Eva2424 komentáře u knih

Šumavským rájem zde má spisovatel mimo jiné na mysli nečekané bohatství, které místním přinesla těžba dřeva postiženého kůrovcem. Hlavním aktérem je tentokrát pyšný sedlák a jeho čtyři děti. Pýcha, láska, vášeň, závist, ale taky obětavost, nesčetně životních situací a mnohé archetypy lidských postav. Děj je poměrně dramatický na pozadí mistrně vykreslených nálad šumavské přírody. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, abych se dozvěděla, jak se příběhy rozmotají. Malinko mi to všechno připomínalo Larsenův Kámen mudrců, opravdu moc krásné.
Cítila jsem tam i paralelu k dnešní blahobytné době a naší všeobecné rozmazlenosti.

20 07.02.2021

Moc hezké, přečteno na jeden zátah.
Úryvek ze života lidí na šumavských samotách z konce 19. století, každodenní dramata, přátelství, láska, žárlivost a stesk v drsné přírodě, kde kromě živlů řádí pytláci.
Napínavé i poučné. Celkový dojem nenarušil ani archaický jazyk, autor se vyjadřuje velice hezky.

16 30.01.2021

Vtipné, trefné, děsivě mrazivé, má to ohromný spád a skrývá mnoho geniálních myšlenek. Obdivuji Karla Čapka, do jakých podrobností domyslel těchto 76 stran. Dlouho jsem R.U.R. oddalovala, protože sci-fi mě obecně moc nebaví, ale toto mne zcela pohltilo.

15 18.04.2022

Úžasné a velkolepé dechberoucí dílo. Působivější o to víc, že se to všechno skutečně stalo. Hora se jmenuje Musa Dagh a Gabriel Bagratjan byl skutečný Movses Der Kalousdian. Když jsem si četla o tomto skutečném Bagratjanovi, žasla jsem snad ještě víc, než při čtení samotného románu.
Přiznám se ovšem, že jsem po prvních sto stranách knihu odložila. Začátek byl obšírný, s velkým množstvím jmen, postav a geografických názvů. Když pak došlo na líčení hrůz z transportů, byla to poslední kapka. Pak mi to ale nedalo. Od určitého bodu mě děj pohltil tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Franz Werfel dokázal vylíčit geniálně nejen samotný děj, ale hlavně vztahy mezi lidmi, jež vzhledem k extrémním podmínkám byly vyhrocené a proměnlivé na všechny způsoby. Láska, zrada, ochladnutí, závist, hloupost i moudrost, bylo tam úplně všechno. Musím na hrdiny pořád myslet, a to už je chvilka, co jsem dočetla. Trošku mě zklamal konec, možná proto, že dopadl jinak než skutečný konec. Knihu stavím spolu s Annou Kareninou a Návratem krále Šumavy k nejlepším dílům, jaké jsem kdy četla.

14 30.11.2020

Mistrovské dílo. Obsahuje snad všechny životní situace, všechny lidské typy, vztahy vyvíjející se a upadající.
Prolínají se zde dva hlavní příběhy: kromě Anny a dekadence její lásky je tady ještě nadějí prodchnutý příběh Kitty a Levina z úplně jiného konce milostného světa. Spisovatel se oběma věnuje stejnou měrou. Neskutečně realistické a poutavé popisy lidí, jejich vnitřních pochodů a jejich vzájemných interakcí nenechají polevit pozornost ani na chvilku. Nechyběla ani filozofie, ale v rozumné míře, zapadající do děje a podaná jasně a srozumitelně.
Oproti filmu (s Keirou Knightley) je kniha nesrovnatelně hlubší, samotná Anna ve mně budila ve filmu spíš soucit, kdežto z knihy, kde jsou její myšlenky a chování odhaleny do posledního detailu, vyznívá naprosto odlišně.
Na téměř 1200 stranách jsem se ani jednou nenudila a narozdíl od Dostojevského románů jsem se vůbec netěšila, až knihu dočtu.

14 07.06.2020

Jak přesně a děsivě vystihl autor fungování společnosti a jednotlivců! Není zde ani slovo navíc. Zajímavé je sledovat chování postav v okamžiku, kdy se mění jejich situace, jak se chovají když jsou zdraví a když se bojí nemoci. Jak se chovají k nemocným a co vlastně hýbe společností - a není to snaha nemoc vymýtit. V souvislosti se současným koronavirem a probíhající válkou je podobnost skutečně mrazivá.

13 29.04.2022

Excelentní! Osobitý styl, nevím, k čemu bych ho přirovnala.

Sledujeme tok myšlenek, vzpomínek mladé dívky, jejich hlavní linií je pronásledování starším mužem. Když se k tomu přidá absurdní prostředí tehdejší doby v Severním Irsku, vznikne příběh plný neobvyklých situací.

