Elevant
komentáře u knih
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Srovnávání rohoto díla se Salingerovým Kdo chytá v žitě je na místě, obě knihy zpracovávají podobné téma, tedy pocit odcizenosti a frustrující bezvýchodnosti života mladého člověka žijícího v Americe 50. let. Obě knihy budí dojem zpovědi, a to díky vyprávění v ich formě s bolestnou upřímností. Autorka zde vlastně nevypráví příběh jako sled událostí, spíše popisuje vlastní duševní pochody, které tyto události provázejí a podává nám tak svou představu světa, vnitřního i vnějšího. A navzdory tomu, že je předně básnířka, se zde odpoutává od svých básnických výraziv a hovoří k nám strohým až cynickým jazykem, přesto nádherným. Jistě, dílo je velmi poetické, ale je to námět co je poetické a to, jak je podaný, ne způsob jeho vyprávění. Autorka si dává pozor na pathos. Stačí, že vypráví příběh své duše, neboť je to básnická duše a to k vytvoření tak emotivního, působivého příběhu stačí. Sylvio, děkuji vám za tak krásnou a bolestnou zpověď.
Calvin a Hobbes
Bill Watterson
Absolutně skvělá kniha. Calvina znám od svých 14 let a zažil jsem s ním krásné chvíle. Každé ráno jsem si knihu opřel o misku cereálií a četl u snídaně, a musím říct, že je to skvělý způsob, jak začít den. Calvin v ní představuje nespoutaný humor a Hobbes jí dodává takřka filosofickou hloubku. Wattersonova kniha nejen zabaví, ale má taky čtenáři co sdělit.
O čem sním, když náhodou spím
Andrej Babiš
No tak lidi, je naší občanskou povinností srazit tu hodnocení co nejníž. Domluvme se na ideálním 1%.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Tahle kniha perfektně vystihuje podstatu života ve všech aspektech. Je svým způsobem humorná, ale když ji člověk začne skutečně vnímat, uvědomí si, jak je její děj nešťastný. Její absurdita není absurdní sama pro sebe, něco vyjadřuje, něco smutného a neuchopitelného, co je přítomné v životech všech. Tak má vypadat absurdní hra. Po jazykové stránce funguje výborně, styl je vyladěný, slova se tu říkají jen proto, aby zaplnily čas (a stránky)...ještě nikdy neměly tak zbytečné věty takový význam.
A ještě zajímavá situace, která může při čtení nastat: O polední pauze čtete Godota, kolem vás proudí hovory ostatních, a vám začnou splývat se slovy, které pronášejí postavy. Slova stejně bezvýznamná, absurdní, jen potlačující nudu. Cítíte se jako mezi protagonisty knihy, cítíte se jako protagonisté. Závěr: zřejmě opravdu jsme jako pánové Estragon a Vladimír. A musíme hlavně doufat, že Godot přijde. Nebo se oběsit na tom stromě, že ano.
Sociální fobie a její léčba
Ján Praško
Kniha by se mohla jmenovat "Vše, co potřebujete vědět o sociální fobii". Najdete tam totiž (víceméně)všechno. Je určena primárně pro psychoterapeuty, a proto popisuje problematiku právě z terapeutického pohledu, a laik, který ještě neumí pořádně šlapat v odborných termínech, by ji měl číst s psychologickým slovníkem po ruce.
Psychologický slovník
Helena Hartlová
Patrně najlepší a nejrozsáhlejší slovník z oboru psychologie na českém trhu. Desetitisíce hesel na stovkách stran, perfektně přehledné, se srozumitelným výkladem. Pečlivá práce autorů, kteří slovník sestavovali a doplňovaly 30 let, se vyplatila.
Genealogie morálky
Friedrich Nietzsche
Skvostné. Nietzscheho Genealogie morálky je první knihou, jež jsem od tohoto autora četl, a velmi mne oslovila. Nemohu říci, že se sám ztotožňuji s veškerými názory, avšak Nietzscheho nazírání na svět shledávám jednoduše fascinujícím. Toto byla jedna z nejinspiratívnějších knih, s jakými jsem měl to štěstí se kdy setkat.
Po Alence
Gregory Maguire
Ačkoliv vyvolává docela rozporuplné pocity, určitě stojí za přečtení. Lewisi Carrollovi se autor samozřejmě nemůže rovnat, ale pokud jste z Carrollovy Alenky nadšení jako já, Po Alence by vás nemělo zklamat.
Devět povídek
J. D. Salinger (p)
Salinger dokázal zachytit hluboké a silné příběhy, které se odehrávají v životě všedních lidí, jaké potkáváme třeba v obchodech nebo na nádraží. V povídkách líčí útržky z těchto příběhů, zdánlivě banální situace ve kterých se tito lidé ocitají a ukazuje hloubku, tragičnost, komičnost a absurditu života, jaký žijeme. Je takřka neuvěřitelné, jak s každou povídkou stvořil také jednotlivé postavy, které žijí svůj vlastní život dál, mimo text knihy. Každá má svůj vlastní svět stejně tak, jak je tomu u skutečných lidí.
