elizabeth_ba komentáře u knih

Další velmi hezká pohádka ze série příhod bratra Cadfaela. Očekávala jsem trošku jinou zápletku, asi už jsem z té současné doby trochu zblblá, ale rozuzlení se mi nakonec líbilo a snad jediné, co mě zklamalo bylo, že tento příběh nebyl zfilmován, i když jsem pořád měla pocit, že jsem už ho viděla. :-)) Hvězdička za Hugha, za bratra Cadfaela, za sestru Magdalenu, za velšská skoro dvojčata, za Melicent a jedna navíc za Owaina Gwynedda. A že by si ji zasloužil i jako obvykle opat Radulfus a tentokrát dokonce i převor Robert? Tak ti ji dostanou až příště, mám jich k dispozici jen pět. Při tom jak jsem nebyla spokojená s adaptací Svatopetrského jarmarku a Ďáblova novice, je možná dobře, že jsme se nedočkali filmu, ale nemohu si pomoci, já tam toho Ioana Gruffudda v těch jeho dvaceti, kdy se ta tv série natáčela, jako Elise ap Cynan úplně vidím... ;-)

5 02.04.2023

(SPOILER) Po přečtení dosud posledního dílu, který byl přeložen do češtiny, tj. "Krvavý měsíc", jsem se vrátila k téhle Fidelmě mořské road movie aneb pro všechny účastníky poučné, leč náročné, strastiplné a krvavé pouti do Santiaga de Compostela. Kdyby to Vyšehrad vydal chronologicky, tj. po "Mnich, který zmizel (orig: Monk, who vanished"), asi by to bylo zajímavější, zvláště s přihlédnutím k závěru knihy, ale i tak mě nakonec další příběh naší staroirské dalaigh opět pohltil a zvládla jsem jej ve třech dnech. Chtěla bych pozměnit Fidelmino úpěnlivé přání ze závěru knihy, aby se už nesetkala s Cianem, na, ať když se s ním setká, je to už s Eadulfem a dalšími přáteli... Oba díly mě navíc navnadily k nákupu dosud posledního dílu "Dead of heretic", který nedávno (červenec 2022) vyšel na britských ostrovech.

5 05.08.2022

Vzhledem k tomu, že někteří současní Germáni, kteří pocházejí z okolí Teutoburského lesa, jsou fakt luxusní fešáci, těšila jsem se na vykutáleného cheruského prince Hermanna (Arminia). Člověk si se zájmem přečte, jak se Augustovy stesky po prošustrovaných legiích za Rýnem (Vare rede mihi legiones meas), dají vhodně spojit s vypovězením vnučky Julie a je na výsost spokojen. Po opětovném dočtení poslední knihy této série přeložené do češtiny budu plynule pokračovat s originálem. A i když mám (vzhledem ke své jazykové vybavenosti, či spíše nevybavenosti) trošku obavu z pochopení humoru a nadsázky v těchto knihách, je to tak dobrý, že se o to musím alespoň pokusit.

"Kdybyste se ho snažili přimět mluvit o normálních věcech, jako třeba jak si v poslední době stojí na závodní dráze modří nebo kdo byl kdo na včerejší párty, asi by vám odpověděl jenom zabručením. Ale zeptejte se ho na vývoj pravopisu od primitivních počátků až do současnosti v souvislosti s epigrafickými důkazy pro posun samohlásek v hovorovém jazyce a nebudete ho moct zastavit. No jo. Každej jsme ňákej."

5 06.12.2019

Britony jsem si moc neoblíbila, byť záhada ztráty celého společenství mnichů z hraniční oblasti několika velšských království (do níž se ne zcela dobrovolně zapletou i Sasové), byla celkem zajímavá.

Jedna záhada nám však stále přetrvává a být Eadulfem, tak bych k otcovství malého Alchúa byla dosti skeptická, protože ať počítám jak počítám, stále mi to nějak s děťátkem s rusými vlásky, byť s laskavě hnědýma očima nesedí... Na konečný verdikt je potřeba vyčkat, až Vyšehrad vydá i knihu o Fidelmině pouti do Compostelly, ale odehrává-li se Eadulfovo obvinění z vraždy v království Laigin v říjnu (tento ve Wallesu v listopadu) a Alchú se narodí v červnu, tak je to prostě brzy ;-))

5 05.01.2018

Tak jako byl v Záhada čínského zlata překvapen a zklamán soudce Ti, v tomto případě měla podobné pocity Fidelma. Myslela jsem si, že kolega vincek1 ve svém komentáři k Sedmá polnice (jeden z dalších dílů série) ohledně vzdělaných žen jen tak filozofuje, ale on jen parafrázoval slova zde zavražděného irského nejvyššího krále Sechnussacha (zřejmě jeden z možných přepisů jména) a císaře Marca Aurelia. (No, takže vlastně fakt filozofoval...)


