Evus
komentáře u knih
Chtěla jsem něco oddechového na deštivé nedělní odpoledne a bohužel sáhla naprosto mimo. Sem tam jsem se sice zasmála, jako celek je ale kniha jedna velká křeč a mnohdy už se modlíte, aby byl konec (když já neumím nedočítat :-P). Autoři se tak úporně snaží nacpat genderové stereotypy pouze do dvou postav, že výsledek je naprosto nereálný i v té největší nadsázce (už vidím, jak rozmazlená fiflenka Nataša sleduje extraligový hokej na mobilu v posteli, protože ten její mamánkovský"nadsamec" nerozezná hokej od curlingu). Ovšem pokud na základě "prototypu muže" Jindřicha soudíme, že muži jsou debil, pak na základě "prototypu ženy" Nataši musíme chtě nechtě usoudit, že ženy jsou pizdy. Ne, tohle byla fakt dokonalá ztráta času, jediná omluva pro to je, že jsem neměla nic jiného a mohla číst buď tohle nebo leták do Kauflandu.
Nadčasové geniální dílo poukazující na velmi snadný vznik diktatury a toho, jak se i dobrá myšlenka může obrátit proti lidstvu. Tuto knihu by si měli přečíst všichni, kdo si myslí, že nám už něco podobného nehrozí. Neboť i teď platí, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si ROVNĚJŠÍ
Výborný historický příběh propojený se zajímavou detektivní zápletkou. I když kniha nebyla z nejlehčích, četla se mi poměrně dobře, protože je určená pro širší spektrum lidí tak, aby v ní každý našel to, co ho baví: historii, detektivku, náboženskou literaturu...
Takže co dodat? Snad jen:
"Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotni zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a často místo sebe. A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je osvobodit se od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých přestav."
Našli by se lidé (nebo skupiny lidí), kterým by se tohle mělo říct
Opravdu zajímavá depresivní kniha. Je mi jasné, že na obou stranách byli lidé všech možných ražení, zatím mě ale nenapadlo dívat se i na samotné Němce jako na Hitlerovy oběti až v takovém měřítku, jaké popisuje kniha. Zajímalo by mě, kolik těchto "tiše stojících" bylo. Možná většina. Těžko říct, jak bychom se zachovali my, koneckonců hrozné věci kvůli strachu o sebe a rodinu lidé páchali i později za komunistů.
Možný spoiler:
A přesto že na jednu stranu chápu, že hrůza války oba bratry nenávratně poznamenala, přesto jsem je v závěrečných pasážích nedokázala litovat. Přišli už o všechno a tím spíš pak měli na výběr - ale už nechtěli, neměli sílu. Takže se stali přesně těmi, kterými pohrdali.
Ač napsáno ve 20. letech na SSSR, myslím, že v dnešní době začíná být opět aktuální. Děsivý obraz budoucnosti, ve které jsou všichni povinně šťastní. Díky formě deníku možná lepší zážitek než z Orwellova 1984.
Jedna z nejkrásnějších a asi nejtajemnějších pohádek (a knih vůbec), co jsem kdy četla. Četla jsem ho asi v 8 letech, pak jako adolescent a naposled nedávno a pokaždé mi dal něco jiného. Obsahuje myšlenky pro život, nad kterými by se lidé měli zamyslet
Tak tohle bylo špatný. Vydržela jsem přesně dvě kapitoly. Asi nejsem cílová skupina podobné literatury, protože opravdu nechápu, co na tom má být tak super. Styl psaní mi připadal jako slohovka žáka páte třídy a neskutečně mě rozčiloval, takže jsem ani nějak nepochytila, o čem by to vlastně mělo být. K tomuhle se určitě vracet nebudu.
Výborný příběh o tom, že člověk je schopen pro peníze udělat cokoli, klidně i bezohledně ničit životy druhých, a taky o tom, že zbabělost a rektální alpinismus je lidem bližší než odvaha a vzepření se. Bohužel se příběh dá dobře implementovat i do dnešní doby.
