Ellinek komentáře u knih

Bude druhá řada seriálu, chce to rereading, navíc jsem si s první řadou všechno nepamatovala a stejně mě překvapilo, co vlastně bylo jinak, i když to ničemu nevadilo. Geralt v knihách Jaskiera teda tolik nešikanuje, co ten chudák musí všechno snášet v seriálu. :D
Já mám možná povídky o Geraltovi radši než samotný příběh, takže já se vrátila k něčemu úžasnému a nepřestává mě to bavit. Člověk má leckdy nad čím přemýšlet, aby se potom zase mohl smát nad některými dialogy nebo postavami. Za poslední dobu jsem v práci zavalená samými polskými šílenostmi převážně z per ženských autorek, kterým to za mě moc nejde, takže je skvělé vždycky si uvědomit, že u těch našich sousedů vznikly i tak skvělé postavy, jako Geralt nebo Jaskier.

Po ohlasech z okolí jsem čekala něco vážně monstrózního, ale asi jsem už tak otrkaná, že prostě...ne. Zase tak silně to na mě nepůsobilo, v tomto směru se mi kniha Druhá tvář líbila o dost víc. Ale i tak to bylo zajímavé čtení, především pak díky tomu, že člověk mohl na chvíli nahlédnout do nemocnice a potom i na práci sociálního pracovníka. Všechna ta byrokracie, předpisy a papíry, to mělo něco do sebe. Začínám si díky takovým knihám myslet, že je to nějaké prokletí matek, protože jsem zatím nečetla, že by dítě podobně odmítalo otce nebo by byl otec alespoň trochu normální a nezazdíval věčně ženskou, nevěřil jí a nestavěl nad ní dítě. Z toho už mě docela berou mory, protože věčně se psychicky hroutí matka, na kterou se manžel skoro vykašle. :D Ale autoři zabývající se takovým námětem umí vždycky skvěle vykreslit tu změnu těch vztahů v rodině a to mě na tom baví nejvíc. Za mě spokojenost, ale nebyl to tak velký boom, jak jsem čekala.

2 14.07.2021

Jako knihkupec jsem knížku nemohla minout, ale čekalo mě zklamání. Po přečtení měsíce ledna jsem si řekla, že s tím neustálým opakováním dvanáct měsíců prostě nezvládnu. Odloženo a nedočteno. Antikvariát zkrátka funguje jinak a je o něčem jiném, než velký řetězec knihkupectví. Čekala jsem něco jiného, že se pobavím, poznám v tom i své denní radosti i strasti, ale je to úplně jiný svět. A neděje se v něm nic natolik zajímavého, abych se dokázala prokousat celým rokem. Někdy bych si před koupí knížky měla opravdu ověřit, o čem vlastně je a jestli to za to stojí. Často bývám možná až moc impulzivní, pokud jde o nákup knih.

1 14.07.2021

Kniha má určitě hodně co do sebe, ale člověk musí být zrovna na té správné vlně, aby její hloubku skutečně docenil. I když jsem ji četla poměrně dlouho, protože jsem na čtení neměla čas a vždycky jsem se dostala jen k pár stránkám, stejně na mě příběh hodně zapůsobil a skrývá v sobě opravdu silné myšlenky. O závěru příběhu jsem měla po prvním náznaku jasno okamžitě, takže žádný velký zázrak se nekonal, stejně jako úloha, kterou v tom všem sehrál doktor Igor. I přes tu jistou předvídatelnost to příběhu neubíralo na čtivosti, protože zamýšlení nad životem z pohledů různých postav, které si prošly různými osudy, mělo hodně co do sebe. Onen Vitriol tráví nás všechny a klidně se přiznám, že opravdu hodně. Možná i proto ke mně příběh tolik promlouval.

2 13.07.2021

Já a Maasová kamarádky nebudeme, ale to jsem věděla už před čtením a můj předpoklad to jen potvrdilo.