A jak mám u pana Vondrušky potíže s "panošem" Otou, tak zde se občas zamýšlím nad Eadulfem (a jeho mám na rozdíl od Vondruškova Oty velmi ráda), přesto mě zaráží, zda si zvykl na irský zvyk každodenních koupelí nebo ne, zda hrál deskovou hru Brandubh v průběhu školních let v Tuam Brecain, jak naznačuje v knize Údolí stínů (s. 285), či zda se mu to zdá příliš pomalé a intelektuální jako v Modlitba pro zatracence... (s. 132) A rovněž se zdá, že záhadně zapomněl řečtinu (jeho znalost se omezuje pouze na novozákonní texty), jíž plynně mluvil v Rozhřešení vraždou (je zmíněno při jeho představení Fidelmě) a kterou hovoří ještě v knize Zlý úplněk, jelikož je jediným možným dorozumívacím prostředkem s Aksumany. Tam mimochodem stejnou znalost jazyka (tedy omezující se pouze na novozákonní texty) přisuzuje autor opatovi, u nějž našli oni aksumští cizinci útočiště.

5 09.11.2017

Doufám, že se nejedná o poslední díl detektivní série s bratrem Zdislavem, když nám už autorka "usadila" jednu z hlavních postav. Škoda, že jsme se tentokrát nepodívali ke křížovníkům do Prahy, ale zase jsme nahlédli k sestrám premonstrátkám a do jejich krásně osvětlené illuminátorské dílny. A navíc jsme konečně opustili Jindřicha z Lipé a nechali ho jeho politice... Celkem brzy se dalo odhadnout, kdo je sestra Barbora, ale jinak tomu nechybí vůbec nic, je tam velká láska, zrada, touha po pomstě, dočkáme se i několika soubojů a jako vždy a jako ve všem v tom mají prsty mí Vítkovci. ;-) Z Hermana se pomalu ale jistě stává muž a rozhodne se usadit v blízkosti své nedostupné lásky. No a třeba bychom se mohli někdy v některém z dalších dílů dozvědět nejen o dalších osudech řádových rytířů Zdislava a Ojíře, o prvních samostatných krocích Hermana a životě johanitského pacholka Günthera, pocházejícího ze šumavského Vimperka, ale také něco o rodině Zdislavově (zejména pak o jeho panu otci). A paní Koubkové moc díky a ještě mnoho takových povedených knih.

5 05.06.2017

Moje úplně první e-kniha, za tištěné a vázané knihy tohoto druhu jsem se rozhodla už další peníze nevyhazovat a dobře jsem udělala. Co se týče každodenního života té doby, moc pěkné. Jinak ale průměrná detektivka (i ve srovnání s ostatními Vondruškovými, ať už z této série s Jiřím Adamem nebo z té "souběžné" s Oldřichem z Chlumu) s těžko uvěřitelným (leč alespoň neotřelým, více k tomu nemohu napsat, neboť bych vytvořila určitě spoiler) rozuzlením, několika celkem zbytečnými postavami a odbočkami v ději a dočkali jsme se i několika obvyklých autorových klišé. Ale četlo se to dobře (a rychle), takže pokud se právě po tuto dobu rozhodnete vypnout mozek a dát mu na chvíli odpočinout, budete spokojeni.

5 10.03.2017

Otočím to a začnu tentokrát úryvky, až posléze přejdu ke komentáři (a bude jasné proč): "Přesto se však stal podezřelým? Musí mít nějaké důvody, že se tak cítí, protože od roku 1629 žije v Holandsku, což je požehnaná země, kde si každý může myslet a říkat, co chce a nikdo vás proto neznepokojuje!" (MF 2005, s. 176)

"Já, který tu s vámi mluvím jsem znal jednu vznešenou dámu v Bruselu, které bylo šestašedesát a líbila se mi více než nějaká dvacetiletá husička." (MF 2005, s. 214)

A já si pro jednou zahraji na spanilou čtenářku: Na slovíčko, prosím, pane. - Oslovujete, madam, kronikáře nebo autora? - Kronikáře, vévodu z Orbieu. Pročpak jste už, pane, neprotáhl svou cestu do Haagu, abyste zřel, jak žije Ulrika, kterou jste nešťastnou, osamělou v exilu už vícekrát ani nejmenoval, ačkoli jste i s Kateřinou a dětmi žil v jejím bývalém paláci? - Neprotáhl? Cožpak to je za slovo, madam? A cožpak bych to mohl udělat svému králi a svojí Kateřině? Svou lásku k Ulrice jsem už navždy uzavřel ve svém srdci (když jsem si vzal ještě mnohem více žárlivou Kateřinu)... No, raději toho nechám, hrát si na tak vynikajícího autora, jakým je Robert Merle bych neměla, i když mě optat se a znát odpověď mě velmi láká...

