Ellinek komentáře u knih

Je to poměrně snadno předvídatelná kniha, kde přesně víte, kam se vás autorka snaží navést. A já navíc nejsem zrovna autorčin fanoušek. Ale? Carrie Soto je za mě nejlepší kniha autorky. Pro mě to dělá především prostředí tenisu, který miluju, což bude možná kámen úrazu pro některé čtenáře, protože knihu si daleko víc užije člověk, který tenisu rozumí, zná terminologii, ví, jak si to má představit. A přesně ta sportovní stránka mě mimořádně bavila. Detailně, skvěle a uvěřitelně popsané. Vnímání jednotlivých hráček, jejich rozdíly, jejich styl hry, přemýšlení nad následujícími kroky. M-I-L-U-J-U!

Carrie Soto je určitě náročná postava, zpočátku jsem s ní nedokázala souznít jako třeba s Evelyn, jejíž pohnutky jsem naprosto chápala. S Carrie to bylo složitější. Ale? Za mě je tohle jeden z nejlepších vývojů postav, jaký jsem za poslední dobu mohla vidět. Carrie dospěla, vyzrála, uvědomila, co je opravdu důležité. Překonala samu sebe především tím, jakým člověkem se na konci knihy stala. Za tohle autorce tleskám.

Pro mě opravdu skvělá kniha, nejlepší od TJR. Užila jsem si tematiku tenisu, sportovní prostředí, vývoj všech postav a v neposlední řadě nádherný vztah Carrie a jejího otce. Za Javiera tleskám daleko víc než za Carrie. Nádherná, čistá a moudrá postava. Carrie Soto se vrací a kupodivu mi vrátila chuť znovu číst. Nikdy bych nečekala, že mi tenhle pocit přinese zrovna kniha od TJR, ale opak je pravdou. Tleskám.

2 29.01.2024

Přesně jak píše Stephen King na přebalu - po čertech dobrá kniha! Skvěle vykreslené postavy, opravdu mimořádně povedený vhled do problematiky domácího násilí, šikany, samoživitelství apod. Psychologie postav je na téhle knize asi to nejlepší. Je to skvěle vystavěné, neskutečně podmanivé a strhující. Tahle kniha mě naprosto dostala!

10 09.09.2023

Tohle byla naprostá a jedinečná DOKONALOST! Miluju autorův styl, miluju jeho humor, nadsázku a způsob vyprávění. Žrala jsem to od začátku do konce, opravdu podivuhodný život malého chlapce mě chytil a nepustil. Přestože byste se měli u spousty situací dojímat, vrtět hlavou nebo se možná i pobouřit, autorův styl vám to zkrátka nedovolí, já jsem se většinu času spíš smála nebo culila. Ano, ta hloubka, která se v tom všem skrývá, je skoro až brutální, když si uvědomíte, co se vlastně děje a o čem čtete. Ale autor vás nenechá přehnaně smutnit. Je to živé, barvité, pečlivé, veselé i smutné, jedním slovem dokonalé. Tohle je pro mě poklad a z obyčejného čtení se pro mě nejspíš stane srdcová záležitost do konce života, která prostě musí mít čestné místečko v mé knihovně. Nedávno jsem dostala otázku, která kniha mě letos vážně uhranula. Tehdy jsem ji ještě nečetla, teď už ano. Definitivně to byl August March, moje nová knižní láska. Kdyby autor napsal něco dalšího, vůbec bych se nezlobila.... A skládám poklonu Gradě, protože ta za poslední dobu vydává skutečné majstrštryky a v rámci beletrie se v našem knižním rybníčku začíná prosazovat čím dál tím víc a zatraceně skvěle jí to vychází, takže poklona a klobouček, dámy a pánové v Gradě!

