Vladař na scéně

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

4. část historické ságy. Pokračování příběhů venkovského šlechtice a lékaře v královských službách Petra ze Sioraku. Kniha nás zavede do Francie let 1572–1588. Ocitneme se přímo uprostřed náboženských válek a mocenských sporů, které otřásají koncem šestnáctého století celou zemí. Petr ze Sioraku v této době nadobro opouští rodný Mespech. Končí také jeho bujná a nerozvážná mladická léta, žení se se svou milovanou Angelinou a stává se lékařem a tajným agentem krále Jindřicha III. Děj knihy se proto nyní neomezuje jen na území Francie, dostaneme se například také ke dvoru anglické královny Alžběty I. Detailně poznáme dobové dvorské zvyky i zlozvyky, stejně jako tehdejší strasti a slasti života soukromého. A spolu s moudrým lékařem Petrem ze Sioraku se zamyslíme nad otázkou lidské tolerance, statečnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/38932/dedictvi-otcu-vladar-38932.jpg 4.6136
Série:

Dědictví otců (4.)

Orig. název:

Le Prince que voilà (1982)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Vladař na scéně

Přidat komentář
Finn69
10.07.2017

Myslím, že u tohoto dílu jsem přestal, když jsem tuto ságu četl poprvé. A je mi i dnes jasné proč. Už to totiž není ani tak kronika Petra ze Sioraku, ale spíš populárně převyprávěná část francouzských dějin. A to už kdysi udělal (asi nedostižně) André Maurois.
Pořád se to dobře čte, ale už to zkrátka není úplně ono.

Jackjelly
20.12.2016

"Chudí řemeslničtí tovaryši, nevědomí a hladoví, jimž několik zlatých vyzbrojilo paže. S těmi se vedou války a provádějí popravy, Miroule, zatímco Montpensierová se cpe mandlemi v cukru a sušenými švestkami na poduškách z hedvábí."
Jedna z důležitých vět knihy dokládající, jak málo se za ta staletí změnilo.
Jinak kniha, jako zatím celá série, je lahůdkou pro čtenáře a vyváženost historických reálií s výborným příběhem ji řadí k tomu nejlepšímu v této kategorii.

alef
02.12.2016

Po dobrodružstvích prožitých v Paříži, jsem s radostí spolu s Petrem opět zavítala na Mespech a znovu se rozhlédla po klidném venkovském kastelánství, kde se nakonec sešli všichni mí oblíbení hrdinové téhle ságy. A pak, na mé svědomí, začalo sněžit tak, že “nešlo rozeznat cestu od pole a mráz byl na umření” :-), ... a tak jsem si uvařila čaj, přihodila pár polínek do krbu a ponořila se do čtení: “Madame, klečím vám u nohou” :-) ... vážně jsem si moc užívala tohle vyprávění :-), plyne tak lehce, Petr je opravdu neodolatelný průvodce :-), ... o tom, jak se, coby lékař, dostane do královských služeb a harcujíc se po velkých cestách království, je svědkem (trochu i strůjcem :-)) velkých hitorických událostí ….

elizabeth_ba
27.09.2016

Při svém úplně prvním čtení série jsem tuto knihu neměla k dispozici (její nové vydání jsem totiž nestihla). Až později, když už jsem ji zakoupila v antikvariátu, jsem z ní byla nadšená a to, jakým způsobem líčí Jindřicha III., se pro mě posléze stalo vzorem a inspirací, jak správně popsat mého (a Petrova) vřele milovaného pána. I můj článek o této historické osobnosti začíná právě úryvkem z komentované knihy, tak dokonalý obraz našeho Jindřicha, vlastně jednoho z našich Jindřichů (protože k těm našim, rozuměj svým a Petrovým, počítám rovněž Navarrského) kniha vykresluje. Pokud je náš Jindřich, co by Machiavelli v praxi, skutečně na scéně, nemohu Siorakově vyprávění vytknout ale vůbec, vůbec nic, řídíc se pobídkou ze s. 557 (Odeon 1986): "Spanilá čtenářko, i u vás škemrám a žebrám, byste z hloubi svého něžného srdce věnovala stejný bezmezný obdiv, jaký cítí srdce moje, neslýchanému udatenství a pevnostimého nešťastného pána zápasícího s krvelačnými poddanými." Což já tuze ráda z celého svého srdce činím...