Tak co dodat, asi jen to, že mít Přemysl Otakar II. nějaké Sioraky, tak k Moravskému poli vůbec nedošlo a s Rudolfem Habsburským by možná nebyli nejlepší přátelé ale určitě by se nějak dohodli. V našem vyprávění jsme se dostali o více než o jedno století dál (od jeho začátku ne od Přemysla s Rudolfem, i když s jeho potomky jsme se potkávali po téměř celou dobu), až k samostatné vládě Ludvíka XIV. A to už je další kapitola, kterou už bohužel nikdy neotevřeme. Druhá část vyprávění měla své mouchy, přesto se mé nejoblíbenější postavy (s výjimkou Jindřicha III.) pohybovaly právě v ní. Jsem nesmírně ráda a bylo mi velkou ctí si celou ságu přečíst a zřejmě se k ní zase za čas navrátím. Byly to krásně strávené necelé tři měsíce...

5 23.11.2016

Tímhle dílem jsem se dlouho nemohla prokousat. Nejspíš proto, že mé oblíbené postavy z dílů minulých v knize buď už nevystupovaly vůbec (Ulrika z Lichtenbergu, která odešla ze života Petra Emanuela v díle minulém) nebo jen zřídka (Petr ze Sioraku, Miroul z La Surie, Bassompierre) a také proto, že své nové oblíbence jsem si našla až v samotném závěru (jsou jimi podkoní hlavního hrdiny - Mikuláš z Cléraku a velitel obrany pevnosti St. Martin na ostrově Ré - Toiras). Většinou se už neztotožňuji ani s dotazy spanilé čtenářky, snad kromě jejího přeptání se na Ulriku, kde mě odpověď Petra Emanuela příliš nenadchla. No, aspoň není hlavní hrdina ryze kladná a černobílá postava a má také své chyby, což má své kouzlo a u mě plus. Realistické je také vykreslení George Villierse, vévody z Buckinghamu a jeho vztahu k Anně Rakouské, králi Ludvíkovi, kardinálovi, dvěma anglickým králům, ale i mužům a ženám obecně, neboť vyobrazení Dumasovo v Třech mušketýrech je čirá romantika bez kousku skutečnosti. No a teď vzhůru na vzpurné La Rochelle a konečně si najít svou novou femme fatale...

5 11.11.2016

Šestým dílem, příznačně nazvaným Svítání, se končí celá tato série o životě, láskách, jednáních a dalších dobrodružstvích, která nás zavedou k papeži i do Španěl a tentokrát nebyly až tak žertovné (no, ano v dalších čtených knihách mi pak Merlův smysl pro humor chybí), jako tomu bylo v předešlých příbězích jedné generace Sioraků a jejich blízkých. Už jsem toho ve svém životě přečetla opravdu hodně (a většinu z toho ještě zde zatím nestihla ohodnotit) ale téhle historické sáze se hned tak něco nevyrovná (řekněme, že detektivky Roberta van Gulika jsou totiž trochu jiný žánr). Velký podíl na tom celém má ale také překladatel, takže mi na úplný závěr po procestování půl Evropy nezbývá říci jiného než opětovné vřelé díky autorovi, panu Merlemu a rovněž překladateli, panu Drápalovi. A přidám úryvky, jež se dokonale hodí nejen ke knize ale také k situaci, v níž se nachází dnešní svět.

"Víte-li pak, že papež, dověděv se, co bylo v Nantes vyneseno zvolal:'... tento edikt je největší špatnost, jakouž jsme si kdy představit mohli, Dovoluje věc na světě nejhorší: svobodu svědomí'" (s.500, Odeon 1998)

"Přisám svatý Antonín! Petře! Musíme se napít na tuto novinu, ježto nemá v dějinách světa oddoby! Na tento závazek skrze velikého krále dvěma náboženstvím uložený, že mají žít bok po boku v jednom království, aniž se budou vzájemně rdousit... "


To už je k první sérii skutečně vše a nezbývá mi už nic jiného než, aby mě (stejně jako našeho Jindřicha IV.) můj spánek uspal…