Úžasný jazyk, úžasné popisy těch nejbanálnějších situací jakoby se snažily skrýt všudypřítomné temno. Prostředí, v němž se vše odehrává, není pojmenované, stejně jako nejsou pojmenovaná místa, organizace ani osoby. O to víc působí vypravěččino vyprávění místy humorně.

Hlavní hrdinka mi byla tak blízká jejími úniky z reality, touhou po klidu od drbů a oblibou literatury 19. století! Nesmírně mě nadchla i myšlenka s čtením za chůze, úvahy o smyslu bytí, rozhovory s matkou.

Pokud by se někomu zdálo vyprávění zpočátku monotónní, vydržte, stojí to za to. Zdánlivě nevýznamné nitky se postupně proplétají a ke konci děj doslova graduje.

13 28.03.2022

Přečteno za jeden večer.
Krásná pohádka o tom, že svůj postoj k životu můžeme změnit kdykoli a že právě jím si utváříme naši budoucnost.

13 01.04.2021

Příběh byl citlivě napsaný, jakobych se dívala na film s celou ponurou atmosférou. O lidské samotě a touze po druhém, která nemá vždy podmínky se naplnit. Ačkoli ho spousta čtenářů považuje za depresivní, pro mě byl realistický s hezkým nadějným koncem.

13 10.02.2021

Měsíční zahrady byly několikatýdenní napínavá jízda plná nepředvídatelných zvratů, hojnost barev, charakterů a zemí. Autor vás rovnou hodí do děje, mezi hromadu postav, do cizí země a dramatického dění, kde se vy sami musíte zorientovat vlastním úsilím. Nezdržuje se žádným vysvětlováním, kdo je kdo a jaký má ke komu vztah, to všechno zůstává na čtenáři. Není to žádný laciný román, kde se vám podstrojuje, zážitek si musí čtenář pořádně zasloužit. Nejlépe tím, že přestane lpět na tom, aby měl všechno pod kontrolou. To tady snad ani nejde. Když se ale poddáte plynutí obrazů a přestanete se snažit děj uchopit, kniha vás vtáhne jako kouzelná země a už se jen těšíte na každou další stránku. Proud děje je poměrně těžko předvídatelný, a tak nikdy nevíte, co vás čeká za rohem. Stejně tak mne fascinoval autorův vypravěčský styl, je tak přesvědčivý, že si připadáte, jako byste se dívali na film, osobitý a nevtíravý.
Knihu hodnotím jednoznačně kladně a určitě nezůstanu u prvního dílu.
Tady ještě podotýkám, že se považuju za oddaného příznivce realismu, zejména literatury 19. století. Fantasy jsem se doteď plánovitě vyhýbala a nebýt dcery, Měsíční zahrady bych si nepřečetla. Což by byla ohromná škoda.

12 13.11.2022

Bez doporučení bych do této knihy nešla, což by byla ohromná škoda. Je to přesně ten typ příběhu, kdy se čtenář sám sebe může ptát: Je to dobré nebo špatné, co se děje? A věřím, že každý si odpoví jinak. Král rozhodně není žádný podrazák, jak jsem si zpočátku myslela, ale přece, to co dělá, je to dobré i pro ostatní? Velice čtivý propracovaný autentický příběh, líbila se mi postava Petra, svým způsobem duševně a morálně čistého člověka, který musí dělat kompromisy mezi svým přesvědčením a nutností přežít v extrémních podmínkách. Úžasný byl konec a obrat Krále, když tlak prostředí zmizel.

Natrefila jsem v antikvariátu na vydání z roku 1976 s originálním pozdravem Gustava Ginzela z Hnojového domu, o to větší radost jsem z úlovku měla!
Vyprávění zavede čtenáře do dávných časů, do lesů, skal a rašelinišť, mezi pytláky, lesníky a pašeráky. Nikdy jsem si při túrách po Jizerkách skutečně neuvědomila, kolik se toho v jejich životě už událo, když i v srpnu, v době sezóny, tady potkáte víc turistů jen na hlavních stezkách. Pan Nevrlý mě natolik nakazil svou hlubokou náklonností k těmto horám, že tam snad budu muset opět zajet. (Nejlépe v říjnu, to prý je v Jizerkách nejkrásnější měsíc stejně jako všechny ostatní měsíce :-))

11 25.09.2022

Skvost z antikvariátu koupený naslepo za 30,- Kč! Úžasná kniha vzpomínek vyjímečného člověka. Nikdy jsem o Axelu Munthem neslyšela a přitom to musela být fascinující osobnost. Neuvěřitelné zážitky, jakoby nad ním Bůh držel ochrannou ruku. Těšila jsem se na každý večer, až si urvu chvilku na další epizodu. Téměř každý příběh měl nečekanou pointu, láska, s jakou psal o zvířatech a dokonce i lidech, o nichž tvrdí, že je rád neměl, byla skoro nakažlivá. Nevšední úvahy a trochu mystiky do toho, poslední kapitola o Smrti mě dostala docela. Mrzí mě, že už mám dočteno.