Chápu potřebu děje prvního dílu. Kráska se musí zamilovat do Zvířete, ale teda, četla jsem mnohem záživnější retelingy. V téhle knize byl podstatný jen závěr a Maasová má jeden zásadní problém - o její postavy se nemusíte bát, protože i když se to třeba nezdá, ony to prostě dají. A to pak pro mě ztrácí to napětí. Jó, kdyby ten, kdo umřel, zůstal mrtvý, to by byla jiná podívaná, ale to dneska v příbězích tohoto typu nikdo nedělá, zvlášť Maasová. Hodně mě taky štvalo její upravování pravidel. Jakože...když mi stačí k záchraně zamilovat se a já miluju, proč pak ještě musím plnit tři úkoly? A proč jsem tak hloupá lidská dívka, že po celou dobu netuším odpověď na tak jednoduchou hádanku? Jak jen mě ta Feyre vytáčela. Zachraňovali to jen chlapi, u kterých ale pořád nepotřebuju číst, jak jsou nádherní, nasvalení a jediný kontrast mezi tuto nádheru vnáší Lucien, a to čistě proto, že nemá oko, což je docela...ubohé. Jako dobře, když mají být víly nádherné, tak ať jsou, ale nemusí mi to předhazovat při každém pohledu na jakéhokoliv chlapa. Že je Rhys nejkrásnější mužský, jakého kdy Feyre viděla, to už radši nebudu ani komentovat. Ovšem Rhys taky zachraňuje většinu poslední třetiny knihy, protože jeho postava je opravdu skvělá, komplexní a má v sobě mnoho vrstev, které postupně odkrýváte a já mám ráda tyhle typy, které byste měli na první dobrou nesnášet, protože jsou něčí děvka (ten cool titul mu stejně zůstane), ale oni ve skutečnosti hrají svoji vlastní hru a jsou něčím víc, než se na první pohled zdá. Za postavu Rhyse opravdu tleskám. Ale jak už to tak bývá, očekávám totální zničení jeho charakteru v následujících dílech, takže...ani moc nejásám.

Přečtu celou trilogii, protože nemám ráda nedokončená čtení, ale teď si musím dát pauzu, protože na mě bylo moc Feyre a nádherných mužských. Totálně obrátím a vrhnu se na Zaklínače, abych to aspoň trochu srovnala. :D

5 04.07.2021

Příběh to nebyl špatný. Určitě je zajímavé dozvědět se něco o osudech příslušníků významných rodů, které ovládaly oblast, v níž člověk žije. Stejně tak je zajímavé sledovat pátrání ženy, která k jednomu takovému rodu patřila, hledala své kořeny a svůj domov. Když jsem pročítala část Miri, vlastně jsem docela s nadšením v myšlenkách procházela místa, jež popisovala a já jsem kolem nic většinou chodila bez většího povšimnutí. Z historického hlediska za to tahle kniha určitě stojí. Poznat, vědět, nezapomenout. To je především v naší šílené době velmi důležité. Ovšem je evidentní, že autorka není zrovna spisovatelka. Jednoduchý styl psaní by mi zase tolik nevadil, ale časté opakování informací mi místy už lezlo krkem a působilo hodně rušivě. Když se určitá informace týká jiného člena rodiny, nemusíme se to dovídat na pěti různých místech a pořád to opakovat, stačí to rozvinout v té části, ke které informace náleží. V tomhle směru to pro mě bylo velice únavné. Ale vzhledem k tomu, že se kniha týká historie kraje, který je mým domovem, toho odpustím hodně. Neměli bychom zapomínat. A neměli bychom věřit všemu, co se dočteme na internetu.

2 01.07.2021

Zpočátku jsem byla trochu rozmrzelá ze stylu vyprávění, ale jakmile jsem mu přišla na kloub a zvykla si na něj, díky čemuž jsem se pak dokázala orientovat, tak se mi to četlo dobře a vlastně se mi ani od příběhu nechtělo nijak odcházet. Vím, že v sobě nese například zmiňovaného Andílka, ale toho jsem ještě nečetla, takže vlastně nemám s čím srovnávat a to je dle mého dobře. Protože ona to není vůbec špatná kniha. Sonda do mysli Blythe pro mě byla zajímavá a vlastně...já jsem ji docela dokázala pochopit. Celá psychologie její postavy je uvěřitelná, hluboká a já jsem s radostí prozkoumávala její zákoutí. Za mě v knize ani tolik nejde o to, co se stalo, ale co to udělá právě s Blythe a jak se s tím popere, aby mohla žít dál. Vztahy mezi jednotlivými postavami, popisy těch vztahů, to, jak vznikaly, měnily se, vyvíjely, až se nakonec zhroutily, patří k velkým plusům této knihy. Já si nemám na co stěžovat. Líbilo se mi to. A určitě mám díky této knize nad čím přemýšlet a to já vážně ráda. :)