5 17.10.2016

I mě mrzí, že se jedná o poslední díl a nedozvíme se, jak to dopadne s Adélkou, Gyltou, Mansurem, Alií, Ulfem, Rowleym, Emmou a Roetgerem (i když tam to vlastně víme), O'Donellem a dalšími, kteří přijali Jindřicha Plantageneta za svého krále. Konec je takový správně otevřený, že si může jejich osudy dopovědět každý sám. Novou postavu, admirála O'Donella, jsem si oblíbila o dost dříve než Adélka, i když o něco později než Jindřich a není divu, že ho Rowley nemá rád... A vrátil se nám Ulf ze studíí, což je také dobře. Změna prostředí (Akvitánie, Francie, Sicílie...) této detektivní road movie prospěla, i když se na konci (téměř) všichni rádi vracejí zpět do Anglie. Třeba se autorčina dcera pustí do pokračování, obávám se ale, že už to stejně nebude ono.

5 29.08.2016

Výborné jako vždy, skví se to celé "van gulikovskou" logikou a nepustí to člověka, dokud to celé nepřečte (mně to trvalo dva dny). Je to tentokrát velmi děsivé (zvláště pro člověka citlivější povahy a schopností vcítit se do osudů jiných) a bez kapky humoru jako pokaždé, když se dostaneme (byť jen) blízko opatství Lios Mhór a potkáme nějakou princeznu z rodu Déisi (potkali jsme jich už několik, my i Filelma, a skoro nikdy to pro nás nedopadlo dobře), Fidelma smyslem pro humor taky moc neoplývá (Eadulf sem tam zahláškuje, ale do atmosféry tohoto příběhu by se stejně víc ani nehodilo). Ačkoli i tentokrát všechno dobře dopadne, hořká pachuť jedovatých hub po rozuzlení (pachatele i motiv jsem nalezla) neopouští nejen Fidelmu s Eadulfem, ale ani nás, tedy čtenáře.

5 23.05.2016

S komentářem kolegyňky Yoriky, napsaným dne 14.05.2014, nelze nic jiného než souhlasit. Bohužel ale dle většiny komentářů je zapotřebí přiznat, že inteligenci svých čtenářů naopak zná do detailu. Což mě moc mrzí, zvlášť když někteří v komentářích píší (v tomto případě snad opravdu páší - od slova páchat - jak se mi původně podařilo překlepnout), že je jeho historie zábavná a poučná současně. Zábavná většinou ano, poučná však dost zřídka.

5 24.03.2016

Po Vražda v ambitu a několika povídkách z knihy Oldřich z Chlumu je tato chronologicky další v řadě. Nejlepší ze série odehrávající se mezi Blankou a Ludmilou (ty další jsou Tajemství abatyše z Assisi a Podivná svatba na Lichnici), detektivní zápletka je logicky a zajímavě postavená (dávné tajemství, intriky na královském dvoře, inkvizice a městská spodina, ta skutečná i jen zdánlivá). Všechno to ale kazí tou dobou neexistující královští úředníci, především již několikrát vzpomínaný Vilém z Landštejna (a ještě pobíhá v plášti s červenou růží - i když ty barvy jednotlivých větví růži nelze už dnes považovat za průkazné, takže to je jen malá chyba), vazba "velice jí to slušelo" a vlasy barvy zralé slámy. Zralé je žito nebo jiné obilí, sláma je akorát po...aná.

5 15.03.2016

Při druhém čtení knihy (po přečtení poslední knihy, kde byl odkaz na první setkání všech našich průvodců - pana z Dobronína, Rozárky i bakaláře Petra totiž celou sérii čtu znovu) jsem nakonec zvedla na čtyři hvězdičky, zvlášť ta povídka o vraždách v doksanském klášteře byla dobrá, pokud pominu to, jak málo premonstrátů a premonstrátek tam po skončení příběhu zůstalo. A i první povídka o rodině pražského purkrabího (přiznám se, že se mi nechce hledat jestli jméno je správné nebo jen vypůjčené od přítele Jindřicha z Lipé), malostranských konšelích, špercích a víně se celkem povedla.

5 19.02.2016

Pro mě ještě horší utrpení než první díl. Sympatizovat s někým je opět absolutně nemožné, rudolfinskou Prahu v tom necítím, o morálním poučení se taky nedá mluvit, Je to ale napínavé a přečtené jsem to měla rychle. Že je vše jinak, bylo jasné asi od poloviny knihy a že se spravedlnost má nechat v rukou zákona, mi spíše sedí do knih o soudci Ti než sem, kde o kvalitách (ať už morálních nebo profesních různých typů strážců zákona) lze s úspěchem pochybovat.
PS: A ne, fakt to není středověk...

