ElizabethK komentáře u knih

Maruščin humor mě oslovil, jednotlivé příběhy byly zajímavé a čtivé. Dalšími klady, které bych chtěla vyzdvihnout jsou vtipné ilustrace a neotřelý formát knihy. Mě osobně se kniha velmi líbila, ale dokážu si představit, že to není šálek kávy pro každého.

4 31.08.2017

Velmi zdařilá kniha. Humor v ní je lehký a nenásilný. Vzhledem k mému orientačnímu smyslu bych se i já měla řídit Ladislavovým příkladem a na výlety si s sebou nebrat mapy, protože pokud jste nikdy nevěděli, kde jste, nemůžete se ztratit.
Tuto knihu jsem četla až po Ziburově druhé knize Pěšky mezi buddhisty a komunisty, za sebe musím říct, že autorova prvotina je trochu slabší (toto je můj osobní názor a rozhodně tím knihu nekritizuji), přesto jsem ji četla s nadšením a upřímně doufám, že se princ Ládík zase někam vydá a napíše o cestě knihu.

4 14.03.2017

Kniha nesplnila mé očekávání, přesto mě nadchla. Při pohledu na název, obálku a stručný obsah jsem nabyla dojmu, že se bude jednat o Nepál a Čínu z našeho středoevropského pohledu, tedy buddhistické chrámy, vlaječky, Mount Everest, pagody, masky draků a přelidněnost. Některé z jmenovaných věcí se v knize objevily, ale ne jako hlavní téma. Nejdůležitější bylo poznání dané země a obyčejných lidí. Nejednalo se však o zidealizovaný život místních, ale o reálný obraz jejich životů.
Jemný, decentní humor, se kterým autor vše popisoval, mě fascinoval. Nemalou součástí skvělého dojmu z knihy byly také povedené ilustrace.
A se závěrem nemůžu než souhlasit. Autor projevil úžasné vlastenecké cítění.

Knihu rozhodně doporučuji jako oddechovou literaturu prakticky pro kohokoli.

4 26.02.2017

Opravdu nádherná kniha o mé zamilované oblasti, o Moravských kopanicích. Jsem ráda, že vyšla znovu, stále s nádhernými ilustracemi.
Povídky popisují různé aspekty života na vesnicích v okolí Starého Hrozenkova, uchovávají nářečí a zvyky kopaničářů. Jsem ráda, že existuje kniha, která tento kraj nezobrazuje pouze pomocí bohyní. Ty jsou sice neodmyslitelnou součástí zdejšího kraje, ale pokud chce člověk skutečně nějaké místo poznat, nesmí se zaměřit pouze na tamní nejpoutavější fenomén. Autor knihy dokázal upozornit i na jiné skutečnosti týkající se života na Kopanicích, a to mimořádně čtivě.

3 30.01.2022

Povídkové soubory obecně moc nečtu, nicméně tento nápad mě zaujal, tak jsem si knihu pořídila a nelituji. Je to zajímavá a pravdivá reflexe pandemické situace z jara 2020. Jak to tak u povídek od různých autorů bývá, některá povídka mě chytla, zaujala, oslovila, jinou jsem spíš "protrpěla"... Celkový dojem z knihy však mohu hodnotit kladně.
Doufám, že jednou si knihu znovu otevřu, přečtu a zavzpomínám si na tak nezvyklou situaci.
Osobní výtku, spíš k sobě (k době, kdy jsem ji četla) než ke knize, mám - kniha není příliš vhodná na období, kdy je pandemická situace mnohem horší a konec je v nedohlednu. Zanechala ve mně lehký smutek a ještě více mi připomněla bezvýchodnost aktuální situace.
Knihu rozhodně ke čtení mohu doporučit, ale pro citlivější povahy je vhodné po ní sáhnout až po konci pandemie nebo v okamžiku rozvolňování opatření.

3 26.02.2021

Čechovovův styl psaní je velmi podmanivý, na rozdíl od jiných ruských autorů je však poměrně jednoduchý a tím pádem také jednodušeji stravitelný. Nepíše nijak dlouhé věty, které by jakoukoliv povídku zastavily a umrtvily, nepoužívá nadbytečných metafor a přirovnání. Dalo by se říct, že jsou povídky osekané téměř až na dřeň, ale nejsou odbyté. Je velmi těžké psát stručně, ale sugestivně.
Kniha se mi četla velmi lehce a jako nejzdařilejší hodnotím povídky Černý mnich, Nervózní host a Vražda.
Čechova jsem znala jen díky jeho hrám a mile mě překvapilo, když jsem zjistila, že i jiné žánry dokáže napsat stejně kvalitně.

