evelýny komentáře u knih

Opět pro mě rozporuplná kniha. Povrchní, laciné, nepropracované zápletky střídají hluboké úvahy obou hlavních hrdinů. Téma osobní ztráty - téma odpuštění druhému, ale především odpuštění sám sobě. Jak se vám život změní, když dokážete opravdu v hloubi duše odpustit - jak se najednou zjednoduší. První půlka knihy mě nudila, od druhé jsem se ztěží odtrhla a ještě mě donutila přemýšlet, dokonce ukápla i slzička. Škoda těch laciných zápletek. Za to ,,karmické odpuštění" dávám jednu hvězdu navíc. A ještě musím hodně nepřemýšlet nad neschopností Roxy uvařit obyčejný čaj :-)

30 26.09.2015

Opět příběh mladých lidí, kteří se musí vypořádat s nelehkou životní situací díky temným zážitkům v minulosti. Kniha je opět čtivá, navzdory velmi naivnímu podání, s detektivní zápletkou, která je opradu začátečnicky zpracována. Na druhou stranu je okořeněná vtipnými úvahami hlavní hrdinky a erotickými pasážemi.
Já se nad knihou opravdu pobavila

25 26.09.2015

První polovina knihy mě bavila více než první díl. Bohužel bonusů, které by přinesly něco nového do již známého děje bylo žalostně málo. Takže zákonitě se pro mě kniha stala zdlouhavou, nudnou. Pro mě se tato kniha stala úplně zbytečnou.

24 26.09.2015

Označení kategorie dívčí román tento příběh rozhodně splňuje. Místy je i vtipně napsaný. Bohuže ničím originální a rozhodně na mě nepůsobil reálně. Pohádka pro odrostlejší dívky o jednom drsňákovi, který ale vlastně ani drsňákem nebyl, spíše velmi trpělivým, předčasně rozumově vyspělým princem z pohádky :-)

30 26.09.2015

Je to čtivé, romantické, červená knihovna 21. století. Zpočátku jsem si myslela, že je to ta správná kniha pro ,,vypláchnutí mozku", ale vadila mi lacinost?- naivita? - hloupost? zvolené zápletky, i když pěkná místa se v knize našly. Příběh Kylerova tetování mě na chvíli dostal, ale asi nemám pro knihu již ten správný věk nebo jsem takovýmito příběhy již přesycena. Pro mě průměr a spíš ten horší.

29 26.09.2015

Na tomto díle mě neupoutalo nic. Z mého pohledu zde bylo přetravisováno. Měla jsem honičku ,,kdo je kdo". Kniha mě začala nudit již od třetiny. Děj nepropracovaný, zápletky mnohdy zbytečné a tak trochu nelogické. Jedním slovem: Chaos. Dočetla jsem rychle - díky přeskakování textu, protože některé stupidity jsem číst nedokázala. Jakoby autorce docházela fantazie.

29 25.09.2015

Krásná romantika, místy naivní, která se dobře četla i díky vtipným úvahám hlavní hrdinky. Rozhodnost Elly při řešení neobvyklé situace ji přivede do náruče snového muže - co víc si přát. Doporučuji jako lehké antidepresivum. Konec mě však nudil.

31 25.09.2015

Kniha navazuje na román Místo na slunci. Věnuje se domácímu násilí, i když jen povrchně a takovým naivním způsobem. Při čtení mě dost často napadlo, kolik psychopatů nebo asociálů se vyskytuje i v mém okolí. Za mě však jen tři hvězdičky za naivitu, kterou ve mně kniha vzbudila.

28 25.09.2015

Opravdu hezký příběh. Navzdory datailním popisům všeho - což mě dost nudilo - jsem měla knihu přečtenou rychle. Zápletka s minulostí matky a pak s návratem lásky z dětsví mě nutila číst a číst a číst. Pro mě dobré.

31 25.09.2015

Tak z tohoto veledíla mi jde hlava kolem. Špatný překlad, hodně chyb a k tomu děj, nad kterým mi zůstává rozum stát. Určité pasáže knihy jsou tak mimo, že je s radostí přeskakujete, někdy si říkáte, co má autorka za problém, některé pasáže vás zase docela pobaví - prostě schizofrenie. Z mého pohledu však toto dílo mělo zůstat v Americe.

26 24.09.2015

Román se čte dobře, ale přestože je tam všechno, co má v románu být - oddaná láska, vášeň, žárlivost, nenávist - tak do dokonalosti tomu přeci jenom něco chybí. Opět často se opakující téma panenství hlavní hrdinky - nevím, jestli se nejedná o nějakou specielní sérii. Co mě však mile překvapilo - Sandra Brown je pro mě mistryně popisu erotický scén. Za to a za čtivost příběhu dávám 3 hvězdy.
Je to taková ,,alzheimerovská" kniha - můžete ji číst stále a vždy poprvé :-) příběh okamžitě zapomenete, ale komu to vadí?

28 23.09.2015

I když je to romantická oddechovka na vypnutí mozku, děj se vám překvapivě nevykouří z hlavy hned po dočtení. Možná je to tím, že přeci jenom je v tomto příběhu stěžejní detektivní zápletka. Pro mě však byl příběh hodně rozvláčný, bohatý na rozvíjející se zápletky, některé z nich však ke konci vyšumí doztracena. Já hned na začátku příběhu měla podezření, kdo je tady hlavní padouch a knihu jsem zdolávala pouze pro ověření své domněnky. Plno pasáží se dá naštěstí přeskakovat. Nad příběhem matky Claire mi ještě rozum stojí. Na knize se mi nejvíce líbil poeticky pojatý konec. Ten knize v mých očích přimaloval jednu hvězdu navíc.

