Evus
komentáře u knih
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Chtěla jsem něco oddechového na deštivé nedělní odpoledne a bohužel sáhla naprosto mimo. Sem tam jsem se sice zasmála, jako celek je ale kniha jedna velká křeč a mnohdy už se modlíte, aby byl konec (když já neumím nedočítat :-P). Autoři se tak úporně snaží nacpat genderové stereotypy pouze do dvou postav, že výsledek je naprosto nereálný i v té největší nadsázce (už vidím, jak rozmazlená fiflenka Nataša sleduje extraligový hokej na mobilu v posteli, protože ten její mamánkovský"nadsamec" nerozezná hokej od curlingu). Ovšem pokud na základě "prototypu muže" Jindřicha soudíme, že muži jsou debil, pak na základě "prototypu ženy" Nataši musíme chtě nechtě usoudit, že ženy jsou pizdy. Ne, tohle byla fakt dokonalá ztráta času, jediná omluva pro to je, že jsem neměla nic jiného a mohla číst buď tohle nebo leták do Kauflandu.
Zimní muži
Jesper Bugge Kold
Opravdu zajímavá depresivní kniha. Je mi jasné, že na obou stranách byli lidé všech možných ražení, zatím mě ale nenapadlo dívat se i na samotné Němce jako na Hitlerovy oběti až v takovém měřítku, jaké popisuje kniha. Zajímalo by mě, kolik těchto "tiše stojících" bylo. Možná většina. Těžko říct, jak bychom se zachovali my, koneckonců hrozné věci kvůli strachu o sebe a rodinu lidé páchali i později za komunistů.
Možný spoiler:
A přesto že na jednu stranu chápu, že hrůza války oba bratry nenávratně poznamenala, přesto jsem je v závěrečných pasážích nedokázala litovat. Přišli už o všechno a tím spíš pak měli na výběr - ale už nechtěli, neměli sílu. Takže se stali přesně těmi, kterými pohrdali.
Jméno růže
Umberto Eco
Výborný historický příběh propojený se zajímavou detektivní zápletkou. I když kniha nebyla z nejlehčích, četla se mi poměrně dobře, protože je určená pro širší spektrum lidí tak, aby v ní každý našel to, co ho baví: historii, detektivku, náboženskou literaturu...
Takže co dodat? Snad jen:
"Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotni zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a často místo sebe. A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je osvobodit se od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých přestav."
Našli by se lidé (nebo skupiny lidí), kterým by se tohle mělo říct
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Jedna z nejkrásnějších a asi nejtajemnějších pohádek (a knih vůbec), co jsem kdy četla. Četla jsem ho asi v 8 letech, pak jako adolescent a naposled nedávno a pokaždé mi dal něco jiného. Obsahuje myšlenky pro život, nad kterými by se lidé měli zamyslet
Farma zvířat
George Orwell (p)
Nadčasové geniální dílo poukazující na velmi snadný vznik diktatury a toho, jak se i dobrá myšlenka může obrátit proti lidstvu. Tuto knihu by si měli přečíst všichni, kdo si myslí, že nám už něco podobného nehrozí. Neboť i teď platí, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si ROVNĚJŠÍ
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Tak tohle bylo špatný. Vydržela jsem přesně dvě kapitoly. Asi nejsem cílová skupina podobné literatury, protože opravdu nechápu, co na tom má být tak super. Styl psaní mi připadal jako slohovka žáka páte třídy a neskutečně mě rozčiloval, takže jsem ani nějak nepochytila, o čem by to vlastně mělo být. K tomuhle se určitě vracet nebudu.
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Ač napsáno ve 20. letech na SSSR, myslím, že v dnešní době začíná být opět aktuální. Děsivý obraz budoucnosti, ve které jsou všichni povinně šťastní. Díky formě deníku možná lepší zážitek než z Orwellova 1984.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Výborný příběh o tom, že člověk je schopen pro peníze udělat cokoli, klidně i bezohledně ničit životy druhých, a taky o tom, že zbabělost a rektální alpinismus je lidem bližší než odvaha a vzepření se. Bohužel se příběh dá dobře implementovat i do dnešní doby.
Strážkyně pramene
Emmi Itäranta
Přestože nejsem pubertální dívka, ani se mi nebortí celý svět, protože mi umřel křeček, tak mi knížka nějakým zvláštním způsobem sedla. Půjčila jsem si ji, protože to měla být "fakt skvělá a aktuální dystopie", takže mě ladění do řekněme hodně emocionální noty trochu zarazilo, ale nakonec to nebylo tak zlé. Jasně, postrádá to akčnost Hvězdné pěchoty a propracovanost Hyperionu nebo Pána prstenů, ale i tak má příběh něco do sebe a přečetla jsem ho velmi rychle. Díky němu jsem si po pár letech i našla čas na čajový obřad. Ale fakt je, že je plný sentimentu nad minulostí a beznaděje z života na umírající planetě, takže ortodoxním čtenářům Hry o trůny a nejrůznějších space oper asi opravdu úplně nesedne.
Sophiina volba
William Styron
Příběh jsem znala z doslechu a od knihy jsem čekala něco úplně jiného. Spíš popis Sophiina života v Osvětimi, než co se dělo po válce. A že o její volbě bude v knize sotva odstavec... Ale jinak se četla dobře, zajímavý náhled na traumata těch, co přežili a snaží se svou zkušenost předat jiným, vypořádávají se s pocity viny i hnusu a kladou si otázku, proč zrovna oni...