3 07.05.2018

Dle mého názoru krásná kniha. Čtenář se něco málo dozví o válce v Bosně, přitom však není vystaven potokům krve a hromadám mrtvol. Naopak se v příběhu objevuje i motiv naděje a snaha nenechat se válkou rozložit.

Překvapilo mě, že jsem takový kus našla v Karmelitánském nakladatelství. Četla jsem totiž ještě jednu jejich knihu, která nebyla tak čtivá, a hlavně byla prvoplánově cílená na křesťany. Naopak si myslím, že s touto knihou by neměl problém ani nevěřící.

3 26.03.2018

Opravdu nádherný a milý příběh s prvkem života ve smyčkách, v kruhu (Enso). Na konci knihy, kdy se do sebe všechno krásně poskládá, jsem byla jako u vytržení.
Líbilo se mi vykreslení charakteru všech postav, u tří hlavních postav však mimo jiné i pomocí haiku. Když jsem jednotlivé haiku četla, viděla jsem v nich rozdílné styly psaní, jako bych opravdu četla díla tří různých lidí.
Nedílnou součástí knihy je i grafické zpracování, a to bylo u tohoto díla mimořádně nápadité, avšak jemné a decentní.
Dokážu si představit, že někoho kniha nemusí zaujmout. Například lidi, kteří nemají vztah k japonské kultuře, nebo čtenáře, kteří vyhledávají běžné hrdiny příběhů (nepřenesou se přes podivné, výstřední a podobné charaktery).

3 07.03.2018

V knize mě zaujal pohled na válku ze strany německé vesnice. Dalším kladem pro mě byla čtivost a nápaditost příběhu.
Kniha mě však bohužel nedokázala úplně vtáhnout a pohltit. Za sebe mohu spíše doporučit film, který je předloze poměrně věrný, nezabere tolik času a je opravdu krásně zpracovaný.
Četby nelituji hlavně díky stylu psaní - krátké věty posunovaly děj, o slovech se psalo jako o hmatatelných věcech (ačkoliv občas už mi to přišlo až příliš), slova Zlodějky knih byla úměrná jejímu věku a životní situaci (nebylo to, jako byste si vymysleli postavu mladé dívky a vložili jí do úst slova vyzrálého čtyřicátníka).
Smrt, coby vypravěčka celé knihy, mi přinesla dva odlišné pocity. Nadchl mě samotný nápad vybrat jako vypravěčku právě smrt (například konec vyprávěný jen Smrtí byl velmi zajímavý). Na druhou stranu mě Smrt dost mátla, z jejích slov téměř vyplývalo, že ji její práce nebaví a touží po odpočinku, to mi přišlo mimořádně znepokojující (přece jen - smrt je jistota pro každého, možná je děsivá a krutá, ale seberte nám ji a zblázníme se). Zajímavý byl pokus vykreslit Smrt se srdcem, Smrt citlivou a otřesenou válkou, nicméně Smrt odsuzující holocaust mi přišla mírně cynická.
A na Smrti mě také neuvěřitelně rozčilovala její tendence pronášet věty, které dopředu prozrazovaly následující vývoj děje i samotný konec. Tvrzení Smrti, že nás chce připravit na smutný konec knihy, mě opravdu neuklidnilo a z mého roztrpčení neubralo ani kousek.
Abych byla spravedlivá, přiznávám knize ještě půl hvězdičky k dobru (dohromady tedy 3,5*) a to díky konci - skutečnost, že už v jedné z prvních kapitol zjišťujeme přibližný konec knihy, neubírá závěru na dojemnosti. V každém případě jsem však byla ráda, že jsem knihu dočetla a už se k ní zřejmě nevrátím.

3 05.03.2018

Žánr mi není nijak blízký, ale na doporučení jsem po knize sáhla. Do poloviny knihy jsem byla příjemně překvapená, až nadšená. Poté však následoval sled různých událostí, které mi připadaly poněkud chaotické.
Jako klad uvádím autorovu skvělou práci se slovy a s formou, dále hluboké myšlenky díla a zajímavě vykreslená budoucnost.

3 07.09.2017

Z první povídky jsem byla trochu rozpačitá, ale s každou novou povídkou se stupňovalo mé nadšení. Prvních několik povídek na sebe navazovalo naprosto geniálním způsobem. Každá následující povídka byla s tou předchozí provázána nějakou osobou. Neuvěřitelně moc mě bavilo objevovat spojitosti mezi jednotlivými, občas zdánlivě nesouvisejícími příběhy.

3 09.07.2017

Knihu mi doporučila sama autorka. Nezjišťovala jsem nic o obsahu a rovnou jsem se vrhla na čtení. Podle názvu knihy jsem čekala něco úplně jiného, ale skutečný námět mě zaujal daleko více, než mé původní představy.
Velmi jsem se pobavila, výborná humorná oddechová kniha.