Z celkového dojmu lze poznat, že čtete knihu od autora Kdo chytá v žitě, ale styl psaní je zde odlišný stejně jako podání příběhu, protože Kdo chytá v žitě je vyprávěn hlavním hrdinou z jeho úhlu pohledu, zatímco zde se to hlavními postavami jen hemží (zřejmě proto, že žádná postava tu nepůsobí vedlejším, druhořadým dojmem). Proto ty čtenáře, které kniha Kdo chytá v žitě neoslovila, by se neměli nechat odradit. U mne to neplatí, protože Kdo chytá v žitě je bez nadsázky nejúchvatnější kniha kterou jsem kdy četl.
(Mimochodem, všiml jsem si, že téměř v každé povídce vystupují malé děti, často vykreslené jako něžné a čisté bytosti. Já na děti nahlížím spíše jako na ztělesněné id, každopádně je tento fakt hodný zamyšlení).
Nietzsche
Laurence Gane
Kniha poslouží znamenitě jako úvod bo Nietzscheho tvorby. Čtenář získá přehled o jeho životě a díle a poté může začít studovat Nietzscheho vlastní spisy.
Je psán stručně, jasně a na každé stránce je doplněna ilustracemi propojenými s textem. Na jedné se Nietzsche válí na zemi a říká, že "Filologie je umění číst pomalu". Vtipné.
Občas je ale kniha příliš stručná, například ve chvíli, kdy pojednává o Nietzscheho kritice Kantova kategorického imperativu. Myslím, že čtenář, který není s Immanuelem Kantem obeznámen, tuto pasáž nemůže zcela pochopit.
Stále je to však kniha, která stojí za pozornost a za přečtení. A který filosof by si nepřál mít vlastní obrázkovou biografii?
Kniha filozofie
Peter J. King
Kniha nabízí přehlednou historii filosofie, od starověku po současnost skrze hlavní představitele daného období. Je podána velmi stručně a poslouží zejména laikům, kteří chtějí získat základní přehled.
Mona
Bianca Bellová
Pokud bych měl knihu charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo úzkostná. Vše, co se na jejích stránkách odehrává, i to zdánlivě hezké, dostává dříve či později hořkou příchuť. A ta neodezní ještě dlouho po zavření knihy. Hořkosladká příchuť.
Mohl bych napsat, že je to kniha depresívní, jenže ona není. Mona není nešťastná, ale cítí úzkost a přemýšlí nad tím, jestli je nešťastná, nebo ne. A čtenář s ní. Zároveň ale v jejím příběhu nachází něco tak krásného a poetického, jako jsou ty básně, které si Mona od dětství psala, ale nikomu je nečetla. Až teď.
Úvod do psychologie
Zdeněk Helus
Přehledná a zajímavá kniha vhodná zejména pro laiky, kteří si chtějí osvojit základní poznatky psychologie. Každá kapitola končí shrnutím tématu a seznamem další doporučené literatury, kterou si čtenář může víc rozšířit znalosti. Tuto učebnici používám k důkladnějšímu nastudování učiva z hodin psychologie na škole a jsam velmi spokojený.
Řecká dramata
Aischylos
Kniha byla čtena jako povinná četba, a rozhodně mě nezklamala. Hry jsou dobře přeložené, čtivé a zábavné. Obsahuje asi čtyřiceti -stránkový doslov, ve kterém je shrnut vznik a historický vývoj antického řecka a řecké literatury, který určitě stojí za to přečíst. Osobně je mi líto, že knihu musím vracet zpátky do knihovny.
Quentin Tarantino & filozofie: Jak se filozofuje kleštěmi a letlampou
Richard Greene
Knihu doporučuji všem, které baví Tarantino a filosofování. 17 profesorů (případně studentů) ontologie, gnozeologie a dalších -logií zde rozpitvává Tarantinovo dílo v míře dosud nevídané. Někoho by mohlo napadnout, že si své teorie musí vycucávat z prstu, jelikož překračují filmařovy záměry (protože Tarantino dost možná nečetl Tak pravil Zarathustra a nechtěl Julese z Pulp Fiction připodobňovat k Nietzschovu nadčlověku). Přesto jejich teze dávají smysl a čtenáře musí fascinovat jak dokáží například analyzovat retributivní teorii trestu ve vztaku k tomu, když chlap tancuje na písničku z hitparády sedmdesátých let a uřezává přitom jinému chlapovy ucho (spoiler: v jistém poněkud cynickém smyslu je uřezání ucha ospravedlnitelné). Tato kniha ukazuje, že myšlenky velkých filosofů je možné aplikovat opravdu na všechny aspekty života. Ať už se třeba snažíte seknout se svou kariérou zločince, nebo sekáte lidi katanou.
