ElizabethK komentáře u knih

Kniha byla čtivá. Zajímavá byla alegorie příběhu o upírovy, kterým byly proloženy kapitoly, je mi však zatěžko uvěřit, že by dokázal ovlivnit život příslušníka SS. Než se autorka dostala k samotnému holokaustu, trvalo to několik desítek stránek plných pečiva. Tam pak velmi oceňuji vyprávění Minky z ghetta - osud její rodiny mě plně pohltil. Po příjezdu Minky do Osvětimy mi pak začalo být skutečně zle. Vyprávění mi však přestalo připadat reálné, hrdinka se měla na poměry koncentračního tábora netypicky dobře - tuto skutečnost však lze připsat "básnické licenci".
A na závěr, postava Sage mi nebyla příliš sympatická. Hlavně ta její povrchnost byla zarážející - místo, aby byla ráda, že nehodu přežila, upíná se na fakt, že jí po ní zůstala jizva na obličeji a ta z ní dělá monstrum.

6 06.10.2017

Knize jsem se kvůli všeobecné známosti a propagaci velmi bránila. Když jsem se však konečně přemohla a knihu se rozhodla přečíst, byla jsem příjemně překvapená. Mile mě dojímala, a když jsem ji dočetla, dlouho jsem se dívala na hvězdy a byla jsem pohroužena do milého snění.

6 18.08.2017

Úžasný příběh, popisující historické souvislosti. Opravdu krásně napsané. Velmi mě na této knize (ale i na jiných podobných) bavilo hledat informace nalezené během četby v rodokmenu a mapě, které jsou uvedeny na začátku knihy.
V poznámkách autora vyjádřila Weirová dobrou myšlenku: člověk, který historický román čte, většinou očekává, že téměř vše v románu je pravdivé. Proto autorka psala pravdu a k občasnému domyšlení či popostrčení příběhu se na konci přiznává.

6 06.02.2016

Na knihu jsem slyšela poměrně kladné recenze, ale mnoho jsem od ní neočekávala, zkrátka jsem si ji zařadila do kategorie "Chci si přečíst" a čekala, až na ni narazím v knihovně. Ten okamžik nastal a po pár přečtených stranách jsem zjistila, že se nemůžu odtrhnou.
Žasla jsem nad lehkostí, s jakou autorka překlenula téměř celé jedno století v rámci jedné knihy - z chudé vesnice v Korei nás příběh zavedl až do rozvinutých měst v Japonsku a to přirozeně a nenásilně.
Jak už psali někteří uživatelé níže, i mně přišla nejslabší poslední část, zejména proto, že se tam spousta okolností opakovala a omílala sále dokola a také proto, že o některých zajímavých postavách jsme se toho nedozvěděli tolik, kolik by postavy zasluhovaly.
Trošku jsem se obávala, že se mi budou jména postav plést, přece jen, pro našince nejsou asijská jména jednoduchá kolikrát jen na vyslovení (a jsem přesvědčená, že obyvatelé Asie by na tom byli podobně s našimi jmény). Opak byl pravdou, jména byla zvolena mimořádně dobře a tím se (alespoň v mém případě) prakticky eliminovalo riziko záměny a nepochopení.
Pokud bych měla něco vytknout, byly by to japonské a korejské výrazy (například slovní spojení "nakládané kimchi" bylo možno za pomoci slovníku na konci knihy přeložit doslova jako "nakládané nakládaná zelenina", což není příliš uhlazené), listování knihou ke slovníku pro mě bylo spíše rušivé než obohacující (a přitom jsou knihy, u kterých tento způsob naprosto zbožňuji). Ale uznávám, že to může být pouze můj osobní problém a pozitivní je, že slovník bylo nutno využít spíše sporadicky.

5 26.02.2021

Kniha se čte dobře, stejně přirozeně, jako když si s někým dopisujete přes SMS. Bezesporu je to zajímavý koncept, vyprávět příběh jen zprávami a deníkovými záznamy, zprvu jsem byla skeptická a nemyslela jsem si, že to bude fungovat, ale autor i s takto specifickými prostředky dokázal charaktery vylíčit mimořádně autenticky.
V půlce jsem si už začala říkat, kdy přijde nějaký větší zvrat a bohužel jsem nakoukla na asi 2 řádky o pár stránek dopředu - to mi vzalo překvapení ze zásadního zvratu, takže doporučuji, nepřeskakovat. I tak byla ovšem zápletka dost silná, nesla v sobě jasný varovný signál a podle mě je velmi znepokojující, že je příběh inspirovaný skutečnou příhodou...
Knihu mohu jedině doporučit.

