elizabeth_ba

Přečtené 326



Anjel v podsvetí
? - únor 2021
Anjel v podsvetí 2020, Juraj Červenák


Zlatý osel
? - prosinec 2020
Zlatý osel 1974, Lucius Apuleius


Kapitoly o přírodě
? - listopad 2020
Kapitoly o přírodě 1974, Gaius Plinius Secundus


O lásce a milování
? - listopad 2020
O lásce a milování 1969, Publius Ovidius Naso


Z dějin císařského Říma
? - listopad 2020
Z dějin císařského Říma 1976, Publius Cornelius Tacitus


Amfitryon a jiné komedie
? - listopad 2020
Amfitryon a jiné komedie 1978, Titus Maccius Plautus

Naprosto souhlasím s kolegou níže. Kdybych přečetla jen hru, která dala knize název (Amfitryon) a úvodní hru o divotvorném hrnci, tak se vůbec nic nestalo. Zbytek byl buď na jedno brdo (ve stylu Oslovské komedie) nebo mě nijak nezaujal (Zajatci). Možná by mě to oslovilo jako divadelní hry, při dobrém obsazení a výpravě, ale jako četba mě kniha spíš nudila.


Písně pastvin a lesů
? - listopad 2020
Písně pastvin a lesů 1977, * antologie


Výbor z korespondence
? - červen 2020
Výbor z korespondence 2019, Marcus Tullius Cicero


Zázračný medailon
? - květen 2020
Zázračný medailon 2020, Zuzana Koubková

Mohu souhlasit s kolegou Boby17 (výtka k malému počtu stran) i s autorkou samotnou, tedy, že Zlatá růže byla lepší. Ale ta byla skutečně nejlepší ze série a jednim z nejlepších historických románů či detektivek, jež sem kdy o Vítkovcích četla. Trochu je na vině sestupné tendence e-kniha, které jsem v nedočkavosti opět dala přednost (už jsem tu chybu udělala u Zabitý před klášterem), trochu i ten menší počet stran. Nevím, proč nedokážu najít cestu k Anně, dávám přednost Notburze a té mladičké premonstrátce Eufemii. Rozuzlení mě tentokrát (narozdíl od již zmiňovaného Zabitý před klášterem) překvapilo. Děkuji paní Zuzaně za příjemný víkend u její knihy, a velmi se těším na příští příběh o Hermanovi...


Dějiny IV
červenec 2018 - listopad 2019
Dějiny IV 1973, Titus Livius


Pokání mrtvých
listopad 2019 (06.-10.)
Pokání mrtvých 2019, P. Tremayne (pseudonym)

I tuto knihu jsem už měla přečtenou v originále (stejně jako Monk who wanished), takže rozuzlení jsem znala předem. To mi ale nezabránilo dát jako obvykle pět hvězdiček, i když mám několik přestože, neboť nalézám také spoustu důvodů proč tak učinit. Nejprve ta přestože 1. znovu máme binec v mumanských brehonech, Fidelma odjíždí na území Uí Fidgente v zastoupení svého bratra, krále, a jeho brehona Ailína (který ale už na konci Ďáblovy pečeti byl odvolán a nahrazen Fíthelem). Naštěstí v té následující už je to dobře. 2. V seznamu osob se stále uvádí, že Eadulf je Fidelmin společník, ačkoliv i ona sama v knize uvádí na pravou míru, že není její druh ale manžel. 3. Všechny knihy si začínají být podobné. Fidelma s Eadulfem doputují do nějakého kláštera, který se ukáže být semeništěm zla. To pak spolu odhalí a vymýtí, i když často ne důsledně a do kořene. 4. Žádná žena, která měla moc a urozený původ (samozřejmě kromě Fidelmy) za nic nestála (čest výjimkám jako princezna Gélgeis z Durlus Éile nebo ta dívka z Bretaně z dílu Holubice smrti). No a teď teda klady a důvody pro vysoké hodnoceni: 1. Není to žádná červená knihovna. Tady dokonce není ani náznak romantiky, ačkoli nám přibyl jeden manželský pár. Na rozdíl např. od Holubice smrti, Sedmé polnice nebo Druhé smrti. Co taky v manželství s romantickou láskou, že... :-)) 2. Sice jsme přišli o Ségdaeho, čestného a laskavého opata z Imleachu, ale má zdatného nástupce. Tady mám i malé přestože... Vzhledem k tomu, že byl nejvyšší duchovní Mumanu a jejich přítel, čekala jsem ve vyšetřování od Eadulfa a Fidelmy trochu méně chladu. Při prvním čtení v angličtině jsem dokonce marně doufala, že se nakonec dozvíme, že šlo o omyl a zavražděná osoba byl někdo jiný. Všechny podobně doufající musím zklamat, jelikož tomu tak není. 3. Setkali jsme se opět s válečným pánem Conrím a taky se synovcem bratra Conchobhara Deogairem, ačkoliv zrovna tahle linie se mi vzhledem k různým schvalovacím procesům rodinnou radou (derbfine) zdála poněkud nepravděpodobná. 4. Fidelma byla nařčena z mimomanželského vztahu. I když jen v náznaku a rychle zase bylo toto obvinění staženo. Eadulf se i tak málem popral... Snad mě to konečně popostrčí k dočtení předposlední dosud vydané knihy v originále. Její čtení mi po několika úspěšně zdolaných, tentokrát nešlo vůbec a musela jsem ho odložit. Tak se do Bloodmoon pokusím ještě jednou začíst a doufám, že se mi to podaří, dříve než vyjde v češtině...


