ferdada komentáře u knih

Knížka se mi nelíbila. Buď nebyl ten správný čas nebo není pro mě. Kostrbatě vystavěné situace, divné Nesedí mi to, zdá se mi účelové. Vrr, ne po ve de né! Navíc to proklaté vpisování (a pro tvrdošíjné tupce opakování) povinných témat Ten, kdo je na toto citlivý (a nemusí být zas až tak citlivý :-), pozná - a bude mu to vadit. A pozor, toto hodnocení nepíšu v den, kdy jsem hnusná, zlá a nesnášenlivá. Naopak, smířlivá, na obláčku radosti a pochopení. Knížka však, evidentně, si ale určitě najde svou cílovou skupinu. No, proč ne. Komentáře jsou, myslím, od toho, aby komentovali čtenáři různých povah a zaměření. Tedy - go ahead, suďte každý dle svého gusta.

2 27.01.2024

Ó, jak opravdové! Bylo o čem přemýšlet, nač vzpomínat. Příběh mi tak nějak otevřel dobře zabouchnuté dveře minulosti. Už je to přes měsíc po přečtení - a pořád v tom jedu. Některá rána se probouzím a nevím, zda já jsem já nebo Pavlína. Inu, čtěte, je to dobrá kniha.
Petru Dvořákovou zařazuji mezi mé objevené a oblíbené paní Autorky. Není to jen neautentická šikovná pracovnice se slovy.

8 23.01.2024

Nopanejo! Takhle nějak si představuji dobře napsaný příběh. Uvěřitelný, netrapný, nekulhající. Příběh, který žijete (nejste čtenáři, či diváci). Oddechla jsem si, když knížka skončila. Oddechla a další dva týdny jej měla živý v hlavě.

11 23.01.2024

Myslím, že dobrá kniha. Líbila, ale to je takové alibistické vyjádření, nenudila, těšila jsem se na další čtení - vývoj příběhu. Prima.

8 23.01.2024

Zrovna jsem chtěla napsat, že je to nejhorší knížka ze série Julie Caplin, fakt, úplně nadbytečná. Ale když jsem otočila ještě na takový ty doslovy Jsem se umírnila. Každej, tedy, nechci generalizovat, myslím ale, že každej míváme všelijaký nedobrý stavy a období. A je prima, když nás někdo podpoří, utěší, k něčemu dotáhne. Tím pádem z bahniva vytáhne. Dobře, že takový management se našel, aby autorce zlepšil výhled na život. Za to jsem ze srdce ráda a hodnotím všemi možnými hvězdami. Nicméně, můj názor na to, co jsem četla ve Vinici ve Francii, to nemění.

Četla jsem docela se zájmem, už asi proto, že kniha žije známými situacemi. Až na závěr - ten mi vůbec nesedl, připadl mi jako nepasující přílepek.

3 05.11.2023

Příjemné čtení. Může vás uvést do klidu, naladit, pospravit duši, inspirovat.
Pro dny, které jsou nabité prací a přemýšlením - pár stránek před spaním jako hlazení peříčkem po čelíčku

2 05.11.2023

Oceňuji stylistické ztvárnění, zacházení se slovy a odvahu Kateřiny Šafránkové. I když je předesláno, že se nejedná o autobiografický příběh - známe smýšlení a předpojatost společnosti.
A byl to krásný návrat do let na střední, zpátky byly ty pocity a vůně chvil, které jsem zažívala. Jaká to vzácnost a vlastně dar to znovu prožít. Byť (aktuálně) pouhý čtenář, film běží a je velmi osobní. Ano, je to psaní o životě, jaký bývá, může být, jaký jsem zažila. Díky za něj. Něhu a čas. Potřebujem napořád.

05.11.2023

Staré odrůdy pro mne mají určité kouzlo. Ale nečarují napříč celou knihou, jen sem - tam záchvěv, příslib, dotknutí - a je pryč. To je málo. Podle hodnocení, které jsem slyšela v rozhlase, jsem si slibovala mnohem, mnohem víc, teď si vlastně říkám, že ta recenze byla vlastně úžasná, voňavá. Velmi lákavá. A já natěšená. Inu, nemá cenu se v tom pitvat, tohle čtení nesplnilo moje očekávání. Nemohu se zbavit pocitu, že je ploché a povrchní. Nejspíš to nebude jen pocit. Ale kdo chce číst, ať čte, čtenáře soudit nebudu. Můj čumák však říká, že tady to nehraje.

2 25.09.2023

Téma, které nemám ráda. Vedoucí k zamyšlení, jehož výsledkem nebývá šťastný konec.
Dno, zkáza, vůle, víra. Nemoc, stravující vše kolem, včetně

2 17.09.2023

Nevím, nevím, co k textu říct. Zdá se mi, že už "to" tu někdy bylo, jen teď v podání poněkud kostrbatém, neuspořádaném, pro mne neinspirativním. Ale třeba to byl autorův záměr, to netuším.
Rozhodně však, již několikátý den po přečtení silně vnímám jakýsi pocit upatlanosti. A ten jsem nikdy neměla ráda.