3 29.06.2021

(SPOILER) Ale tak...ono to nebylo špatné. Je to zkrátka příběh pro mladší věkové kategorie, o středoškolácích, tak to podle toho i vypadá, ale vlastně to bylo docela sympatické a milé čtení. Já po tom skočila především kvůli baletnímu prostředí a Paříži a obojí bylo popsáno naprosto perfektně. Jako kdybych byla na každé hodině baletu a v závěsu za Louisem procházela všechny pařížské uličky.
Ta struktura děje už byla taková...obyčejná, řekněme, ale u tohoto žánru se to asi dá odpustit. Samozřejmě, že hlavní hrdinka musí dostat několik pozvánek, samozřejmě, že by ji všude chtěli, ale samozřejmě, do ní na konci musí prásknout auto. To už bylo podle mě hodně zbytečné. Navíc bych tedy taky chtěla v sedmnácti prožít tu velkou, osudovou, přelomovou láskou, za níž se odstěhuju do Paříže. Jako fakt, chtěla, ale ťukám si na čelo, že to reálné teda není. Ale dobře, to jsou takové ty rýpavé detaily, co mi ovšem trošku kazily dojem.
Já šla do knihy ovšem právě kvůli baletu a Paříži a toho se mi dostalo měrou naprosto vrchovatou, takže vlastně...spokojenost.

3 25.06.2021

Hustý. Já snad nemám slov. Podle anotace jsem si říkala, že vím přesně, jak se to bude odvíjet a kdo bude kdo, ale nakonec mě autorka mile překvapila, že se vydala jinou cestou, přestože některá ta typická schémata tohoto žánru zachovala, ale to vůbec nevadí. Tohle je totiž tak sympatický příběh, který stojí za to, že byste mu odpustili všechno!
Všechny postavy byly totálně úžasné. A to se mi fakt nestává často, abych tohle psala. Uvěřitelné, milé, sympatické postavy, u kterých máte pocit, že jste s nimi v New Orleans a patříte do jejich velké rodiny. Nebylo to tak vtipné, jak jsem podle ohlasů čekala, v tomto ohledu byl větší prča Chlap snů, ale místy mě to opravdu pobavilo. Hlavně to byl strašně krásný a uvěřitelný příběh, já těm lidem věřila zkrátka úplně všechno. Inteligentní dialogy, z nichž si něco odnesete a místy vás pobaví. Tahle knížka se opravdu vymyká tomu, co v tomhle žánru běžně vychází, a je to tak příjemné osvěžení!
Chcete víc. A protože je to příběh první, dostanete víc. Už aby to bylo a abych věděla, o čem to bude!

12 25.06.2021

Když jsem v edičním plánu četla tuhle anotaci, věděla jsem, že tohle si musím přečíst, protože to znělo prostě bombově. A...ono to taky takové bylo! Nebudu stepovat, ale lusknutí prsty a vzdušné pistolky se právě staly součástí mého slovníku!
Ach, tak upřímně a čistě jsem se u podobné knihy dlouho nepobavila. Penelope byla skvělá, ale přejmenovala bych ji, protože to už je třetí Penelope za krátkou dobu, o níž čtu, tak si vymyslete i jiná jména. :D Bavily mě její myšlenkové pochody, její prostořekost, i když místy to s tím sebevědomím krapet přehánělo, ale dalo se to odpustit. Jake byl správný chlap, takový, o jakém asi sníme každá, a Cam byl hlavní vedlejší hrdina! Doufám, že se tohle zvrhne v sérii jako Objekty touhy a přijde další díl o Camovi, kde budeme ale zároveň po očku sledovat další vývoj vztahu Jakea a Pepe.
Ach jo, to byla vážně prča. Čtivé, vtipné, osvěžující, milé, něco, co prostě v tu správnou chvíli nutně potřebujete. Smála jsem se nahlas a jsem vážně v šoku, že se teď v edici Red urodily tituly na úrovni. :D Mé srdce plesá!