Les prízrakov
říjen - listopad 2019
Les prízrakov 2019, Juraj Červenák


Vlk a dýka
květen 2019 (20.-21.)
Vlk a dýka 2017, Juraj Červenák

Mám pocit, že autor jsa doma na Slovensku, tady v Horních Uhrách (no, zkuste tenhle název říct nějakému Slovákovi, uvidíte, co to způsobí), píše o mnoho lépe. Velká spokojenost, uvítala bych snad jen trochu delší příběh. Dobrodružství, láska, válka, vše v jednom a vše podané čtivě a krásným jazykem. A dík i tomu, kdo to překládal, že nejsme ztraceni v překladu... :-)


Boleslav - Příběh bratrovraha
duben 2019 (10.-22.)
Boleslav - Příběh bratrovraha 2007, Zuzana Koubková


Kníže Václav
duben 2019 (02.-07.)
Kníže Václav 2005, Zuzana Koubková

Bohužel jsem knihu četla po posledním díle Zdislava a byla příliš plná očekávání. Nemyslím si, že by paní Koubková nebyla vypsaná (aspoň v současné době se mi zdá vypsaná až dost), protože občas v řádcích problesklo to kouzlo, které jsem zaznamenala, jak v její knize o Závišovi, tak v některých dílech Zdislava. Možná to bylo tématem, které úplně nesedí (sama s tím mám své zkušenosti) nebo množstvím postav, z nichž některé lze považovat za zbytečné, a tak i když si rozhodně nemyslím, že by znalosti autorky byly na úrovni středoškolského průměru (to pán níže dnešní úroveň vzdělanosti v dějepisu dost přeceňuje), přesto myslím, že to umí i lépe. Její Václav je i tak ale postava sympatická a osudy některých budou snad pokračovat i v knize o Boleslavovi, tak se vrhnu i na ni... Ani tady se mi nelíbí, jak se vyskytuje nevraživost mezi českým a německým národem, když ty vůbec ještě v podstatě neexistovaly. Na druhou stranu, co bych vlastně chtěla, když celá historiografie píše v tomto duchu a historie je historií vlastně teprve od doby národního obrození ( ty bych všechny s chutí kopla do pozadí, i když si vážím a mám ráda Palackého, tak tohle jim mám dost za zlé).