Neónová bible
John Kennedy Toole
Příběh hodný zamyšlení.
Není žádným způsobem dramatický, a přesto působivý právě tím, jak je jemný a decentní. Autor nesklouzává k patosu, místo toho líčí každodenní frustrace mladého hrdiny, který je tiše snáší, a uvědomuje si, že jim nemůže uniknout.
Pro lepší zážitek z knihy je vhodné znát životní příběh autora J. K. Toolea. Ve stručnosti, svou první knihu, Neónovou bibli napsal do šuplíku v šestnácti letech (!). V dospělosti napsal ještě druhou knihu, román Spolčení hlupců, se kterým nedokázel uspět u žádného nahladatele. Ve dvaatřiceti letech, deprimovaný faktem, že neuspěl jako tvůrce a postrádá životní směr spáchal Toole sebevraždu. Později byla zásluhou jeho matky posmrtně vydána kniha Spolčení hlupců, stala se bestsellerem a získala pulitzerovu cenu...
Jen aby, řekla moje žena
Michael Třeštík
Opravdu zábavná a chytrá kniha. Třeštíkův suchý humor je neskutečný.
Ve svých statusech využívá i zajímavou skladbu slov, přehazuje podstatná jména s přídavnými ("...a kolem letí vosa nějáká blbá...") což má překvapivě humorný výsledek.
"Mol. Na zdi. Nechci na ní udělat flek. Vezmu ho ze stran mezi prsty, zmáčknu a otřu o kalhoty. A on odletí. Sakra, jak je tohle konstrukčně možné?"
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
"There's no motivation and frustration makes him crazy" – Green day: Who wrote Holden Caulfield
Páni. Bez nadsázky můžu říct, že tolik mě ještě nikdy žádná kniha neoslovila. Pořád myslím na ni a na hlavní postavu... Holden Caulfield je jak hlavní postavou, tak vypravěčem a děj knihy tak prožíváme skrz jeho prožitky-dostáváme se čím dál hlouběji do jeho hlavy v době, kdy prožívá vnitřní krizi, dochází mu, jak osamělý se vlastně cítí, protože se mu ostatní zdají být falešní a povrchní, sám si ale neuvědomuje, že jeho deprivace pramení jen z jeho vnitřní nespokojensti a neví, jak se jí zbavit. Svou osamělost přirozeně dává za vinu jiným, a možná má částečně pravdu. Lidé totiž ukažují svou bezstarostnou tvář a právě tu Holden vnímá jako přihlouplou a falešnou, protože mu připadá, že sám cítí mnohem víc. A snaží se najít někoho, kdo by mu porozuměl. Sní o tom, že bude sdílet své prožitky s osobou která mu bude blízká, ale protože to je jedna z věcí, kterých se mu nedostává, tak se stane, že se stále vzdává svých snah a utíká pryč.
P.S. Tato kniha má svou vlastní popkulturu, o Holdonovi Caulfieldovi existují například výdorné písničky: Who wrote Holden Caulfield-Green day, Catcher in the rye-Datarock, Catcher in the rye-Guns'n'Roses.
Továrna na vafle
Roman Helinski
Kniha se považuje za román, ale děj má poměrně přímočarý na 200stránkách textu psaným velkým písmem a a 2-centimetrovými okraji, takže počítejte, že kniha je přečtena velmi rychle. Zřejmě proto na mne působila zkratkovitým, povídkovým dojmem. Gradace příběhu funguje, ke konci knihy může být čtenář z jednání postav docela nervózní. V zásadě je Továrna na vafle opravdu podobná Farmě zvířat, ale odehrává se v továrně na vafle, a nedosahuje takových kvalit-příběh působí vykonstruovaně a samoúčelné. Je však psaný příjemným hravým jazykem a nutí k zamyšlení. A ty, co tolik napřemýšlí určitě alespoň pobaví.
P.S. Vydání nakl. Plus 2018 má krásnou obálku: ve tvrdé vazbě je vyříznutý obrys továrny, ve kterém je vidět první stránka s motivem vaflí.
Deník Anny Frankové
Anne Frank
Při četbě této knihy vám Anna přiroste k srdci díky své naprosté upřímnosti.Kniha není o jen o přežívání války, je o vývoji a vnitřním životě velmi zajímavého děvčete. Když si čtenář uvědomí autenticitu této knihy, její čtení znamená velmi silný zážitek.
P.S. Doporučuji vydání pod názvem Zadní dům-nový překlad deníku, nakl. Triáda 2019 (nejucelenější překlad).