3 21.06.2023

Musím říct, že za mě tedy docela překvapení. Nečekala jsem od toho v podstatě nic, otevřela jsem to jen proto, že se mě někdo zeptal, jestli nevím, jaké to je...a já netušila, co říct, protože prostě nevím! Tak jsem nakoukla a zcela nečekaně se začetla. Líbilo se mi objevování různých postav, které se v nás formují a ovlivňují nás, stejně jako následná péče o sebe samou a snaha tyto bytosti změnit v něco lepšího. První část se četla s lehkostí, ale poté se autorka dostala do silně duchovní roviny a to už nebylo úplně čtení pro mě, ale pokračovala jsem dál. Nakonec jsem dost pokulhávala a dočetla spíše ze setrvačnosti, ale i tak kniha obsahuje spoustu zajímavých postřehů a v momentě, kdy jsem ji začínala číst, ke mně opravdu promlouvala. Myslím, že to není kniha, kterou byste měli hned zatratit, ale rozhodně není pro každého, hraje na dost citlivé a spíše duchovní noty, takže kdo tomuhle není moc otevřený, toho to spíše odradí. Pokud se ale chcete na sebe samou podívat i jinak než racionálně, určitě to zkuste. Minimálně ta první část za to stojí.

1 18.06.2023

No tedy....tohle bylo docela nečekané zklamání. I když je tahle série pro děti a mládež, já si ji oblíbila a s nadšením jsem vyhlížela další díl, ale ten mě tedy zrovna moc neuspokojil. Pořád to má atmosféru, pořád je to čtivé, ale tohle je taková jednohubka, která spíše působí jako první část další knížky. Dalo by se říct, že tohle bylo skoro zbytečné. Kdyby to bylo v rámci další knihy, vážně by se nic nestalo, protože je to kratičké, nic moc se zrovna neděje a konec vás snad ještě i docela namíchne. No nevím nevím. Bylo by možná dobré, aby byl další díl poslední, ale kdo ví, kam autorka ještě zamíří. Navíc tam budou klauni....to je můj kryptonit. Temné vody jsou fajn, ale nenadchnou tak jako předcházející dva díly. Působí to spíš jako uměle napasovaná vycpávka. Ale i tak mě to bavilo, to zase jo, i když mě to na konci vyplivnulo docela rozmrzelou....

3 18.06.2023

(SPOILER) Jojojo, tohle je přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala. Postavy skvělé, chemie naprosto uvěřitelná, dokonce tak moc, že jsem se celou knihu nad těmi dvěma tlemila jako blázen a vážně až neuvěřitelně jsem jim to žrala! Jasně, je to klišé za klišé, ale pro mě je to přesně proto skvělá letní odpočinková četba. Je pravda, že je možná trochu moc natáhnutá, protože jsem kolem poloviny začala ztrácet dech, ale potom mě zase některé postavy nakoply a já to celé zhltla zatraceně rychle. Sice nejsem fanoušek finálových zvratů, které musí ještě dějem trochu zahýbat, ale...tady to autorce odpustím, no. Kdyby ale malilinko zrychlila začátek, trošku textu ubrala uprostřed, plynuleji přešla ze Španělska zase do New Yorku, kde by se mohla řešit finální zápletka, neměla bych co vytknout. V konečném součtu to ale není natolik velká překážka, abych tomu nějakou hvězdičku strhla. Jsem spokojená a pořád se culím jako měsíček na hnoji. Catalina byla nebývale dobrá hlavní hrdinka, vtipná a sympatická, což je u mě kumšt, já chci ženské postavy většinou zabít. Aaron je přesně můj typ, málomluvný, stoicky klidný, úsporná gesta, všechno má svůj účel, nic není navíc. To mám ráda. Je prezentován jako někdo, kdo má skoro dva metry, takže mi tam ten Cavill v tomhle moc neseděl. :D Ale co, každý ty postavy stejně vidíme jinak. :D A navíc ty postavy byly tak skvěle sarkastické!!!!

Suma sumárum, pokud chcete příjemné, odpočinkové čtení na léto, u kterého se pobavíte, poculíte a povzdycháte si nad tím, jak je to prostě fajn, Láska po španělsku je tou pravou volbou.