Duch znojemských katakomb
? - duben 2019
Duch znojemských katakomb 2019, Vlastimil Vondruška


Zlatá růže
březen 2019 (28.-30.)
Zlatá růže 2019, Zuzana Koubková

Později napíši podrobnější komentář, ale jedno bych chtěla udělat hned. Poděkovat paní Koubkové nejen za tento naprosto perfektní díl ale za celou sérii o Zdislavovi z Rysína. Po dočtení jsem měla úplně stejný pocit jako před mnoha lety při Rytíři zelené růže. Úžasné a pro mě neměl tenhle Zdislavův příběh chybu, dobře vystavený příběh, uvěřitelná zápletka i romantika v podobě smaragdově zelených očí i závoje. A moji úžasní a krásní Vítkovci, k nimž se sice na počátku devadesátých let třináctého věku nebylo radno hlásit, ale nyní už se zase objevovali v popředí a hřáli na výsluní. Taky doslov byl napsán tak, jak si myslím, že by k historickým detektivkám nebo románům měl (a navíc si neobyčejně vážím autorčiných slov a poděkování v něm). Nerada bych u ostatních čtenářů vzbudila přehnaná očekávání, ale za mě bych dala klidně i šest hvězd, byla jsem naprosto spokojená. A ráda si od autorky přečtu cokoliv, ať už pokračování Zdíkova životního příběhu nebo příběhu kohokoliv jiného. Moc děkuji a těším se na další knihy.


Mnich, který zmizel
únor 2019 (06.-11.)
Mnich, který zmizel 2019, P. Tremayne (pseudonym)

Přečteno v originále i v českém překladu. Začínám chápat Vondruškovy fanoušky a příznivce jeho knih a detektivek. Mají prostě rádi jeho styl psaní, oblíbili si jeho postavy. Já to mám teď naprosto identické s Peterem Beresfordem Ellisem (tedy panem Tremaynem). Co dále ještě dodat po upoutávce (viz https://www.databazeknih.cz/bloger/elizabeth-ba-79524), kterou jsem vytvořila při příležitosti vydání knihy v češtině, abych vás co nejvíce přitáhla k přečtení? Po přečtení originálu mě napadlo několik pro a proti, ale i když jsem jich vypsala poměrně hodně už do upoutávky, něco jsem musela nechat také na vás, abyste i vy mohli napsat nějaké nové „protože“ a „přestože“. A něco mi také muselo zůstat do to do tohoto komentáře. Jsou to zase spíše postřehy, podněty k vyhledání historických postav nebo skutečností a některé časem doplním a nebo přepracuji. Takže, proč zas, jako všechny knihy o Fidelmě (a Eadulfovi) hodnotím pěti hvězdičkami a těším se na každý nový díl o nich a jejich přátelích (momentálně čtu druhou knihu Fidelminých krátkých příběhů)? 1. Jsem si velmi oblíbila bratra Conchobhara. 2. Dozvíme se něco o životě bl. Ailbeho, který jako první přinesl křesťanství do Irska. 3. Líbí se mi stříbrné spony na pláštích irských šlechticů a klanových náčelníků. 4. K výslovnosti (kterou mimochodem pěkně "zazdila" paní překladatelka) a významu Eadulfova jména autor přidává jeho velice potěšující popis… (pro ty, jenž by se nedostali k originálu, tak ta výslovnost je Ách – dolf, nejspíš překladatelku vyděsila podobnost s jistým neblaze proslulým skoro jmenovcem). 5. Pokračuje příběh o nepřátelství mezi Eoghanachty a Uí Neil, a přidává se i boj mezi Imleachem a Armaghem (Ard Macha). Ve druhém případě jde o prvenství mezi církevními komunitami, v tom prvním dokonce o vládu nad celým Irskem, které autor už nastínil v předešlé knize Údolí smrti. 6. Ten, kdo jednou zavraždí, ať je jeho důvod jakýkoliv, může svůj čin zopakovat. Je třeba jej zastavit, dokud je čas, tady to bohužel dvojice našich hrdinů neudělá… 7. Zase se nějaký čestný pitomec domnívá, že za spiknutím proti bratrovi stojí Fidelma, (stejně jako princezna Gélgeis a její básník v Sedmá polnice), a vytvoří tak pěkný chaos, a to celé jen proto, že byla Fidelma dlouho pryč z Mumanu (studia, Northumbie, Řím, Itálie) a ještě se navíc "kamarádí" s Eadulfem. 8. Musím si zjistit vztahy mezi Cathalem (král Mumanu před Colgúem, do událostí v Nechte maličkých) a Aililem, vystupujícím v Sedmá polnice. Tím taky vztah mezi Aililem a Finguinem… Začínám mít v Eoghanachtech stejný (s odpuštěním) chlív jako s potomky vládce Uí Fidgente Eoganana (z ostatních dílů vyplývají dvoje dvojčata a ještě jeden syn, což neodpovídá dokumentům z jistého kláštera v díle Pán duší). 9. Málem nebyla podepsána důležitá smlouva. 10. Chci si zjistit více o opatu Ségdaem, stejně jako jsem to dříve učinila u vládnoucí linie království Mumanu. Zda se jedná o skutečnou postavu apod. Čestný duchovní ve vysoké pozici je totiž i v Irsku sedmého století velká vzácnost. 11. A drobné náznaky nefungují… Nefungují ani větší náznaky. Nefungují totiž jakékoliv náznaky. Eadulfe, musíš jí to říci! Nebo „I ad graecum pí“.


