, nevyhledávám (i tak se takové děje odevšud valí). Dováděla k zamyšlení.
Děkuji autorce za velmi příjemné chvíle při čtení, na které jsem se moc těšila. - Až přijdu z práce, "poflákám" domácnost a sáhnu zrovna po této knize. :-)

09.07.2020


Věci, na které nastal časVěci, na které nastal časPetra Soukupová

Knížka mě zaujala. Dost. Život, tak, jak je. Ambice, zvyky, pazvyky, chtění a touhy, nuda. Zaběhlé rutiny, i bezmoc a odpovědnost. Náhody i řízený osud. Autorčin styl psaní je věrohodný, ať mluví za ženu, muže, chlapce i dívku.

11.03.2021


VrányVrányPetra Dvořáková

Tedy, přečteno. Před spaním jsem ji začala, pak noc plná snů s výjevy z knihy. Následující dopoledne dočteno. Je to jedna z mála knih, která mě zaujala, vtáhla do děje. Ovšem, když si člověk (na základě vlastních zkušeností) uvědomí, že se nejedná o fantazii, z příběhu je mi smutno, nanic. Asi spousta lidí to tak má, že jen "já, já, já, já..." Moje potřeby, moje pocity, bez ohledů, empatie, komandovat, řvát, ňamcat si svůj světýček. Mám vztek.
S anotací ke knize se nijak zvlášť neztotožňuji. Že by vrány byly Bářinými spojenci? Ano, je to obraz, který svým nenápadným životním koloběhem, pro pozorovatele de facto neměnností, nezradí. Jsou tady, na svém místě, je to jistota. Takže, ano Bářinými spojenci by nakonec být mohly. Ale spíš mám pocit, jako by byl vymyšlen název knihy a ten měl být nějak nasunut do příběhu, lehce propojen.

29.02.2020


Papírové růžePapírové růžeJiří Žáček

Číst Žáčkovy verše je pro mě zážitek zážitků. Je v nich všechno, co jsem chtěla a chci najít, slyšet, žít. Jsou velmi dobře stravitelné - takové hravé dobrůtky, přitom hluboké a živé - žádná prapodivná konstrukce…

20.05.2021


Med ve vlasechMed ve vlasechJiří Suchý

Neuvěřitelný. Je to borec, p. Suchý. Obdiv, obdiv, obdiv. Co jsem zhlédla film Lehce s životem se prát, jsem p. Suchým dookouzlena naprosto.

20.05.2021


RekonstrukceRekonstrukceViktorie Hanišová

Velmi dobře napsaný uvěřitelný příběh. Kniha mne nenechala chladnou, není to jen krmivo (rozuměj - bytostně musím číst, tak jako musím jíst), ale zážitek. Je to už pár dní, co mám dočteno, ale stále ji mám v hlavě, přemýšlím o různých pasažích, střípcích.

20.09.2021


Příběh Arthura TruluvaPříběh Arthura TruluvaElizabeth Berg

Knihu jsem dostala letos v srpnu od dcery k narozeninám. Neměla jsem nijak velká očekávání. Říkala jsem si - nějaký výstřelek, či nadhodnocená záležitost. Ale teď… Děkuji. Děkuji ze srdce. Příběh mě pohladil, udělal léčivé "půůůůůů" nad vším posledním, co jsem četla a žila. Ano, tohle jsem potřebovala nasát. Žádné převraty a úžasnosti a přitom je v příběhu všechno. Jako když jedeme tím naším "obvodem", kde vlastně dohromady nic není a přitom námi vnímaná krajina se svými něžnými detaily dokáže poklidit paseku v duši.

18.10.2021


Najdi RebeccuNajdi RebeccuEoin Dempsey

Tak takové čtení už ne. To se nedá. Snažila jsem se a sbírala v sobě sílu, abych knihu dočetla, protože mi byla doporučena. A radost mi nedělala. Asi každá jsme přečetla (a jak ráda a s chutí) alespoň jeden příběh s takovým tím klasickým scénářem o lásce. Veliké, nevšední, obohacující. Útěšlivé a snivé čtení. Zasáhne však osud a zamíchá životy zúčastněných. Vždyť tak to v životě bývá. Vůbec se mi však nelíbí takovéto téma s prominutím namastit zase do období druhé světové. Z válečné tematiky hojně prolínané "židovskou problematikou" se dneska, bohužel, stal hnusný kšeft. Tyto dva atributy jsou v současné době nejspíš podmínkou veleúspěšnosti nové knihy, nového filmu… Fantazii nejsou kladeny meze; že se občas (dost často) něco překroutí, převymyslí, překombinuje, to nejspíš někomu nevadí nebo je to možná jeden z trpělivých příspěvků v národní výchově. A jestli mi chce někdo namluvit, že tímto, či jiným obdobným počinem vzdává hold obětem války - to si tedy rozhodně nemyslím. Spíš krutý žert vůči těm, co už nejsou a vůči hrstce těch, která ještě žije. A to je mi hodně líto.
Styl knihy jakýsi školácký, nevěrohodný, celé to působí tak nějak jako... Jako liquid - vlezlé a umělé.

29.04.2020


Stanice odložených lásekStanice odložených lásekH. M. Körnerová (pseudonym)

Skvěle napsaná kniha s uvěřitelným dějem, uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Děkuji mnohokrát autorce.