PS: Jo ale jestli něco dokáže zabít jinak skvělou knihu, tak to jsou erotické scény, protože...okej, dvoumetrový Aaron je sice alfa samec, ale ty kecy kolem toho.... :D

5 17.06.2023

Já jsem tak nějak zapomněla, že jsem tu knihu vlastně četla a nenapsala k ní komentář. A to je skoro měsíc, protože jsem ji četla hned po vydání. Nějaká senzace TikToku je mi celkem jedno, mě hlavně zaujal ten námět, ale s knihou jsem bojovala skoro dva týdny a ne a ne ji dočíst. Námět je strašně krásný, slibuje něco velkého, ale ono se ve finále v té knize nic neděje. Je to tak zoufale o ničem, až jsem si vážně myslela, že to nedočtu, ale když už jsem byla tak pitomá a rovnou jsem si ji koupila, tak to prostě muselo padnout! Julie byla většinu knihy neskutečně protivná, ano, já vím, ztráta bolí, každý se s tím vyrovnává jinak, ale tuhle postavu bych vážně oželela. A protože jsem očividně opravdu nekoukala vůbec na nic, ani na autora, nějak mi nedošlo, kam to směřuje, takže když jsem se dověděla, že Sam je zase další Asiat, byla jsem dosti rozmrzelá. Nic proti nim nemám, ale aby teď v knížkách nějaký nebyl, to je stejný úkaz jako fénix. A mě o tom prostě číst nebaví. Ve finále víte, kam celý ten příběh směřuje, ono je to vlastně jasné, už když se nad tím zamyslíte. Když se mě kolegyně zeptala, o čem to teda je, nebyla jsem schopná říct nic jiného než: no on umře, ona truchlí, pak se spojí přes telefon a nakonec se rozloučí. A víc tam prostě není, není tam nic, co by stálo za zmínku, za zapamatování, není to příběh, o kterém můžete mluvit deset minut, protože to za to stojí. Nejlepší byla mamka hlavní hrdinky, to jo, ale to máte scénu hned v úvodu a pak zas nic. Takže....příběh je to vlastně docela hezký, ale absolutně nevyužil potenciál. Kdyby tohle napsala Colleen Hoover, tak žalem a dojetím vyju ke konci na měsíc. Takhle jsem to prostě dočetla a byla ráda, že už je konec.

2 08.06.2023

Varhaníka jsem četla ještě před vydáním a skoro jsem na to zapomněla, z čehož jde vidět, jak se mi příběh (ne)dostal pod kůži. On z toho byl u nás v práci docela boom, protože příběh ze zaniklé vesnice na Karvinsku, každý čeká něco velkého. Ale ono se vlastně v konečném výsledku zas takové halo nekoná. Příběh je fiktivní, ale je založený na skutečné události. Asi jsem to měla čekat, protože Jizva na tom byla úplně stejně, ale i tak to bylo docela zklamání. Ne že bych nějak bazírovala na knihách o historii kraje, kde žiju, ale z hlediska prodejnosti jsem zkrátka čekala víc. Že to osloví víc lidí. Že po tom půjdou. Po nahlédnutí do recenzního výtisku mi bylo jasné, že zas takový boom to nebude. On ten příběh není špatný, ale ve své podstatě mi nic nedal. Prostě jsem ho přečetla a konec, jede se dál. Nebylo tam nic, co by knihu dělalo nějak výjimečnou. Příběh člověka, který je odsouzený režimem, následně se vrací do vesnice, ze které se postupně ukrajuje, až zmizí úplně... Pro srdcaře to nejspíš bude, ale mě tento příběh neoslovil a velmi brzy na něj znovu zapomenu.

3 16.05.2023

Už od prvních stránek prvního dílu jsem se do této série zamilovala a moje nadšení pokračuje. Je to milé, čtivé, vtipné a jednoduše příjemné počtení, na které jsem se těšila a po celou dobu si ho užívala. Jednotlivé postavičky dávají dohromady dokonalý celek a Peter je zkrátka sympaťák, kterého nejde nemilovat. Tove je sice ve druhém díle o dost protivnější a občas mi bylo líto, co musí Peter, roztomilý ve své nevědomosti, snášet, ale...to už ke knihám patří, ne každá postava je prostě na 10/10. Moc se těším na pokračování, jsem zvědavá, jak si Peter najde znovu cestu do Osterlenu. Hlavně nesmí zapomenout ten váleček na chlupy! :D