5 07.10.2020

Kniha mě velmi zaujala. Musím přiznat, že u Jany Seymourové mě už trochu nudilo opakování stále stejných událostí z Anglie, které jsem četla v předešlých dvou knihách (i když, pravda, vždy byly tyto události líčeny z jiného úhlu pohledu, což bylo zajímavé). A možná právě proto mi kniha přišla tak osvěžující, protože nejprve popisovala Klevsko a až později události v Anglii.

Autorka Annu vylíčila sympaticky, knihu napsala, jako vždy, velmi čtivě. Za přečtení podle mě stojí celá série.

Jen mě na konci zarazilo a zamrzelo, kolik fikce (zřejmě, jistí si tím být samozřejmě nemůžeme) tentokrát do příběhu vložila. Ale i přesto mi konec přišel poněkud fádní, Anna se příliš nezajímala o dění v Anglii a poměrně dramatické události zmínila jen tak mimochodem. To pochopitelně není vina autorky (buď plánuje tyto věci zmínit v příštích knihách a nechce se opakovat, nebo Anna skutečně stála velmi stranou).

5 16.01.2020

Nádherná kniha plná vzpomínek na dřívější Žítkovou. Popis prací na poli a kolem domu, svátků a tradic se střídá s nádhernými malbami - na začátku každé kapitoly jedna.
Několik málo kapitol je napsáno i tamějším nářečím, což skvěle dokresluje atmosféru celé knihy.
Je vidět, že autorka vzpomíná na svůj rodný kraj s láskou a úctou.

5 25.09.2019

Úplně na začátek se musím přiznat, že jsem si naprosto nesedla s japonskými jmény. Postav tam bylo hodně, a i když většinou jejich jména byla psána celá, dělalo mi obrovské problémy od sebe postavy odlišit (a to nemluvím o prvních pár stránkách, tento problém jsem měla ještě v polovině knihy).

Když však odhlédnu od své neschopnosti zapamatovat si pár složitějších podobných jmen, musím říct, že kniha byla dokonalá. Nejsem čtenář sci-fi, takže budu knihu hodnotit jako běžný román.
Rozjezd byl klidný, trochu složitější skrz popisování zařízení PT, jež léčí schizofrenii. (Zní to celkem neuvěřitelně, ale v knize to bylo podepřeno vědeckým popisem a poznatky z psychologie.)
Díky klidnějšímu začátku se čtenář seznámil s principy knihy, a když se potom děj rozběhl, nedělalo čtenáři velký problém držet krok s autorovými představami.
Samotný nápad, vstupování jiným do snu a prolínání snů s realitou, je podle mě naprosto dokonalý. Byla jsem dějem naprosto pohlcena.
Vyvrcholení zápletky se snovými monstry už mi přišlo trochu přehnané.

Hlavní hrdinka Acuko mi zprvu nesedla. Byla pro mě chladná, ale i plná tajných citů - hodně rozporuplná. Občas jsem se nedokázala vcítit do jejího myšlení, nechápala jsem způsob jejího uvažování např. o mužích.
Když jsem si ji pak spojila s Paprikou, dojem se trochu zlepšil.
Ke konci knihy už ztělesňovala bišódžo (viz doslov k vydání od Odeonu), takže jsem ji, coby žena, nedokázala plně docenit, ale ani odsoudit - ke konci jsem se zaměřila na jiné postavy.

Jen konec knihy mě malinko zklamal, nechci prozrazovat, jen řeknu, že u takto promyšlené zápletky bych čekala i promyšlenější konec. Dokonce bych na toto autorovo rozuzlení použila slovo vyšumění.

5 06.08.2019

Musím se přiznat, že mám z knihy rozporuplné pocity. Příběh byl milý, jemný. Ale!
Prakticky celý děj byl prozrazený v anotaci. Konec byl tak hrozně předvídatelný, až to bolelo.

A hlavně to neuvěřitelné množství chyb!!! Chybějící nebo nadbytečné mezery, vynechávání nebo zaměnování slov, samotné předložky na konci řádků.
Nebýt této příšerné úpravy, dala bych rozhodně víc hvězdiček, ale jsem typ čtenáře, který dokáže odpustit jen pár přehlédnutých překlepů, nikoliv 5 chyb na 2 stránky.