9 25.06.2021

Do knihy jsem šla s tím, že vlastně ani nevím, o čem má být. Každý si ji kupoval, šla hodně na dračku, tak jsem se ji o dovolené rozhodla přelouskat. Nelituji. Příběh je to syrový, upřímný, na nic si nehraje, ukazuje všechno tak, jak to zkrátka je, bylo. Idylický začátek o cukrovarnické dcerce byl milý a jímavý, vlastně se mi líbilo číst o tom, jak Zuzana roste, i když jsem si za celou knihu vlastně nezvykla na její styl, jakým je psána. Ale zase tolik mě to nerušilo. Já na knize nejvíce oceňuji, jak autorka ukázala tu proměnu tří dětských duší, to, jak se z dětí stávají dospělí, jak balancují nad propastí, musí se do toho ještě popasovat s nástrahami útlaku a války. Jak se mění uvažování chlapců a dívek, jak rostou, začínají o sobě smýšlet jinak, to hezké se mění v něco krásnějšího nebo naopak do toho začíná prosakovat zlo. Ten vývoj dětí v dospělé byl pro mě nejvíc. A co se týče konce, zdálo se mi, že mi zbývá ještě hodně stránek, ale ono ne, najednou zcela nečekaně konec a vlastně...nic se úplně nevyřešilo. Ale to se mi docela zamlouvalo, ne každý příběh musí mít všechno do posledního detailu vysvětlené. Za mě rozhodně nečekaně milé překvapení.

8 22.06.2021

Okomentovat tuto knihu je veskrze složité, protože...vlastně nevíte, co si o knize máte myslet. I když tenhle žánr běžně nečtu, celkově toho mám načteno už dost a v příbězích dokážu najít ty vzorce, podle nichž jsou psány. Tedy ani Druhá šance mě nemohla svým propojením a závěrem překvapit, byť se to prý stát mělo.

S knihou jsem hrozně bojovala. Kdyby byla delší, asi bych si ji už omlátila o hlavu, ale na druhou stranu by to kvůli některým aspektům nějaké to větší rozepsání sneslo. Dějová linka se větví a větví, u některých částí si doteď nejsem jistá, proč tam vlastně byly, na konci se sice valná část vysvětlila, ale pořád tam visí nějaké otazníky. Proč, k čemu? Z hromady částí a kapitol jsem nabyla dojmu, že pro mě byly stěžejní jen první a závěrečná část, se zbytkem jsem se mořila strašně dlouho a měla jsem z toho už normálně migrény, protože otázek přibývalo, ale aspoň zrnko odpovědí nikde. Vše se začalo projasňovat až někde ve tři čtvrtině knihy a to je za mě hrozně pozdě. Vždycky musíte čtenáři nahodit aspoň nějaký střípek, něco na navnadění pro další čtení, ale tady se tak nestalo a kdybych knihu nemusela dočíst kvůli recenzi, nejspíš bych ji pohřbila někde hluboko ve své knihovně.

A navíc, proč jste té knize dělali tak docela nepěkný přebal, když pod ním je to naprosto úchvatné? Ta černá vazba by se neměla schovávat, hned bych si tu knihu z fleku koupila jen kvůli tomu provedení. Tohle se vážně povedlo, je to nádherné a já brečím, že místo toho je všude ten podivný obal, kde je černovlasá Jenny, o které skoro na každé druhé stránce čtete, že je to bloncka s modrýma očima.

Netuším, komu bych knihu doporučila, takže asi jen takhle: pokud ujíždíte na autorovi, tak do toho určitě půjdete. Fanouškovskou základnu má silnou, takže kniha patrně nedostatkem trpět nebude.

9 17.06.2021

Milé překvapení. Vtipné, lehké, neotřelé. Pokud nad tím člověk nebude příliš přemýšlet, vlastně mu to bude docela stačit. I když jsem to brala jako oddechovku na dovolené, pořád mi tam něco nesedělo a hlava stejně pracovala. Velké přeskoky v čase byly místy celkem rušivé a korektura byla upřímně docela otřesná. Chybí písmena, slova, čárky taky žádná sláva. Hodně rušivé to bylo. Dějově jsem měla často pocit, že v té knize vlastně o nic nejde, že tam není žádná zápletka. Elizabeth přijde do ústavu a...to je tak všechno. Zvolna proplouvá týdny, měsíci svého působení, aniž by se dělo něco zásadního. Kdyby bylo jasně patrné, že by se mělo bojovat aspoň proti tomu Ronanovi, ale ten se sem tam objeví, aniž by snad i on tušil, co tam vlastně dělá. Až v závěru, kdy se semele nějaká ta "bitva", se dá odhadnout, o co vlastně jde, ale že by k tomu děj nějak závratně směřoval, to ne. Navíc jsem tu smyčku na konci zrovna moc nepobrala, takže...otazník. Ale Elizabeth byla docela sympatická hrdinka, navíc jsem se při čtení leckdy opravdu od srdce zasmála a ve vlaku na mě koukali jako na blázna. Autorčin humor mi dokonale sedl a bavila jsem se. Kniha má nějaké mouchy, ale pobaví a zpestří čas, takže za přečtení určitě stojí.