7 07.05.2023

Neuvěřitelné. Jedním slovem neuvěřitelné. Mornštajnová je Paní Vypravěčka a Les/ž v domě to jenom dokládá. Chytí vás na začátku a pustí až na konci. Je to temné, syrové a brutální, v tomto směru to jistým směrem vybočuje z autorčiny tvorby. Je to jiné a přitom stejné. Dýchne na vás celá škála emocí. Já na konci zůstala naprosto rozložená. Je to takový....životní příběh ve své nejsyrovější formě. Alespoň pro mě. A já před autorkou smekám, že něco tak silného a temného dokázala napsat s takovou grácií. Je to brutální knížka, ale zároveň naprosto úchvatná, byť to zní docela zvláštně. Tuhle knížku prostě musíte zažít, jinak to nejde.

18 13.04.2023

My máme s Kopírákem zvláštní vztah, protože i když to není knížka přesně podle mého gusta, tak mám vlastně po dočtení radost. Ale to bude asi hlavně tím, že jsem asi od páté stránky soupeřila s autorkou, kdo koho teda trumfne, a během čtení jsem svoje postřehy tlumočila kamarádce, aby byla svědkem, že to zase uhádnu hned z první. :D

Mně zase před očima zamávalo rudou vlajkou označení nejděsivější thriller roku. To já vždycky zbystřím a řeknu si: no tak to pojď zkusit u mě, frajere. :D Kopírák zas takový frajer není. Jasně, pokud nemáte tolik načtených thrillerů a ještě pořád vás dovede překvapit, co je člověk schopný člověku udělat, tak vám asi úplně dobře nebude. Já byla během čtení až moc v pohodě. Cítila jsem se jako Griff a Jess. Prostě žijeme v temnotě. Není to nejděsivější. Kopírák vlastně sám o sobě není ani žádná spešl kniha. Ale pozvolna nabere docela grády a já se při čtení bavila a pořád jsem kamarádce říkala, proč si myslím, že to byla fakt tahle postava. Na konci se mě autorka sice rozhodla zmást, ale v epilogu jsem vítězoslavně zvedla telefon a oznámila jsem kamarádce, že to fakt byl tamten a měla jsem pravdu! Bylo to trochu kostrbaté čtení, styl psaní autorky mi místy nesedl, v té er formě se dost ztrácelo, kdo přesně říká co, ale v konečném důsledku mám vlastně po dočtení docela dobrý pocit. A především kvituju ten konec, podobně jako u Perfektního manželství, protože na tohle nemá koule každý autor. A já mám ráda, když se někdo vymaní z toho trendu a žili šťastně až do smrti, protože tohle je život, tohle je realita, ne každý si prostě zažije svůj happyend, spousta životů skončí po všech tragédiích ještě více tragicky. Jsem možná cynická, ale tak to je, svět není jen růžové místo zalité duhou, kde poskakují jednorožci. Jak se říká, život je bahno a jen svině se v něm umí brodit. A to prostě bohužel často platí.

Takže Kopírák není extrémně dobrá kniha, vrah se dá uhádnout, vraždy vás nevyděsí, pokud už znáte něco víc, ale já jsem si z toho čtení dokázala tu zábavu udělat, takže jsem vlastně spokojená. Bylo to klišoidní, některé dialogy opravdu pitomoučké, některé postavy ještě více, ale na jeden den mě to zabavilo a vyplivlo mě to vlastně v docela dobrém rozmaru. Jindy bych tuhle knížku patrně pořádně zhatila, ale...jo, fakt jsem se naladila tak dobře, že z toho mám normálně zvrácenou radost. :D

6 26.03.2023

Já půjdu očividně hodně proti proudu, ale my jsme se s knihou těžce minuly. Skoro tři týdny po dočtení pořád nevím, jak se k ní mám přesně vyjádřit, protože tyhle pocity jsou poněkud hůře vystihnutelné.