Abych nebyla jen kritická, je pravdou, že v okamžiku, kdy se na scéně objevují vzácné housle, dostává děj zajímavější spád.
Kniha se četla dobře, obálka se mi velmi líbila a příběh ukazoval decentní, ale výjimečnou lásku.

5 13.06.2019

Kniha jako celek byla opět napsaná poutavě a čtivě.
Musím vyzdvihnout autorčin dokonalý popis Anny Boleynové. Nemůžu říct, že by mi byla extra sympatická, v knize vystupovala až příliš ambiciózně a občas i bezcitně, ale charakteristika dávala krásný pohled na postavu. Rozhodně však byla vylíčena mnohem sympatičtěji, než jsem očekávala.
Tentokrát jsem však občas měla problémy s nudnějšími pasážemi. Například doba, kdy se Jindřich dvořil Anně, byla pro mě poměrně nudná.

5 11.01.2018

Na knihu jsem se velmi těšila. Začátek knihy mě nadchl. Část, kdy byla Kateřina s Arturem, byla však trošku slabší. Artur jako manžel byl poměrně nudný. Poté se však děj rozproudil.
Spolu s Kateřinou jsem de facto prožívala její bolesti i radosti, autorka velmi dobře popsala pocity této ženy, vztahy mezí ní a jejím manželem i jinými lidmi a navíc se Kateřina v průběhu románu viditelně vyvíjela. Ve svých 19 mi připadala poněkud naivní, zatímco ke konci si ponechala pouze tu naivitu, která z ní dělala hodnou, milující a trpělivou ženu (což by bez jisté naivity a silné víry v její situaci zkrátka nešlo).
Kateřina je po celou dobu popisována jako kladná postava, což už s klidným svědomím nemohu říct o Jindřichovi. A už vůbec ne o Anně Boleynové - velmi mě zajímá, jak ji Weirová popíše v dalším románu, protože ve mě zanechala silně negativní pocity.

Kateřina na mě působila jako silná, vytrvalá, pokorná inspirativní žena, která se vždy chovala podle svého svědomí.

5 11.11.2017

Příběh mě zaujal a knihu jsem měla brzy přečtenou. Jedná se o vtipnou oddechovou knihu vhodnou například na cestování. Nad tragikomickými situacemi hrdinů jsem se musela několikrát zamyslet, bylo zajímavé sledovat vývoj jejich příběhů. A konečně mě velmi nadchlo autorovo vykreslení jednotlivých charakterů - příběhy čtyř přátel se prolínaly a zprvu jsem měla problém se orientovat, do děje mě však autor hladce přenesl během několika málo kapitol.
Bohužel s odstupem času musím konstatovat, že ve mně kniha vůbec nic nezanechala. Zkrátka číst, při čtení se pobavit, dočíst a zapomenout.

5 24.09.2017

Nemohu říct, že bych se smála od první do poslední stránky, ale nad neskutečně humornými, až nepravděpodobnými situacemi jsem se vždy pousmála alespoň v duchu. Hrdinové měli své kouzlo a dokázali zapůsobit.
Knihu jsem četla 2 roky po "Staříkovi" a musím přiznat, že ten odstup způsobil lepší hodnocení. Obě knihy nesou společné rysy a kdybych je četla za sebou, začala by mě druhá kniha nudit.
Za další 2 roky bych mohla zkusit "Zabijáka Anderse".

5 27.08.2017

Mezi nesporné klady patří čtivost knihy. Dalším plusem je dokonalá propletenost všech 12 příběhů. (Velmi doporučuji, dělat si již od první kapitoly soupis postav a schéma vztahů mezi lidmi. Na konci se Vám to bude hodit!) Jediné, co mi vadilo, byly příběhy samotné. Děj mě nedokázal strhnout - a upřímně, slovo "děj" bych raději nepoužila a nahradila ho slovy "popis životů různých lidí".
Daleko více se mi líbila autorčina další kniha Osm, ta rozhodně stojí za přečtení.

5 18.08.2017

Co se vlasteneckého pojetí týče, nemám hře co vytknout. S dějem už je to horší. Na pohádku to bylo velmi slabé a nenadchlo by mě to ani v dětských letech. Na klasické drama to zase mělo příliš mělký děj. Dobré divadelní zpracování by mě možná nadchlo, ale psaná forma pro mě byla utrpením.