31 23.09.2015

Pro mě kniha na víkend. Nevyzrálý projev Carolin mě zpočátku dost iritoval, ale když potkáte toho pravého, tak dospěje i Carolin. Ztracené Óčko a cuketová buchta se - naštěstí - v textu objevují sporadicky. :-) Ke konci mě kniha fakt bavila, i když souhlasím, není tak zábavná, jako první díl. A protože jsem musela v neděli posunout i oběd ( abych ji dočetla ), tak mi nezbývá, než dát 80%. A musím si oživit zápletky v ,,Nabíječi", protože ty si již nevybavuji.
Na sloveso ,,hihňat se" jsem však stále alergická.
Dodatek: U této autorky nechci oživovat již vůbec nic.

33 23.09.2015

Průměrná oddychovka pro postpuberťačky. Možná pro tuto knížku nemám ten správný věk. Do knihy jsem se nemohla začíst a ke konci jsem již přeskakovala. Některé pasáže jsou celkem vtipné, ale hlavní hrdinka se stále hihňá - někdy jsem měla pocit, že je jí spíše 15 a ne 25 let. Ke konci se mi ulevilo, že našla své ztracené Óčko. Na cuketovou buchtu jsem chuť neměla.

30 23.09.2015

V okamžiku, kdy jsem přečetla první větu knihy jsem věděla, že tenhle román mě dostane. A taky že dostal! Příběh o lásce, žárlivosti, přátelství, sobeckosti - ale hlavně o odpuštění. Obyčejný příběh, kterých bylo a ještě bude napsáno mraky. Ptáte se, co mě na zdánlivě obyčejném příběhu tak upoutalo? Tak vězte: mě upoutala ČEŠTINA!!!! Pro mě je tato kniha oslavou českého jazyka a paní Molcarová je mistryní přirovnání a skoro básnického popisu.
,,Ospalé srpnové ráno snídá lenivou mlhu a polyká šeptavý déšť" - první věta knihy.
,,A do těch kalíšků z rukou jsem mu nasypala svoje smutky a neduhy. Zmuchlal je do malé kuličky a spolkl".
,,Ve skříni mám více kostlivců než oblečení" :-) A tak bych mohla pokračovat.
No uznejte - fantazie a vyjadřovací schopnosti spisovatelky z mého pohledu bezbřehé. Příběh o dětské lásce, která se probudí až o mnoho let později, vás vtáhne do děje - ani nevíte jak. Probudí ve vás vzpomínky na vlastní dětství, přátele, první lásku - viď Tomáši :-) Závidím Marii !!!
Paní Václavo Molcarová, DĚKUJI VÁM A TLESKÁM VE STOJE!

32 21.09.2015

Opět vtipně napsaný příběh, tentokrát se děj točí kolem vodácké tématiky. Po dočtení jsem na chvíli zalitovala, že já tohle již mám za sebou. Nebo před sebou.....? :-) Na vodu bych v takové partě vyrazila hned. Tak vodáci i nevodáci AHÓÓÓJ!!!!

26 21.09.2015

Přečtete pár průměrných, pár nudných knih, abyste pak narazili na knihu, která vám učaruje svým obsahem, formou, krásnou češtinou, silným psychologickým příběhem. Přiznám se, že mě dostala již svým názvem. Přítomnost se zde prolíná s minulostí. Rozkrývá se zde několik životních příběhů, které se propojí v příběhu dvacetileté Hanky. Ke konci jsem již nedokázala přestat číst. Nezbývá než doufat, že si od Radky Třeštíkové ještě něco přečtu. Naděje umírá jako poslední.....

37 20.09.2015

Opět jedna z mála knih nad kterou moje srdce plesá. Pohledem stárnoucího muže se postupně přes jeho úvahy přiblížíte ke konci příběhu. Jste přesvědčeni, že vás již nemůže nic překvapit a pak přijde konec - je vymalováno a vy jste vlastně na začátku. Chci vůbec být slavná a bohatá?
,,Na tváři mi přistála facka jako boeing na ruzyňském letišti " - opět kniha, kde o originální přirovnání není nouze. A navíc jejím bonusem jsou krátké verše: Pošta tichá - karta lichá - špatně skončí - kdo pospíchá .
Nezbývá, než si popřát, aby Radce Třeštíkové nedošly nápady, fantazie a chuť stvořit další příběhy.
Přeji jí i nám HODNĚ ŠTĚSTÍ!

33 20.09.2015

U této knihy hlavně oceňuji nápad autora, který skloubil historii brněnské vily Tugendhat s fiktivním příběhem jejích majitelů. Na konci jsem si musela položit otázku: Do jaké míry byl příběh všech zůčastněných fiktivní....?

Upřímně: chystám se do Brna.

50 19.09.2015

Čtvrtá kniha, kterou jsem od Mawera přečetla. Již mě nepřekvapila svým obsahem, od začátku jsem tušila jak dopadne. Stejně jsem se na konci musela opět zeptat: ,,PROČ?!" Falešné přátelství, nesmyslný ideál a to vše zahaleno nepochopitelnou naivitou. Samozřejmě nechybí ani vztahový trojúhelník a opět téma II. světové války - jako by Simon Mawer měl vypracovaný svůj systém kvality pro napsání románů. V jeho knihách mě dostávají skoro až básnická přirovnání ....a padák se na něj snesl jako sukně baletky při plyé, ......lovec Orion už vytáhl na oblohu v čele armády dalších souhvězdí.
Neříkám, že mě kniha zklamala, ale již mě ničím nepřekvapila. A po dočtení knihy opět pocit marnosti.

37 19.09.2015