Jen ty a já
J. D. Robb (p)
Poslední dobou se příběhy posunují od hádek s Roarkem spíš ke zdůrazňování důležitosti Eviny rodiny a přátel, kolegů - dobrých poldů. Sice trochu sentimentální, ale je zajímavé pozorovat Evinu proměnu v chápání a přijímání vztahů. Navíc mě potěšily a pobavily zmínky o Čechách a Praze.
Na mě si nepřijdeš
J. D. Robb (p)
Teď před Vánoci hezky tematicky ladící kniha. Zápletka tentokrát trochu ustoupila Evinu osobnímu životu, nicméně především vánoční ples byl popsán skvěle a kniha se mi líbila. Asi si taky nechám na záda vytetovat jmelí :-P
Pavučina lží
Dan Brown
Nevím, dost přitažené za vlasy, začátek navíc poněkud zdlouhavý - už ani ne napínavý, to autorovo "tajnůstkaření" mě spíš rozčilovalo. Připadala jsem si jako v mateřské školce: "Řekni mi to." - "Neřeknu." - "No tak mi to řekni." - "Neřeknu."... -"Tak si to strč víme kam." A konec poměrně předvídatelný. Jediné, co se mi líbilo, jak do padl POTUSSS.
Treblinka, slovo jak z dětské říkanky
Richard Glazar
Popis Treblinky je tak děsivě bez emocí, že nechápu, jak vůbec to autor zvládl napsat. Takhle nějak si představuji peklo.
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Nezapomenutelná klasika české literatury, kdo jí jako malý nečetl, má výrazné mezery ve vzdělání
Neomylný instinkt
J. D. Robb (p)
Jako vždy výborně napsaný příběh, oblíbené postavy v čele s Evou Dallasovou. Akorát by si nakladatelství mělo po překladatelích knihy taky recenzovat, protože překlad byl naprosto příšerný, z některých ženských postav se stali muži a naopak, staří přátelé si po třiceti dílech začli vykat... 4* za příběh a že mám tuto sérii moc ráda
Ve službách Spravedlnosti
Ann Leckie
Nevím, podle čeho se udělují ceny za literaturu, ale tady mám pocit, že to snad bylo jen kvůli korektnosti a genderové vyváženosti (jak pohlaví autorky, tak postav). To je tak strašná slátanina, že kdybych ji neměla jako poslední nepřečtenou v telefonu na deštivé dovolené, tak ji nikdy nedočtu. První půlka rozvláčná nuda, která by se dala shrnout tak na čtvrtinu stránek a na příběh by to mělo ten samý dopad. Po polovině se sice děj trochu rozjede, ale ten jediný zvrat, co tam je, je fakt neuvěřitelně pitomý a nesmyslný. Já vlastně za celou knihu nepochopila, o co v tom příběhu má jít (jasně, o pomstu, ale rozmnožená osobnost Vládce Rádče, co tají sama sebe před sebou je fakt síla). Na dlouho mě to opět vyléčilo ze snahy číst sci-fi od ženských autorek.
Pád
Simon Mawer
Knihu jsem četla na doporučení - chtěla jsem něco o lezení - a rozhodně nemůžu říct, že bych z ní byla nějak nadšená. Po pár stránkách jsem ji chtěla odložit, ale řekla jsem si, "Co kdyby...?" a pokračovala. O nic bych ale nepřišla.
Vztahová část vypadala, že popisuje jeden večer na swingers party, otázka nebyla ani tak, jestli se libovolná dvojice hlavních postav spolu vyspí, jako spíš kdy k tomu dojde. Samotné postavy mi pak byly dost protivné - závistivá Meg, namyšlený frajírek Jamie (ačkoli se za tou namyšleností zřejmě jen schovával), protivná Eva, manipulátorka Ruth, životem zatrpklá Diana i nijaký Rob, neustále ve vleku ostatních. Vlastně jediné, co stálo za to, byla ta krátká pasáž, kdy mladá Diana potkává Guye a začíná s ním lézt, plná víry v budoucnost.
Samotná lezecká část pak trpí hlavně diletantstvím překladatele, který něco vydává za lezecký slang, ale ve skutečnosti nebyl schopen si o tom něco zjistit, takže se často jedná jen o otrocký překlad slangu anglického bez jakéhokoli významu v češtině. Plus mi dost vadila nejednotnost výrazů (hrdinové si jednou nasazují mačky, pak okované podrážky a o tři řádky dál pro jistotu ostny). I popis toho, co lezci zažívají, zněl spíš jako by to autor jen někde slyšel a převyprávěl, opravdové emoce to ve mně vzbudit nedokázalo. I když to možná jen potvrzuje, že zkušenost z hor je nepřenositelná, kdo nezkusil, nepochopí.
A konec - ten museli i ti pomalí odhadnout nejpozději tak ve čtvrtině knihy.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Jak mám Reamarqua ráda, tak z této jeho knihy nijak nadšená nejsem. Děj byl velmi zdlouhavý a víceméně nijaký. Rozmazlená děvka Joan byla na pár facek snad od začátku do konce a pokud se takhle průměrná žena opravdu chová, je mi vás, pánové, líto. Ravikův cynismus se mi líbil, i když mohl být o něco rozhodnější. Jediné, co bylo opravdu dobré, je popis předválečné Paříže, kdy nikdo ještě doopravdy nevěří, jakým svinstvem to všechno skončí.