11 03.06.2021

Povrchně psaný těžko uvěřitelný příběh naprosto skvělé, bezchybné a vše zvládnoucí hrdinky. Začátek se mi docela líbil, jako odpočinkovka to mohlo být dobré. Když se ale Anně začaly zcela nekontrolovaně množit děti a ona měla stále víc a víc sil zachraňovat všechny okolo, děj se zvrhl v rychlý popis let a já začala doufat, že toto utrpení brzy skončí.
Nakonec se vlastně nic moc nestalo, počet dětí a dobrých skutků narostl nad stravitelnou mez a chválabohu nastal konec knihy.

11 01.02.2021

Srovnání s velkými ruskými romány se mi zdá příliš nadsazené.
Román začínal slibně v tatarské vesničce, to byla krátká realistická část. Pokračování v transportu se ještě taky dalo číst. Ovšem největší část zabírá notně zdramatizovaný povrchní holywoodský příběh. Postavy jsou buď dobré (těch je většina) nebo zlé (takoví záporáci jsou tam dva), ale mezi tím nic. No a pak je tam Zulejka. V rozporu s názvem knihy ani hlavní hrdinkou není. Většinu děje zabírá popis poměrů a činností v táboře, na Zulejku a její vnitřní svět se nedostává. Čtenář se pak nestačí divit proměně podřízené Popelky na udatnou bohyni lovu Dianu. Nechybí samozřejmě love story jako z červené knihovny. Celé to na mne působilo povrchně, nezrale a strojeně s úmyslem silně zaujmout za každou cenu.

11 20.06.2020

Že by pohádka o Popelce? Nebo o Sněhurce? Akorát místo macechy byla vlastní matka. Dále zde vystupuje otec ňouma, sestra bez charakteru, hodný pan učitel a hodná paní učitelka.
Líbily se mi drobné poetické vsuvky s vránami. Příběh je taky velmi čtivý, krátký, nenáročný na přemýšlení a málokoho nechá bez emocí (při čtení se už jen děsíte), proto věřím, že si našel široký obdiv zejména čtenářek.
Ani nevím, jestli to nazývat příběhem, byl to spíš sled utrpení Báry, týrání mělo vždy plus mínus stejný průběh, nebyl tam žádný posun, žádná zápletka, žádný vývoj postav, které navíc byly velmi jednoduché a jednoznačně charakterově vymezené. Hodně toho se točí kolem dospívání, které je tady evidentní ne díky charakteru Báry, ale díky tomu, že se pořád rozebírají měsíčky, vložky a podobné věci do zbytečných detailů.
Jakoby měla kniha přitahovat svojí rádoby realističností a brutalitou zároveň. Copak se nedá čtenářský úspěch docílit i něčím jiným?

10 03.08.2022

Krásně napsaný příběh o přátelství a křehké lásce. Vyprávění plyne jemně a nenásilně a teprve pod jeho povrchem je ukrytý příběh. Průzračná sonda do duše introvertní slečny, která se cítí na světě zbytečná, její hledání, nalézání a ztrácení. Všechno samozřejmé a autentické, měla jsem dojem, že se autorka potřebuje vypsat ze svých niterných pocitů a provedla to geniálně.

10 05.06.2021

Jak se píše v anotaci: autorovi se podařilo zachytit hloubku lidských emocí. A co se skutečně stalo, to musí čtenář zachytit mezi řádky v proudu kapitol. Nic není úplně zřejmé, kořeny příběhu sahají do válečných let. Jedno poselství se opakuje: "Člověk se sám rozhodne, co ho bude bolet."

10 07.05.2021

Moc hezké příběhy obyvatel jedné malé současné islandské vesnice. A i taková malá vesnice skrývá mnoho svérázných postav a charakterů. Povídání o vášni, o lásce, osamělosti s trochou tajemna.

9 30.07.2023

Teprve až je ztratíme, stanou se nám lidé nejbližšími. Teprve až přijmeme, že nemáme a nejsme vůbec nic, osvobodíme se. Když se Ruth přestane bránit zimě, zjistí, že je zima příjemná. Tak nějak bych popsala myšlenku, kterou jsem vnímala z příběhu nejzřetelněji. Temné jezero jako metafora lidského podvědomí? Nikdy nepoznaný dědeček jako ukazatel osudu ženské linie? Dalo by se toho spoustu najít v této krátké ale koncentrované próze. Navozuje melancholickou, ale přitom ne depresivní náladu. Život není nejšťastnější, ale je přesně takový, jaký má být. Víc lyrické než epické, ale bezpochyby krásné.

9 30.12.2022