5 17.06.2021

Takže za prvé: je to poutavý příběh o tom, jak z něčeho strašného může vzniknout naopak něco krásného. A že to, kým byli naši rodiče, neurčuje, kým budeme my. Je to taky nádherný příběh o rodičovské lásce, o tom, jak se bezpodmínečně zamilujeme i do dítěte, o němž jsme zprvu ani nevěděli. Ve všech směrech je ten příběh nádherný. Protože chcete, aby se všichni uzdravili, aby se všichni sešli, aby byli všichni konečně rodina. Chcete, aby to vyšlo.
Ale...
..za druhé, ten konec vás přiměje mlátit hlavou o nejbližší desku, protože jako prostě proč?! Až když jsem byla v půlce, zjistila jsem, že to je duologie, a momentálně mám chuť z toho umřít, protože za prvé nevydržím čekat tak dlouho a za druhé nedokážu rozklíčovat ten rozhovor na konci. A já vždycky dokážu vyřešit každý wtf moment dřív, než se tam vůbec objeví! A tady mi to nejde a já nevím proč a mám z toho depresi a chci druhý díl, aby mi to všechno vyjasnil. Panebože! Za poslední dobu vždycky sáhnu po knížce, která vypadá tak nenápadně, ale nakonec mě totálně odrovná. A já to miluju a nesnáším zároveň. A právě jsem asi našla novou oblíbenou autorku!

9 06.06.2021

Myslela jsem, že po Evvie Drakeové se jen tak nezamiluju, ale opak je pravdou. Letní sázka se stala snad mou nejmilejší knížkou na světě. Nádherné, citlivé, něžné, svěží čtení o dvou spisovatelích, kteří si prochází tvůrčí krizí. S January nemůžete nesympatizovat (a to mám s hlavními ženskými hrdinkami většinou spíš problém) a do Guse jsem se zamilovala hned jak se objevil. Jejich rozhovory byly citlivé a hluboké, nad jejich pošťuchováním a vtipkováním jsem se smála jako už dlouho ne (inteligentní humor aby v literatuře člověk pohledal) a zejména Gusovo vidění světa mi hodně připomínalo mě samotnou. Četla jsem v práci bez svého notýsku, takže jsem byla po chvíli už zoufalá z toho, jak se pořád musím vrhat po mobilu, abych si vyfotila další citát a mohla si ho zapsat. Tolik hlubokých, trefných a nádherných myšlenek jsem v jedné knize už dlouho neviděla! Zamilovala jsem se do toho příběhu, do jeho postav, do jeho hloubky a kam budu chodit, budu tuhle knihu doporučovat, protože to není jen obyčejné plytké romantické čtení pro ženy. Naopak, je to hluboká sonda do nitra lidské duše a ukázka toho, že i když každý vidíme svět jinak, neznamená to, že ho vidíme špatně. Především pak z Gusových úst pro mě plynulo opravdu hodně moudrosti a vždycky jsem musela knihu na chvíli odložit a přemýšlet nad tím, co právě řekl. Letní sázka je zkrátka úžasný balíček radosti, krásy, smutku, zoufalství a bolesti a s tím vším budete chtít oběma hrdinům pomoct, vyslechnout je a prostě jen být s nimi. Za poslední dobu mě Grada překvapuje samými úžasnými tituly, které mě chytnou za srdce. Takových knížek chci víc! A chci víc Guse!