Nevím, čím to bylo, ale nedokázala jsem se do příběhu ponořit. Nějak jsem tomu nevěřila ty postavy, ani to prostředí, a to jsem v sousedství Lomné vyrůstala a do Lomné jezdila přímo na tábory. Postavy pro mě byly natolik zvláštní, že jsem se na ně nedokázala napojit a bylo mi víceméně jedno, jak to s nimi bude dál. Především jsem pak byla zvědavá na to "cestování časem", především důvod, proč se to dělo...a upřímně mi to doteď nedává smysl. Ano, vysvětlení tam sice bylo, ale nenastal u něj ten moment, kdy to secvakne a řeknete si ano, bylo to proto a proto a já tomu věřím. Všechny ty spoje se mi prostě v hlavě míjejí a ne a ne se propojit. Podobně na tom byla i Jasmínina nemoc. Netvrdím, že každá nemoc v knize musí mít srdceryvný příběh ve skutečnosti, ale asi mi to tam svým způsobem chybělo. Kdyby to byla nějaká bezprostřední zkušenost autorky, asi mě to trefí mnohem víc, ale takhle to na mě působilo, jako když si vytisknete seznam všech vážných nemocí, jedete po něm slepě prstem a tam, kde se zastavíte, tak to si dáte do příběhu. Ani ten styl, jakým je to psané, mi příliš neseděl, i v hlavě Jasmíny pořád máte pocit, jako kdybyste se řídili podle slovníku. Dneska tak málokdo mluví. Ano, slyšela jsem autorku na besedě, takže vím, že se sama snaží mluvit co nejvíce spisovně, vyhýbá se hovorovým tvarům, ale v tom příběhu mi to přijde zkrátka takové nepřirozené.

Nevím, je to pro mě zkrátka velice zvláštní kniha, se kterou máme hodně komplikovaný vztah. Samozřejmě si své čtenáře najde, ne každá kniha je určená všem a to je v pořádku. Já a Akvamarín jsme pro sebe prostě nebyli stvořeni. :)

5 20.03.2023

Není to kniha pro každého a není to snadné čtení. Vstupujete do mysli závislého člověka a poznáváte, jak myslí, vnímá a cítí a proč to vlastně dělá. A že to on sám nemyslí v podstatě špatně, ale je to natolik komplikované, že to, co nám přijde nelogické, závislému člověku připadá správné. Podobné příběhy opravdu oceňuji - všichni jsme jenom lidé a to pozlátko neznamená, že se máme dobře. Možná právě naopak. Doufám, že Mattyho další roky už nebudou poznamenány něčím tak devastujícím a svou sílu bojovat a nepodlehnout si udrží. A moc bych mu přála, aby našel tu spřízněnou duši, s níž by mohl založit rodinu. :)

9 24.02.2023

Já čtu spíše už jen...vlastně ani nevím proč, protože ono to místy docela bolí. Ale na Jonaha jsem se těšila, to zase jo, i z toho mála, kdy se objevil v předešlé trilogii, mi byl mnohem sympatičtější než jeho bratr...ale když Talonovi nevidím do hlavy, jako tady, tak není tak moc na facku. Podivné. Zato autorka si trochu poplakala, že ho opouští. No, nic zásadního se neděje, já si občas popláču nad tím, jak je to divné.

Jonah a Mel jsou fajn. Nevadí mi lézt jim do hlavy. Dokud nedojde na sex. V té chvíli se mění v prostinké schránky řízené pudy. A Steelové, na to, že jsou v běžném životě velice málomluvní, tak v posteli jim ta huba jede, až bych je nejradši dusila polštářem. Tolik keců u sexu, to snad ani není možné. Už se tolik nezaměřuju na překlad a ty příšerné výrazy, protože...to prostě autorka. Ono to tam je napsané a když máte mačo sexy alfa kovboje, tak tomu prostě odpovídá i ten jazyk. Který je ale pořád děsný, co bychom si něco nalhávali.

Jonahova trilogie mě zajímá o trochu víc než Talonova, rozjezd byl takový neslaný nemastný, ale uvidíme, kam se ti dva posunou. Ony ty zvraty jsou takové strašně pitomoučké, nevím proč, ale přijde mi, jako bych sledovala Dallas, který jsem ovšem nikdy v životě neviděla. Je to taková ta typická mačo jednoduchá sága, které v Americe rostou jako houby po dešti. My spolu máme takový dost...meh vztah.