Dračí náhrdelník
? - srpen 2018
Dračí náhrdelník 2018, Vlastimil Vondruška


Dějiny II-III
leden 2016 - červenec 2018
Dějiny II-III 1972, Titus Livius


Co můj kostel dnes má, nemůže kníže odníti
červenec 2015 - červenec 2018
Co můj kostel dnes má, nemůže kníže odníti 2011, kolektiv autorů


Listy přátelům I
leden 2015 - červenec 2018
Listy přátelům I 2001, Marcus Tullius Cicero


Řeči proti Verrovi
duben 2017 - červenec 2018
Řeči proti Verrovi 1972, Marcus Tullius Cicero


Druhá smrt
? - duben 2018
Druhá smrt 2018, P. Tremayne (pseudonym)

Začátek a konec byly trochu podivné. Začátek proto, že si Fidelma nevzpomínala na řecký oheň (copak asi teda dělala v Bretani v příběhu Holubice smrti ?). A pak konec, kde si autor či překladatelka (při soudním jednání před králem Colgúem a vrchním brehonem) popletli nejvyššího církevního představitele království Mumanu a opata z Imleachu - Ségdeho s nejvyšším opatem ze severu z opatství Ard Macha - Ségenem. Mezitím zvlášť, když se Fidelma zase nepohodla s Eadulfem a pátrali každý na vlastní pěst, to nemělo chybu. Dokonce se tam objevilo i mnou dlouho očekávané těhotenství, i když vůbec ne tak, jak jsem chtěla a doufala. Ale (jako vždy) to dobře dopadlo a konečně si tentokrát dívku z cest nepřivedl Gormán ale Enda. Vlastně mu ji přivedl Eadulf, který tady zanechává super dojem, dokud se ovšem nepokouší odhadovat lidi. V tomto se liší od Bootha, který naopak v tomto vynikal. Celkové hodnocení podle mě zase moc dobré a snad to těhotenství příště už konečně nastane tam, kde má... A tak rovnou vznáším dotaz na nakladatelství, kdy můžeme očekávat další díl? :-))


Zabitý před klášterem
únor 2018 (16.-17.)
Zabitý před klášterem 2018, Zuzana Koubková

Určitě to nebylo špatné, leč předchozí Záhada zlatodolu se mi zamlouvala více. Sice mě potěšila opětovná setkání s Hermanem a Ojířem, ale ačkoli se vlastně hrálo o život druhého jmenovaného, příliš jsme si jich neužili. Hermana jen při návštěvě v milevském klášteře a při krátkém setkání se Zdíkem u Přibíka; a uvězněného Ojíře také při krátkých setkáních s kolegou johanitou a při záchraně jeho života. Jednak jsem uhodla pachatele (vodítko bylo příliš nápadné) a jednak jsem postrádala romantiku z louňovského kláštera (a jeho okolí), protože Anna a Kateřina byly velmi atraktivní avšak něhu rovněž dvou sester (pro změnu nikoliv pokrevních ale řádových) z předchozího příběhu jsem u nich hledala marně. Potěšilo mě setkání se Zdíkovým učitelem Přibíkem, ale zklamal mě konec, no aspoň se budu těšit na pokračování, jestli se ještě může všechno v dobré obrátit... Za poslední zklamání už nemůže ani příběh ani autorka, ale nakladatelství, lépe řečeno e-kniha, která se mi hodně špatně četla. Možná jsem jen zvolila špatný formát, ale chyběla zde písmena i oddělení odstavců. Knihu mohu (zejména ženám) rozhodně doporučit, můj dojem z vyprávění je velmi dobrý, asi tak zhruba jako ze začátku série; ale ze záhady kolem zlatodolu dojmu vynikajícího (dosud nejlepšího ze všech čtyř) už kniha nedosáhla (přesně jak jsem napsala v úvodu svého komentáře).