2 17.09.2023

Po šesti letech se dostávám k další knize Anny Bolavé. A nemělo to chybu! Je to výborně napsaná "ujetina". Jak na podobné nejsem, tato mě tedy chytla - a za dva dny bylo po všem, se vším všudy. Autorka příběh předkládá dobře vybranými slovy a stavbou vět - pocity ze čtení jsou tedy velmi působivé a věrohodné. Propojení pohádkového světa s tím skutečným je nenásilné, uvěřitelné, vlastně si říkám, že to "TAK" je, však mnohokrát už jsem byla svědkem různých fantaskností Existence a konání nadpřirozených bytostí je pak přijatelným odůvodněním situací prostým rozumem nevysvětlitelných.
Atmosféra knihy je skvělá, příběh má tempo, bonusem je i ne zrovna odhadnutelný vývoj postav. Inu, moc se mi, vlastně nečekaně, líbilo. A k trilogii hnedle hodlám přidat i další "Bolavosti", které jsem zatím nechala netknuté.

6 22.08.2023

Ale jo, hezký příběh. Říkala jsem sim že tohle bych chtěla prožít. A vytáhnout moji mámu s tátou z jakéhosi kruhu, kde jsou, a dát jim ještě jiné chvíle štěstí a potřebnosti. Vrátit paměť hezkých časů.

1 05.08.2023

Neskutečně krásný příběh, napsaný skvělým květnatým jazykem. Vzácný. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, co všechno se přede mnou pootevře, rozkryje. Už je to dva měsíce, co jsem ji dočetla a stále mám jaksi milo v duši. Tak jakoby mě trošinku lidsky povytáhla. To tak mívám, když spatřím něco obyčejně všedně krásného, slyším plynout slova dobře a neuměle vybraná, když hudba hladí.
Zkrátka, moc mne obohatil, příběh Gabrielův. Vrátím se k němu, stojí za to. Kdo jste nečetl , přečtěte a nestyďte se při setkání s ohromujícími popisy vyřčenými ladně, s otevřenou citlivostí. Nejsme na to dnes už asi zvyklí. Nechte je působit.

12 05.08.2023

Ráda jsem ji četla. Nejspíš proto, že se asi skutečně jedná o románovou kroniku, jak je předesláno. Chci tomu tedy věřit a věřím, cítím autorčino osobní účastenství. Tím spíš je pro mě celý příběh (celé příběhy) více osobní a hluboce se mě dotýká. Nezdá se mi být prvoplánový, jak je to v dnešní době - nevím zda moderní - spíše povinné.
Ano, velmi mne zaujala a doporučuji ji i přes "nejasnosti", které vadí např. mému muži (neurčitost datace, konkrétnější politické pojmy), podrobnější popis života v horách zde též nenajdete. Ale což, tyto "nedostatky" mohou být vějičkou pro vlastní čtenářovo dohledávání. Mívám to tak a knížka pak ve mně ještě dlouho žije.

8 05.08.2023

Ale proč ne? Romantiku už jsem nečetla dlouho. Rozhodně překvapivé od H. M. K., doteď jsem ji pro sebe totiž, dle přečtených knih, měla zařazenu jinak, naopak, realita, i drsnější. Ale pěkné, takový útěk od přiblblých starostí dneška.

1 05.08.2023

Naprosto skvělé čtení. Příběh, dialogy, vykreslení prostředí. Nemám slov. Kniha mě zaujala stejně tak, jako předchozí psaní pí Chalupové. Opět překvapivý závěr, když jsem dočetla, měla jsem stejně úžasný pocit, jak vše do sebe zapadá, jako u ostatních knížek této autorky. Jestliže jsem nikdy nechápala, proč vznikají fankluby, tak teď bych tedy věděla. :-)

5 05.08.2023

Ano, je těžké (viz komentář níže) říci, že kniha se mi líbila. To by znělo jaksi divně, může to být chápáno z jiného směru. Zapůsobila na mě velmi, napsána je skvěle. Výborně zachycena naivita dítěte, jak jednoduché je s drobotinou manipulovat a směrovat ji. Čtení mi po spoustě let otevřelo vrátka do hlavy - k těm vzpomínkám na mé žákyňské působení ve volejbalovém oddíle. Jak to tam tenkrát chodilo. Různé "věci", chování, mimika a řeč těla mi vlastně v plné palbě dotekly až jako dospělé ženě. Pro dítě byl náš vedoucí bůh a nikdy bychom o něm nesmýšlely v neslušných relacích.


v

9 05.08.2023

Tak jako oddech, no, ale jsou i horší. Nejdřív jsem myslela, že se neprokoušu, ale pak děj trochu nabral na zajímavosti, nakonec mě to i bavilo. Asi vzhledem k tomu, že jsem ji četla v pracovně náročnějším období, se tahle knížka hodila.

05.08.2023

Tyjo... a mně tohle nesedlo, přitom z jiných autorčiných děl jsem byla nadšená. Rozhodně to nevzdávám a dám ještě pokus.

3 26.05.2023