5 09.02.2017

Knihy od této autorky opravdu zbožňuji, nejen, že jsou pro mě (jako budoucího speciálního pedagoga) velmi inspirativní, ale jsou také mimořádně čtivé. Tichou holku jsem četla jako první, takže ve mně zanechala zřejmě nejsilnější dojem, ale ať sáhnete po jakékoliv autorčině knize, nemůžete udělat chybu.

4 26.02.2021

Zároveň s touto knihou jsem se také seznámila s poslední ze sester Brönteových, což mě svádí ke srovnávacímu hodnocení, nejprve však něco málo o samotné knize - četla se poměrně snadno, lehce, příběh byl zajímavý, i když trochu předvídatelný.

Co se charakterů týče, byly podobné jako v Janě Eyrové od Charlotte B., byly prvoplánově rozděleny na kladné a záporné a v průběhu knihy nás prakticky nijak nepřekvapily (výjimkou byla jen slečna Rosalie, ale u ní jsme se již při seznámení od autorky dozvěděly, že ke změně dojde). V tomto ohledu daleko raději vzpomínám na román Na Větrné hůrce od Emily B., kde se žádná významnější postava neobjevila bez dost závažné chyby na charakteru, která čtenáři (minimálně mě určitě) znemožňovala se s postavou plně sžít, na druhou stranu však měla každá postava své kouzlo bránící čtenáři ji naprosto odsoudit - není mnoho knih, které by se mohly pyšnit tak skvělým a věrohodným spektrem postav.
Na rozdíl od Jany Eyrové (původně tyranizovaný sirotek si najde práci, kde není nikdo z domácích vyloženě nepříjemný, a kde je svěřenkyně až nepřirozeně hodná - pro mě dost nepřesvědčivý příběh) se mi u Agnes Greyové líbily nesnadné pracovní podmínky a snaha o jejich překonání, s tím také souvisí poutavě popsané vlastní zkušenosti s prací guvernantky.
U Agnes Greyové mi pak bylo líto, že autorka na konci úplně opomenula vysvětlit, lásku jistého pána k hlavní hrdince.

Hodnocení může vyznívat poměrně negativně, ale opak je pravdou. Stále sice nedám dopustit na román Na Větrné hůrce, ale Agnes Greyová si v mých očích rozhodně nevedla tak zle, jako Jana Eyrová.

V konečném důsledku je rozhodně přínosné si knihu přečíst, kdyby jen proto, aby se čtenář seznámil s tvorbou všech sester Brönteových.

4 16.05.2018

V knize naleznete prakticky všechny poznatky o Buchlově, jeho celou historii, pověsti týkající se hradu a pochopitelně i velké množství nádherných fotografií.

Měla jsem radost, že kniha vyšla podruhé, protože jsem si ji nestihla koupit v prvním vydání, což mě dost mrzelo.

4 03.04.2018

Kniha rozhodně stojí za přečtení, přestože mi občas přišla zdlouhavá. Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale naštěstí jsem v sobě nalezla vůli a knihu dočetla. Rozhodně toho nelituji.
Oblomov, dle učebnic "zbytečný", ale niterně rozvinutý člověk, je neotřelý a zajímavý hrdina. Autor skvěle charakterizoval nejen jeho, ale i další postavy, a to postupně. Společně s Oblomovem jsem tedy mohla prožívat okouzlení a zklamání z postav podle toho, jak je autor postupně popisoval a odkrýval jejich povahu.
Dalším nesporným kladem jsou živé a čtivé dialogy, které ději dodávaly na atraktivnosti.
A nakonec malé zamyšlení - Oblomov byl sice naivní, ale občas jsem mu to záviděla. Díky své naivitě dokázal v lidech vidět to dobré, což je vlastnost, která mnohým lidem chybí.

4 06.02.2018

Přečetla jsem jen první dva "výlety". Rozhodně se mi více líbil výlet mezi husity. U obou příběhů velmi oceňuji kritiku měšťanstva 19. století. Na druhou stranu však autor vkládá kus satiry i do popisu Měsíčňanů, což je zajímavé. Správný postoj zkrátka získáme zprůměrováním pana Broučka a Měsíčňanů. Husitská Praha mi přišla bližší, zřejmě kvůli větší realističnosti. Velmi kladně hodnotím jazykovou výbavu autora a dobré vypravovací schopnosti.

4 24.10.2017