Souboj kouzelníků
listopad 2017 (24.-26.)
Souboj kouzelníků 2017, Christian Jacq


Přemyslovci
? - říjen 2017
Přemyslovci 2005, Josef Žemlička


Údolí stínu
říjen 2017 (16.-17.)
Údolí stínu 2017, P. Tremayne (pseudonym)

Jak už píšu v diskusi, během sledování všech řad Sběratelů kostí jsem si uvědomila, že mi Kůstka s Boothem připomínají Fidelmu s Eadulfem. Ona je občas na facku, ale pak to vše napraví činem, jímž všem okolo absolutně vytře zrak. On působí velmi empaticky a člověk (teda pohlaví ženského) by ho chtěl i domů, v řadě situací překvapí rozhodností, kterou by člověk (obou pohlaví) od něj fakt nečekal (u Bootha, když víme, že byl armádní odstřelovač, s tím počítáme o něco více), a má výbornou prostorovou představivost (u Eadulfa o tom víme ze Ztraceného relikviáře). Kůstku mám asi o něco raději než Fidelmu, asi proto, že s ní mám více společného. No a teď konečně už k samotné knize... Jak nám Vyšehrad vydává knihy uprostřed série, tak se musím před začátkem čtení podívat, kde vlastně jsme v časové ose, abych vůbec věděla, jak to právě mají Fidelma a Eadulf mezi sebou, jak to má Fidelma se svým vztahem k církvi a jestli už konečně je jen princezna a ne sestra... No, tady je pořád ještě sestra a navíc obviněná z vraždy... Jelikož je to díl, kdy má většina čtoucích absolvované už knihy, které následují, tak mohu prozradit, že zatím co v Královně temnot vyseká Fidelma s pomocí cashelských elitních bojovníků z průšvihu Eadulfa, tady se totéž podaří s důvtipem (a s drobnou pomocí místního koláře a příležitostného bojovníka a strážce) Eadulfovi. A ačkoli je konec docela překvapivý (malý spoiler: jde spíše o politiku než o náboženství), všechno do sebe krásně zapadá a navíc necítíme houbovou pachuť z dílu předchozího (Pavoučí síť), možná proto, že je kniha tentokrát spíše provoněná bylinkami (např. i na kocovinu). Mně se autorův styl moc líbí (jinak bych včera, vlastně dnes v noci, nečetla až do půl druhé) a těším se na další díly, i když především z konce série (po u nás dosud posledním - Ďáblova pečeť- máme v Británii vydané ještě tři).


Vzpoura goliardů
? - srpen 2017
Vzpoura goliardů 2017, Vlastimil Vondruška


Zloděj duší
? - srpen 2017
Zloděj duší 2017, Christian Jacq

Mně se to četlo dobře. Ovšem i já bych raději místo čtyř dílů uvítala dva a člověku neznalému egyptské mytologie a dějin to asi mnoho nedalo (bohužel asi ani člověku jich velmi znalému; já se ale naštěstí nacházím někde uprostřed). Mám však slabost pro prince Setnu, Starocha i jeho moudrá zvířátka (ne nadarmo mají egyptští bohové zvířecí hlavy), takže netrpělivě očekávám (doufejme) poslední díl.