5 15.06.2015

Opravdová Opona soudce Ti...
Bohužel jsem tento poslední příběh soudce Ti četla už jako druhý v pořadí, ale už tehdy mi v závěru příběhu na srdce sahala studená ruka. Po přečtení celé série plánuji znovupřečtení a při vztahu, který jsem si během jednotlivých příběhů k soudci Ti a jeho nejbližším spolupracovníkům vytvořila, předpokládám, že mi při něm bude ještě o cosi hůře...

Editace po druhém čtení: Tohle předčilo i Curtain s mým jiným oblíbeným detektivem (H. Poirotem). A přesně dle předpokladu došlo v úplném závěru i na slzičky... Van Gulik nikdy rozuzlení příběhu neodbyl a tady jeho napětí stupňoval až do úplného (hořkého) konce. V momentě, kdy se zdálo, že už odkryl (autor) i soudce všechny své karty téměř současného příběhu (problémy totiž dělá arabská komunita, jejíž skutečný počet nebyl znám dokonce ani soudci Ti), ještě přijde s něčím novým, v hlavní roli meč Dešťový drak aneb jak soudce Ti a Ťiao Taj zamezili tomu, aby to tenkrát s Čínou dopadlo podobně jako o něco později s Indonésií...

5 24.04.2015

Téměř vše jsem napsala k prvnímu dílu takže jen tolik. Kdo nějak po přečtení přemýšlel o tom, jakým způsobem se budou dále odvíjet příběhy hlavních protagonistů příběhu, ať nezkouší číst pokračování románu. Ať se obloukem vyhne Scarlett od Alexandry Ripleyové a ještě větším knize Rhett Butler. Pokud mě neposlechne, nechť si následky nese sám... ;-))

5 04.02.2015

Máme tady druhý případ, který řeší M. Valerius Corvinus, mně velmi sympatický "rudý lemoun". Záhadná smrt Germanica patří jednoznačně k tomu nejzajímavějšímu a nejznámějšímu z tajemstvím opředených smrtí ve starém Římě. (No na přirozené smrti Augusta toho mnoho nenajdeme a na profláknuté vraždě Julka Caesara už vůbec ne). A já samou radostí nad touto povedenou sérii, načala hned její další díl (Pekařku z Lydie, i když si nejsem jistá, zda to neměl být spíše Seianus).

"Jo. To sedělo. Vysvětlovalo to teatrální chování v Germánii a jeho návštěvu na místě Varova masakru, kde podle všech předpokladů miláček Říma doslova ronil slzy nad zbytky zmasakrovaných legií, než z nich posbíral to, co zůstalo, aby je mohli pohřbít. Bohabojný a jemnocitný. Chápal jsem, jak to Secundus myslí; z Germanika sálalo tolik upřímnosti, že jste jí měli plné zuby. Ani já jsem neměl bohabojné hrdiny příliš v lásce. Vergiliova Aenea jsem z duše nenáviděl už ve škole; a stejně jako Aenea i Germanika bych považoval za sympatičtější osobnost, kdyby jenom jedinkrát v životě šel na zajíce, a střelil kočku."

4 11.12.2019

Ráda bych napsala něco o důstojném zakončení série, ale to se (bohužel) nestalo. Tak snad jen, že konec dobrý, všechno dobré... Blasius si konečně uvědomil, kde je jeho místo a odešel na Rožmberk věnovat se svému synovci Oldřichovi. A co Jakub Protiva z Protivce? Tak o tom si už musíte přečíst sami. Kniha byla jako na houpačce, chvíli dobrá, chvíli horší, a skutečně sexu, ale zejména množství vulgarit v textu skutečně narostlo... Buď si tentokrát zařádil korektor a nebo to autor začal dělat jako A. Dumas starší. Diktoval nebo sám napsal jen část. Rozhodně to ale bylo celkem zbytečné a na škodu jinak docela povedené oddychovce, byť s příliš mnoha mrtvými. Pokud budu mít čas (a odvahu) přečíst si znovu celou sérii, pokusím se o nějaké komplexní hodnocení jako jsem to kdysi udělala u Hříšných lidí pana Vondrušky. Jedno ale už mohu napsat rovnou, vyšetřovatelská dvojice Jakub Protiva a Blasius byla určitým způsobem originální, pán z Roupova se svým pomocníkem z nové série z počátků 14. století se až příliš příliš podobá hrdinům Vondruškovým (pan z Dobronína s bakalářem Petrem).

4 14.06.2017