fénix56 komentáře u knih

Zajímavá kniha s netradičním námětem. Hlavní postava Neonila mne svým charakterem neskutečně prudila. Ale stále jsem knihu otvírala znovu a znovu se zvědavostí, jak její příběh bude dál pokračovat. A pak i příběhy jejich blízkých.

Mám pocit, že za celý svůj život udělala jednu jedinou dobrou věc (záchrana "falešné Světlanky"), ale zároveň nikdy nepátrala po té pravé, což nejsem schopna pochopit.

Popis městečka, kde nakonec Neonila bydlela, je přesný, mám ho za humny. Opravdu to tam tak vypadalo, včetně paneláků s novinami v oknech, vůní nebo lépe řečeno zápachem baryšní i čilým obchodem mezi Čechy a Rusy...

15 02.10.2023

Druhý díl série o Karlu IV.se mi líbil o něco méně než první díl této série, ve kterém se dělo více zásadních skutečností. Zde šlo hlavně o ustálení vztahu mezi Karlem a ještě nevyzrálou, někdy tvrdohlavou Alžbětou Pomořanskou. Rovněž přetrvává rozmazlování syna Václava. Těžkou ranou pro Karla je smrt arcibiskupa Arnošta.

Posloucháno jako audiokniha v podání výborného Jiřího Dvořáka.

7 02.10.2023

Tak za mne to bylo příjemné překvapení. Na rozdíl od některých spisovatelů historických románů, kteří se ve svých knihách věnují spíš "obyčejným" lidem a jejich erotickým radovánkám, v této knize spisovatel píše o skutečných historických postavách a jejich osudech. Ať už jde o rozporuplný vztah Karla IV. s otcem Janem Lucemburským, lásku k matce Elišce Přemyslovně nebo rozmazlování prvního syna.

O Karlovi IV. jsem už četla dost knih, ale tato se mi líbila asi nejvíc. Hlavně svým střízlivým popisem jeho života a nezabředáváním do zbytečností. Jediné, co mi trochu vadilo, je přeskakování v čase, mám raději časovou posloupnost.

Román jsem poslouchala jako audioknihu a musím vyzvednout perfektní přednes Jiřího Dvořáka a rovněž předěly pomocí dobových chorálů.

7 30.09.2023

První třetina knihy, kde se seznamujeme s městečkem a jeho obyvateli perfektní. I poslední třetina, i když ten konec byl trochu jako z holywoodského filmu. Uprostřed se to ale trochu vleklo, např. mne nebavily popisy rybářských technik. A některé linie příběhu se nakonec úplně nevyřešily. Nebo mi unikly...

Nicméně četlo se to dobře. A teď, v zářijových skoro třiceti stupních, mne povídání o Islandu ochladilo. Neobvyklý hrdina, netradiční detektivka, drsná, ale krásná severská příroda.

12 13.09.2023

Další díl o Petrovi ze Sioraku zachycuje konec období vlády Jindřicha z Valois, kterého Petr zbožňoval, a nástup Jindřicha Navarského na trůn. K tomu má Petr určité výhrady, hlavně co se vojáckého chování a vzhledu týče, ale nakonec si jej také oblíbí.

Zemí pořád zmítají boje mezi hugenoty a katolíky, dojde i na hladomor. Některé scény působí až apokalypticky.

Zajímavá je i část románu, kde Petr ze Sioraku netuší, kdo je vlastně jeho manželka. A samozřejmě, i jako ženatému a už trochu zestárlému muži mu nechybí chuť neustále laškovat se ženami, ať už z jakékoliv společenské vrstvy.

11 12.09.2023

Tuto knihu jsem četla až po sérii Píseň ledu a ohně, ale nevadilo to. Objevují se tu sice rody, které jsou známé z PLaO, ale je to samostatný příběh, lépe řečeno tři části příběhu. Je to styl, který mám u pana Martina ráda, naopak mi neseděl kronikářský styl knihy Oheň a krev.

Duncan Vysoký, sympatický svou zarputilostí, cílevědomostí a jeho panoš Egg s tajemnou minulostí (i když se dá odhadnout), je perfektní dvojka. Jejich putování krajinou a setkávání se s občas dobrými lidmi, ale spíše se špatnými týpky je napínavé, psané květnatým jazykem. Sem tam mi sice lezlo na nervy vypisování spousty rodů se všemi jejich erby. Ale to je jen malá piha na kráse, kterou obsahují všechna Martinova díla.

10 28.08.2023

Nejdříve se mi do čtení knihy dlouho nechtělo, obávala jsem se nějaké romantiky. Kniha byla naštěstí o něčem úplně jiném. Líbily se mi hlavně ty pasáže, kde spisovatel rozebíral povahy jednotlivých osob. Spektrum bylo široké, Indové, Britové, Američané, dokonce i Ruska. Přibližuje nám i různá náboženství a problém kast.