Zakázaná kniha
? - srpen 2017
Zakázaná kniha 2017, Christian Jacq


Prokletý hrob
? - červenec 2017
Prokletý hrob 2016, Christian Jacq


Ďábel v zrcadle
? - červen 2017
Ďábel v zrcadle 2016, Juraj Červenák

Původně jsem vůbec nechtěla knihu ohvězdičkovat. Proč? Protože je sice opravdu dobře napsaná, na rozdíl od v komentářích níže zmiňovaného pana Vondrušky píše Juraj Červenák pěkným jazykem, v knize se mu neobjevují nelogičnosti, a dokonce ani z hlediska historie se příběhu nedá nic vytknout. Přesto tomu něco chybí. A není to proto, že bych se netěšila na rozuzlení a nehnalo mě to číst dál, byť mé pohnutky, proč to co nejrychleji dočíst se postupně měnily. Na konci jsem si říkala, jak by bylo pěkné, kdyby mohli na tom statku umřít úplně všichni, ale historie je mrcha a 16. a 17. století (stejně jako potom to 20.) zvlášť, takže to dle mých představ dopadnout ani nemohlo. Byť jsem na konci byla trochu rozčarovaná a rozjitřená, určitě si přečtu i další díl, hlavně proto, že hlavní představitelé, jak si společným životem postupně otupují vzájemné hrany a umenšují třecí plochy se stávají (dokonce i mně) sympatičtějšími...


Smrt na Karlštejně
? - červen 2017
Smrt na Karlštejně 2017, Jan Bauer

Ráda bych napsala něco o důstojném zakončení série, ale to se (bohužel) nestalo. Tak snad jen, že konec dobrý, všechno dobré... Blasius si konečně uvědomil, kde je jeho místo a odešel na Rožmberk věnovat se svému synovci Oldřichovi. A co Jakub Protiva z Protivce? Tak o tom si už musíte přečíst sami. Kniha byla jako na houpačce, chvíli dobrá, chvíli horší, a skutečně sexu, ale zejména množství vulgarit v textu skutečně narostlo... Buď si tentokrát zařádil korektor a nebo to autor začal dělat jako A. Dumas starší. Diktoval nebo sám napsal jen část. Rozhodně to ale bylo celkem zbytečné a na škodu jinak docela povedené oddychovce, byť s příliš mnoha mrtvými. Pokud budu mít čas (a odvahu) přečíst si znovu celou sérii, pokusím se o nějaké komplexní hodnocení jako jsem to kdysi udělala u Hříšných lidí pana Vondrušky. Jedno ale už mohu napsat rovnou, vyšetřovatelská dvojice Jakub Protiva a Blasius byla určitým způsobem originální, pán z Roupova se svým pomocníkem z nové série z počátků 14. století se až příliš příliš podobá hrdinům Vondruškovým (pan z Dobronína s bakalářem Petrem).


Záhada zlatodolu
? - červen 2017
Záhada zlatodolu 2017, Zuzana Koubková

Doufám, že se nejedná o poslední díl detektivní série s bratrem Zdislavem, když nám už autorka "usadila" jednu z hlavních postav. Škoda, že jsme se tentokrát nepodívali ke křížovníkům do Prahy, ale zase jsme nahlédli k sestrám premonstrátkám a do jejich krásně osvětlené illuminátorské dílny. A navíc jsme konečně opustili Jindřicha z Lipé a nechali ho jeho politice... Celkem brzy se dalo odhadnout, kdo je sestra Barbora, ale jinak tomu nechybí vůbec nic, je tam velká láska, zrada, touha po pomstě, dočkáme se i několika soubojů a jako vždy a jako ve všem v tom mají prsty mí Vítkovci. ;-) Z Hermana se pomalu ale jistě stává muž a rozhodne se usadit v blízkosti své nedostupné lásky. No a třeba bychom se mohli někdy v některém z dalších dílů dozvědět nejen o dalších osudech řádových rytířů Zdislava a Ojíře, o prvních samostatných krocích Hermana a životě johanitského pacholka Günthera, pocházejícího ze šumavského Vimperka, ale také něco o rodině Zdislavově (zejména pak o jeho panu otci). A paní Koubkové moc díky a ještě mnoho takových povedených knih.


Dáma z Monsoreau
? - květen 2017
Dáma z Monsoreau 1987, Alexandre Dumas, st.