Co se pak týče Petrova soukromého života, mám občas pocit, že některé ze zástupkyň „něžného“ pohlaví (obzvláště pak Zara) by občas potřebovaly jednu za svá něžná ouška a některé postavy (Samarcas a Larrissa) se mi zdály malinko zbytečné (jsou tam vlastně jen kvůli anglické stopě a procesu s Marií Stuartovnou), ale právě anglická námořní udatnost (no jasně, sir Drake) a její vítězství nad španělskou Armadou, která zajistila na nějakou (dosti krátkou) chvíli poklidný život a vládu i našemu Jindřichovi, je asi největší událostí tohoto Petrova diplomatického působení v utajení, v němž (jak uvidíme v dalších pokračováních) bude i nadále úspěšně pokračovat. Zbývá nám jich (těch diplomatických misí a dobrodružství) více než Jindřichova života.

Doplňuji ještě jeden úryvek z knihy. Kromě toho, jež jsem použila u svého článku, a Petrovy výzvy ke spanilým čtenářkám na niž jsem reagovala v minulém odstavci, mě zaujal i ten, jak se Petr zamýšlí, proč nemůže člověk milovat toho správného člověka, poté co bylo tolik ublíženo ctihodnému a laskavému doktoru medicíny Fogacerovi: "A čí to vina v tomto prapodivném světě, nemilujeme-li toho, kdož miluje nás, a milujeme-li tam, kdež nejsme milováni?"

kristleko
12.07.2015

Role králova agenta či špiona dodává čtvrtému dílu příběhů Petra ze Sioraku „šmrnc“ a díky ní je zase trochu jiný než předešlé části ságy. Čtenáři se otevře svět, podívá se na různá lákavá místa (Boulogne, Londýn...) a zblízka pozná řadu historických osobností – zvláště vladaře Jindřicha III. a Alžbětu I., ale i řadu vedlejších postav jako povýšeného králova „arcimilce“ vévodu Epernona nebo zhýralou paní Montpensierovou. Podobně jako ve třetím dílu Merle plasticky a dramaticky vykreslil postupné prorůstání vlivu radikálních katolíků v čele s vévodou s Guise a atmosféru bublající nenávisti proti králi, jež vrcholí jeho útěkem z Paříže. Čtivost a napínavost příběhu bohužel trochu trpí přílišným příklonem k „velkým“ dějinám na úkor těch „malých“ – v knize je zkrátka „méně Petra a více politiky“.

Valyk
24.04.2015

Richie1 v komentáři níže uvedl shrnutí 4. dílu fresky velice výstižně a v podstatě není co dodat. Já na doposud přečtených dílech 1 - 4 obdivuji nádherný a barvitý archaický jazyk, vtip a inteligenci. Dovolil bych si k tomuto dílu sice poněkud obsáhlejší, ale podle mého výstižné ukázky:

""Vzácný pane," pravil Miroul, kdyžtě narýsoval S na obou stranách břichaté, "kterak se nazývá dopis, v němž se laská ten, kdo vás chtěl pokousat?" "Captatio benevolentiae.""

""Zaro," pravila Gertruda, "bylo by ti libo přinést sem malého Alexandra, vidím, že se pokakal." "Nikoliv madame!" pravila Zara, zvedajíc do výše krásné ruce. "Je všecek pokakaný, nemohla bych se ho dotknout, ba ani se k němu přiblížit, tak mi ten zápach smrdí! Madame, žaludek se mi obrací!" "Matka si na to ovšem zvyknout musí," pravila Gertruda. "Z té příčiny jsem nechtěla být matkou, madame, neboť na těch věcech je vše nechutné: ohavná zvířeckost mužova, ošklivost těhotenství, utrpení při porodu, novorozeně, kteréž by zajisté bylo roztomilé se svými tvářičkami, nevinnýma očima a roztomilým tělíčkem nebýt pohříchu toho, že bez přetrží pod sebe kadí a ščí. Aj!" pravila přikládajíc si ruku k ústům, "div nezvracím, toliko když si to představím, tak si to všechno ošklivím!" "Zaro," pravila moje Angelina, kteráž jsouc chotí lékaře, hodlala dát o tom zaznít hlasu rozumu, "to je přec poplatnost přírodě. Ty sama jsi jí v tom podřízena." "Než nikdo mě přitom nevidí! A činím co nejrychleji mohu! A všecka zahanbena, že ty ohavnosti a ty zápachy mohou ze mne vycházet! Pro smilování, já se poté myju a voním, tak je mi to vše odporné! Budiž ještě u mužů, kteříž jsou od přirozenosti hrubí! Leč nebylo by bývalo možné nastrojit tyto věci jinak u našeho pohlaví, kteréž je svou povahou o tolik útlejší a jemnější?""