12 06.06.2021

Styl Stephena Kinga mi prostě nesedí, i když se pořád pokouším dostat se mu na kobylku, ale k jeho velkým fanouškům nepatřím. Oceňuji ale myšlenky v jeho příbězích skryté. A i když mi způsob vyprávěni Carrie znovu nesedl, příběh se mi vlastně líbil. Líbí se mi, co všechno k němu autor stvořil. Zápisy z výslechů přeživších, publikace zaměřené na fenomén Carrie, monografie jedné z přeživších, publikace zaměřené na telekinezi, to všechno prokládalo samotnou linku Carrie a činilo to příběh mnohem uvěřitelnější, reálnější, jako kdybyste četli o něčem, co se skutečně tehdy stalo. Jako kdyby šlo o reálnou katastrofu jednoho města a jednoho zbytečně zmařeného života. Postava Carrie je sama o sobě fascinující a možná, že kdyby se v jejím případě zakročilo dřív, nemuselo se nic z toho stát. Ale to by pak nebyla žádná kniha Carrie. Díky tomu aspoň vidíme, kam až můžou dospět všechna špatná rozhodnutí, špatná výchova, zanedbávání problémů, které vidíme, ale rozhodneme se je nevidět. Pro mě byla hodně zásadní postava Chris, protože takových nevychovaných spratků z "vyšší společnosti" je všude plno a každý z nás se s někým takovým alespoň jednou setkal. Právě tihle lidé nám nejvíc ukazují, jak moc můžeme být pokřivení a zvrácení a jak je to celé špatně. Ale táhne se to dál a dál, protože ideálu člověka nikdy nedosáhneme a někteří mají o tomto pojmu dosti zkreslené představy...až se nakonec přesvědčí o tom, že oni jsou ti dokonalí. Dvojice Chris a Billy pro mě byly z nějakého důvodu v celém příběhu vůbec ti nejzajímavější, i když nedokážu přesně popsat, proč tomu tak bylo. Vidět do hlavy strůjcům všech těch neštěstí pro mě bylo vždycky zajímavé a fascinující a myšlenkové pochody těchto lidí vždycky ráda sleduju. Vlastně mám po dočtení nad čím přemýšlet, protože Carrie toho v člověk hodně zanechává a přímo ho nutí přemýšlet nad lidmi, problémy, nad lidskou povahou a činy, kterých jsme schopní se dopustit. A byl závěr odkazem na "onu" Annie? :D

5 02.06.2021

Chtěla jsem si přečíst něco jednoduchého, romantického, z krásného prostředí - a přesně to jsem dostala. Provance, penzion, levandule a láska, co víc by si mohl člověk přát. Všechny postavy si člověk zamiluje a bude s nimi sympatizovat. Milé a odpočinkové čtení, jaké jsem v tuhle chvíli potřebovala. Jedinou hvězdičku strhávám za to, že jsem se do příběhu zase tolik neponořila. Stránky ubíhaly, ale mě vlastně ani nijak zvlášť nezajímalo, co se tam děje. Příběh zkrátka plynul a já se divila, že jsem už za polovinou, i když se nic významného nedělo. Samozřejmě, ne každý příběh potřebuje nějaké pořádné drama, tahle milá romantika ho taky nepotřebovala, jenom mi tam scházela nějaká ta pověstná jiskra. I tak jsem se ale na poslední dvoustránce culila jako měsíček na hnoji. :)

7 28.05.2021

Pro mě tedy obrovské překvapení. Po názoru kolegyně jsem si říkala, že si to asi prostě jen přečtu a bude, žádný zázrak, ale opak byl pravdou. Od první stránky mě to chytlo, líbil se mi styl psaní, bylo to jednoduché, plynulé, ani jsem se nenadála a 150 stran pryč a to jsem ani nečetla v kuse. A bylo mi jasné, že tu knihu musím hned dorazit, protože se mi od Deana a Evvie vůbec nechtělo odcházet.
Citlivě napsaný příběh dvou rozbitých duší, které se snaží uzdravit, ač to možná ani samy neví. Při společných chvílích Deana a Evvie jsem se culila jako totální blbeček a Deanovy hlášky mě upřímně rozesmívaly, až jsem si říkala, jestli je to normální, protože to vlastně zas tak vtipné není. :D Ale bylo to krásné. Citlivé, roztomilé, něžné, sama jsem se strachovala, aby se nestal žádný mimořádný kiks, který ty dva naštve a rozdělí, protože jsem jim strašně fandila a chtěla jsem, aby jim to vyšlo.
Pro mě se stala Evvie nejlepší knihou tohoto v roku v tomto žánru. Chtěla jsem ji vrátit, ale tohle musím mít doma!

8 26.05.2021

Najít v dnešní době nějakou stand alone knihu je opravdu kumšt, takže tahle mě nemohla, obzvlášť když námětem byly živé knihy!