Jestli ale autorka hodlá celou tu kauzu tří zločinců tahat až do trilogie Marjorie a až v tom dvanáctém díle se všechno dořeší, no tak to potěš koště. Následující díly jsou o Steelovic rodičích, takže...to bude ještě hodně divoké. To jsou "nečekané" zvraty, kterých je až moc, jak v Ulici. Po dočtení jsem si myslela, že budu na tenhle díl hodnější, ale...asi ne.

6 15.02.2023

K mému vlastnímu překvapení za mě třetí díl předčil ten první, který mě bavil nejvíc. Ale já u Bena a Griffa tak moc nasmála! I u Noly. Tohle byla přesně ta správná, milá potřeštěnost, která tam není na sílu našroubovaná. Četla jsem v práci a několikrát jsem se modlila, aby mě nikdo nepřepadl, protože jsem se zrovna smála a nešlo to zastavit. Ano, autorka sice jede po stejné šabloně, takže Damon a Chris jsou takoví Bruce a William z Objektů touhy, ale tihle dva mi sedli mnohem více a situace v každém díle krásně dokreslovali, nebylo to jako pěst na oko. A Jack s Nolou byli prostě dokonalí. No ale nejvíc asi ti kluci, ti to tam vážně zabíjeli. Bylo to příjemné, milé, vtipné, svižně se to četlo a za ani ne den bylo hotovo. Tahle série se za mě povedla mnohem více než Objekty touhy, až mě mrzí, že jsme na konci. Partička kolem Rose Athletics si mě získala.

4 12.02.2023

Tahle série má trošičku sestupnou tendenci, ale není to něco, co by mě mělo připravit o chuť číst dál. Akorát tenhle námět nebylo zrovna to, co by utáhlo celou knížku, i když je snad zatím nejkratší. Pořád se mi to líbilo, Wyatt a Nat byli skvělí, já z nějakého důvodu humor všech těch chlapů v sérii miluju a směju se nad tím, jak všechno komentují. V postavách to není. Akorát se většinu času nedělo nic zásadního, co by se dalo nazvat zápletkou. A typický zvrat dojde mi, že ji miluju, ale před chvílí jsem to po*ral, takže teď musím udělat velké gesto, tak ten nastal opravdu až v samotném závěru a působil spíš dost našroubovaně. V podstatě tam ani být nemusel a vyplynulo by to stejně. Já mám tuhle sérii ráda a vždycky se u ní dobře pobavím, ale uznávám, že ne vždycky dokáže autorka se stejným úspěchem zrecyklovat šablonu, kterou na tyhle příběhy používá. I tak je to ale skvělé, pohodové čtení, u kterého se zasmějete a na chvíli vypnete.

5 11.02.2023

Nečekaně příjemná oddechovka, kdy se z detektivky vyklubala parodie na aristokracii. A já si to užila! Tenhle rýpavý styl humoru je přesně moje krevní skupina a suché komentáře všech členů rodiny mě neskutečně bavily. Sice bylo trošičku náročné orientovat se v postavách, protože když na knížku chvíli nesáhnete, tak se vám pěkně uspořádané šuplíčky okamžitě rozhází, ale aspoň je tady seznam postav a upřímně, je opravdu co k čemu. Ale byla to zábava, sice mě rozuzlení jednotlivých linek napadlo už asi ve čtvrtině, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuhle místy až absurdní jízdu užila a některé postavy jsem si opravdu oblíbila. Je to vtipné a především neskutečně milé, takové na pohodu a to jsem úplně nečekala, ale na konci jsem mimořádně spokojená!

3 07.02.2023

Po značné skepsi, kterou ve mně vyvolala Daisy Jones, jsem se pustila do Evelyn, protože české vydání má být tahákem jara, takže úkol zněl jasně. Vydavatelství si na tom chtělo dát záležet, což se z recenzního výtisku nedá úplně posoudit, ale vypíchla jsem si chyby a do oficiálního vydání nakouknu, jestli teda opravdu zamakali.

Ale to je trochu vedlejší. Kolem Evelyn se jednu dobu zvedl velký hype a po předcházející špatné zkušenosti jsem byla dost negativní, ale...ona si mě ta Evelyn vlastně nakonec získala. Je to skvěle vystavěný životopis jedné fiktivní hvězdy, která by ale klidně mohla být reálná. A navíc, co my o tom Hollywoodu, zvlášť tom starém, víme. Těch Evelyn může být nespočet. Ale jenom Evelyn Hugo je ta jedna jediná.