3 15.06.2017

Jedná se o velmi milý poetický příběh. Příběh je proložen úryvky z dopisů a samotná skutečnost, že se jedná o příběh inspirovaný skutečností, je pro mě velmi důležitá a přispěla k mé spokojenosti s knihou. Kladně hodnotím i grafické zpracování knihy - útlá knížečka vhodná na cestování, je vidět, že se velikostí písma snažili ušetřit místo, takže kniha není nijak objemná, přesto je v ní napsáno poměrně hodně.

3 02.06.2017

Kniha se mi zprvu nečetla úplně lehce. Chvilku mi trvalo, než jsem pronikla do děje, poté jsem však příběhu naprosto propadla. Osud Franciose Villona je jímavý a plný nečekaných zvratů - nejlepší příběhy píše život sám.
Knihu jsem měla jen půjčenou, po přečtení jsem však navštívila antikvariát, abych si ji pořídila a tam jsem knihu objevila v sekci "K rozebrání zadarmo". Prosím všechny potenciální budoucí čtenáře, aby tak skvělou knihu nenechávali čekat dlouho. Kniha stojí za přečtení a podle mě se neřadí mezi "odpadové" knihy.

3 09.02.2017

Třetí díl je podle mě stejně úžasný jako 1. a 2. Jediný nedostatek spatřuji ve snižování kvantity textu. Když porovnáte Poslední aristokratku a Aristokratku na koni, zjistíte, že jsou podobně tlusté, ale v prvním díle je asi 2X tolik textu. Přesto jsem si knihu musela okamžitě koupit a nelituji.

3 30.01.2017

Nádherná kniha. Básníci píšící haiku nepotřebují zdlouhavé vyjádření jednoduché podstaty věci. Z básní přímo vyzařuje klid a mír. Působivě a přesvědčivě dokáže popsat pohled, vůni, zvuk či atmosféru v pouhých 3 řádcích.

3 25.02.2016

Mám dojem, že jsem knihu nepochopila. Četla se rychle, ale hrozně špatně.
Ocenit zde musím některé krásné myšlenky. "Všichni jsou odsouzeni všechno lopotně vysvětlovat slovy, která nikdy nejsou dostačující." a "... křehkými dívčinami, jejichž krása se rozpadla, jak se měnila slova, jimiž byla popisována." Takové věty nutily člověka, aby se zastavil, zamyslel.

Na pomezí kladů a záporů je potom charakter knihy, který mi občas trochu připomínal typy na čtení. Člověk si rozšířil povědomí o knihách a autorech, zopakoval si staré klasiky. Pěkný koncept, jen si myslím, že tam toho bylo až příliš.

A teď k důvodům, které mě vedly k udělení tak nízkého hodnocení.
Popisné části pro mě byly navýsost nezajímavé.
S postavami se čtenář příliš neseznámí a jen na něm, jak si je v hlavě dokreslí, aby nebyly tak k uzoufání ploché.
Jednání postav mi přišlo dost nahodilé, stejně jako to, co se jim v životě děje. Místy jsem měla pocit, jakoby autorka sama nevěděla, kam její příběh směřuje. Upřímně, já jsem smysl nepochopila ani na konci knihy. Kdybych měla říct, o čem příběh byl, vypadly by ze mě jen nějaké kusé nesouvislé útržky.

Možná tedy knihy měla mít onu osudovou 247. stranu (skutečnost v knize několikrát připomínaná), na které se bude zdát, že je vše ztraceno a za níž se děj začne vysvětlovat a celé to ve výsledku dá alespoň nějaký smysl.

2 26.08.2018

Zibura mě opět nezklamal. Kniha se mi četla lehce, byla plná inteligentního humoru, popisů přírody a obyčejných lidí dané země.
Někdo by mohl namítnout, že je to tedy to samé, co jeho předchozí knihy, ale mně přijde, že změnou prostředí dostává jiný rozměr i Ladislavovo vyprávění.
Knihu mohu rozhodně doporučit.

2 20.12.2017

Kniha je opět krásně a zajímavě napsaná, tentokrát mi však trvalo delší dobu,než jsem se přes ni prokousala. Postava Václava II. mi nepřišla příliš sympatická, na krále byl zprvu velmi nerozhodný a slabý. A ani ke konci mi jeho politika příliš neimponovala. Jinak ale skvěle napsaný historický román.

2 13.08.2017

Kniha mě naprosto pohltila, a přesto že většina knihy vlastně detektivkou není, byla jsem nadšená. Knize a ani autorce jsem zprvu moc nevěřila, ale po několika málo stránkách si mě získala. Rozhodně si přečtu další knihy z pera R. Třeštíkové.
Jediné, co bych vytkla, je občasné "zanedlouho to bude jinak, ale to ještě hrdinové nevědí".

2 22.07.2017