Jelikož jsem minulý týden se zájmem dosledovala jednu velmi zdařilou (byť málo známou) televizní adaptaci této knihy a během ní jsem se musela mnohokrát začíst (seriál byl v ruštině a úroveň té mé stojí za psí štěk a já jsem se nechtěla v ději ztratit), rozhodla jsem se přidat komentář i sem. Hlavně proto, že příběh o paní z Monsoreau se mi vždy líbil, ačkoli ho považuji za méně akční a dramatický než Královna Margot a za méně romantický a zamilovaný než Krásná Gabriella, a dnes už se zamýšlím spíše nad tím, kolik zbytečně zmarněných životů nám nakonec nabídl (a to bych naivně předpokládala, že po Bartolomějské noci lidi dostanou rozum). Alexandre Dumas při jeho psaní vycházel z několika událostí, které se opravdu staly (a které mu vyhledal jeho spolupracovník, historik Auguste Maquet), ty si pak dle vlastní potřeby upravil, vzájemně je propojil (ač ve skutečnosti spolu vůbec nesouvisely) a přidal k nim do vyprávění další zápletky a osoby. Nastiňme si nejprve tyto události: V únoru roku 1578 se nejmladší z oblíbenců francouzského krále Jindřicha III., František d'Espinay, pan de Saint-Luc, oženil se slečnou Jeanne de Cossé-Brissac. 27. dubna 1578 (v pět hodin ráno) se měli na koňském trhu v blízkosti Bastilly (nyní je tam Place des Vosges) střetnout pan Karel Balzac, baron d'Entragues, řečený Entraguet, s panem Jakubem de Levis, hrabětem de Caylus (v románu Quélus). Každého z nich pak doprovázeli dva svědkové, Entragueta pánové František Aydie Ribérac a Jiří Schomberg; hraběte de Caylus, pak Ludvík de Maugiron a Guy Arces Livarot. Místo toho, aby se svědkové pokusili oba duelanty usmířit, utkali se mezi sebou - Ribérac s Maugironem a Livarot se Schombergem. Ribérac Maugirona zabil, ale posléze unesen svým vítězstvím se nabodl na jeho meč a druhého dne zranění podlehl. Také Schomberg byl těžce zraněn na hlavě, ale okamžitě odpověděl smrtící ranou do srdce svého soupeře Livairota. Caylus ještě před bojem ztratil svou dýku, a proto byl v nevýhodě proti Entraguetovi, jenž byl vyzbrojen mečem i dýkou. Když se de Caylus rukou pokoušel odvrátit Entraguetovy údery, utrpěl mnohá zranění, přesto se statečně bil. Byl devatenáctkrát zraněn na různých místech těla, z nichž nejvážnější byla ta poslední - přímo do prsou. To znamená, že Maugiron a Schomberg, zemřeli na místě, Ribérac svému zranění podlehl druhý den, a Caylus se trápil třicet tři dny v paláci Boisy, aby naposledy vydechl 29.května 1578 v náručí francouzského krále Jindřicha III. Livarot nakonec přežil poté, co se šest týdnů ze svých zranění zotavoval, ale zůstal zmrzačený. Ze strachu z trestu se Entraguet uchýlil pod ochranu vévody z Anjou, dokud od krále nedostal milost. Soudobí kronikáři (Montaigne a Brantôme) byli touto událostí zaskočeni, zejména proto, že svědci se také bili mezi sebou, zatímco jejich úlohou mělo být pouze zajistit hladký průběh klání. A konečně 19. srpna 1579 byl oblíbenec vévody z Anjou, Ludvík de Clérmont d'Amboise, hrabě de Bussy, zabit jistým Karlem de Chambes, panem z Montsoreau, nejvyšším lovčím, jenž byl manželem jeho milenky Françoise, rozené de Maridor. Dumasovo propojení je jistě čtivé a velmi zajímavé, má spád, oblíbíte si de Bussyho, Dianu, Jeanne i Saint-Luca, Chicota. Veškeré v románu vystupující osoby jsou skutečné (snad až na Rémyho nebo Gertrudu, ale i ti určitě existovali, možná měli jen jiná jména – ty ale měli i manželé de Monsoreau). Autor zachoval statečnost, jako základní (a určující) vlastnost nejen de Bussymu a Saint Lucovi, ale také hraběti de Caylus (zde Quélus) a Schombergovi, i když poněkud nám promíchal strany. Věrně vykreslil také „arcioblíbence“ krále Jindřicha, pana d’Epernon, jenž jako jediný dokázal proplouvat životem tak dobře, že přežil nejen svého pána a ochránce, Jindřicha III. z Valois, ale i jeho nástupce Jindřicha IV. (původně Navarrského) a jeho syna a zemřel až za jeho vnuka Ludvíka XIV., krále slunce. Sice lze rozpoznat, že Dumas upřednostňoval čtivost před historickou věrností a ani literární úroveň nedosahuje románové fresky Roberta Merla, popisující touž dobu, např. osoby jsou většinou idealizovány (až teda na Jindřicha, opravdu netuším, proč ho Dumas neměl v oblibě, zda kvůli lidem jako d’Epernon a Joysseuse, vždyť občanskými válkami, jež doprovázely vládu jeho otce i obou bratrů, zničené Francii vůbec nebylo jednoduché vládnout a Jindřich se s tím vypořádal, jak nejlépe za dané situace mohl) rozhodně jsem se u četby (stejně teď jako mnohokrát předtím) i u filmového zpracování nenudila (úplně mě oboje pohltilo) a to bylo účelem, jelikož jsem od něj více (stejně jako můj král Jindřich III. od své země) nemohla očekávat.