Musím konstatovat, že sympatičtější mně byly spíše mužské postavy, hlavně Tom Ransome, který mi svým cynismem připomínal Rhetta Buttlera. Některé ženské postavy byly doslova příšerné, např. paní Hogget-Claptonová, paní Simonová a další.

Když nastanou deště a příroda ukáže lidem, jak jsou vůči ní bezmocní, někteří se vzpamatují a začnou se chovat tak, jako by od nich nikdo nečekal, např. Edvina.

Jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla určitá rozvleklost děje a přelidnění spoustou postav.

10 26.08.2023

Asi takhle: za partnera bych Laca nechtěla, ale za parťáka na pokec určitě. Vulgarity jsem předpokládala, takže mne nevyděsily. Je to neřízená střela, natlakovaný papiňák, divočák, který si rozhodně nebere servítky a netrpí přehnanou korektností.

Přesto lze z některých momentů vytušit perličky na dně Lacovy duše. Pod drsnou slupkou se občas projeví nečekaná, citlivější Lacova povaha, kterou se ale snaží skrývat.

9 20.08.2023

U čtení jsem se moc bavila. Takových lidí, jako je děda, znám ve svém okolí několik, ale rozhodně bych neměla odvahu s nimi jet kamkoliv, natož na Kubu. Před spisovatelkou smekám....

Kdysi mi o svém zájezdu na Kubu vyprávěla jedná známá, která se moc neorientovala v zeměpise, dějepise ani v politice a strašně se divila, že tam letěli tak dlouho a že tam lidé žili v chatrčích z vlnitého plechu. Škoda, že tam nejela s dědou spisovatelky, ten by ji přesvědčil o jejím špatném úhlu pohledu.

Jedinou výtku bych měla k častým nespisovným výrazům. Ale možná tak chtěla autorka dodat příběhu větší autenticitu.

9 06.08.2023

Přestože mi hlavní postava značně lezla na nervy svou jednoduchostí až omezeností, bylo mi jí zároveň líto. Bojuje s výčitkami svědomí, protože se víc věnovala opilému manželovi než synovi. O to víc se teď, ve stáří, snaží vše odčinit. Řeší to hlavně pečením a vařením pro své blízké, ale síly už jí ubývají a zdraví neslouží.

Obdivuji spisovatelku, že se ve svém mladí dokázala vcítit do myšlení staré ženy a velice věrohodně popsala její myšlenkové pochody. Předpokládám, že kniha mladé čtenáře nezaujme, ale ty, co už mají něco odžito, určitě upoutá.

7 01.08.2023

Kdysi jsem viděla film (mimochodem výborný), který odpovídal stylu této knihy. Drsná doba, životem zkoušení, svérázní lidé. A v kontrastu s tím poeticky vylíčené prostředí bohem zapomenutého kraje. Bylo mi líto Ulriky, po smrti maminky zůstala jen s notorickým otcem, její sestry už to dávno vzdaly. A to ještě není všem hrůzám konec, horami se potloukají werwolfové.

Styl psaní Vladimíra Körnera miluji, opět nezklamal.

16 17.07.2023

Z Temüdžina se stává Čingis. Chán kmenů, které se mu podařilo sjednotit. A daří se mu dobývat další města a území. Řídí se heslem, že kdo umí dobývat, má na to právo. Důležitá je síla. Přitom nestojí o výkupné (i když ho dostává), k čemu by mu bylo. Stačí mu přece jen to, co uveze na koni.

Jeho bojovníci jsou mu oddáni, můžu se spolehnout i na své bratry Kajčuna a Chazara. Vlastně i Temugeho, ale ten je založením jiný. Ten by raději stavěl města a žil v nich než aby je dobýval.

Trochu lépe se mi četl první díl, ale ne kvůli tomu že by byl lépe napsaný. Jen v prvním díle Temüdžin bojoval o svůj život, ve druhém díle Čingis ničil životy tisíců ostatních ...

Nevím, jestli se u nás vydají další díly, což mne, mírně řečeno, štve. Ráda bych si přečetla další pokračování života Čingise, jeho bratrů, jeho synů...Nejvíc mne zajímá, jak se vyvine vztah s nejstarším synem Džučim. Conn Iggulden je mistr historických románů a velmi oceňuji následné dodatky v knihách, kde doplňuje a vysvětluje historické souvislosti.

9 12.07.2023

První půlka knihy se mi líbila, linie s minulostí ve Francii vypadala lákavě. Ovšem pak se to pokazilo. Bylo to překombinované, docházelo k nepravděpodobným situacím. Navíc jsem nechápala, proč se všechny ženské postavy zamilovávají do tak ubohých týpků. A vlastně ani většina ženských postav není přehnaně inteligentních....