09.07.2020


Dokud se budeš smátDokud se budeš smátH. M. Körnerová (pseudonym)

Skvěle napsaná kniha se dvěma uvěřitelnými dějovými liniemi, s uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Děkuji autorce za velmi příjemný čtenářský zážitek.

09.07.2020


Deník japonské manželkyDeník japonské manželkyVeronika Ageiwa

Kniha mě zaujala, a do dvou třetin určitě pobavila. Tolik odlišností mezi našimi kulturami, že pobavit musí, což se neděje ploše, nejedná s o nějaké nastrojené smyšlené konstrukce. Střípky z života, které nás občerství. Pokud nejsem úplný trotl, musím se i zamyslet. Proč a jak, jestli bych TO takhle chtěla, jestli bych TO takhle zvládla, uměla, naučila se, měla odvahu... A co mi pak vyjde - aha?

08.02.2021


Hlas kukačkyHlas kukačkyH. M. Körnerová (pseudonym)

Velmi dobře a čtivě napsaná kniha. Konečně něco, co má hlavu, patu a nepaskvil mezi nimi.
I když vlastně… No i tady je příběh sešíván (ne vyšíván) povinnou nití. Bez těchto švů by dnes asi kniha nesměla vyjít.
Autorčino vyjadřování a formulace jsou živé, přirozené a na úrovni. A to je prima.
Děkuji za krásné čtení.

19.05.2021


HanaHanaAlena Mornštajnová

Hanu jsem si koupila vlastně náhodou - a opravdu nelituji. Úžasné čtení. Takže i Hotýlek a Slepá mapa… - Díky za čtenářský zážitek, paní Mornštajnová!

06.02.2018


Jeden kopeček šmoulovýJeden kopeček šmoulovýMarie Doležalová

Hezká, taková malá, rodinná kronika. Tímto počinem musela autorka udělat obrovskou radost svým nejbližším. A blízkým určitě taky. :-) To mi připomíná, jak jsem před časem taky něco sepsala, bylo to dost podobné, včetně foteček a obrázků. Rodina četla se zájmem a s pobavením. Ty společné vzpomínky měly a stále mají pro nás význam. Ale žádné nadčasové dílo to opravdu nebylo.
Grafické zpracování této knihy mě však velmi potěšilo.

03.01.2019


Panský důmPanský důmAnne Jacobs

Dneska se medailičkou "Bestseller" označuje kde co. Pro někoho tato značka může být poněkud zavádějící. Protože ono slovo neznamená knihu z nejlepších, skutečně dobrou. Ale nejprodávanější. Z vlastní zkušenosti vím, že mezi těmito pojmy vskutku nemusí být rovnítko.¨
Tedy - kus takové pohádky před spaním mě nezabije, naopak, je lepší, než počítání nekonečného zástupu ovcí, nijak mě nepoznamená, nevyšťaví, nevyždíme, zkrátka neublíží. Za týden už asi nebudu vědět, kdo tu bojoval :-)

03.05.2020


Pláž v ChorvatskuPláž v ChorvatskuJulie Caplin

Prima oddech. Nenáročná četba, předvídatelný děj - přesto však příjemné čtení probouzející chuť k výletům a vyzkoušení nových dobrot v kuchyni.

08.07.2020


Nová dobaNová dobaM. Lamballe (pseudonym)

Inu, nebylo to špatné čtení, pokud si chci hlavu vyvětrat a vyhodit z ní změť A - Z, třesk a nálety přítomnosti, je vhodné sáhnout po této knize. Ne přimhouřit, ale zavřít očka nad pro mě těžko pochopitelným kamaráčoftem němců s amíka jen pár chvil po skončení války.
Mít na paměti, že se jedná o smyšlenku a ne dokument.
Nakonec mi z toho vyjde, že jiná doba, jiné zvyky, jiné postavy, jiné národnosti. Jiný svět. Ač v době těžké, zdá se mi však jednodušší, přehlednější.
Takže děkuji za chvíle oddechu, kdy nemusím být zpruzelá z těch direktiv, která se na nás z médií, ať už nenápadně vlezle, či přímo sprostě hrnou.

16.10.2020


Domácí přítelDomácí přítelJiří Žáček

Verše mi začaly zpříjemňovat čas dospívání a vydrželo jim to až doteď, jsou mými průvodci už napořád. Velmi obohacující duševní i češtinářský zážitek.

20.05.2021


Trocha poezieTrocha poezieJiří Suchý

Řekla bych, že genialita s pracovitostí p. Suchého je nepopiratelná.

20.05.2021


Almužna jen pro bohatéAlmužna jen pro bohatéH. M. Körnerová (pseudonym)

Kniha není úplně ten top, ale opět velmi čtivá, s nečekanou zápletkou, tedy žádné klišé. Líbí se mi, jakým způsobem paní Körnerová píše, její rozestřené příběhy jsou pro mne zdrojem radosti, nepodobají se sobě (jak se to říká o vejcích třeba), vždy něčím překvapí. A nenechávají čtenářovu mysl ležet ladem, ponoukají a stimulují. Na příště plánuji, že knihy, které mám v úmyslu přečíst budu nejspíš vždycky prokládat nějakým titulem od H. M. K. :-)

09.06.2021


1