Nezapomenutelná klasika české literatury, kdo jí jako malý nečetl, má výrazné mezery ve vzdělání
Přestože nejsem pubertální dívka, ani se mi nebortí celý svět, protože mi umřel křeček, tak mi knížka nějakým zvláštním způsobem sedla. Půjčila jsem si ji, protože to měla být "fakt skvělá a aktuální dystopie", takže mě ladění do řekněme hodně emocionální noty trochu zarazilo, ale nakonec to nebylo tak zlé. Jasně, postrádá to akčnost Hvězdné pěchoty a propracovanost Hyperionu nebo Pána prstenů, ale i tak má příběh něco do sebe a přečetla jsem ho velmi rychle. Díky němu jsem si po pár letech i našla čas na čajový obřad. Ale fakt je, že je plný sentimentu nad minulostí a beznaděje z života na umírající planetě, takže ortodoxním čtenářům Hry o trůny a nejrůznějších space oper asi opravdu úplně nesedne.
Příběh jsem znala z doslechu a od knihy jsem čekala něco úplně jiného. Spíš popis Sophiina života v Osvětimi, než co se dělo po válce. A že o její volbě bude v knize sotva odstavec... Ale jinak se četla dobře, zajímavý náhled na traumata těch, co přežili a snaží se svou zkušenost předat jiným, vypořádávají se s pocity viny i hnusu a kladou si otázku, proč zrovna oni...
Poslední dobou se příběhy posunují od hádek s Roarkem spíš ke zdůrazňování důležitosti Eviny rodiny a přátel, kolegů - dobrých poldů. Sice trochu sentimentální, ale je zajímavé pozorovat Evinu proměnu v chápání a přijímání vztahů. Navíc mě potěšily a pobavily zmínky o Čechách a Praze.
Teď před Vánoci hezky tematicky ladící kniha. Zápletka tentokrát trochu ustoupila Evinu osobnímu životu, nicméně především vánoční ples byl popsán skvěle a kniha se mi líbila. Asi si taky nechám na záda vytetovat jmelí :-P
Nevím, dost přitažené za vlasy, začátek navíc poněkud zdlouhavý - už ani ne napínavý, to autorovo "tajnůstkaření" mě spíš rozčilovalo. Připadala jsem si jako v mateřské školce: "Řekni mi to." - "Neřeknu." - "No tak mi to řekni." - "Neřeknu."... -"Tak si to strč víme kam." A konec poměrně předvídatelný. Jediné, co se mi líbilo, jak do padl POTUSSS.
Popis Treblinky je tak děsivě bez emocí, že nechápu, jak vůbec to autor zvládl napsat. Takhle nějak si představuji peklo.
Opravdu skvělá kniha, asi nejlepší díl série. Především diskuze Daneela a Giskarda stály za to. A myšlenka, že dobro celku je nadřazené dobru jednotlivce je opravdu dobrá.
Jako vždy výborně napsaný příběh, oblíbené postavy v čele s Evou Dallasovou. Akorát by si nakladatelství mělo po překladatelích knihy taky recenzovat, protože překlad byl naprosto příšerný, z některých ženských postav se stali muži a naopak, staří přátelé si po třiceti dílech začli vykat... 4* za příběh a že mám tuto sérii moc ráda
Z pohledu začínajícího ekozahradníka krásně napsaná kniha, hned jsem měla chuť jít na zahradu všechno zkoušet. :) A i když ještě nemám prostor na definitivní založení záhonoviště, tak vzhledem k velmi kvalitní půdě u nás začínám aspoň některými dílčími kroky a zároveň mám inspiraci do budoucna a podoba celé zahrady se mi už rýsuje v hlavě. Celkový dojem z knihy mi kazily jen autorovy pokusy hrát si na odborníka i v oborech, o kterých ví větší či menší prd (fyzika, výživa, farmacie) a zároveň tak trochu fanatismus, založený ale právě na nijakých znalostech - měl se spíš držet jen svého oboru. I tak ale knihu hodnotím kladně.
Nevím, podle čeho se udělují ceny za literaturu, ale tady mám pocit, že to snad bylo jen kvůli korektnosti a genderové vyváženosti (jak pohlaví autorky, tak postav). To je tak strašná slátanina, že kdybych ji neměla jako poslední nepřečtenou v telefonu na deštivé dovolené, tak ji nikdy nedočtu. První půlka rozvláčná nuda, která by se dala shrnout tak na čtvrtinu stránek a na příběh by to mělo ten samý dopad. Po polovině se sice děj trochu rozjede, ale ten jediný zvrat, co tam je, je fakt neuvěřitelně pitomý a nesmyslný. Já vlastně za celou knihu nepochopila, o co v tom příběhu má jít (jasně, o pomstu, ale rozmnožená osobnost Vládce Rádče, co tají sama sebe před sebou je fakt síla). Na dlouho mě to opět vyléčilo ze snahy číst sci-fi od ženských autorek.