18 12.07.2023

Čtvrtý díl dle mého mínění opět zasluhuje pět hvězdiček. Je zde sice dost "přelidněno", ale všechny tyto postavy, ať už důležité nebo ty, které se zde jen mihnou, jsou opět popsány tak roztomilým archaickým způsobem, že je radost to číst. Urozenci, odranci, panečnice, soupohlavník, obojetník, jařmo atd. A květnaté proslovy Petra Sioraka k dámám jeho srdce, no která by odolala? Jejich ctnost hned začala kolísat.

Zároveň sledujeme snahu krále Jindřicha III. udržet klid mezi hugenoty a katolíky. Jenže má proti sobě silné soupeře, ať už v Paříži "krále Paříže" vévodu Guise, tak i v okolních zemích, hlavně ve Španělsku.

15 09.07.2023

Moje druhá knížka od Jany Poncarové a musím konstatovat, že Podbrdské ženy se mi líbily víc. Nějak pomalu to "odsejpalo". Od příběhu české aristokratky v pohnutých dobách 20. století bych čekala napětí, spád, ale občas jsem se nudila. Možná byla chyba, že jsem Cyklistku poslouchala jako audioknihu, ten poslech mne ještě víc uspával....

9 05.07.2023

Vynikající kniha s neobvyklým dějem, navíc miluju knihy ze severského prostředí. Lidé tam šetří slovy, o to víc zůstává nevyřčeno. Prolínají se příběhy dvou žen v různých dobách, aby se nakonec jejich osudy propojily.

Trochu víc mne bavilo číst o Unni a jejich blízkých. Musí žít v drsných podmínkách, mezi lhostejnými lidmi a nezbývá jim nic jiného, než se spolehnout sami na sebe. A největší zrůda je sedlák, který jim pronajímá chatrč k bydlení.

Kåra mi hodně vadila. Oproti Unni se má komfortně, ale ke svým blízkým se chová přinejmenším neohleduplně. Ano, trpí psychickými problémy, ale její jednání je už přes čáru.

A konec, kdy se vše propojí a vysvětlí, to byla síla....

14 25.06.2023

Paní Alvarová se snažila popsat, jakým způsobem vznikají dezinformace, jak manipulátoři dovedou vymýt mozky. V době internetu a sociálních sítí v obrovském měřítku.

V knize je i návod, jak se bránit, jak nenaletět. Jen mám obavy, že ti, co už dezinformacím podlehli, si nikdy nepřiznají, že udělali chybu. Pořád jsou přesvědčeni, že "peklo jsou ti druzí"...

Kniha byla poprvé vydána už před několika lety, kdy se tehdy někomu mohlo zdát, že zbytečně straší ruskou propagandou. Čas dal paní Alvarové za pravdu.

15 24.06.2023

Trochu jsem se bála, aby to na mne nebyla moc velká romantika. Ne, nebyla. Přesně takhle by asi vypadal skutečný příběh vzplanutí mezi dvěma lidmi úplně jiného založení a hlavně jiného náboženství. A to v době, kdy na pyrenejském poloostrově probíhal boj o moc mezi Kastílií a Aragónií, ale rovněž se projevovaly rozpory mezi křesťany, muslimy a Židy. Navíc je to doba křížových výprav a taky útěků Židů z jednoho státu do druhého.

Konec knihy ukazuje, co dokáže zmanipulovaný dav. Plyne z toho nějaké poučení? Kdepak, lidé jsou nepoučitelní.... Podobně bezútěšně na mne působila i nedávno dočtená kniha Mé dobré město Paříž o řádění za Bartolomějské noci. A tam šlo dokonce o dva druhy křesťanství, ne o diametrálně různá náboženství.

Jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla přemíra některých filozofických úvah, hlavně co se týká náboženství. Ale celkově je kniha psána květnatým, poutavým stylem. Mile mne překvapila.

19 17.06.2023

Tak jak jsem se na knihu těšila, odkládám ji nedočtenou. Pravděpodobně je to nevhodným překladem. Kromě toho, že jsem některým krkolomným větám vůbec neporozuměla, vytáčelo mne například neustále pojmenovávání dvou babiček Alžběty: Jacquetty Lucemburské, hraběnky z Rivers jako bába Riversová nebo vévodkyně Cecílie Nevilleové jako bába z Yorku. Byly to šlechtičny, matky krále a královny. A taky babičky, ale ne nějaké báby.....

Tak tato knížka patří z mého hlediska mezi ty průměrné od paní Ivanky Deváté. Jde jen o takový výčet událostí od narození výše.... I když je to psáno s vtipem, přece jen se mi více líbila třeba Lázeňská kúra nebo Co číhá za humny.

8 06.06.2023