Dobronínské morytáty
? - březen 2017
Dobronínské morytáty 2017, Vlastimil Vondruška

Moje úplně první e-kniha, za tištěné a vázané knihy tohoto druhu jsem se rozhodla už další peníze nevyhazovat a dobře jsem udělala. Co se týče každodenního života té doby, moc pěkné. Jinak ale průměrná detektivka (i ve srovnání s ostatními Vondruškovými, ať už z této série s Jiřím Adamem nebo z té "souběžné" s Oldřichem z Chlumu) s těžko uvěřitelným (leč alespoň neotřelým, více k tomu nemohu napsat, neboť bych vytvořila určitě spoiler) rozuzlením, několika celkem zbytečnými postavami a odbočkami v ději a dočkali jsme se i několika obvyklých autorových klišé. Ale četlo se to dobře (a rychle), takže pokud se právě po tuto dobu rozhodnete vypnout mozek a dát mu na chvíli odpočinout, budete spokojeni.


Mrtvola v brnění
? - prosinec 2016
Mrtvola v brnění 2016, Jan Bauer

Na začátku jsem se párkrát pěkně naštvala, autorovi zřejmě ušlo, že k národnímu obrození došlo až dlouho po vymření Přemyslovců (takže by asi těžko někdo fandil českému rytíři proti bavorskému nebo rakouskému), ale nakonec to i přes mnohé výtky nebylo úplně nejhorší (dokonce to vyznělo lépe než díl první i přes blonďatou Elišku Rejčku už tehdy se věnující Jindřichovi z Lipé), takže hodlám číst i pokračování (pravděpodobně už jako e-knihu, u tohoto typu knih bych k tomu chtěla co nejdříve přejít).


Nitranská brána smrti
? - prosinec 2016
Nitranská brána smrti 2016, Vlastimil Vondruška

Z hlediska historického se toho tentokrát mnoho nedalo pomrvit (obsažené v kronikách je možné shrnout do jediné věty: „To vidouce nitranský biskup a posádka společně s měšťany trnavskými získali u krále Otakara smírné narovnání a ochranu kvůli jeho zbožnosti a milosrdenství, slibujíce mu být věrně oddáni a poslušni.“ ), v Nitře jsem nikdy nebyla, takže nedokážu posoudit, zda vykreslené odpovídá realitě, ale bavilo mě to, i když hlavního pachatele jsem odhadla velmi záhy a všichni se chovali dle předpokladů, proto a přesto jsem tentokrát popustila uzdu i svému udílení hvězdiček (vždyť jsem to přečetla o Vánocích).


1 ...