Autorce se v rámci jedné knihy povedlo stvořit neuvěřitelně komplexní postavy, které měly svůj jasný, uvěřitelný vývoj, což se leckdy autorům nepovede ani v roztahaných sériích. Nathaniel se svým sarkasmem, Elizabeth, někdy trošku na facku, a dokonalý Silas, všechny si člověk zamiloval a speciálně postava Silase byla mou oblíbenou, protože na něm autorka krásně ukázala, kdo je démon a jaký vlastně je. Takže to polidšťování v závěru mi trošku brnklo na nervy, ale nevadí, pořád to byl démon!

S dějem to bylo trošičku komplikovanější, protože nebýt postav, kniha mohla být o dost kratší. Bavilo mě číst o postavách, takže hluchá místa mi tolik nevadila, ale i tak jsem měla kdesi vzadu v hlavě zapnuté výstražné světýlko, které pořád šeptalo, že u toho by se jeden mohl nudit. Ale jak jsem psala, já většinově miluju na příbězích postavy, takže mi nevadí číst o jejich myšlenkových pochodech a hlubokém dumání.

Co se týče samotných grimoárů, užívala jsem si každou zmínku o jejich tolik lidském charakteru. Když si povídaly, šustily stránkami, zpívaly, plivaly po všech a všem, urážely se, soupeřily mezi sebou...to bylo tak skvělé a jak mě mrzelo, že toho nebylo víc. Z anotace jsem nabyla dojmu, že je to především o takových knihách, ale malinko se ztrácely na pozadí, jako kdyby jen dokreslovaly svět a jeho atmosféru. Klidně bych si o životě takového knihovníka přečetla celou knihu, kdyby byla o tom, jak každý den zápasil s grimoáry, které jsou leckdy nevypočitatelnější než samotní lidé.

Grandiózní finále přišlo, aniž bych si toho vlastně všimla. Trochu mi to připomínalo Percyho Jacksona, když nad tím teď přemýšlím. Ale bylo to docela dobře zmáknuté hlavně ty grimoáry, to je prostě třešnička na dortu. Byla jsem ráda, jak to celé dopadlo, protože takovým závěrům se autoři často vyhýbají a moc jich nemá koule na to, aby udělali něco, co by čtenář vnímal jako nespravedlivé nebo jako velkou škodu. Tady se to stalo, ale jako vždy, i tady přišla jiskřička naděje, bez které bych se možná i byla obešla, ale tak...proč ne. Ne každý je takový smrťák jako já. :D

Tak jako tak jde ale o velmi zdařilé fantasy, které se pyšní skvělými popisy, jež mi místy ale přišly už moc rozvláčné a ztrácela jsem kvůli tomu pozornost. Ale všechny tři hlavní postavy byly mimořádné, speciálně pak ty mužské, protože já si s dívkami moc nerozumím. :D Určitě je to ale povinná knížka pro všechny milovníky knih, protože kdo by se nechtěl stát knihovníkem v takové parádní veleknihovně, kde na něj budou šustit knihy s vlastní osobností? Mě by odtamtud tedy nikdo nedostal!

23.05.2021

Není to žádná převratná literatura, ale kdo chce něco na podobné brdo, tak si to přečte. Osobně si myslím, že by se z toho dalo vytáhnout více podnětných myšlenek, než tomu bylo v kurzívou psaných částech, protože i když takový život sice je o věčném štěkání, čůrání, nespaní a jiných vylomeninách zlomených dušiček, které se potřebují uzdravit, já bych od takových výpovědí čekala prostě něco, co člověka zasáhne, u čeho si řekne: jo, to je pravda, to by se mělo udělat, jak můžu pomoci? Většinou jde ale jen o plytké výlevy ve stylu deníčku. Ale já díky domu konečně pochopila koncept dočasek, takže nějaké to plus to má. Potěšilo mě, jak to dopadlo se psím seniorem, přestože bylo smutné, že o takového psa už nikdo nestojí. Já sama vyrostla s chovnou stanicí a hledat domov štěňátkům bylo neskutečně náročné, protože i když se člověk snažil a prověřoval, seč mohl, ne vždy to dopadlo vesele. Takže tuhle stránku dočasek znám a chápu a vím, že to není žádná sranda. Ale nepracovat na dvanáctky a nemít maličký kamrlík plný trčících drátů, stejně bych do něčeho podobného šla. Psi tu nejsou pro nás, ale my jsme tu pro ně, tak jim udělejme ten krátký život co nejhezčí. :)

3 23.05.2021