Richie1
12.05.2014

Ve čtvrtém dílu ságy dochází k jedné podstatné změně oproti předchozím dílům. Petr ze Sioraku vstupuje do přímé služby francouzskému králi Jindřichu III. jako jeho lékař, a protože je nejen chytrý a šikovný, ale především věrný, využívá ho jeho panovník i k rozličným tajným posláním. S hlavním hrdinou se tak dostaneme na mnohá místa středověké Francie, ale i třeba na dvůr navarského krále či na anglický dvůr.
Dobrodružný ráz příběhu je zachován, ale děj je navíc značně rozšířen o historické souvislosti. Popisování historických událostí je někdy až na úkor čtivosti příběhu, ale na druhou stranu se tak čtenář mnoho dozví o této vzrušující době, kdy se Francie ocitla na pokraji rozpadu, protože byla zmítána rozkolem mezi katolickou většinou a hugenotskou menšinou. Do hry vstupují i další mocnosti jako katolické Španělsko s králem Filipem II. nebo protestantská Anglie s královnou Alžbětou I. Velmi dobře je v románu vykreslena osobnost francouzského krále Jindřicha III. a jeho boj proti nepříjemnému soupeři o moc - vévodovi Jindřichu Guise. Vrchol tohoto soupeření je napínavě popsán v samém závěru románu. S Petrem ze Sioraku bude čtenář přitom.

Majdule
26.02.2014

Pro mě je subjektivně čtvrtý díl série tím nejlepším. Petr se stává špionem ve službách krále a odhaluje nám tak své další tváře a schopnosti. Děj tím získává rozměr akčního, špionážního příběhu s tím, že zachovává všechny klady předchozích knih: silné postavy, atraktivní prostředí, nádherný jazyk, to vše ožívá ve strhující historické mozaice, při které zapomínám jíst, pít, vystupovat z hromadných dopravních prostředků a jen čtu ponořená do světa Petra ze Sioraku. Radost obracet stránky.

mkarajda
29.06.2013

první tři díly této série se mi líbíly víc. Tento díl mi připadal už moc politický, což mě moc nezaujalo.

kryspin66
12.02.2013

Tento díl mě tolik nenadchl jako předchozí, je v něm více politiky, ale to přinášela doba a moc.

Atuin
10.10.2012

Osudy Francie jsou od prvního dílu do posledního úžasnou podívanou, nelze jim vlastně nic ubrat, je vidět že spisovatel,byl bohat životních zkušeností, které umě zasadil a ještě uměji vylíčil. K oběma seriiím se neustále vracím.

eraserhead
05.09.2011

K celé sáze o Petrovi ze Sioraku lze v podstatě dodat jen jedno. Chcete-li se něco dozvědět o životě a historii, nejen francouzské, druhé půle 16. století a nebaví-li vás číst různé historické knihy a dějiny, Merleho sága o životě, skutcích, myšlení a událostech této doby vám toho v beletristické formě poskytne tolik, až budete mít problém to vstřebat. Nejde totiž jen o Paříž a Francii, jde o střet dvou pohledů jednoho náboženství, o mezinárodní politiku (část knihy se věnuje alžbětinské Anglii), nejde jen o královský dvůr, ale i o byčejné lidi, poddané, pracující, sloužící. Jde prostě o celou tehdejší dobu.