Velice oceňuji vyobrazení toho, že nic není jen černé nebo bílé. Všechno je kombinace obojího a zatímco jeden člověk na danou událost pohlíží se znechucením a nepochopením, proč to Evelyn udělala, ona by to udělala znovu, kdyby na to přišlo. Na jejím charakteru jsou krásně vyobrazeny všechny nuance lidské povahy, prostředí Hollywoodu ukazuje, v jak prospěchářském a konzumním světě vlastně žijeme, jak umí být člověk proradný, úlisný, odporný a zlý, ale také laskavý a dobrý. A že v každé životní etapě jsme někým jiným. Evelyn má tolik vrstev osobnosti, což mě paradoxně činí opravdu nadšenou, protože je to opravdu reálná postava. Takoví lidé skutečně jsou. Komplikovaní, někdy zlí, jindy upřímní, někdy se bojí, nedokážou se postavit za to, co skutečně chtějí, ale jindy jsou pro to ochotni obětovat to, co milují nejvíc.

Evelyn je pro mě opravdu velké překvapení a musím uznat, že tady to autorka zvládla skvěle. Na rozdíl od Daisy přesně vím, na koho příběh zacílit, komu ho doporučit a především ho můžu doporučit s klidným srdcem. Bravo!

PS: I přes veškeré hnusy, ze kterých může být někomu možná i špatně, jsem si Evelyn oblíbila. A vlastně jí fandím. Rozhodně si ji zařazuji do žebříčku oblíbených literárních postav!

4 14.01.2023

Já tuhle sérii čtu jako oddechovku, která pobaví a rozptýlí. Splňuje to dokonale. Za mě mnohem povedenější než Objekty touhy. Ano, je to rychlé, možná i nereálné, ale proto knihy čteme, ne? Protože chceme zažít něco, co v životě normálně nemáme a možná o tom sníme. Takže jsem se ráda pobavila nad dětinským sportovcem, roztomilou svatební koordinátorkou, ďábelským Damonem (který je od prvního dílu prostě můj favorit), velice špatnou kuchařkou a naprosto dokonalým dítětem. Zábavné, milé, osvěžující a přesně mi to sedí do noty nechce-se-mi-teď-číst-složité-a-propracované-knihy. Já jsem víc než spokojená.

3 02.09.2022

Pecka. Pecka pecka pecka. Hned první stránka vás vrhne do víru pořádného drama, které je jen předzvěstí dech beroucího příběhu. Aspoň já to tak vnímala. Plácám se ve čtenářské krizi, kdy zvládnu přečíst jen oddechové lehké knížky, ale Ultimátum jsem si přečíst musela, protože letadla! A nezklamalo mě. Nakoplo mě tak, jak to umí jen dobré knížky. Vypěstovala jsem si trochu otravnou tendenci, kdy někdy v prví čtvrtině přijdu s tezí, jak to dopadne, ono to tak fakt dopadne a já z toho nic moc nemám. Ale Ultimátum je tak dobře napsané, že jsem neměla vůbec potřebu nad něčím přemýšlet a plánovat, prostě jsem se nechala strhnout a vyplivnout až na úplném konci. Je to skvělé. Strhující, napínavé, infarktové. Prostě mě to bavilo a zamilovala jsem se. Zvláště je tam skvělé vykreslený ten svět pilotů, letušek a celého palubního personálu. Rodina, důvěra, podpora. Pasáž o tom, jakou personu vlastně představuje kapitán, jsem skoro pohnutě oplakala. Autorka bývala sama letuška, takže je to autentické, ale stejně by mě zajímalo, jestli to v tomhle vlastním, uzavřeném světě takhle funguje. Protože jestli jo, pak je to bomba. A stejně je to fuk, protože tihle lidé si zaslouží obdiv. Nejen kapitáni, ale také letušky a všechen palubní personál. Odteď se na leteckou dopravu budu dívat zase trochu jinak. Možná že s větší láskou, pochopením a především úctou.

4 28.08.2022